DRUHÁ ČTVRTINA 7. STOLETÍ

Pravděpodobný rozsah Sámovy říše.
Vybrané lokality ztotožňované s Vogastisburgem: 1 – Reicheneck u Hersbrucku, 2 – Voigsburg,
3 – Domažlice-Tuhošť, 4 – Loket, 5 – Úhošť u Kadaně, 6 – Staffelberg u Staffelsteinu, 7 – Burk
u Forchheimu, 8 – Wossburg, 9 – kontaktní zóna nejstarších slovanských hradišť na území
Dervanových Srbů, 10 – Voitsberg, 11 – Mikulčice, 12 – Hostýn, 13 – Znojmo, 14 – Melk,
15 – Wien, 16 – Bisamberg, 17 – Bratislava, 18 – Rubín u Podbořan, 19 – Vranov nad Dyjí.
Podle M. Lutovského-N. Profantové 1995 doplnil Z. Měřínský 2002 a P. Šimík 2007.
(Po kliknutí myší na mapku získáte její zvětšeninu – 123 kB).

Komentář:
(201) Lokalizace Wogastisburgu představuje bezesporu jak jeden z úhelných kamenů zájmu historiků i archeologů, tak i vděčné pole pro různé pseudovědecké úvahy a teorie. Všechny názory podepřené náležitou argumentací i nápady postrádající jakoukoliv logiku nelze na tomto místě podrobně prezentovat. Každopádně je třeba udělat si určitou rekapitulaci. Především je nutno vycházet z textu Kroniky tzv. Fredegara. Známe název lokality, muselo se jednat o opevněné místo a fortifikace ležela na území osídleném v té době již Slovany ve směru postupu austrasijského proudu. Víme totiž, že Dagobertovy kontingenty táhly ve třech proudech. Tento způsob postupu do nitra nepřátelského území (202) byl oblíbenou strategií již od dob římských a uplatňoval se po celý raný středověk i později. Vojska se pak měla spojit na určeném místě uprostřed nepřátelské krajiny. Takto organizovaný přesun na území protivníka vyvolávala nutnost zajistit spížování vojsk, neboť ta si s sebou vezla potraviny pouze na několik dnů a pak se o sebe musely jednotlivé oddíly postarat samy, což realizovaly pleněním a rabováním nepřátelského území, kterým táhly. Zároveň však tato taktika citelně postihovala samotného nepřítele, jenž se většinou uzavřel ve fortifikacích a zde očekával, až limitované zdroje potravin dojdou a útočník se bude nucen stáhnout. (...)
   Zatímco Langobardi (táhnoucí ze severní Itálie patrně po staré trase tzv. Jantarové cesty východním Příalpím někam do prostoru starého římského legionářského tábora Carnuntum poblíž soutoku Moravy s Dunajem) i Alamani (přesunující se nejspíše na východ přes Bavorsko podél pravého břehu Dunaje po staré římské vojenské cestě spojující v době římského impéria jednotlivé vojenské opěrné body na jižním dunajském břehu) byli úspěšní, hlavní voj Austrasijců utrpěl po třídenním bezvýsledném obléhání Wogastisburgu porážku. (...) Všeobecně se předpokládá, že austrasijské vojsko se shromáždilo v Metách, potom postupovalo k soutoku Mohanu s Rýnem a Pomohaním dále na východ. Jak daleko se dostalo, zůstává otázkou, a od ní se odvíjejí i další úvahy o lokalizaci Wogastisburgu. Skončilo vojsko svůj postup na horním Mohanu, nebo překročilo rozvodí, sestoupilo k Ohři a pokračovalo dále do nitra Čech? Tato trasa byla tradičním směrem později nazývaným cesta „královská“.¹ (...)
   (203) Strategický plán obrany proti franskému plánu, pokud jej tak můžeme nazvat, mohl za výše naznačených okolností vycházet z oslabení obrany na bočních směrech útoku Alamanů i Langobardů (kteří se patrně stejně nedostali až do centrální části Sámovy říše hledané většinou někde v dolním či středním Pomoraví), ale naopak za cenu možných obětí na obou vedlejších směrech se snažit zabránit postupu nejsilnějších austrasijských oddílů a jejich spojení s Alamany a Langobardy v jádru říše. Podružnost obou směrů i pravděpodobné zastavení zde postupujících vojsk na okraji Sámovy domény naznačuje i fakt, že po vítězství u Wogastisburgu nevíme nic o střetech s Alamany a Langobardy, ale Sámo naopak přenáší vpádem do Durynska boj na území samotné Franské říše (Z. Měřínský 2002, s. 201-203, kráceno).

   Kde tedy ležel Vogastisburg? Většinu výše uvedených lokalit vyřazují ze hry archeologické nálezy. Ty pocházejí buď z doby starší (např. Úhošť u Kadaně, č. 5), nebo naopak mladší (např. Domažlice-Tuhošť, č. 3). Jedině na vrchu Rubín u Podbořan (č. 18) (katastr Dolánky, obec Kaštice a Pšov, okres Louny) nové sondáže (J. Kruta a V. Bubeník) i získaná kolekce keramiky a dalších nálezů prokázaly osídlení a také opevnění celé polohy snad již na sklonku 6. století.²

   K další možné lokalizaci Sámova Vogastisburgu naposledy přispěl Ing. Jaroslav Růžička ze Znojma (2006). Umísťuje jej do blízkosti Vranova nad Dyjí (č. 19) v pravděpodobném směru tažení Austrasijců jižními Čechami a podél řeky Dyje do centra Sámovy říše, předpokládaného dosud v Pomoraví (viz mapka výše).³

Poznámky:

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
Kroniky: „O Sámovi, prvním králi Slovanů, v kronice tzv. Fredegara“.
Lokality: „Vranov nad Dyjí – hledaný Sámův Vogastisburg (?)“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.

Literatura:
• Michal Lutovský-Naďa Profantová: Sámova říše. Academia, Praha 1995, s. 52.
• Zdeněk Měřínský: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. Libri, Praha 2002, s. 207.