jak ji dle záznamů starých letopisů a legend sestavil a sepsal Lubomír E. Havlík (4/7)

   [Pokračování ...].
   (445) Rostislav přikázal shromáždit vhodné muže a jinochy a odevzdal je oběma bratrům do učení a ku pomoci. A vladaře samého nepřestávali každodenně poučovat a uvádět jeho duši v soulad s Božími přikázáními. Přítomnost ctihodných vyslanců, mužů vysokého vzdělání a příkladného života v království Moravanů, budila nevoli u franckých a bavorských arcikněží a kleriků a také i u krále východních Franků Ludvíka a nikoliv menší rozpaky též na Stolci sv. Petra v Římě, pod jehož duchovní pravomoc území Moravanů spadalo.¹
   U vědomí toho všeho a aby neohrozil zdárně započaté své dílo, měl král Rostislav v úmyslu vystříhat se všeho, co by bohulibé dílo mohlo narušit. Neposkytl proto vojenskou pomoc markrabímu Karlomanovi, jak to byl činil dříve, když Karloman povstal proti svému otci. V létě potom, co vyslanci císaře Michaela přišli na Moravu, vytáhl však král Ludvík z Bavor, rozšířiv zprávu, že táhne na Moravu proti Rostislavovi, a to s pomocí Bulharů. Ti jako spojenci Franků měli napadnout Moravany, neboť si zvolili záštitu císaře Michaela, moudrého ochránce a rozmnožitele křesťanství.
Král Ludvík podle (446) svého úmyslu zamířil do Karantánie, kde se mu Karloman, opuštěn velmoži a vojskem, musel vzdát na milost.² Vinu za neblahý konec svého podnikání přisoudil Karloman Rostislavovi, a to byl počátek nepřátelství mezi nimi, které vedlo k smutnému konci krále Moravanů, o čemž promluvíme dále.
   Ačkoliv Rostislav měl v úmyslu vyvarovat se nového boje s Ludvíkem, ten naopak pociťoval nutnost zmařit svazky Moravského království a východního Impéria Rómajů. A tak se v Tullnu léta 864 od narození Kristova začal král Ludvík připravovat k válce proti Rostislavovi. Tam mu Šalamoun, biskup města Kostnice, přinesl požehnání papeže k tažení proti Rostislavovi.³ Ten měl být podroben a z jeho království zamýšlel Ludvík zřídit franckou marku.⁴ Tam se Ludvík setkal i s Bogorisem, chánem národa Bulharů, který sliboval dát se s celým národem pokřtít v obavách, aby nebyl pokřtěn Řeky a císař Michael se nestal patronem Bulharska. Pro válku započatou císařem byl nucen se vrátit domů, aniž mohl být Ludvíkovi nápomocen.⁵
   A tak král Ludvík sám s vojskem překročil Dunaj, vpadl nepřátelsky na Moravu, kde oblehl Rostislava ve městě, které Meginhard z kláštera ve Fuldě ve svém letopise označil jménem Dowina s vysvětlením, že jméno znamená děvu. Tam král Moravanů, když zjistil, že z obklíčení neunikne a místo není k obraně způsobilé, přislíbil se všemi velmoži králi Ludvíkovi věrnost, tj. mír, a že nebude králi východních Franků nepřítelem. Na dodržení míru a přísahy postavil Ludvíkovi rukojmí. Rostislav uhájil nezávislost svou i svého království a oba bratři Konstantin a Metoděj mohli pokračovat ve svém Bohu a králi milém díle.⁶
   [Pokračování ...].

Lubomír E. Havlík (2001).

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

1. část: Rostislav ustanoven vévodou Moravanů.
2. část: Rostislav se opevnil tou nejpevnější hradbou a nazývá se králem.
3. část: List do Byzance se žádostí o biskupa učitele. Příchod věrozvěstů na Moravu.
4. část: Ludvík Němec s přislíbenou pomocí Bulharů hodlá Rostislava pokořit.
5. část: Rostislav se ubránil. Konstantin a Metoděj odcházejí se svými učedníky do Říma.
6. část: Metoděj vysvěcen na arcibiskupa a vrací se na Moravu jako papežský legát pro všechny země slovanské.
7. část: Svatopluk zradil Rostislava a vydal ho Frankům. Moravský král byl oslepen a uzavřen v klášteře.

Literatura:
• Rudolf Turek: Čechy na úsvitě dějin. Academia, Praha 2000 jako reprint 1. vydání (Orbis, Praha 1963), s. 68, 268.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Lubomír E. Havlík: Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 441-450.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.