MM - aktuality - Památník Velké Moravy ve Starém Městě

MORAVIA MAGNA

NOVĚ OTEVŘENÝ
PAMÁTNÍK VELKÉ MORAVY
VE STARÉM MĚSTĚ

PRŮVODCE EXPOZICÍ (výňatky).
Text doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc., PhDr. Ivo Frolec.

(2) Vítejte v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě. Stojíte na místě dějinných počátků českého národa¹ a počátků křesťanství v této části střední Evropy.² Stojíte na jednom z nejvýznamnějších archeologických nalezišť raně středověkého Veligradu. Toho Veligradu, jenž v 9. století patřil k hlavním centrům prvního státního útvaru západních Slovanů, Velké Moravy.³

Obr. 1. Památník Velké Moravy
v Uherském Hradišti-Starém Městě.

Objekt památníku byl vybudován v letech 1959-1960. Definitivní podobu však získal po řadě úprav až v roce 1969, kdy byl rovněž zařazen do seznamu národních kulturních památek. Při příležitosti 1100. výročí úmrtí arcibiskupa sv. Metoděje⁴ zde byla v roce (3) 1985 otevřena nová stálá expozice „Velkomoravské Staré Město“, kterou měli možnost návštěvníci shlédnout až do konce roku 2007. V tomto období již Slovácké muzeum v Uherském Hradišti zahájilo projektovou přípravu generální opravy celého objektu a nové multimediální expozice.

Obr. 2. Památník Velké Moravy byl vybudován
nad základy velkomoravského kostela „Na Valách“.

Obnova této významné kulturní památky proběhla v letech 2008-2009 a vyžádala si finanční částku téměř 30 mil. Kč. Ta byla získána díky podpoře grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu a Zlínského kraje. Celkové zateplení budovy, vybavení tepelnými čerpadly a vzduchotechnikou, umožnilo její celoroční provoz. Nová stálá expozice byla slavnostně otevřena 15. ledna 2010.⁵ (...)

Obr. 3. Maketa velkomoravského Veligradu.
1 – kostel na „Špitálkách“, 2 – kostel „Na Valách“, 3 – rotunda sv. Michaela „Na Dědině“.

(10) Veligrad – dnešní Staré Město a Uherské Hradiště okolo poloviny 9. století výrazně změnil svou podobu. Někdejší sídliště a usedlosti v okolí hradiska se v průběhu doby propojily v jeden celek, a ten bylo nutno chránit. Proto po obvodu takto vzniklého velkosídliště městského typu byla vybudována nová, téměř 3 km dlouhá linie vnějšího opevnění, tvořená několika odlišnými typy dřevo-hlinitých hradebních těles, v jednom případě opatřených kamennou čelní zdí. V důsledku toho se stará palisádová hradba původního předvelkomoravského hradiska stala nadbytečnou a zanikla. Při obraně Veligradu sehrávaly významnou roli také vodní toky, hlavně řeka Morava, ke které se přimykaly oba konce vnějšího opevnění. Obranný faktor jistě měly i mokřiny a deprese vyplněné vodou, které se rozkládaly jižně a severně od Veligradu, v rámci moravní nivy.
Hradby, i ty nejpevnější, by však neznamenaly nic, kdyby na nich nestáli odhodlaní bojovníci. Elitní jednotku branné moci Velké Moravy představovala panovníkova knížecí družina. Tvořili ji profesionální válečníci domácího i cizího původu, kteří do boje nastupovali jako jezdci. Soudí se, že jich mohlo být až 3 000. Výzbroj těchto družiníků sestávala z mečů, seker a kopí, těla si chránili kroužkovými nebo šupinovými pancíři, končetiny náholenicemi a náloketníky, na hlavě měli přilbu, v rukou štít. Své koně ovládali pomocí železných ostruh a třmenů. Kromě těchto družiníků tvořila branou moc Velké Moravy ještě panovníkem svolávaná hotovost. Příslušníci hotovosti nastupovali do boje většinou jako pěšáci vyzbrojení luky a šípy, oštěpy, sekerami, bojovými noži a praky. Předpokládá se, že vládce Velké Moravy mohl ve druhé polovině 9. století do pole postavit až 25 000 bojovníků, z nichž jízdních bylo okolo čtyř tisíc.

DIORAMA IV.

Evropa 60. a 70. let 9. století, to byl především zlatý věk byzantské civilizace, věk, kdy na stolcích vládců „Všehomíra“ seděli císaři Michael III.⁶ a Basileus II.⁷ (11) Byla to však i doba, kdy norští Vikingové poprvé přezimovali na Britských ostrovech, kdy po řekách útočí do nitra dnešní Francie, a kdy jejich druhové, švédští Varjagové, získávají moc ve městech Kyjevské Rusi. Byla to zároveň také doba, v níž sami Rusové ohrožují mocný Konstantinopol, jenž se v té době brání nejen jim, ale na východě s úspěchem i nájezdům Arabů. Na poli církevním tehdy soupeřily dvě významné osobnosti – římský papež Mikuláš I.⁸ a byzantský patriarcha Fotios.⁹ Ve střední Evropě jsou 60. léta dobou válečných konfliktů mezi velkomoravským knížetem Rostislavem¹⁰ a východofranským králem Ludvíkem II. Němcem.¹¹ A právě tehdy, na podzim roku 863, přicházejí na Moravu dva byzantští věrozvěsti – bratři, rodem ze Soluně, a sice mladší Konstantin, jenž v Římě, před smrtí, přijme jméno Cyril, a starší Metoděj, který se stane prvním arcibiskupem svaté církve moravské.¹²

Obr. 4. DIORAMA IV.
Uvítání Konstantina a Metoděje ve Veligradě.

„Ó té cti, jež se mi dostalo. Já, Mojslav,¹³ přítel a rádce našeho knížete Rostislava, vítám u bran Veligradu vzácnou návštěvu, dva učené Byzantince. Ten s knihou, to je jistě všestranně vzdělaný Konstantin, Filozof zvaný, nad nímž ochranná ruka samotného patriarchy Fotia prý spočívá. A ten druhý, s holí, to je Metod, starší jeho bratr a igumen kláštera na hoře Olymp. Vyslal je k nám sám Michael III., císař z nejmocnějších, vladař Byzantinců. Nové písmo, jakousi hlaholici, prý nám přinášejí. A v něm [do našeho jazyka] přeložený dar z nejvzácnějších – učení Kristovo, abychom prý lépe rozuměli“.¹⁴

   (12) V 6. až 8. století, tedy prvních tři sta let po svém příchodu, byli moravští Slované pohané. Uctívali řadu velkých bohů a malých bůžků, své zemřelé spalovali na hranicích a prach ukládali do země.¹⁵ Nejpozději od přelomu 8. a 9. století však začaly na Moravu pronikat ideje nového náboženství – křesťanství. Jejich nositeli byli kněží a misionáři přišlí ze severoitalské Aquileie a z center bavorské církevní provincie, ze Salzburku a z Pasova. Mezi prvními přijali křest velmoži a knížata, tedy čelní představitelé Moravanů. Byli to oni, kdo si pro sebe a své blízké nechal stavět první zděné, na maltu budované kostely. Ruku v ruce s postupující christianizací měnil se také pohřební ritus: jámy a nádoby s pozůstatky žárových pohřbů vystřídaly hroby s nespálenými těly. Přesto však, ještě v 50. letech 9. století, bylo křesťanství moravských Slovanů z pohledu západních letopisců označováno za „hrubé“, tedy primitivní.¹⁶ Příchod byzantské misie vedené Konstantinem a Metodějem v roce 863 předznamenal šíření křesťanství do širokých vrstev obyvatelstva. Konstantin totiž sloužil mše ve staroslověnštině, která byla Moravanům s r o z u m i t e l n á . Liturgické texty překládal a s pomocí Metoděje zapisoval do hlaholice, což bylo písmo, jež on, Konstantin, vymyslel právě pro misii na Velké Moravě. Proto jsou oba bratři oprávněně považováni za zakladatele slovanského písemnictví, a to tím spíše, že na Moravě dokonce založili školu, v níž byli ve znalosti Písma vychováváni žáci pocházející z řad místní společenské nobility. Tím byl vlastně také položen základ vzniku domácí moravské inteligence.¹⁷ Významným předpokladem úspěšného působení Konstantina a Metoděje na Moravě byl fakt, že po celou dobu měli oba bratři mocnou oporu v osobě vládnoucího knížete Rostislava.¹⁸ Na Moravě zůstali až do roku 867. Poté i s žáky odešli do Říma, kde byli slavnostně přijati papežem Hadriánem II.¹⁹ Ten nechal posvětit hlaholicí napsané knihy s liturgickými texty a vysvětit Konstantinovy žáky na kněze. Sám Konstantin, který v metropoli západního křesťanství přijal mnišské jméno Cyril, však v Římě nejdříve onemocněl, a brzy poté, v roce 869, zemřel.²⁰ Metoděj byl následně jmenován a r c i b i s k u p e m pro Panonii a legátem pro slovanské země.²¹
   (13) Ve Veligradu byl první zděný kostel vybudován na výšině nad ohybem řeky Olšavy v Uherském Hradišti-Sadech. Došlo k tomu na přelomu 8. a 9. století. V půdorysu měl podobu kříže, nad jehož středem se tyčila čtyřhranná věž se stanovou střechou.²² Přibližně v téže době byl Bavory postaven kostel v asi 5 km vzdálené Modré u Velehradu.²³ O něco později vznikly i dva kostely na půdě samotného Starého Města a sice v polohách na „Špitálkách“ a „Na Valách“, kde se právě nacházíme. Drobné doklady raného křesťanství na půdě Veligradu představují především závěsné olověné a železné křížky, a také kaptorgy, což byly schránky na posvátné předměty. Nejvíce těchto křesťanských atributů se našlo v hrobech významných Moravanů na pohřebišti u kostela „Na Valách“, byť ten nejvýznamnější z nich, křížek s řeckým nápisem „I(ESU)S – CH(RISTO)S – FOS – ZOE – NIKA, v překladu „Ježíš Kristus, světlo, život, vítězí“, pochází z Uherského Hradiště-Sadů.²⁴
   Existenci domácího písemnictví a vzdělanosti vůbec dokládají především železná a kostěná rydla, tzv. stily, kterými se do voskového povrchu dřevěných destiček ryly litery slovanské abecedy. Známy jsou především z prostředí církevního centra na výšině v Uherském Hradišti-Sadech, kde lze předpokládat existenci školy.²⁵

DIORAMA V.

Evropa 80. let 9. století je poznamenána nástupem slovanských států. Na Východě dobyl rurikovský kníže Oleg v roce 880 Kyjev. Tím položil základ vzniku Staroruského státu, nejrozlehlejšího útvaru své doby, v jehož rámci poprvé došlo ke sjednocení všech východoslovanských kmenů pod jednou vládou. Na Balkánském poloostrově zase sílí Bulharská říše i Chorvatsko. Ve střední Evropě si významnou pozici vydobyla Velká Morava. Stalo se tak díky expanzivní politice nového vládce Moravanů, krále Svatopluka, jemuž současníkem byl např. první sjednotitel anglo-saské Británie, Alfréd Veliký. Král Svatopluk je v listině „Industriae tuae“, vydané papežem Janem VIII. v roce 880, dokonce (14) označen titulem „jediný syn Petrův“ a i se svým lidem je vzat pod papežskou ochranu. V téže listině je Metoděj jmenován arcibiskupem „svaté církve moravské“, což je chápáno jako oficiální akt založení moravského arcibiskupství.²⁶ Výslednicí úspěšné mocenské a církevní politiky Svatopluka a Metoděje se krom jiného v roce 883 stalo vojenské obsazení Čech. V jeho důsledku byl na Moravě pokřtěn kníže Bořivoj, historicky první známý představitel rodu Přemyslovců.²⁷

Obr. 5. DIORAMA V.
Bořivojův křest Metodějem na Veligradě.

„Je začátek léta roku 883 a já, Mojslav, účasten jsem významného aktu, aktu křtu. Náš nový vládce z rodu Mojmírova a synovec kdysi slavného knížete Rostislava, Svatopluk, kmotrem je Bořivojovi, knížeti Čechů. Bůhví proč naším vladařem vyvolený je, aby jeho jménem, Svatoplukovým, v pohanských Čechách vládl. I mnoho darů si tam prý odveze. A také kněze Kaicha na cestu mu dávají, aby na jeho Hradci duchovní útěchu mu poskytoval. Křtí toho českého Bořivoje samotný náš metropolita Metoděj. Zestárl ten svatý muž sváry neustálými se svým biskupem Wichingem i se Svatoplukem a jeho lidmi z Němec, byť ve věcech moci a cti vždy po boku mu pevně stojí“.²⁸

V roce 873 se arcibiskup Metoděj vrátil z bavorského zajetí na Moravu.²⁹ Nový vládnoucí kníže Moravanů, Svatopluk, mu do správy svěřil všechny kostely a kněží. Následujících deset let pak Svatopluk a jeho arcikněz Metoděj společně uskutečňovali politiku, v důsledku které se z Velké Moravy stal významný mocenský útvar střední (15) Evropy. Jeden z projevů tohoto kulturně-mocenského rozmachu Moravanů představuje na maltu budovaná architektura, v církevní sféře zastoupená především kostely, v méně početné sféře profánní pak obydlími, paláci knížat a velmožů.
Nejvýznamnější církevní architekturu Veligradu představuje církevní areál na výšině v Uherském Hradišti-Sadech. Jeho objekty se budovaly po téměř celé 9. století. Areál sestával z komplexu zděných kostelních staveb, z dlouhé dřevěné haly s přístavkem a ze srubového sídliště. Jeho součástí bylo i baptistérium – křtitelnice – a hroby, které vytvářejí kostelní pohřebiště. Sadský areál má charakter výrazného, samostatně stojícího církevního centra, takže je možné, že byl sídlem arcibiskupa Metoděje.³⁰ Další kostely se nacházely ve Starém Městě. V poloze „Na Dědině u sv. Michaela“ to byla rotunda, vedle které stála prostorná stavba palácového typu. Jako celek toto seskupení naznačuje zdejší existenci významného mocenského sídla, snad centra celého Veligradu doby velkomoravské.³¹ V poloze na „Špitálkách“ zase v 9. století existoval kostel byzantského charakteru s věží opatřenou pravděpodobně kopulí a s přistavěným nartexem, tedy chrámovou předsíní, snad s funkcí školy.³² V poloze „Na Valách“ stál kostel s obdélníkovou lodí a protáhlou podkovovitou apsidou, který zřejmě plnil funkci pohřební kaple.³³ Všechny tyto stavby byly vystavěny z lomového, v převaze neopracovaného kamene, pojeného kvalitní vápennou maltou. Někdy byly do zdiva přidávány také cihly římského původu, případně jejich velkomoravské napodobeniny. Stavby byly kryty střechou sestavenou z hliněných vypalovaných komponentů antického charakteru – tašek, korýtek a ozdobných hřebenovek. Část z nich byla opět římského původu, jiné jsou naopak jejich velkomoravskými napodobeninami, vyráběnými na půdě Veligradu v dílně, jaká pracovala například v bezprostředním sousedství církevního areálu v Uherském Hradišti-Sadech. Stěny kostelů i paláce byly omítnuty maltou a vymalovány, podlahu často tvořila vrstva malty na kamenném nebo štěrkovém podkladu. V jasně převažující dřevěné zástavbě Veligradu představovaly kamenné, na maltu budované stavby, kryté pálenou (16) střešní krytinou, výrazné, těžko přehlédnutelné dominanty centra duchovního a mocenského života Velké Moravy.

Obr. 6. Blok ze dvou římských cihel z velkomoravské rotundy
sv. Michaela „Na Dědině“ ve zdivu současného kostela.

V oblasti Veligradu – dnešního Starého Města a Uherského Hradiště – se nedochovala žádná funkční velkomoravská architektura. Po zániku Velké Moravy na začátku 10. století lidé některé opuštěné kostely rozebrali a stavební materiál z nich získaný opět použili při výstavbě nových objektů. Například kameny a cihly římského původu pocházející z velkomoravské rotundy z lokality „Na Dědině“ jsou dodnes součástí zdiva středověkého, dosud funkčního staroměstského kostela sv. Michaela³⁴ a vedle stojící kaple sv. Jana Křtitele. Z kostelů a profánních staveb doby velkomoravské se nám tak dochovaly jen pozůstatky základů, neupotřebené kameny, úlomky omítek, malt, střešní krytiny a cihel, vzácně kamenných architektonických článků. I proto je těžké určit, odkud se na území Moravy, tedy i Veligradu, dostaly jednotlivé typy kostelů.

Přepis textu P. Šimík (2010) (kráceno).

Komentář.
   Bořivoj byl podle legendy „O pustynnike Ivaně“ kníže moravský. Podle Kristiána (kap. 2) byl současně také pokrevní p o t o m e k „nalezeného“ krále-oráče Rostislava (kterému dal jméno Přemysl). Ale protože mezi Rostislava a Bořivoje se již žádná další generace nevejde (viz tab. 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“), musel být přímo jeho syn. A protože byl Rostislavův syn, musel být pokřtěný hned v raném věku (před rokem 853), neboť v knížecím prostředí a mezi velmoži to bylo v polovině 9. století „obvyklé“, ne-li dokonce pravidlem, čemuž nasvědčuje staroslověnský penitenciál: „Umře-li někomu dítě nekřtěné z nedbalosti, ať se kaje tři léta o chlebě a vodě“ (J. Vašica 1966, s. 179), i bohatě vybavené dětské hroby kolem velkomoravských kostelů, jak to popsal sám L. Galuška (2004, s. 128n). Přitom L. Galuška (1996, s. 124-125) považoval Bořivoje za „vysoce postaveného Moravana a Svatoplukova příbuzného“. Dokonce D. Třeštík (1987, s. 566-567; 2000, s. 87-89) opakovaně potvrdil, že byl-li Bořivoj Rostislavův syn (a to nepochybně byl), pak nemohl být pokřtěný až v dospělém věku Metodějem: „Proč pak [by] Rostislav povolával misie, když [by] sám ve své rodině trpěl pohana?“ (což netrpěl).³⁵
   Jak je známo z Kristiánova podání přemyslovské pověsti, Slované čeští se někdy v letech 863-867 na radu hadačky poddali moravskému králi-oráči Rostislavovi zcela d o b r o v o l n ě , jak je to zaznamenáno i na znojemské malbě („Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec). V roce 871 poslali Moravanům dokonce vojenskou pomoc proti Karlomanovi (viz Fuldské anály k roku 871). V roce 872 zase Bořivoj, kníže moravský (a Rostislavův syn), bojoval s Franky u Vltavy společně s pěti českými knížaty (viz Fuldské anály k roku 872). Čili Třeštíkovo dokonce opakované dobývání Čech (883 a 885) a Bořivojův křest až v roce 883 (D. Třeštík 1997, s. 338) je zcela nemožný výmysl, když Bořivoj byl Svatoplukovým místodržícím v Čechách již od roku 872. A Svatopluk by do Čech jako svého legáta rozhodně neposlal pohana. Tento status quo byl pak v roce 874 potvrzen na jednání ve Forchheimu (viz Fuldské anály k roku 874). Toto jednání bylo vynuceno propuštěním arcibiskupa Metoděje z konfinace bavorskými biskupy v roce 873.³⁶
   Tištěný „Průvodce expozicí“ se bude muset vydat znovu, neboť byl zřejmě „spíchnutý horkou jehlou“ a hemží se to v něm překlepy, gramatickými i věcnými chybami, nešikovnými slovními obraty, ale i pasážemi, které vyznívají přímo urážlivě. Proto by bylo vhodné, aby i text, týkající se smyšleného Bořivojova křtu arcibiskupem Metodějem,³⁷ byl nahrazen popisem skutečné historické události – křtem nejmenovaného v i s l a n s k é h o knížete, jak jej zaznamenal „Život sv. Metoděje, kap. XI“ –, aby bylo učiněno zadost historické správnosti a tedy i pravdivosti. „DIORAMA V“ tak může zůstat beze změny, změní se jen křtěná osoba a upraví se popiska u vitríny. Pochopitelně bude nutné z „Průvodce expozicí“ vypustit i domnělé „vojenské obsazení Čech v roce 883“, což je jen čistá, ničím nepodložená spekulace bez opory v pramenech, opsaná z publikace D. Třeštíka (1997, s. 338). L. Galuška tu tedy doslova, snad z alibismu nebo z pohodlnosti, „následoval lživého učitele“. Záleží teď jen na něm, zda, a jak dlouho, „cesta pravdy bude kvůli němu v opovržení“.

P. Šimík (2010).

Poznámky:

1 –	Ve všech pramenech je však národ, žijící v těchto končinách, nazýván národ Moravanů.
2 –	Tato část střední Evropy se v raném středověku jmenovala a dodnes jmenuje Morava.
3 –	Prvním historicky doloženým „státním útvarem“ západních Slovanů byla Sámova říše. Viz mapka: „Sámova říše“. Srovnej kroniku tak řečeného Fredgara: „Fredegarova kronika“.
4 –	Metoděj zemřel 6. dubna 885. Viz „Život sv. Metoděje, kap. XVII“.
5 –	Kontakt: Památník Velké Moravy, Jezuitská 1885, 686 02 Staré Město. Telefon: 572 543 382. Otevřeno: denně 9,00-12,30; 13,00-17,00.
6 –	Byzantský císař Michael III. (842-867). 4. března 843 vysvěcen na patriarchu vzdělaný mnich Methodios (†847), obnoven kult obrazů po celé byzantské říši; roku 858 sesazen Ignatios a patriarchou jmenován učený Fotios; v roce 863 vyslána na Moravu misie Konstantina a Metoděje (ŽM V).
7 –	Správně ovšem byzantský císař Basileios I. (867-886). Zavraždil Michaela III., patriarchu Fotia nahradil Ignatiem. Po Ignatiově smrti roku 877 byl opět jmenován patriarchou Fotios. Císař Basileios I. pak pozval arcibiskupa moravského Metoděje do Konstantinopole a roku 881 ho přijal „s velikou poctou a radostí“ (ŽM XIII).
8 –	Římský papež Mikuláš I. (858-867) pozval do Říma Konstantina a Metoděje, jejich příchodu se již nedožil.
9 –	Byzantský patriarcha Fotios (858-867; 877-886).
10 –	Velkomoravský král Rostislav (846-870). Srovnej „Rodokmen Mojmírovců“ a mapku „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“. Už od roku 853 se Rostislav nazýval králem (viz Letopisy Bavorů k roku 853) a takto ho titulovala i většina franských análů (kromě Fuldských) (viz např. Bertiniánské letopisy k roku 862).
11 –	Východofranský král Ludvík II. Němec (840-876). Srovnej „Rodokmen Karlovců“.
12 –	Byzantští bratři ze Soluně ovšem nepřicházejí na Moravu jen tak sami od sebe, ale protože je král Rostislav na Moravu pozval. Svým listem byzantskému císaři Michaelu III. v roce 862 si vyžádal biskupa-učitele: „Náš lid se odřekl pohanství a drží se křesťanského zákona, ale nemáme takového učitele, který by nám vyložil [v našem jazyku] pravou křesťanskou víru, aby i jiné země, pozorujíce to, nás napodobily. Tak nám, vladaři, takového biskupa a učitele pošli, neboť od vás se vždy dobrý zákon šíří do všech krajů“ (ŽK XIV), resp.: „Jsme, Bohu díky, zdrávi. Přišlo k nám mnoho křesťanských učitelů z Vlach, z Řecka a z Němec, a ti nás rozličně učili. My Slované však jsme lid prostý a nemáme, kdo by nás vedl k pravdě a její smysl vyložil. Nuže, vznešený pane, pošli takového muže, který nám pořídí »všecku spravedlnost«“ (ŽM V). A byzantský císař Michael III. Rostislavově žádosti vyhověl, jak víme z jeho listu Rostislavovi: „Bůh viděl tvou víru a snahu“. Přítomnost byzantských věrozvěstů na Moravě pochopitelně vzbudila v Římě „rozpaky“, neboť Morava spadala pod jeho supremaci. Zejména bavorská církev v tom viděla ohrožení svých zájmů. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Viz níže pozn. 18. Teprve poté, co Rostislav roku 869 odrazil novou agresi východofranského krále, zřídil papež Hadrián II. novou samostatnou církevní organizaci pro Moravu. Bylo „obnoveno“ panonské arcibiskupství se stolcem v Sirmiu (Srěmska Mitrovica), k němuž připojil celou Moravu a další slovanské země. Arcibiskupem byl ustanoven Metoděj. Obnovené arcibiskupství bylo podřízeno přímo Římu. Tímto rozhodnutím papež doufal časem získat pod svou jurisdikci nazpět celé Illyrikum, resp. jeho části, které Římu odňala v 8. století Byzanc. Srovnej list papeže Hadriána II. adresovaný Rostislavu a Svatopluku a Kocelovi.
13 –	Jméno hypotetického Mojslava se sice shoduje se jménem jednoho z českých knížat, bojujících s Franky u Vltavy v roce 872 (Fuldské anály k roku 872), ale je to shoda čistě náhodná.
14 –	Ono poslední slovíčko „prý“ by bylo asi vhodnější nahradit slůvkem „mu“. Asi se nikdo nebude přít o to, který jazyk byl pro Moravany srozumitelnější, zda staroslověnština zapsaná hlaholicí, nebo řečtina či latina. Na malbě ve znojemské rotundě byl král Rostislav také původně vyobrazen s knihou (viz naše obrázková upoutávka č. 7), což bylo Čtveroevangelium, Konstantinem přeložené do staroslověnštiny, opatřené předmluvou a předzpěvem (Proglas). V letech 1131-1134 však nechal olomoucký biskup Jindřich Zdík (Kosmův syn) Písmo v Rostislavově ruce z maleb odstranit. Viz „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
15 –	Popel ukládali do keramických nádob (popelnic) a pohřbívali.
16 –	O „drsném“ křesťanství moravských Slovanů se zmiňují „Dekreta Mohučské synody roku 852, čl. 11“ – viz „Fuldské anály k roku 852“.
17 –	Srovnej „Velkomoravská škola literární“, „Staroslověnská literární tvorba v IX. a XI. století“, „Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem“ a „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“.
18 –	Velkomoravský král Rostislav (846-870) v roce 864 zmařil úmysl Ludvíka II. Němce zřídit z Velké Moravy marku Vinidů (Fuldské anály k roku 864). Že tento Ludvíkův úmysl byl vyprovokován příchodem byzantské misie Konstantina a Metoděje v roce 863 na Moravu, se jako důvod samo nabízí (L. E. Havlík 1992, s. 308). Srovnej „List papeže Mikuláše I. kostnickému biskupu Šalamounovi“ (864).
19 –	Papež Hadrián II. (867-872) v lednu 868 uvítal slavnostně v Římě Konstantina a Metoděje, přinášející ostatky sv. Klimenta, o měsíc později pak schválil slovanskou liturgii. K termínu přijetí u papeže viz „Granum k roku 891“.
20 –	Konstantin-Cyril zemřel v Římě 17. února 869 a byl pohřben v bazilice sv. Klimenta.
21 –	Papež Hadrián II. pak bulou „Gloria in excelsis Deo“ jmenoval Metoděje arcibiskupem v Sirmiu a legátem u slovanských národů.
22 –	Viz církevní komplex na sadské výšině.
23 –	Viz kostel sv. Jana Křtitele v Modré u Velehradu.
24 –	P
25 –	P
26 –	Jan VIII. (872-882) bulou „Industriae tuae“ potvrdil Metodějovi privilegia, udělená mu Hadriánem II., a uvítal Fotiovo pozvání Metoděje do Konstantinopole.
27 –	„Přemyslovci“ nazvala tuto pražskou větev mojmírovského rodokmenu až romantizující historiografie 19. století (J. Žemlička 2000, s. 268). Protože Bořivoj byl ve skutečnosti Rostislavův syn (P. Šimík 2006, s. 329-407), měli bychom jim správně říkat Rostislavci. Jako Rostislavův syn byl Bořivoj pokřtěný hned v raném věku před rokem 853 (viz Komentář výše). Jeho křest až v roce 883 je Třeštíkův nemožný výmysl, stejně jako údajné dobytí Čech ve stejném roce (viz níže pozn. 35). Svatopluk neměl žádný důvod „vlamovat se do otevřených dveří“.
28 –	Tento text v „Průvodci expozicí“ sepsaný podle Kristiánovy smyšlené historky by měl být n a h r a z e n pravdivou informací, jak je uvedeno v Komentáři výše.
29 –	Viz „Propuštění arcibiskupa Metoděje z konfinace bavorskými biskupy“.
30 –	P
31 –	P
32 –	Viz výše obr. 2.
33 –	P
34 –	S
35 –	Srovnej tabulku 15: „Životní data velkomoravského krále Rostislava“.
36 –	Srovnej „Bořivoj přináší do Čech moravské křesťanství a stává se knížetem Čechů“ a „Propuštění arcibiskupa Metoděje z konfinace bavorskými biskupy“.
37 –	Srovnej „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.

Citace:
„Neustále tak vznikají hypotézy, které se spojují v teorie, a na jejich základě se vytváří jakýsi celkový obraz sdílený většinou vědců. Ten je už ale jen zčásti výsledkem vědecké práce. Značný podíl na něm mají hotové soudy (před-soudy, předsudky) doby, ty pravdy o světě, které sajeme s mateřským mlékem své kultury, aniž bychom o nich nějak zásadněji přemýšleli, neřku-li p o c h y b o v a l i . Vědci si ani neuvědomují, že to, co svou prací doplňují, vyspravují a látají, není soubor věčných pravd, ale jenom hypotéz, opírajících se v konečném důsledku o kolektivně sdílený »blud«“.

Dušan Třeštík (1997, s. 14).

„Ty dějiny, které píšeme, jsou vždy a bez výjimky vymyšlené, vymýšlejme je tedy pro tento národ v té jeho podobě, v níž se nyní fakticky nachází, i v té, kterou bychom si přáli“.

Dušan Třeštík (1999a, s. 135).

„Zatímco mytologie vzniká v zásadě organicky, je národní quasimytologie vytvářena vědomě jako ideologie a je také zcela bezohledně vnucována k věření, ať již přímým nátlakem nebo, spíše, metodami nepřímé manipulace“ .

Dušan Třeštík (1999b, s. 162).

Druhý list Petrův (2P 2, 1-3)
Výstraha před lživými učiteli
(1) V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi
       budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět nové nauky
       a budou popírat Panovníka, který je vykoupil.
       Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu.
(2) A mnozí budou následovat jejich nezřízenost
       a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení.
(3) Ve své hrabivosti budou vám předkládat
       své výmysly, aby z vás těžili. Soud nad nimi
       je už připraven a jejich zhouba je blízká.

BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih).
Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost (ČBS) 1994.

Srovnání:
Aktuality: „Odkrývání VM pohřebiště ve Znojmě-Hradišti pokračuje“ (2008).
Aktuality: „Další kostel na Pohansku“ (2008).
Aktuality: „Ve Znojmě-Hradišti našli velkomoravské pohřebiště“ (2007).
Aktuality: „Jsou »Přemyslovci« Češi? Jejich kosti půjdou na test DNA“ (2007).
Aktuality: „Jádro katalogu (předních) biskupů Moravy“ – nalezení zpřesněného klíče (2007).
Aktuality: „Hledaný Sámův Vogastisburg je možná Vranov nad Dyjí“ (2007).
Aktuality: „Kostel sv. Markéty Antiochejské v Kopčanech“ – jediná zachovaná velkomoravská stavba (2005, 2006).
„Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci svatého Rostislava pravoslavnou církví.
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
„Egregiae virtutis viri“ (1980) – ustanovení sv. Konstantina-Cyrila a Metoděje spolupatrony Evropy.
„Slavorum Apostoli“ (1985) – k 1100. výročí úmrtí arcibiskupa sv. Metoděje.
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
Hroby: „Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků Vlčkova antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data moravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbolika pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“.
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Aktuality: „Nově otevřený Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat »lživé učitele«?
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém vyobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Moderní národ, politický národ vrcholného středověku, raně středověký gens a naše genetické software (Případ střední Evropy). In: D. Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999a, s. 100-135.
• Dušan Třeštík: Velká Morava. In: D. Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999b, s. 158-174.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť Boleslava II. († 7. února 999). Edd. Luboš Polanský, Jiří Sláma, Dušan Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• John Galey: Das Katharinenkloster auf dem Sinai. Belser, Stuttgart 2003.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Editoři Martin Wihoda a Demeter Malaťák. Matice moravská, Brno 2006, s. 25-46.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. s. 38-42.
• Luděk Galuška-Ivo Frolec: Průvodce expozicí Velká Morava. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 2009.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah