KRONIKÁŘSKÉ ZÁZNAMY, KTERÉ SE VZTAHUJÍ K HISTORII VELKÉ MORAVY
A POČÁTKŮM ČESKÉHO „PŘEMYSLOVSKÉHO“ STÁTU – PRVNÍ KRÁLOVÉ

• „O králi Sámovi“
Jediné soudobé svědectví o existenci Sámovy říše – prvního historicky doloženého mocenského útvaru Slovanů – je Kronika tak řečeného Fredegara.

• „První písemná zmínka o vyslancích Čechů a Moravanů“
Vyslanci všech východních Slovanů na sněmu ve Frankfurtu v roce 822. Letopisy království Franků.

• „Pokřtění Moravanů“
Léta Páně DCCCXXXI Reginhar, biskup Moravanů, pokřtil všechny Moravany. Záznamy o pasovských biskupech.

• „Křest čtrnácti knížat Boemanů“
Roku 845 bylo (asi) v Řezně pokřtěno 14 českých knížat s jejich lidmi, toužících po křesťanském náboženství. Fuldské anály.

• „Ustanovení Rostislava vévodou moravským Slovanům“
Zřejmě po smrti knížete Mojmíra, ustanovil Ludvík, král německý, Rostislava vévodou moravským Slovanům, jak zaznamenal fuldský analista (846). Rostislav se pak opevnil „tou nejpevnější hradbou“ (855) a pozval na Moravu byzantské věrozvěsty (862). Na to ho Ludvík s velikým vojskem oblehl ve městě Dowina (864), ke střetnutí však zřejmě nedošlo, Ludvík se spokojil jen s rukojmími a Rostislavovým slibem. Rostislav nakonec dosáhl arcibiskupství pro Moravu (869).

• „Rostislav se nazývá králem“
J. Turmair-Aventin (Letopisy Bavorů) zaznamenal k roku 853, že Rostislav povstal proti Ludvíkovi a „nazývá se králem“. O povstání Bulharů „se Slovany s nimi spolčenými“ proti Ludvíkovi píší Bertiniánské letopisy k roku 853. Králem Rostislava titulují a o Rostislavově moravském království se zmiňují i další letopisy (kromě Fuldských):
Bertiniánské letopisy k roku 862, Xantenské letopisy k roku 870 a 871.

• „Příchod byzantské misie Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu“
„Granum“ (Jádro katalogu předních biskupů Moravy) zaznamenalo tuto významnou událost k roku 886. Po přepočtu data podle zpřesněného klíče docházíme k roku 863, který koresponduje s údajem mnicha Chrabra (862/863) o Konstantinově nalezení písma pro Slovany před odchodem z Konstantinopole na Moravu.

• „Přijetí Konstantina a Metoděje papežem Hadriánem II. v Římě“
„Granum“ (Jádro katalogu předních biskupů Moravy) uvádí tuto událost k roku 891. Po přepočtu data podle L. E. Havlíkem nalezeného klíče (a po jeho zpřesnění) docházíme k jednoznačnému výsledku: k přijetí u papeže mohlo dojít nejdříve 1. ledna 868.

• „Metoděj vysvěcen na arcibiskupa“
„Granum“ (Jádro katalogu předních biskupů Moravy) uvádí tuto událost k roku 892. Po přepočtu data podle L. E. Havlíkem nalezeného (a později zpřesněného) klíče docházíme k roku 869.

• „Převzetí moci Svatoplukem“
Fuldské anály zaznamenaly boje Bavorů a Franků na Moravě a Gundakarovu smrt (869), pustošení moravského království Rostislava a Svatopluka Ludvíkovými syny Karlem a Karlomanem (869), Svatoplukovu zradu a oslepení Rostislava (870), zatčení (a propuštění) Svatopluka, moravské povstání a následnou „záhubu“ bavorského vojska (871), přepadení svatebního průvodu na Moravu (871), porážku Durynků a Sasů na Moravě, boj Franků s pěti knížaty Čechů (k nimž byl dodatečně připsán Goriwei) u Vltavy a Svatoplukovo zničení bavorských lodí na Dunaji (872), poselstvo Čech u krále Ludvíka Němce (873), mírové jednání se Svatoplukovými vyslanci ve Forchheimu (874). Poselstvo Moravanů na sněmu ve Wormsu (882) a jednání Svatopluka s císařem Karlem III. Tlustým „in monte Comiano“ (884). Jednání Arnulfa se Svatoplukem na Omuntesbergu (890). Arnulfovo pustošení Moravy (892, 893). Nešťastný Svatoplukův konec (894).

• „Pokřtění Bořivoje Metodějem (?), či spíše jeho sňatek Ludmilou (!)“
„Granum“ (Jádro katalogu předních biskupů Moravy) zaznamenalo tuto moravskou událost k roku 894. Po přepočtu data (podle klíče) docházíme k roku 871, který koresponduje s údajem Fuldských análů (871) o přepadení průvodu (nejmenované) nevěsty, jíž si Moravané přivádějí z Čech. Moravský původ Bořivoje, poprvé zaznamenaný v legendě „O pustynnike Ivaně“, je tím, vedle Kristiánova „přemyslovského“ příběhu, další dobovou zprávou, tentokrát z moravského pramene, plně potvrzený.
   O Bořivojově sňatku s Ludmilou (dcerou předáka Slavibora z Hrádku Pšov), jenž následoval až po údajném Bořivojově moravském křtu, se zmiňuje také Neplach.

• „Postoupení vévodství Čechů moravskému králi Svatoplukovi“
Regino z Prümu zaznamenal ve své Kronice tuto událost až k roku 890, ale již k roku 876 píše o spojeném království Slovanů, Čechů a Moravanů.

• „Úmrtí moravského krále Rostislava“
„Granum“ (Jádro katalogu předních biskupů Moravy) zaznamenalo, že Deo devotus rex Swatopluk senior zemřel roku 900. Po přepočtu data (podle zpřesněného klíče) docházíme ke správnému roku 877 římského kalendáře. Je velmi pozoruhodné, že tutéž informaci najdeme i v jednom z Kosmových anagramů.

• „Svatoplukova korunovace“
Dukljanská kronika (Království Slovanů – Kniha chorvatská, kap. IX.) uvádí, že král Svatopluk byl korunován legáty papeže Štěpána V. (885-891) „podle způsobu římských králů“.

• „Svatoplukova smrt“
Zatímco fuldský analista nemůže Svatoplukovi přijít na jméno, Regino z Prümu jeho osobu vyzdvihuje. Od Konstantina Porfyrogeneta známe pověst „O třech prutech Svatoplukových“. Kosmas (I, 14) píše, že „zmizel uprostřed svého vojska“. Temné stránky jeho povahy přibližuje legenda „Život Klimenta, biskupa Bulharů“.

• „Moravští (arci)biskupové, kteří následovali v úřadu po Metoději“
„Granum“ (Jádro katalogu předních biskupů Moravy): 916 – (arci)biskup Jan (900), 942 – (arci)biskup Silvestr (926), 961 – po 10 let neobsazený úřad (945).

• „Bořivojovi a Svatoplukovi synové“
Fuldské anály o dalších osudech Mojmírovců v Čechách a na Moravě: Spytihněv a Vitislav se poddali Arnulfovi (895), útisky Moravanů (897), rozkol a svár mezi Svatoplukovými syny (898), osvobození Svatopluka II. (899).

• „O Bořivojových potomcích“
Podle legend (Kristián, Fuit, Prolog) zaznamenali kronikáři a historikové stručné osudy Bořivojových synů a vnuků:
Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.

• „Vražda kněžny Ludmily“
Byla zaznamenána v ludmilských legendách (Fuit, Proložní legenda, Kristián), později i některými kronikáři (Dalimil, Pulkava, Marignola) kromě Kosmy.

• „Zavraždění knížete Václava“
Vyprávění legendistů o vraždě knížete Václava (Crescente, Gumpold, I. stsl. legenda, Kristián, II. stsl. legenda) pak zaznamenali také kronikáři a historikové: Widukind, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký. Otázka datování této historické události je řešena na stránce „Granum“ k roku 928.

• „První pražský biskup Dětmar“
Prvním pražským biskupem se stal Sas, jenž „dokonale uměl řeč slovanskou“ a u samotného knížete Boleslava II. „za krátký čas nabyl veliké obliby a přátelství“ (Kosmas I, 23).

• „Volba biskupa Vojtěcha na Levém Hradci“
Slavníkovec Vojtěch byl zvolen druhým pražským biskupem na Levém Hradci, kde započalo české křesťanství, přenesené sem Bořivojem z Moravy (Kosmas I, 25).

• „Vyvraždění Slavníkovců“
V roce 995 byli na Libici vyvražděni Slavníkovci (Kosmas I, 29).

• „Vojtěchova mučednická smrt“
Na své misijní cestě k pohanským Prusům našel Vojtěch mučednickou smrt (Kosmas I, 31).

• „Vladivoj na pražském stolci“
Poté, co byl sesazen Boleslav III., byl zvolen a na stolec posazen Vladivoj. Ten později v Řezně přijal z rukou krále Jindřicha Čechy v léno (Dětmar z Merseburku V, 23).

• „Unesena byla panna Jitka roku od narození Páně 1021“
Kníže Břetislav unesl pannu Jitku, dceru Oty Bílého (správně sestru), z kláštera ve Schweinfurtu, kde dlela, aby se naučila žaltáři (Kosmas I, 40).

• „Založení sázavského kláštera“
Klášter, který byl založen asi na počátku 30. let 11. století, měl až do konce roku 1096 za bohoslužebný jazyk církevní slovanštinu a Kosmas jako přívrženec latinského liturgického jazyka existenci sázavských „rozkolníků“ ve své kronice úplně zamlčel. Ve své nepřízni k Sázavě byl tak důsledný, že ani násilné zlatinizování kláštera knížetem Břetislavem II. roku 1096 nedokázalo jeho úplné mlčení prolomit. Avšak některý z již latinských sázavských mnichů, který měl ke slovanské minulosti kláštera mnohem tolerantnější poměr než kdysi Kosmas, sebral z trosek klášterních pramenů pro dobu do roku 1125 data a příběhy, které se Sázavy týkaly, a doplnil (interpoloval) jimi text rukopisu Kosmovy kroniky, který klášter vlastnil (Mn. sáz. k roku 1032).

• „Nastolení Břetislava I.“
Po řádném dokonání obřadů pohřebních vzal [Jaromír] za ruku synovce Břetislava a vedl ho ke knížecímu stolci, a jako se vždy děje při volbě knížete, házeli přes mříže hořejší síně peníze, deset tisíc nebo ještě více, mezi lid, aby se netlačili na knížete sedícího na stolci, nýbrž raději chytali házené peníze. Když byl kníže posazen na stolci a nastalo ticho, Jaromír, drže synovce za pravici, pravil k lidu: „Hle, váš kníže!“ (Kosmas I, 42).

• „Poslední slova knížete Břetislava I.“
Jak zaznamenal Kosmas (1045-1125) poslední slova knížete Břetislava I., která pronesl na svém úmrtním loži v Chrudimi roku 1055 – „Břetislavův stařešinský řád“ (Kosmas II, 13), a o tom, jak již předtím rozdělil panství moravské mezi své syny (Kosmas II, 15).

• „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“
Tuto významnou poctu, kterou oba panovníci postupně získali od papeže, ponechali kronikáři prakticky bez povšimnutí. Především Kosmas (Kosmas II, 16), který oba osobně zažil. Více o tom viz J. Žemlička (1997). Schematizovanou podobu mitry najdeme na Vratislavových denárech. Vyobrazení obou knížat i s mitrami můžeme najít také na malbách ve znojemské rotundě – viz obr. 6 na straně „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.

• „První český král Vratislav I.“
Jak naši kronikáři zaznamenali korunovaci knížete Vratislav II. (1061-1092) na krále českého a polského v roce 1086. Oproti Kosmovi česky psaná rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila (1314) korunovaci knížete Vratislava II. (Dalimil chybně uvádí rok 1057) zaznamenala (podle Moravské kroniky) již s ohledem na dřívější existenci království moravského. O tom, „jak koruna z Moravy vyšla a jak potom z té země Čechům přišla“ se Dalimil (kap. 24) zmiňuje v souvislosti s pověstí „O zmizení Svatoplukově“. 
O přenesení království a koruny z Moravy do Čech v souvislosti s Vratislavovou korunovací píše také Přibík Pulkava z Radenína (†1380). První český král Vratislav I. s korunou a žezlem je pochopitelně vyobrazen také v galerii tzv. „Přemyslovců“ na malbách ve znojemské rotundě – viz obr. 3 na straně „Historie psaná štětcem“.
Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.

• „Zatčení Oty II. Černého“
Jak zaznamenal Kosmas (III, 34) okolnosti zatčení olomouckého knížete Oty II. Černého v roce 1110. Zde se z úst tehdy vládnoucího knížete Vladislava I. zpětně dovídáme, kdo jako první z tzv. „Přemyslovců“ podrobil zemi moravskou svému panství.

• „Bitva u Chlumce 1126“
Bitva, v níž se rozhodovalo, zda na pražském stolci zůstane Soběslav I., nebo zda připadne oprávněnému Otovi II., tehdy nejstaršímu z panovnického rodu, v podání Kosmových pokračovatelů Mnicha sázavského a Kanovníka vyšehradského.

• „Svatba Konráda II. Znojemského 1134“
Podle Kanovníka vyšehradského se svatba Konráda II. s Marií Srbskou, dcerou Uroše I., konala v Uhrách. 

Literatura:
Odkazy na literaturu najdete na příslušných stránkách k danému tématu.