[Pokračování ...].
(444) Zatím Rostislav, král Moravanů, těšící
se milosti Boží všemohoucí, která mu svěřila vládu v zemi Moravské a chráněné před útoky nepřátel
a ověnčené vítězstvím, rozhodl se požádat toho, jenž byl nástupcem sv. Petra, to jest nejvyšší duchovní
hlavu všeho křesťanského světa, papeže Mikuláše v Římě, aby byl příznivcem jeho záměrů a neodepřel
svou pomoc v bohulibém konání, aby totiž pro upevnění křesťanské víry a řádu práva, ustanovil podobně
jako národu Chorvatů, též pro království Moravanů vlastního biskupa a s nim vyslal i učitele
znalé slovanského jazyka srozumitelného Moravanům. Té chvíle zůstala však Rostislavova žádost v Římě
oslyšena.1
A tehdy Rostislav, král moravský, podnícen Božím vnuknutím, po radě s knížaty
a s velmoži svého království, poslal některé z nich k císaři Římské říše na východě, čili
do Impéria Rómajů, k basileovi Michaelovi tohoto jména Třetímu, světské hlavě všech křesťanů na východě.
V Konstantinopoli žádali vyslanci Moravanů vznešeného císaře, aby do jejich království vyslal vhodného
biskupa a učitele, kteří by šířili mezi prostým lidem křesťanství
slovanským jazykem a v celé zemi zavedli světské a církevní
právní řády podle římského vzoru a zákonů císařovi říše.2
Císař, maje bohulibý úmysl zavést a rozšířit u Bulharů víru v našeho
Spasitele, Ježíše Krista, veden Boží prozřetelností, u vědomí toho, že království Moravanů sousedí
s říší Bulharů
(445) a mohlo by být císaři prospěšné, neoslyšel žádost krále
Rostislava a taktéž Fotios, patriarcha církve Konstantinopolské. Ke dvoru krále Rostislava vyslali
Konstantina Filosofa a jeho bratra opata Metoděje, kdysi císařova archonta (Michala) v jednom ze
slovanských knížectví jeho říše. Ve svém listu vladaři Moravy vyslovil císař chválu jeho úmyslu šířit víru
v Krista, Pána našeho, domácím jazykem a písmem, podobně jako je tomu u mnoha národů jiných.
Vytrvá-li Rostislav ve svém Bohu milém úsilí, získá
vyšší důstojenství a budoucím pokolením zanechá světlou památku
podobně jako císař Konstantin Veliký.3
V měsíci červnu léta 863 od narození Páně vkročili vyslanci císaře do Moravské země, která
byla pro ně hodna podivu, neboť byla zemí širou a utěšenou a oplývající bohatstvím plodů. Její
obyvatelé vynikali krásou postavy, budili úctu vážností mravů, muži byli statečnými a znamenitými bojovníky,
způsobilými k dvorské službě a k pěstování svých zájmů.
Avšak jak čteme dále v moravských legendách, byli též jako kůň a mezek a sevřeni
jako uzdou porušovali Boží zákon, poskvrněni zlými skutky a křivými přísahami a mezi sebou se rvali
jako divocí psi.4 Čekal tedy na oba bratry obtížný úkol utišit planoucí vášně
a zasít semeno Božího míru a zákona. Když vyslanci dospěli s četným doprovodem až k Moravě,
byli před hlavním hradem a městem království, králem, knížaty, velmoži a veškerým lidem uvítáni
s úctou a velikou radostí a předali v paláci králi Rostislavovi císařův list a císařský
symbol rozmnožitele křesťanské víry, tj.
Kříž o dvou ramenech.5
[Pokračování ...].
Lubomír E. Havlík
(2001).
Poznámky:
|
