jak ji dle záznamů starých letopisů a legend sestavil a sepsal Lubomír E. Havlík (1/7)

   (441) Počíná se příběh o králi Rostislavovi, který z Boží milosti panoval v zemi Moravské v dobách, kdy na Stolci sv. Petra v Římě seděl apostolik Mikuláš, universální papež podle jména První a kdy po něm na týž Svatý Stolec byl zvolen Hadrián, kardinál od sv. Marka, jako papež toho jména Druhý, aby po veškeré Zemi řídil svěřenou mu církev Boží. Panoval v té době na Západě římský císař Ludvík, toho jména Druhý, a na Východě Michael, císař či basileus podle jména Třetí.¹
   Království Moravanů, jemuž zmíněný král panoval, chránil na západě široký a nepropustný hvozd zvaný odedávna Sudetským. Na východ od řeky Váhu bylo pak v Nitře sídlo kněze, který spadal pod moc krále. Odtud vypudil před léty moravský vládce Mojmír knížete Pribinu, který setrvával v odporu k zákonu Božímu. Nepropustný hvozd zvaný Moravanů, jak uvádí magistr Adam z Brém, a pásmo hor, kterým vévodí vrcholy zvané Tatry, bránily větrům severním. Na straně polední, široce otevřené proudům spásné vzdělanosti, valil se pak mohutný Dunaj. Avšak nejen z Bohem chráněného města Říma a vlašské země Benátské, nejen z národů rozlehlé říše Rómajů, ale též ze království Franků a země Bavorské, přicházeli do Moravské země hlasatelé křesťanské víry a vzdělanosti.² A tak víra ve znamení kříže a v Božskou Trojici spolu s modlitbami k Matce Boží zaštítila tento národ země Moravské před všemi nepřáteli života a dobra.
   A tak se stalo mnoho let před vládou krále Rostislava, že Reginhar, biskup města Pasova, přivedl ke zdárnému konci evangelizaci tohoto národa a bylo mu připsáno čestné označení biskupa Moravanů a jejich apoštola.³ Naproti tomu slavný papež Římské apoštolské církve Jan toho jména Osmý, duchovní otec všech vládců tohoto pomíjivého světa, ve svém listu mocnému králi Svatoplukovi z Moravy léta 879 od narození Páně připomínal, že jeho otcové přijali křest od sv. Petra. A o tom, že předkové Moravanů přijali křest od hlasatelů víry přicházejících od Apoštolského Stolce ve jménu sv. Petra, dočteš se v díle o Životě a působení svatého Metoděje, arcibiskupa moravského.⁴
   (442) Než vraťme se k době, spojené s nastolením vlády krále Rostislava v zemi Moravské. Pokřtěn byv Crescentius, což v naší řeči znamená Rostislav, s bratrem Bogislavem byl synem Hosdiovým a synovcem jeho bratra Mojmíra, kteří byli syny Mojmíra toho jména Prvního, kterému byl Boží prozřetelností svěřen trůn po Hormidorovi jenž byl z prvních, kteří se očistou spásonosného pokřtění poklonili posvátnému dřevu Kříže.⁵
   Když z pozemského života a království Moravanů odešel do věčného blaženství jeho vládce Mojmír toho jména Druhý, byl uprostřed chrámové lodi basiliky sv. Michaela archanděla na svém hradě jménem Morava, jak se slušelo na vladaře, pochován. Podněcovatel všeho zla a nepřátelství vyvolal svár o osiřelý trůn. Prudkého sporu mezi Rostislavem a jeho bratrem a jejich bojovníky využil léta 846 od Narození Páně král Ludvík, zvaný Němec, panující nad částí francké říše na východ od Rýna, aby v rozbouřených vodách na Moravě dopomohl k trůnu jednomu z bratrů a zavázal si tím jeho poslušenství. I stalo se, že na trůn usedl Rostislav.⁶ Sémě nevraživosti zaseté nepřítelem všeho dobra uvnitř rodu mělo tak přinést své neblahé ovoce o mnoho let později. Ale o tom na svém místě.
   V té chvíli byl Rostislav knížaty i velmoži a vším lidem toho království uznán za jediného vládce národa Moravanů a jeho bratr se smířil s údělem v Nitře. Nikterak se však necítil být franckému králi ničím povinován. A jak vyprávějí letopisci, Rudolf z Fuldy a Prudentius, biskup města Troyes, král Ludvík byl nucen se vrátit domů s velkou nesnází a poděšen vítězstvím nepřátel.⁷ A Rostislav po celá dlouhá léta panování nedopustil, aby Ludvík Němec a východní Frankové získali nad Moravským královstvím svou moc. Vlastní život byl však cenou za spravedlivou obranu království a jeho samostatnost, cenou za šíření křesťanské víry jazykem a písmem svého národa, cenou za uplatnění křesťanských zákonů, cenou, kterou z dopuštění Božího na tomto světě zaplatil, aby se potom těšil z věčné blaženosti ve světě nebeském.⁸
   [Pokračování ...].

Lubomír E. Havlík (2001).

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

1. část: Rostislav ustanoven vévodou Moravanů.
2. část: Rostislav se opevnil tou nejpevnější hradbou a nazývá se králem.
3. část: List do Byzance se žádostí o biskupa učitele. Příchod věrozvěstů na Moravu.
4. část: Ludvík Němec s přislíbenou pomocí Bulharů hodlá Rostislava pokořit.
5. část: Rostislav se Ludvíkovi ubránil. Konstantin a Metoděj odcházejí se svými učedníky do Říma.
6. část: Metoděj vysvěcen na arcibiskupa a vrací se na Moravu jako papežský legát pro všechny země slovanské.
7. část: Svatopluk zradil Rostislava a vydal ho Frankům. Moravský král byl oslepen a uzavřen v klášteře.

Literatura:
• Rudolf Turek: Čechy na úsvitě dějin. Academia, Praha 2000 jako reprint 1. vydání (Orbis, Praha 1963), s. 68, 268.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Lubomír E. Havlík: Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 441-450.