|
20 –
|
Obrázek
znázorňuje knížata
Soběslava I. a ženicha Konráda II. Znojemského na
cestě z Grojče (kde byl Konrád dosud Soběslavem vězněn) do Uher
na svatbu s Marií Srbskou při jejich fiktivním setkání s
biskupem Jindřichem Zdíkem ve Znojmě v roce
1134. Již dříve, v roce 1131
(to byl Konrád II. ještě ve vězení), daroval Soběslav I. znojemskou
rotundu Nanebevzetí P. Marie
i s majetkem (spolu s pěti dalšími moravskými
hradskými kostely: přerovským, olomouckým, spytihněvským, břeclavským
a brněnským) olomouckému biskupovi Jindřichu Zdíkovi (J. Kadlec 1991, I, s. 118;
VDZKČ, I, 1999, s. 535).
Protože tento darovací akt se odehrál již v roce
1131, n e m o h l pak Konrád II. o 3 roky později
v souvislosti se svojí svatbou s Marií Srbskou v Uhrách
dát znojemskou rotundu vymalovat a sám se tu nechat vyobrazit s podélným
kostelem v rukou ani jako „druhý fundátor“ (B. Krzemieńska
2000, s. 9, 37), ani jako „donátor maleb“ (A. Merhautová
2000, s. 66). Tento fakt
nezabránil ani dalším „odborníkům“, aby si na onom nesmyslu
s údajným donátorem Konrádem II. dále netrvali – viz např.
citace: „D. Třeštík a jeho Úvod ke
Kosmově kronice“ aneb Kam čert nemůže, tam alespoň zasmrdí
(2005).
Jindřich Zdík tedy v letech 1131-1134 nechal dokončit výmalbu
rotundy (III. fáze), spočívající
v přemalbě jižní poloviny 4. pásu maleb dosud chybějícími
devíti postavami knížat (včetně Vratislava II.
s královskými atributy,
korunou a žezlem), jak je to
patrné i z našeho obrázku, na němž biskup Zdík drží v ruce
schéma oné domalby (montáž). Při té příležitosti dal „upravit“
i část starších maleb (viz naše upoutávka
č. 7), zasvěcení rotundy Nanebevzetí P. Marie rozšířil
o sv. Kateřinu, kapli znovu posvětil a nakonec tuto nyní
již „královskou“ hradní
kapli nově konstituoval v rámci nové
církevní správy olomouckého biskupství – dal jí nový
statut (viz naše upoutávka
č. 3). |
| 21
–
|
Ta naděje tu stále je, i když řada
pražských „odborníků“ se neustále snaží jí klást nejrůznější
překážky. Např. A. Merhautová:
„Přemyslovský cyklus
ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské... |
|
22 –
|
Dosud skrývaná
rivalita mezi pražskými a brněnskými „odborníky“
v oblasti ikonografie a ikonologie maleb ve znojemské
rotundě byla konečně otevřeně přiznána. Ve dvou věcech
se však obě skupiny shodnou – za pluhem je vyobrazený pohan Přemysl
a s korunou na hlavě je první český král
Vratislav I. Zcela přitom přehlédli, že už nežijeme
v 19., ale v 21. století, a že Přemyslovi
v rotundě již bylo odzvoněno (viz naše upoutávka
č. 7). |
| 23
–
|
Dosud se soudilo,
že k přijetí Konstantina a Metoděje papežem
Hadriánem II. v Římě došlo ve druhé polovině
prosince 867 (L. E. Havlík 1998, s. 176,
190-193). Ve skutečnosti k tomu mohlo dojít až v lednu
868. Podařilo se tak zpřesnit L. E. Havlíkem
nalezený k l í č
pro přepočet dat v dosud neprávem přehlíženém
moravském pramenu „Granum cathalogi praesulum Moraviae“
(Jádro katalogu předních biskupů Moravy). To umožnilo nejen správně určit datování některých zpráv,
ale především správně vysvětlit jejich obsah, pokládaný
dosud za „zmatený“.
V upoutávce použita freska z římské baziliky
sv. Klimenta, na níž Konstantin s Metodějem přinášejí
do Říma ostatky sv. Klimenta a jsou uvítáni papežem
Hadriánem II. V nápisu pod freskou je nesprávně
uvedeno jméno papeže Mikuláše. |
| 24
–
|
Dne 15. ledna 2010 po rozsáhlé
rekonstrukci a výstavbě multimediální expozice Velká
Morava byl slavnostně otevřen Památník
Velké Moravy ve Starém Městě. Diorama V. na
fotografii má představovat křest knížete Bořivoje arcibiskupem
Metodějem na Svatoplukově dvoře na Moravě. Kmotrem Bořivojovi tu
má být sám král Svatopluk s péřovou korunou.
V tištěném průvodci expozicí Velká Morava
se můžeme dočíst: „Výslednicí úspěšné mocenské a církevní
politiky Svatopluka a Metoděje se krom jiného v roce 883
stalo vojenské obsazení Čech. V jeho důsledku byl na Moravě
pokřtěn kníže Bořivoj, historicky první známý představitel
rodu Přemyslovců“.
Napsané to vypadá hezky, ovšem kdyby to tak ještě byla pravda.
A to není. Přesvědčte
se sami. |
| 25
–
|
Při rozhodování
o tom, kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské
apokalypsy (dále jen Apok S), zda Spytihněv II.
nebo Vratislav II., je prý důležitější kopí
v jeho rukou než mitra na
jeho hlavě (P. Černý 2004, s. 135).
Autor to vysvětluje tím, že se nejspíš jedná o repliku
sv. Kopí, kterou Vratislav II. získal v roce 1080
od krále Jindřicha IV., ukořistěnou předtím českým
vojskem, bojujícím na Jindřichově straně, v bitvě u Flarchheimu
protikráli Rudolfovi z Rheinfeldenu.
Jak se však ukázalo, byla to domněnka mylná. |
| 26
–
|
Na titulní
iluminaci Augustinova spisu „O Božím městě“ (De
civitate Dei) z olomouckého skriptoria jsou vpravo
dole vyobrazeny čtyři postavy, které jsou označeny
BOEMENSES. To D. Třeštíkovi (1985) vnuklo nápad, že
by do Augustinova Božího města mohl propašovat c e l ý
národ Čechů. Autorova veškerá snaha se však ukázala jako
naprosto zcestná. Přesto tento svůj postarší naivní
pokus ještě několikrát oprášil a znovu neohroženě zopakoval.
Naposledy ve svém
článku „Idea státu a národa“ pro publikaci PŘEMYSLOVCI
(2009). |
| 27
–
|
D |
| 28
–
|
Na iluminacích ve
středověkých rukopisech se kvůli názornosti
a srozumitelnosti stejná osoba v jednotlivých fázích děje znázorňovala
stejným
oděvem. Toto pravidlo se v komiksech a ilustracích dětských knížek
uplatňuje dodnes.
Na naší upoutávce jsou dva detaily z akvarelů Mořice
Trappa, který na nich zachytil v roce 1861 malby ve
znojemské rotundě. Podle interpretace pražských „odborníků“
se jedná o vedoucího Libušina poselstva a oráče
Přemysla za pluhem. Podle stejného oděvu by musel sám Přemysl
vést poselstvo k Přemyslovi. |
|
