MYTIČTÍ
PŘEMYSLOVCI –
LITERÁRNÍ FIKCE, NEBO HISTORICKÁ VĚDA?
FRANTIŠEK PALACKÝ
A JEHO DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO, DÍL I., KN. II., ČL. 2. |
Čl. 2.: Báječné
dějiny české
2. část: O praotci Čechovi, soudci Krokovi a jeho třech dcerách
Po arciotci Čechu,
který přišel s čeledí svou v neurčité dávnověkosti „do těchto
požehnaných vlastí přes tři řeky“,1 jest
Krok
ten nejdávnější smrtelník, kterého památka zachovala v národních
pověstech našich. Podle nejstaršího podání měl „zlaté sídlo“
své na „svatém Vyšehradě“ nad Vltavou, kde panoval mocí
velikou, však nikoli neobmezenou, větší části země české;
pozdější však věk nepovažoval ho jináč, než co bohatého
lecha, jenž pro ctnost, moudrost a spravedlivost svou povolán
byl prý celému národu býti soudcem.2
Jeho jménem nazýval se v Čechách starý hrad Krakov, nedaleko Stebna, jehož však
rozvaliny již za věku Kosmasova byly porostlé lesem. Pravdě
velmi se podobá, že Krok byl jeden z potomků Samových, snad
vlastní jeho syn nebo vnuk, a tudíž i nástupce, jelikož život
jeho padá do druhé polovice VII. století.
|
Obr. 1. Praotec Čech na hoře
Říp (nakreslil Jan Goth).
|
Moudrý Krok nepozůstavil po sobě syna, ale tři
dcery ducha výtečného, Kazi, Tetu a Libuši, o jejichž vyšší
vzdělání sám vedl snažnou péči. Kazi
předčila známostí přírody a sil jejich léčivých, i vynikala
uměním řemeslným a průmyslem; lid měv ji za kouzelnici, i mohylu její na řece Mži
vysoce nasypanou dlouhá léta v paměti
a ve cti zachovával. Teta obírala
se více naukami a obřady nábožnými, vyučujíc národ, jaké
povahy byli bohové jeho, i kterak ctěni býti měli.3
Tetín, hrad nedaleko Berouna vystavěný, přivodí podnes jméno její v paměť.
Nejmladší však Libuše
vynikala nad obě sestry i velikostí ducha, i spanilostí srdce svého;
ji, co dědičku všech předností a ctností otcových, národ
povolal na místo jeho k nejvyšší vládě a správě zemské.4
Bystrým a znalým okem prohlédajíc k věcem přítomným i budoucím,
řídila rozumně veřejné záležitosti národa svého, vynášela
soudy moudré a spravedlivé a stálá jsouc v úmyslech, stoudna i skromna
v mravech svých, mívala se ke všem vůbec přívětivě a laskavě.
Knížecí dvůr její skvěl se v otcovském jejím zlatém sídle
– na Vyšehradě svatém; tam konala popravy a vydávala nálezy
lidu svému.5
V důležitějších potřebách všechny tři
sestry scházejíce se v hromadu, bývaly sobě nápomocny.6
František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách
a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 2 (2. část).
[Pokračování ...].
Poznámky: |
1 –
|
Které tři řeky praotec Čech
se svým lidem překročil, se můžeme pokusit odhadnout z mapky zachycující
dějiště Kosmových mytických příběhů. |
2 –
|
Tak jako v Bibli po době praotců,
ještě před dobou královskou, přichází doba soudců. |
3 –
|
Teta teprve nyní začala vyučovat
národ, jak uctívat své pohanské bohy. |
4 –
|
Tak jako v pohádkách: smetanu vždycky
slízne ten nejmladší. |
5 –
|
Pokud Libuše vůbec někde konala
přívětivé a laskavé popravy, rozhodně to nebylo na Vyšehradě
svatém, který v oné „mytické době“ pochopitelně
ještě nestál. Libuše ovšem byla pouze symbolická postava a stejně
jako Kristiánova hadačka byla personifikací
Čech. |
6 –
|
Po noční poradě vybraly pro
nejmladší z nich, Libuši, ženicha-cizince – viz následující
část. |
|
Petr Šimík (2005).
Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší
doby podány jsou“:
1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném
rozvinutí.
2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech
dcerách.
3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla
a o ustanovení práv.
4. část: O založení Prahy, hlavního města
českého.
5. část: O dívčí válce.
6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích
a o lucké válce.
Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislava.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka.
27. část: Bořivojovi synové.
33. část: Vražda kněžny Ludmily.
35. část: Zavraždění sv. Václava.
Srovnání:
O praotci Čechovi: Kristián, Kosmas, Dalimil,
Pulkava, Marignola,
Palacký.
O soudci Krokovi: Kristián, Kosmas,
Dalimil, Pulkava,
Marignola, Palacký.
O třech třech dcerách Krokových: Kristián, Kosmas,
Dalimil, Pulkava,
Marignola, Palacký.
Mapka: „Dějiště Kosmových
mytických příběhů“.
„Rodokmen mytických knížat“
aneb Kde Kosmas našel jejich jména?.
„Historie
psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně
znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka 2: „Kosmův obrazový
scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský
mýtus?
Tabulka 3: „Pokusy
historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu
dle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy
inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani
české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a
byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na
malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Úvaha: „Vznik a původ přemyslovské
pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce,
nebo historická věda?“
(1. moravská historie,
2. Kristián,
3. Kosmas).
• F.
Palacký (1848), • R.
Turek (1963), • A.
Friedl (1966), • V. Karbusický
(1995), • D. Třeštík (2006, 2009).
Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag.
Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě.
Díl první: Od prvověkosti až do roku 1253. L. Mazáč, Praha 1936.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 28.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972, s. 25.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury.
MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů
(antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin
(530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři
studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003. |
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|