DIFFUNDENTE SOLE, KAP. 3, 6, 7.

   Bořivoj odvětil: „Jaké nebezpečí bych podstoupil pro tuto věc nebo jaké dobro mi přinese křesťanské náboženství?“
   Odvětil biskup Metoděj: „Jestliže se odřekneš idolů a démonů v nich přebývajících, staneš se pánem svých pánů a všichni tví nepřátelé budou podřízeni tvému područí a tvé potomstvo bude denně vzrůstat jako velká řeka, do níž se stékají toky různých říček“.³
   Toto proroctví se plnilo na vladařích Čechů. Bořivoj odvětil: „Jestliže se má věc tak, co zdržuje pokřtění?“
   „Nic“, pravil biskup. „Buď toliko z celého srdce připraven věřit v Boha, Otce všemohoucího, a jednorozeného syna, Pána našeho Ježíše Krista, a Ducha utěšitele ...“.
   Mysl jinocha toužila přijmout milost svatého křtu. A aby nebylo prodlení, se všemi svými [lidmi], kteří ho provázeli, vrhnul se na zem k nohám biskupa a velmi snažně ho žádal [o pokřtění].
   Co více? Ráno se tak stalo: když [Metoděj] poučil samého vévodu s jeho třiceti průvodci, a když [Bořivoj] podle obyčeje vykonal obřad postu, pokřtil je svatým pramenem křtu a úplně vzdělal ve víře Kristově. A když ho obdaroval množstvím darů, dovolil mu vrátit se domů a věnoval mu kněze ctihodného života, jménem Kajk. Když se [Bořivoj] navrátil ke svým [lidem] na hrad, jehož název je [Levý] Hradec, usadil tam zmíněného kněze a založil kostel ke cti svatého Klimenta, kde přivodil satanovi mnoho škod, získav lidi Pánu Kristu.⁴ Když po krátké době přišel Metoděj do Čech, pokřtil svatou Ludmilu a mnohé [lidi].⁵ A tak se šířila křesťanská víra v zemi hrůzy a drsné pustoty.

   Když však ďábel viděl, že se [v Čechách] každodenně rozmnožují Kristovy zisky a jemu způsobuje velká újma, podnítil své straníky proti straníkům Kristovým tak, že vévodu [Bořivoje] vypudili pro Kristovu víru z Čech. Ten vypuzen, uchýlil se znovu ke králi Svatoplukovi a biskupu Metodějovi. Byl od nich přijat co nejlépe, jak se slušelo. Přebýval u nich nějakou dobu, pro posílení pravé víry snášel vyhnanství a dokonaleji si obliboval Kristovo učení. Než umínění straníci ďáblovi si zvolili nějakého jiného vévodu.⁶ Avšak poněvadž nepravost nemůže dlouho trvat, ačkoliv se dočasně velmi vyvyšuje, jmenovaný a tak zbožný vévoda byl s poctou přivolán zpět z Moravy. Vystavěl kostel k poctě Matky Boží Marie v (hlavním) městě Praze, jak slíbil, když byl ve vyhnanství.

(Epilog) o pokřtění Moravy a Čech („Diffundente sole“), kap. 3, 6, 7.⁷

Poznámky:

Petr Šimík (2006).

Srovnání:
Ustanovení Metoděje arcibiskupem: Život sv. Metoděje, Kristián, Diffundente sole.
Bořivojův křest: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Vyhnání Bořivoje: Kristián, Kosmas, Diffundente sole, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Bořivojův návrat: Kristián, Kosmas, Diffundente sole, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Hroby: „Hrob K1-Bořivoje“.
Hroby: „Hrob knížete Vratislava“.
Hroby: „Hrob knížete Václava“.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Stáří prvních »Přemyslovců« podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   8: „Srovnání motivů v ludmilských a václavských legendách“.
Tabulka 12: „Výsledky průzkumu kosterních pozůstatků nejstarších »Přemyslovců«“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Záviš Kalandra: České pohanství. Fr. Borový, Praha 1947.
• Rudolf Turek: Čechy na úsvitě dějin. Academia, Praha 2000 jako reprint 1. vydání (Orbis, Praha 1963), s. 20.
• Josef Cibulka: Vypravování legendy Kristiánovy o pokřtění Bořivoje. Sborník k sedmdesátinám Jana Květa, Acta universitatis Carolinae, Philisophica et historica 1, Praha 1965, s. 65-72.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969, s. 58-87.
• Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 151, 166, 173.
• Lubomír E. Havlík: O přenesení království a koruny z Moravy do Čech. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 223-240.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (535-935). NLN, Praha 1997, s. 301, 325.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998, s. 78-128.
• Dušan Třeštík: Biskup Vojtěch a vznik střední Evropy. Sborník: Svatý Vojtěch, Čechové a Evropa, Praha 1998; nebo také D. Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl, 1999, s. 182-196.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. I. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999, s. 234-238, 299 a pozn. 23 na s. 701.
• Jana Nechutová: Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Vyšehrad, Praha 2000.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001, s. 19 a pozn. 10 na s. 57.