MM - zajímavosti - Kosmovy anagramy 36

MORAVIA MAGNA

KOSMOVY ANAGRAMY
„P 36“

CO ZŮSTÁVALO DOPOSUD SKRYTO ZA LATINSKÝM TEXTEM KOSMOVY KRONIKY ČECHŮ

   [Pokračování ...].
   V latinském textu Kosmovy „Kroniky Čechů“ nalezl P. František Borák skrytý obsah zaznamenaný v přesmyčkách (anagramech) ve staroslověnštině nebo spíše již ve staročeštině.¹ Tento „zašifrovaný“ text obsahuje i zprávy o Moravě, které v Kronice Kosmas zamlčel.²
   Jak F. Borák při svém hledání obsahu anagramu postupoval si ukážeme na příkladu. Kosmas kniha I, kap. 17, pokračování 3: „aut qualiter coram hominibus sed non apud Deum, dissimilaverit fratricidi reatum, sufficienter dictum puto in passionis eiusdem sancti viri tripudio“.³ Ze všech latinských slov, bez ohledu na pořadí ve větě, se snažil sestavit obrazec tak, aby nalezl střední díl tajenky, tzn. až jeden z vnitřních sloupců písmen vytvořil souvislé slovo nebo i více, dávající rozumný smysl ve staročeštině – viz obrazec níže:

   Z písmen sousedního sloupce vpravo nebo vlevo, ze kterého to šlo, se snažil k již nalezeným slovům tajenky sestavit přísudek, přívlastek či doplněk. Pak z písmen vlevo od sestaveného středu složil další větu nebo slova, jež objasňují obsah středu. Další větu či slova sestavil z písmen vpravo od středního dílu. Všechny tři díly musí vyjít beze zbytku, čili součet shodných písmen latinského textu v kterémkoliv dílu se musí rovnat součtu shodných písmen v rekonstruovaném textu slovanském.⁴ Správnost řešení hádanky záleží výlučně na správném a pravdivém „uhádnutí“ znění středu. Výsledek tohoto anagramu, rozšifrovaného F. Borákem, zní:
   Tajenka: CHRISTIANUS RADLA, ze sousedního sloupce písmen vpravo sestavil: PIŠE PACTUM DVOITI, ze zbývajících písmen vlevo od dvou prostředních sloupců: DĚD CNES PORIFOI SIN RATISUAF IS MURAVI SUT QDE F PANCU, vpravo od dvou sloupců ve středu: LUDMINA IMĚ STOBOR EI OTCU V MĚSTU RIMU IMENI IDE TRUN RIDIT.
   Do dnešní mluvy F. Borákem volně přeloženo přesmyčka „P 36“ zní: „Kristián Radla píše historii dvojako. Kníže děd Bořivoj, syn Ratislav, z Moravy jsou, kde v Bánově Ludmina měla Stobor, hle, otci v městě Římě jménem šla dát pod ochranu trůn“.⁵
   „Zmatek způsobil záměrně Kristián“, píše F. Borák (2001, s. 44 pozn. 31), „otec Ludminy Slavibor neměl s Mělníkem nic společného, byl knížetem na Moravě. Tím méně měl co společného Bořivoj, král Moravy, s Gorivojem na Mělníku“.⁶ My již víme, že pokud takovou domněnku Kosmas ukryl do svého textu, byla to domněnka mylná, protože moravský kníže Bořivoj, údajně pokřtěný v roce 894, který někdy na přelomu let 871/872 odešel do Čech, je totožný s „mělnickým“ Goriweiem, o němž se v marginálii zmiňují Fuldské anály k roku 872. Kosmas (spíše však F. Borák) naopak zřejmě mylně ztotožnil Kristiána-Strachkvase s kouřimským Radlou (Radslavem), přitom v kronice jasně říká (Kosmas I, 30): „Tehdy Strachkvas, bratr knížete, o němž jsme se výše zmínili ...“ a zmínka je na začátku kapitoly o Boleslavovi II. I kdyby se ona „dřívější zmínka“ týkala Strachkvase, ten je v předchozí 29. kapitole opět nazýván „bratrem knížete českého“ (Kosmas I, 29). Tento Strachkvas se narodil Boleslavovi I. za noci strašného kvasu, při němž byla spáchána bratrovražda, a proto dostal toto jméno (Kosmas I, 17).⁷   Bořivoj nebyl „děd“ Vratislava (viz „P 1“, část 7), ale Václava. Víme však, že Vratislav byl synem Bořivoje a ten zase synem Rostislava. Možnou záměnu „Ratislav – Vratislav“ můžeme v tomto případě nejspíš vyloučit, protože takovou informaci (Bořivojův syn = Vratislav) Kosmas nemusel skrývat; jedině snad kvůli tomu, že Bořivoj byl původem z Moravy, zatímco Vratislav se již narodil v Čechách. Zkusme uvedený staročeský text podle přesmyčky „P 36“ za dodržení všech pravidel sestavit jinak jen změnou pořadí slov či některých písmen:
• F. Borák: DĚD CNES PORIFOI SIN RATISUAF IS MURAVI SUT QDE F PANCU –
   „děd kníže Bořivoj, syn Rostislava, z Moravy jsou, kde v Bánově ...“.
• 1. varianta: DĚD PORIFOI SIN CNES RASTISUAF IS MURAVI QDE TU F PANCU –
   „děd Bořivoj, syn knížete(-krále) Rostislava z Moravy, kde tu v Bánově ...“.
• 2. varianta: DĚD CNES RATISUAF SIN PORIFOI IS MURAVI SUT QDE F PANCU –
   „děd kníže(-král) Rostislav a [jeho] syn Bořivoj z Moravy jsou, kde tu v Bánově ...“.
• 3. varianta: SIN CNES RATISUAF DĚD PORIFOI IS MURAVI SUT QDE F PANCU –
   „syn knížete(-krále) Rostislava, [Václavův] děd Bořivoj, z Moravy jsou, kde v Bánově ...“.⁸
   Pak by tento Kosmův anagram jen potvrzoval to, co již máme zjištěno z jiných zdrojů – staroslověnská legenda O pustynnike Ivaně, antropologicko lékařský průzkum E. Vlčka, hypotéza L. Galušky, hroby na pohřebištích s velkomoravskými nálezy na Levém Hradci, v severním předpolí Pražského hradu a na Budči, tj. známka přítomnosti velkomoravské knížecí družiny Bořivojovy, moravský král-oráč Rostislav na malbě ve znojemské rotundě, konečně také podle Kristiána i Kosmy shodně Bořivoj jako „potomek oráče“ a z grafického znázornění věku a doby vlády krále-oráče Rostislava a knížete Bořivoje.⁹
   [Pokračování ...].

František Borák: Neznámá historie Moravy v IX. až XI. století (2001, s. 90).

Poznámky:

1 –	Takových hádanek nebo přesmyček (anagramů) našel P. František Borák v textu Kosmovy kroniky přes 260.
2 –	V kronice píše jen o moravském křtu Bořivoje od ctihodného Metoděje, biskupa moravského, za časů krále moravského Svatopluka a o Svatoplukově zmizení (Kosmas I, 10 a 14).
3 –	V překladu K. Hrdiny tato část věty zní: „kterak před tváří lidí, ale ne před Bohem, skrýval vinu bratrovraždy, jest tuším sdostatek pověděno v Oslavě umučení téhož svatého muže“.
4 –	Připouští se jen vzájemná záměna písmen „U“ a „V“, „C“ a „K“, „V“ a „F“, „B“ a „P“ nebo „E“ a „Ě“, „S“ a „Š“ a nahrazení písmen, které staročeština nezná, v našem případě „K“ na místo latinského „Q“ a „KS“ (případně „CH“) na místo latinského „X“. Prioritu měl samozřejmě výsledný latinský text, tím bychom mohli vysvětlit některé drobné nepřesnosti ve staročeském přepisu.
5 –	I když od F. Boráka máme návod a známe jeho postup, jak došel ke svému výsledku, je rozluštění anagramu tak náročné a komplikované, že můžeme vyslovit domněnku, že Kosmas snad ani (úmyslně?) neměl zájem na tom, aby někdo „zašifrovaný“ text objevil, alespoň to nepředpokládal. Lze vždy dojít jen k jednomu stejnému nebo hodně podobnému výsledku? Nelze z uvedené latinské věty sestavit jiný text se vztahem k oné době, ale s naprosto jiným významem? Nabízí se i druhý typ otázek. Jak Kosmas postupoval při psaní latinského textu? Musel by mít nejdříve nějaké sdělení ve staročeštině, ze kterého latinská slova seskládal. Sestavoval tyto „stařecké hříčky“, jak v úvodu říká, jen pro vlastní zábavu, aby si ztížil práci, nebo snad pro klid svědomí? Musel by při tom používat metodu „pokus – omyl“, neboť žádný klíč, který by zaručoval jednoznačný, tzn. vždy stejný výsledek, zcela jistě neexistuje.
6 –	Zatím ještě nevíme, kdo se mýlil, zda Kosmas (ať už bezděčně, nebo účelově), nebo na základě Kosmových skrytých informací F. Borák. Nepochybné ale je, že „mělnický“ Goriwei, o němž se v marginálii zmiňují Fuldské anály k roku 872 a jenž se měl účastnit boje pěti českých knížat s Franky u Vltavy, je totožný s „moravským“ Bořivojem, o jehož křtu v roce 894 píše Kosmas (I, 10 a 14). Ovšem píše o něm s odstupem více než 200 let nejspíš na základě Kristiánovy legendy (kap. 2). Oproti Kristiánovi křest posunul o dalších 20 let, kdy oba hlavní protagonisté byli již po smrti, ovlivněn také zřejmě i svojí vlastní interpretací maleb ve znojemské rotundě. Přesto o „historičnosti“ této Kristiánem smyšlené a od něj Kosmou převzaté události jen málokdo pochyboval – viz tab. 3 „Bořivojův křest“. Otce Ludmily, pšovského Slavibora (Slaviboris) (Kristián, Fuit, Proložní legenda o sv. Ludmile), ztotožňuje F. Borák zřejmě mylně s moravským knězem Slavomírem (Sclagamar), o němž píší Fuldské anály k roku 871. Vždyť na příběhu Ludmily a Bořivoje, na jejich dynastickém sňatku (nevěsta z Čech, „cizí“ ženich z Moravy) je postaven celý přemyslovský mýtus. Viz článek „Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“.
7 –	K údajnému Bořivojovu křtu v roce 894 srovnej „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871). K totožnosti Kristiána se Strachkvasem viz D. Třeštík (1999, s. 6): Podle Brunona z Querfurtu (Vojtěchova biografa) byli „moudrý Radla, vychovatel svatého muže, a mnich [Kristián], výmluvný muž, který byl rodným bratrem knížete té země“, dvě různé osoby, pověřené společně vyjednáním Vojtěchova návratu z Říma do Čech v roce 992. Také v Kanapariově vojtěšské legendě čteme: „Předákem poslů byl bratr* knížete té země, kterou biskup, o nějž žádali, spravoval“. Rovněž u Kosmy (I, 29) vystupuje bratr* knížete Boleslava II. a Vojtěchův blízký, nejmenuje se však Kristián, nýbrž Strachkvas. Kristián a Strachkvas jsou tedy jedna osoba.
8 –	Titul kníže(-král) přísluší spíš Rostislavovi než jeho synu Bořivojovi. Franští analisté nazývali středočeské miniknížectví prvních „Přemyslovců“ vévodstvím Čechů. Viz mapka „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“. Také Kristián nazývá Bořivoje knížetem nebo vévodou – princeps, dux (kap. 2), zatímco Rostislava vládcem nebo králem, přirovnává jej dokonce k vznešenému císaři – princeps, rex, magnificus imperator (kap. 1). Této pocty se od něj nedostalo ani velkému Svatoplukovi (vévoda, král – dux, rex), za jehož vlády se pak Morava stala velkou i co do rozsahu území a na jehož dvoře měl pak být Bořivoj údajně pokřtěn (J. Ludvíkovský 1978, s. 14-17, 24-25). Důvod bude patrně ten, že jako potomek Bořivojův se Kristián hlásil ke svému předkovi a zakladateli pražské větve mojmírovského rodokmenu, křesťanskému králi-oráči Rostislavovi. Není úplně jasné, zda onen „děd“ znamená zakladatele rodu obecně, nebo konkrétní příbuzenský vztah s Vratislavem (Rostislav) či Václavem (Bořivoj). Měli bychom pomyslet i na možnou záměnu: Rastislav – Ratislav – Vratislav. Pražský Vratislav však rozhodně nemohl být synem Spytihněva a vnukem Goriweie – viz tab. 5a „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ –, byl ale nepochybně vnukem Rostislava (viz „Rodokmen Mojmírovců“). Výrazy „Ratislav“, „syn“, „Bořivoj“ v přesmyčce mohou znamenat buď: „Rostislavův syn Bořivoj“, anebo „Vratislav, syn Bořivoje“ (tuto druhou možnost by však nebylo třeba skrývat).
9 –	Jádrem Kristiánova „padělku“ proto spíš než ztotožnění Bořivoje s Goriweiem bude nahrazení moravského krále-oráče Rostislava bájným oráčem Přemyslem, jak to také vyplývá ze srovnání 1. a 2. kapitoly jeho legendy – viz článek „Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“, a pokřtění Bořivoje až v jeho dospělém věku – srovnej tab. 3 „Bořivojův křest“.

Petr Šimík (2003).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a doba vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data moravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: Vznik a původ přemyslovské pověsti.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Anagramy:
Úvod – Komentář Jiřího Adámka k Borákově „Neznámé historii Moravy v IX. až XI. století“.
P 1 – Kristiánova legenda jako dobový padělek. Ludmilin syn Vratislav působil na Moravě?
P 11 – Biskup Gorazd je totožný s knězem Učenem, který na Budči vyučoval kněžice Václava knihám latinským.
P 24 – Biskup Gorazd je synem (moravského) krále Rostislava.
P 32 – Gorazd-Učen učí Rostislava a známé.
P 36 – Děd kníže Rostislav a jeho syn Bořivoj jsou z Moravy.

Další Kosmovy anagramy a článek o anagramech obecně najdete na webových stránkách Vladimíra Merty: www.tisicileti.cz.

Literatura:
• Jaroslav Ludvíkovský (ed.): Kristiánova legenda. Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily. Vyšehrad, Praha 1978.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián. Jiřímu Slámovi k sedmdesátinám. Dějiny a současnost XXI-6, 1999, s. 6-10.
• František Borák: Neznámá historie Moravy v IX. až XI. století. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 9-121.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Anagramy objevené v textu díla Cosmae Pragensis chronica Boemorum aneb Kosmova kronika česká. Část I. – anagramy č. 1 až č. 131. Anagramy objevil a uspořádal František Borák, ze strojopisů F. Boráka přepsal a do tisku připravil Vladimír Merta, zrevidoval a chybějících 44 převodů ze staročeštiny zhotovil Jiří Kachlík. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 184-228.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah