MM - aktuality - ČT1 neplní svou funkci

MORAVIA MAGNA

ČESKÁ TELEVIZE MYSTIFIKUJE DIVÁKY

PODÁVÁ POUZE JEDNOSTRANNÉ, NAVÍC NEPRAVDIVÉ INFORMACE

Pořad: Toulavá kamera, reportáž: „Rotunda sv. Kateřiny“, autor: Pavel Horký
ČT1, neděle 16. 3. 2008, 10:00 hod., stopáž: 9:10-12:56 min., www.toulavakamera.cz
http://toulavakamera.ct24.cz/article.asp?article_id=135

Obr. 1. Rotunda Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny ve Znojmě s novou střechou.

Moderátorka pořadu Iveta Toušlová: „Zda-li pak víte, kolik let je nejstaršímu českému komiksu? Tipujete tak sto, sto padesát? Omyl. Bezmála devět set roků.¹ Najdete ho na stěnách rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě² a jeho hlavním hrdinou není žádný superman, ale náš bájný – a v porovnání se všemi těmi komiksovými nadlidmi přece jen trochu obyčejný – Přemysl Oráč".³

Obr. 2. Pohled na malby na jihovýchodní stěně rotundy. Ve 3. pásu maleb (v úrovni oken)
vpravo od fundátorky s kalichem v rukou následuje jízdní družina, souspřeží býků a tři oráči
za pluhem (viz pozn. 5), žena s byzantským diadémem v rukou (viz pozn. 7).
Ve 4. pásu Oldřich (bez pláště) a dále panovníci v plášti (dle J. Zástěry 1986):
Břetislav I., Spytihněv II., Vratislav II. (oba s mitrou), Konrád I., Břetislav II., Bořivoj II.,
Svatopluk Olom., Vladislav I., znovu Vratislav II. s korunou a žezlem, Soběslav I.

Čtený komentář: Coby kamenem dohodil od rakouských hranic byla kdysi vybudována síť opevněných bodů. A jeden z nich byl pojmenován Znojmem. K jeho nejvzácnějším památkám patří rotunda sv. Kateřiny.⁴ Unikát z ní činí nejstarší, a vlastně jediné vyobrazení toho, „jak Přemysl Oráč ke knížecímu stolci přišel".⁵ Na počest svatby údělného knížete Konráda se srbskou princeznou ji vymalovali místní umělci.⁶ Podle Bible, Kosmovy kroniky i podle vlastní fantazie.

Archeolog doc. Jaromír Kovárník (JMM): „Byl zde určitě vztah spíše takový volný, protože Kosmas umírá v roku 1125 a k vymalování znojemské rotundy, to znamená k vytvoření toho »přemyslovského« cyklu, došlo až v roce 1134.⁷ Nicméně podstatná část l e g e n d y o povolání Přemysla Oráče na knížecí stolec a další věci zůstávají podle Kosmy.⁸ Ve Znojmě jsou ovšem doplněny ještě drobnosti, jako že na rozkvetlém stromu visí lýčené střevíce a lýčená kabela, kterou Kosmas ve své kronice neuvádí".⁹

Čtený komentář: Legenda o Přemyslovi ale zdaleka není jedinou freskou v rotundě.¹⁰ Dalšími jsou zástupy českých a moravských »Přemyslovců«.¹¹ Rozdíly mezi nimi poznáte snadno: i zde totiž platí, že „šaty dělají člověka“.

Archeolog doc. Jaromír Kovárník (JMM): „Česká centrální knížata, ta která vládla celému státu, mají důležitý atribut, a to je knížecí plášť, kdežto mladší »Přemyslovci«, kteří měli na starost správu Moravy, nemají tento plášť. Je jich v druhém pořadí zobrazeno devět".¹²

Čtený komentář: Pokud budete zkoumat portréty opravdu pečlivě, všimnete si i jedné zdánlivé drobnosti:¹³ to je tento chlapík (v řadě osmi knížat ve 3. pásu maleb sedmá postava v plášti s půleným červenobílým štítem a kopím s praporcem),¹⁴ který dodnes vyvolává mnohé teorie.¹⁵

Archeolog doc. Jaromír Kovárník (JMM): „Zatím k tomu nelze moc říci. Profesor Třeštík se domnívá s doktorkou Krzemieńskou, že tato postava by mohl být svatý Václav.¹⁶ Ano, je to jediná postava, která má plavé vlasy. Jinak jsou to všechno »Přemyslovci-bruneti«".¹⁷

Čtený komentář: A u domněnek ještě zůstaneme. Na začátku jsme vám říkali, že jde o nejstarší český komiks – chcete-li – obrázky s popisem děje.¹⁸ Tak nějak prý měla výzdoba vypadat, aby si v ní, v uvozovkách, početly i hlavy pomazané.

Archeolog doc. Jaromír Kovárník (JMM): „Ano, existuje domněnka, že ty bílé dělicí pásy nesly nápisy. Dokladem je torzo nějakého nápisu s literami ve Vítězném oblouku. Můžeme říci, že nejdůležitější samozřejmě byly malby a tyto malby byly doplněny krátkými sděleními".¹⁹

Čtený komentář: O čem pojednávaly se dnes už, bohužel, nedozvíme. Čitelných je pouze pár písmen, a ani naši nejlepší historici a lingvisté z nich mnoho nerozluštili. A tak se vlastně můžeme jen domýšlet, zda vysvětlovaly třeba ony lýčené střevíce na rozkvetlém stromě,²⁰ blondýna, knížete s přilbou,²¹ nebo další detaily, které pro nás zůstávají nevysvětlenou z á h a d o u .²² Ale šanci rozlousknout ji má každý.²³

www.znojmuz.cz
515 282 211, 515 222 311
znojmuz@znojmuz.cz

Přepis textu P. Šimík (2008).

Poznámky:

1 –	No, děvče, to budete muset ještě tak sto roků přidat. Celá rotunda včetně kupole a apsidy byla vymalovaná za Břetislavovy správy Moravy v letech 1019-1034. Jistotu nemáme jen v tom, co tehdy bylo namalováno ve 4. pásu, neboť ten byl do dnešní podoby teprve později postupně přemalován.
2 –	Ano, epické scény ve 3. pásu maleb na stěně znojemské rotundy lze opravdu chápat jako jakýsi středověký komiks, ale rozhodně ne český, ale moravský, neboť Znojmo zatím stále ještě leží n a M o r a v ě a pravděpodobně to tak i zůstane. Také svým námětem z historie Velké Moravy a moravské církve jde o příběh typicky moravský (viz níže pozn. 7). V každém komiksu, i v tom středověkém, však musí být dodrženo jedno důležité pravidlo. Aby byl pro diváka vůbec srozumitelný, pak stejná osoba v něm musí vystupovat vždy ve stejném oděvu (P. Šimík 2004, s. 94-95). Srovnej „Friedlovi »Přemyslovci« ve Znojmě“, tam obr. 2 a obr. 5B. Proto „váš přece jen trochu obyčejný pohanský oráč Přemysl“ je k vidění pouze na pomníku stojícím na údajném „Přemyslově poli“ ve Stadicích (1841) a pak společně s kněžnou Libuší i na Vyšehradě, ve Znojmě je ovšem vyobrazený „náš moudrý křesťanský král-oráč svatý Rostislav“ (1025).
3 –	To by byla pravdivá informace jen v případě, že na malbě v křesťanské kapli by mohl být hlavním hrdinou pohan. Což je pyramidální n e s m y s l , který se také dosud nikde nikomu nepodařilo doložit, neboť doložit nelze! To musel nakonec opakovaně přiznat i jeden z jeho největších zastánců a propagátorů D. Třeštík (1987, s. 550; 2000, s. 70). A. Merhautová (1983, s. 24; 2000, s. 56 a 64) tomu ještě nasadila korunu, když uvedla, že „zpodobené přemyslovské postavy (tzn. včetně pohana Přemysla – pozn. PŠ) jsou pojímány jako členové Boží obce* či Nebeského Jeruzaléma“*. K tomu srovnej citace z Janovy Apokalypsy níže.
4 –	Neměli bychom zapomínat na skutečnost, že rotunda nese patrocinia dvě, Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny, což bylo zjištěno z rytého nápisu na západní stěně rotundy, který byl odhalen poslední den restaurátorských prací v říjnu 1949.
5 –	Ano, takový výklad malby v křesťanské kapli, stereotypně podávaný našimi „odborníky“, je skutečně evropsky, a možná i světově unikátní. Samotný křesťanský obsah malby (oráčská scéna) tím však nikterak neutrpěl. Jsou tu u pluhu vyobrazeni král Rostislav a Konstantin s Metodějem, apoštolé Moravanů a Slovanů (dnes spolupatroni Evropy), při křesťanské orbě (P. Šimík 2004, s. 84-85). Srovnej Život sv. Metoděje, kap. VII, Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději, kap. 14, Kosmas (I, 22), A. Jirásek (1894). Malba je svým námětem, formou i časově srovnatelná s freskou v dolní bazilice sv. Klimenta v Římě znázorňující papeže Hadriána II. vítajícího Konstantina a Metoděje, kteří přinášejí do Říma ostatky čtvrtého římského biskupa sv. Klimenta. Srovnej níže obr. 3a a 3b.

Obr. 3a. Král Rostislav uprostřed mezi Konstantinem a Metodějem (Znojmo, 1. pol. 11. století).
Obr. 3b. Papež Hadrián II. uprostřed mezi Konstantinem a Metodějem (Řím, 1. pol. 11. století).

6 –

Pokud znojemskou rotundu vymalovali místní umělci, pak, vzhledem k četným byzantinizmům, museli prodělat školení v Byzanci. Ovšem sotva to bylo na počest Konrádovy svatby (ta se konala v červnu 1134 v Uhrách, ne ve Znojmě), protože závěrečná domalba rotundy (1131) započala v době, kdy Konrád II. byl již čtvrtým rokem ve vyhnanství v Grojči (1128-1134) a ještě další tři roky si tam pobyl. Pokud vůbec popud k výmalbě rotundy mohla zavdat něčí svatba, pak to mohla být jen svatba Břetislava a Jitky (Kosmas I, 40) o více než 100 let dříve. Viz „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140). Břetislav tu jasně naznačil, že je neméně urozeného původu než jeho nevěsta Jitka Schweinfurtská, neboť na stěny rotundy dal vymalovat své moravské k r á l o v s k é předky (viz „Rodokmen Mojmírovců“, „Rodokmen »Přemyslovců«“ a zpráva v Letopisech Bavorů k roku 853). Srovnej také úvahu „Vznik a původ přemyslovské pověsti“ a tab. 16 „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!

7 –

Oráčská scéna, kterou tu má autor zřejmě na mysli, byla namalována ve 3. pásu již za Břetislavovy správy Moravy (1019-1034), kdy Kosmas (1045-1125) ještě nebyl na světě, a zaznamenala zcela jiný příběh, který pak později Kosmas použil jako „obrazový scénář“ ke svému pohanskému libošopřemyslovskému mýtu. Námětem této části maleb je uvedení byzantské křesťanské cyrilometodějské misie králem Rostislavem na Moravu (jízdní družina), jejich zdejší působení (křesťanská orba – ŽM VII, Chvalořeč o sv. C a M XIV, Kosmas I, 22; setba semen z proroků a evangelií – Beatus Cyrillus) a vznik samostatné moravské zemské církve (ŽK XIV a ŽM V). Proto je oráčská scéna (zrod „moravského“ křesťanství) situována nad obrazem „Narození Krista“ (zrod světového křesťanství). Za stromem se zavěšenými střevíci a mošnou se k tomu ještě přidružuje scéna poddání se Slovanů českých králi-oráči Rostislavovi, tj. ona Kristiánova hadačka s byzantským diadémem v rukou – na obr. 2 za oknem zcela vpravo (Kristián, kap. 2). Fundátor s kostelem v rukou pak symbolizuje Rostislavovo založení Metodějova moravského arcibiskupství (Kristián, kap. 1). Proto drží kostel typu baziliky a ne rotundu (P. Šimík 2004, s. 90). Viz tab. 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Podle textu Kosmovy kroniky mohla být provedena pouze ona dílčí d o m a l b a jižní poloviny 4. pásu v letech 1131-1134, kdy zde bylo pouze d o p l n ě n o dosud chybějících devět postav od Spytihněva II. po aktuálně vládnoucího knížete Soběslava I. včetně postavy Vratislava II. s královskými atributy, korunou a žezlem (viz „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“). Tehdy však rotunda již byla v majetku olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (J. Kadlec 1991, s. 118; M. Bláhová-J. Frolík-N. Profantová 1999, s. 535).

AUTOR	3. pás maleb			4. pás maleb		Kde je sv. Václav?
AUTOR	ved. jezd.	oráč	fundátoři	1. v plášti	10. v plášti	Kde je sv. Václav?
A. Merhautová (1983, 2000)	vedoucí Libušiných poslů-sedláků	pohan Přemysl	Konrád II. Znojemský s manželkou	Oldřich	Soběslav I.	4. postava ve 3. pásu (jen jako kníže, ne jako světec)
B. Krzemieńska, D. Třeštík (1985, 1987, 2000)	vedoucí Libušiných poslů-sedláků	pohan Přemysl	Konrád II. Znojemský s manželkou	Jaromír	Vladislav I.	4. postava ve 3. pásu (jen jako kníže, ne jako světec)
J. Zástěra (1986, 1990)	první král Slovanů Sámo	první král Slovanů Sámo	Rostislav a Libuše	Břetislav I.	Soběslav I.	5. postava bez pláště v přilbě ve 4. pásu
L. Konečný (1997, 2005)	pohan Přemysl	pohan Přemysl	Konrád I. Brněnský s manželkou	sv. Václav	Konrád I. Brněnský	1. postava v plášti ve 4. pásu
V. Tatíček (1998)	vedoucí Libušiných poslů-sedláků	pohan Přemysl	Vratislav I. a Libuše	sv. Václav	Konrád I. Brněnský	1. postava v plášti ve 4. pásu
P. Šimík (1999, 2004)	král Rostislav	král Rostislav	Rostislav s manželkou	Břetislav I.	Soběslav I.	5. postava bez pláště v přilbě ve 4. pásu
A. Novotný (2000, 2004)	vedoucí Libušiných poslů-sedláků	pohan Přemysl	Vratislav I. a Libuše	sv. Václav	Konrád I. Brněnský	1. postava v plášti ve 4. pásu
V. Vaníček (2007)	vedoucí Libušiných poslů-sedláků	pohan Přemysl	Konrád II. Znojemský s manželkou	Jaromír	Vladislav I.	4. postava ve 3. pásu (jen jako kníže, ne jako světec)

Tabulka 1. „Kdo je kdo“ na malbě ve znojemské rotundě.
Identifikace knížecích postav podle různých autorů (P. Šimík 2008).

8 –

Jde opravdu o poněkud nejapný pokus povýšit smyšlený pohanský mytický příběh na l e g e n d u , aby bylo vůbec možné jen začít uvažovat o tom, že by snad mohl být namalován v křesťanské kapli. Viz výše pozn. 7.
legenda, -y ž literární útvar vyprávějící o životě svatých
mýtus, -tu m (ř) smyšlené vyprávění ideologického rázu o vzniku světa, o bozích, o přírodních jevech, o hrdinech ap., báje 1: řecké, pohanské mýty;

9 –

J. Kovárník musel číst Kosmův mytický příběh velmi nepozorně, zejména šestou kapitolu první knihy jeho kroniky. Přemysl vyňal z mošny p l e s n i v ý c h l é b , aby jím pohostil Libušino poselstvo. Mošnu přitom položil na trávník místo stolu (předtím nejspíš visela na stromě). Atd. Kosmas tedy popsal vše, co tehdy na malbě v rotundě viděl (viz „Kosmův obrazový scénář“), a navíc přidal jen „zázrak s otkou“ (srovnej Áronovu hůl, která vypučela – symbol vyvolení – Nu 17, 23 [8]), který na malbě nenašel. Pochopitelně, ten by neměl v zobrazeném ději v rotundě žádné opodstatnění. K pluhu byl Rostislav přece povolán ne v roce 846, kdy usedl na moravský stolec (tzn., kdy byl vyvolen), ale až po 17 letech vlády (863). A dva stromy života, rámující oráčskou scénu, namalovanou někdy ve 20. letech 11. století za Břetislavovy správy Moravy, ještě nemohou mít s o 100 let pozdější Přemyslovou otkou v Kosmově textu nic společného (Kosmas I, 6). Oba stromy mají totiž prostřední výhonek uťatý (viz obr. 4 níže).
Střevíce a mošna, pověšené na rozkvetlém stromě, tu představovaly atribut apoštolů – kazatelů evangelia (L 10, 4; L 22, 35-36). To až později Kosmas a následně pražští „odborníci“ a J. Kovárník z nich udělali údajně „lýčené“ atributy pohanského oráče, nikoliv znojemský malíř. Společnými silami tak křesťanský námět maleb dodatečně zaobalili do pohanského hávu. Už ve Starém zákoně odložené střevíce symbolizovaly svaté místo (Druhá kniha Mojžíšova Ex 3, 1-5), jak to známe např. z iluminace v Kodexu vyšehradském (A. Merhautová 2006, s. 89 a obr. příl. fol. 4r: Mojžíš u hořícího keře. Áronova hůl) nebo z mozaiky v kostele P. Marie v klášteře sv. Kateřiny na Sinaji (J. Galey 2003, s. 6, 102).

Obr. 4. Tři oráči – Konstantin, Rostislav a Metoděj – za pluhem. Nástěnná malba v rotundě
Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny ve Znojmě. Jejím zadavatelem byl pravděpodobně
Břetislav za své moravské vlády (1019-1034) (foto F. Sysel a K. Dvořáková 1999).

	Tak také střevíce (které si Kosmův pohan Přemysl odnáší s sebou na Libušin hrad, aby jeho potomci věděli, odkud vzešli) na znojemské malbě byly ve skutečnosti obutím potřebným pro šíření evangelia pokoje (Ef 6, 15). Potomkům krále-oráče Rostislava pak mohly připomínat jedině jejich povinnost šířit křesťanství: „zakládat místa svatá, shromažďovat kleriky a být vzdělavateli náboženství“ (Kristián, kap. 2). Máme tedy sdostatek důkazů, že znojemské malby nevznikly jako obrazový přepis Kosmova pohanského libušopřemyslovského mýtu, ale naopak, že Kosmas byl prvním „zpravodajem“, který je svérázným způsobem popsal. Svůj odsudek velkomoravských panovníků (přirovnal je k dobytku), byzantských věrozvěstů (posílá je tam, odkud přišli) a Písma přeloženého do staroslověnštiny, psaného hlaholicí (plesnivý chléb), přitom vyjádřil zcela pregnantně. Není se co divit, byl přece latiník a psal Kroniku Čechů v době, kdy uplynulo více než 60 let od církevního schizmatu, 40 let od papežova nepovolení slovanské liturgie Vratislavovi II. a více než 20 let od definitivního vyhnání slovanských mnichů ze Sázavy.
10 –	Nejedná se o fresku, ale o malbu na navlhčenou omítku.
11 –	Když už, tak „řady knížat“, neboť stojí čelně k pozorovateli, a to celkem dvě. V dolní řadě ve 3. pásu je vyobrazeno osm předvelkomoravských a velkomoravských knížat v plášti. V horní řadě ve 4. pásu maleb na ně pak navazuje devatenáct pražských knížat, z toho prvních devět bez pláště (viz „Friedlovi »Přemyslovci« ve Znojmě“, tam obr. 4, 6 a 7). Z moravských údělníků jsou tu vyobrazeni pouze ti, kteří dosáhli pražského stolce; mají ovšem plášť. »Přemyslovci« nazvala tuto pražskou větev mojmírovského rodokmenu až romantizující historiografie 19. století (J. Žemlička 2000, s. 268).
12 –	A zde se nám J. Kovárník chytil do vlastní připravené pastičky: „česká centrální knížata“ od Bořivoje po Václava vládla jen ve středočeském minivévodství (viz mapka), nikoliv „celému státu“ (tj. včetně Moravy). Bořivoj, jak známo, byl Svatoplukův místodržící v Čechách. Srovnej mapku „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“. Jeho potomci později rozšířili svoji moc na celé Čechy, ale teprve Břetislav (1019-1034) se stal moravským vládcem – po Oldřichově smrti (†1035) pak „vládl celému státu“ – má tedy plášť (Kosmas III, 34). Ve skutečnosti je proto bez pláště vyobrazeno prvních devět pražských knížat od Bořivoje po Oldřicha, Břetislavových „předchůdců“ na pražském stolci, kteří na Moravě nevládli, uprostřed nich sv. Václav v přilbě (viz „Přilba jako atribut svatého Václava“). Kovárníkovi „mladší »Přemyslovci«“, nazývaní také „moravští údělníci“, v rotundě vůbec vyobrazeni nejsou. Všech 27 portrétovaných knížat je totiž vybaveno praporcem čili k o r o u h v í . Tato vladařská insignie příslušela pouze panovníkům (srovnej Dětmar (V, 23), (V, 31), (VI, 12), (VI, 83), Kosmas II, 13; III, 8; III, 15; III, 34; M. sáz. k roku 1126; Kan. vyš. k roku 1138 a 1140; A. Friedl 1966, s. 62; J. Žemlička 1997, s. 126; týž 1998, s. 42; B. Krzemieńska 1999, s. 293, 325-327). Ve 3. pásu jsou to čtyři historicky doložená velkomoravská knížata a jejich čtyři předchůdci (v plášti), ve 4. pásu pražští panovníci, kteří zpočátku vládli v Čechách (prvních 9 postav bez pláště) a teprve později i na Moravě (zbývajících 10 postav v plášti). Praporec čili korouhev tedy nepatří do ruky žádnému z „moravských údělníků“, kteří na pražský stolec teprve pomýšleli, a už vůbec ne těm, kteří ho nikdy nedosáhli (viz „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“). Už by se do rotundy ani nevešli. Jinými slovy, zatímco praporec je atributem panovníka obecně, plášť je v této moravské rotundě atributem vlády na Moravě („šaty dělají člověka“). Proto také oráč, rovněž namalovaný v plášti, nemůže být domnělý český pohan Přemysl, protože ten nejen že nevládl na Moravě, ale dokonce nebyl nikdy ani pražským „centrálním knížetem“, je to jednak postava s m y š l e n á (podle D. Třeštíka 2006, s. 33, dokonce pohanské b o ž s t v o ), jednak založení hradu Praha spadá až do historické doby Bořivojovy (srovnej: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“). Za pluhem může být vyobrazený jen historicky doložený moravský křesťanský král-oráč Rostislav (viz výše tabulka 1), který na Moravu „ke křesťanské orbě“ povolal byzantské věrozvěsty, Konstantina a Metoděje (oba v plášti), na malbě stojící po jeho boku (viz výše obr. 3a) (P. Šimík 2004, s. 82n). Viz také „Dušan Třeštík mezi křesťanstvím a pohanstvím“, tam obr. 1. Lze to velmi snadno doložit vzorem na lemu pláště krále-oráče Rostislava („Friedlovi »Přemyslovci« ve Znojmě“, tam obr. 2 a 5B a pozn. 20, nebo „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“). V době, kdy na Moravě vládli Rostislav (do r. 870) a po něm Svatopluk (od r. 871), na pražský knížecí stolec se právě chystal usednout Bořivoj (875), první křesťanský kníže Čechů (nutno ovšem dodat, že původem z Moravy). Raný „český stát“ byl teprve v plenkách. Viz mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“. Z pražských knížat to byl až Oldřichův syn Břetislav I., „jenž tu zemi (Moravu) první podrobil svému panství“ (Kosmas III, 34). Proto až teprve desátá postava ve 4. pásu je vyobrazena v plášti moravských králů, právě Břetislav I. jako první z pražských knížat (J. Zástěra 1986, s. 4; týž 1990, s. 40-41; P. Šimík 2004, s. 104-106). K tomu srovnej „Život sv. Metoděje (kap. I, pozn. 15)“ a „Břetislav, jeho synové a vnuci“. Autorský kolektiv z České televize tedy zřejmě nepochopil, při svém vzdělání, že J. Kovárník tu neinterpretuje malby v rotundě, ale pouze devótně reprodukuje pomýlenou hypotézu (jak bylo výše doloženo) pražských „odborníků“ na znojemské malby, historiků B. Krzemieńské a D. Třeštíka, která je v rozporu se všemi výše uvedenými prameny. Nebo to snad byl autorský záměr? devótní příd. (l) kniž. přehnaně oddaný n. zbožný, ponížený; vyjadřující tyto vlastnosti: d. poklona; d. katolík pobožnůstkářský; devótně přísl.: d. prosit podlízavě; devótnost, -i ž

Obr. 6b. Kníže Spytihněv II. s nízkou biskupskou mitrou

Obr. 6c. Kníže Vratislav II. s nízkou biskupskou mitrou

Obr. 5. Portréty knížat ze 4. pásu maleb s pokrývkami hlavy: svatý Václav [13] v přilbě,
knížata Spytihněv II. [19] a Vratislav II. [20] s nízkými biskupskými mitrami
a znovu Vratislav II. [26], tentokrát jako první český král s korunou na hlavě.
Foto František Sysel a Kateřina Dvořáková 1999.

13 –	Při pečlivém zkoumání jednotlivých portrétů by nám především nemělo uniknout, že alespoň čtyři z vyobrazených panovníků ve 4. pásu mají nějakou pokrývku hlavy (viz výše obr. 5). Svatý Václav má jako svůj atribut na hlavě přilbu (doloženo svatováclavskou přilbou ve svatovítském pokladu, Kristiánovou legendou, denáry především Oty I., Bořivoje II., Svatopluka Olomouckého, Vladislava I., Václava I. aj., plastikou sv. Václava na jižním průčelí kostela sv. Jakuba ve vsi Jakub u Kutné Hory, na pečetích Konráda Oty I., zprávou Kanovníka vyšehradského k roku 1126, zprávou Druhého Kosmova pokračovatele k roku 1260, na pečeti zemského soudu i Města pražského) a král Vratislav I. zase královskou korunu. Ale jsou tu ještě další dvě postavy, druhá a třetí v plášti ve 4. pásu maleb, které rovněž nejsou prostovlasé. Již J. Zástěra (1986, 1990) v jejich pokrývkách hlavy správně rozpoznal nízké biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II., které pouze tito dva panovníci získali od papeže, což je historicky doloženo. To se však v „oficiálním“ popisu maleb nikdy neuvádí, i když, tak jako v případě svatováclavské přilby a Vratislavovy koruny, se jedná o nesporný historický fakt. Proč? Pražským „odborníkům“ se mitry nehodí do jejich výkladu a tak předstírají, že je „nevidí“ (A. Merhautová 1983, s. 18: kromě figury s korunou na hlavě a ještě jedné s helmou „všechny zbývající postavy jsou prostovlasé“). Vyšlo by pak najevo, že pravdu měl J. Zástěra (1986, 1990) a že nejen A. Merhautová a B. Krzemieńska, ale zejména slovutný historik D. Třeštík (1987, 2000) se vlastně jen účelově mýlili, což již bylo věcně doloženo (např. P. Šimík 2001, s. 361-377; týž 2004, s. 95-99). Viz „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“ a „Přilba jako atribut svatého Václava“.
14 –	Sedmá postava v plášti s půleným červenobílým štítem a kopím s praporcem je velkomoravský král Svatopluk I. Veliký. Viz následující pozn. 15.
15 –	To je třeba vysvětlit. V souvislosti s tímto sedmým „chlapíkem“ ve 3. pásu maleb (stejně jako u těch dalších) zná literatura několik verzí: A. Friedl (1966) v něm spatřoval Kosmova bájného pohanského knížete Neklana. A. Merhautová (1983, 2000), B. Krzemieńska (1985, 2000) a D. Třeštík (1987, 2000) zde viděli Boleslava III. Ryšavého, neboť odmítli možnost vyobrazení pohanských knížat v rotundě (ovšem může-li na malbě v křesťanské kapli, alespoň podle našich „odborníků“, být pohan Přemysl, proč by zde nemohli být i ostatní Kosmovi smyšlení mytičtí »Přemyslovci«, když ti by právě tvořili onu logickou spojnici a nezbytnou kontinuitu mezi pohanem Přemyslem a prvním křesťanským panovníkem Čechů, Bořivojem?). J. Zástěra (1986, 1990) tu předpokládá Mojmíra I., L. Konečný (1997, 2005) nejmenovaného mytického pohanského »Přemyslovce«, V. Tatíček (1998) Bořivoje I., P. Šimík (1999, 2004, 2006) velkomoravského krále Svatopluka. Jen A. Novotný (2004) si nebyl jistý, váhal mezi dvěma posledně jmenovanými: Bořivojem a Svatoplukem. Kdo konkrétně z těch výše jmenovaných knížat tu ve skutečnosti může být namalovaný jako předposlední, sedmý v pořadí? Vyobrazení osmi mytických knížat včetně pohana Přemysla v rotundě (tj. smyšlených, nikdy neexistujících knížat předkřesťanských) je vyloučeno. Ve 3. pásu nemohou být portrétováni ani první historičtí »Přemyslovci«, počínaje Bořivojem, ti jsou namalováni bez pláště ve 4. pásu. Zbývají pouze panovníci velkomoravští (a jejich předchůdci). Ty poslední čtyři známe z historických pramenů jmenovitě: Mojmír I. [05], Rostislav [06], Svatopluk I. [07] a Mojmír II. [08]. Předposlední sedmé postavě ve 3. pásu maleb tedy odpovídá předposlední velkomoravský panovník, král Svatopluk I. Veliký.
16 –	No tak to se D. Třeštík a B. Krzemieńska domnívají špatně. Svatý Václav je vyobrazen s přilbou na hlavě (viz výše pozn. 13) jako „miles Christi“ či „Dei electus miles“ (viz Kristián, kap. 6 a 7) uprostřed mezi panovníky bez pláště ve 4. pásu, protože stejně jako oni na Moravě nevládl (viz výše pozn. 12), což je n e s p o r n é .
17 –	Ano, a jak přece všichni vědí (?), blonďák byl pouze Václav! V roce domnělého vzniku maleb (1134) ani v době jejich skutečného vzniku (1019-1034) však zcela bezpečně nikdo, ani znojemský malíř, nevěděl, jaké měl kníže Václav (922-935) vlasy. Není to ani nikde historicky doloženo. Srovnej např. iluminace ve wolfenbüttelském rukopisu Gumpoldovy legendy (před rokem 1006), Vyšehradském kodexu (1085) či Augustinově De civitate Dei (1136). Zde je sv. Václav vyobrazen vždy s tmavými vlasy. D. Třeštík jednotně a svorně s A. Merhautovou (1983, s. 23; 2000, s. 64) a B. Krzemieńskou (1985, s. 4, 22 pozn. 22; 2000, s. 12, 110 pozn. 27) dosud tvrdili, že Václav je v rotundě vyobrazený jednak na úplně jiném místě, jednak jen jako kníže, nikoliv jako světec (nemá nimbus) (viz výše tabulka 1). Pokud tedy J. Kovárník říká pravdu, pak je to jen Třeštíkův a Krzemieńske další zcela zmatený výmysl vytržený ze souvislostí, svědčící naopak o tom, že s dosavadními hypotézami pražských „odborníků“ asi přece jen nebude něco v pořádku, když nadále tápou v identifikaci jednotlivých postav a „v mlhách fantazie“ stále hledají nějaká nová, „lepší“ řešení. Knížete Václava původně identifikovali ve 3. pásu na čtvrtém místě v pořadí (viz výše tabulka 1) a najednou má být zase sedmý? Nyní je to „blondýn“, příště zase mohou přijít s tím, že je vyobrazený „s černou botou“. Kdy se tedy pražští „odborníci“ mýlili, tehdy, nebo teď? Prokazatelně v obou případech (viz výše pozn. 13). Zatím tedy mají dva neplatné pokusy. Nakonec se však ukázalo, že Kovárníkův fantastický „objev“ s blondýnem Václavem pochází nejspíš ze spisku výše jmenovaných „odborníků“ (B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set out, Praha 2000), z jeho barevné obrazové přílohy (viz obr. vpravo >>>). Jak se sami můžete přesvědčit, je zde u 7. panovníka v plášti ve třetím pásu maleb uveden chybný popis: „4. Václav sv. 921-935“. Podobných nesmyslů najdete v onom spisku ještě celou řadu. Oprávněně byl proto vyhodnocen jako „Czech šmejd roku 2000“ české historické vědy. Nepochopitelné je jen, že J. Kovárník, který jako archeolog sice malbám evidentně nerozumí, nebyl ani schopen si tuto zmatenou informaci přímo v rotundě ověřit – odpočítat si jednotlivé postavy – a s ním nikdo z autorského kolektivu, přitom celý pořad se natáčel právě v rotundě. A pokud jde o Kovárníkovy »Přemyslovce-brunety«, je třeba říci, že ve 3. pásu maleb okolo „blondýna“ Svatopluka, velkomoravského panovníka, budou logicky asi spíš vyobrazeni moravští »Mojmírovci-bruneti«, neboť celá pražská větev mojmírovského rodokmenu, kterou až romantizující historiografie 19. století nazvala »Přemyslovci« (J. Žemlička 2000, s. 268), je zobrazena v horním 4. pásu. Viz výše pozn. 11.
18 –	Viz výše pozn. 2.
19 –	Takovým krátkým sdělením, umístěným nad postavou prvního panovníka ve 3. pásu maleb, bylo asi jeho jméno: SAMO nebo ZAMO. Z toho lze usuzovat, že první vyobrazenou postavou v plášti se štítem a kopím s praporcem byl Sámo, první král Slovanů (J. Zástěra 1986, s. 24 obr. C; týž 1990, s. 204 obr. 32). Ne náhodou je proto právě nad postavou krále Sáma vyobrazen první český král Vratislav I., umístěný zde mimo časovou posloupnost knížat, po pravici svého nejmladšího syna Soběslava I., i když bezprostředně po sobě nevládli. Viz obr. 7 v článku: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
20 –	To nápisy skutečně vysvětlovat nemusely, to tehdy ještě každý křesťan nepochybně znal z evangelií (viz výše pozn. 9).
21 –	Nápisy nemusely vysvětlovat ani knížete s přilbou (obr. 2) – viz výše pozn. 13. Přilba byla atributem sv. Václava až do konce 13. století. Teprve po vymření pražských Mojmírovců po meči (1306) ji nahradila knížecí čapka.
22 –	Pro autorský kolektiv Toulavé kamery možná ano, pro nás ne: www.moraviamagna.cz/historie/h_stetec.htm, www.moraviamagna.cz/historie/h_lenni-hold.htm, www.moraviamagna.cz/historie/h_zemitr.htm, www.moraviamagna.cz/historie/h_napis.htm, www.moraviamagna.cz/povesti/p_mytve6.htm, www.moraviamagna.cz/povesti/p_mytve9.htm, www.moraviamagna.cz/tabulky/t_2malby.htm, www.moraviamagna.cz/tabulky/t16povkk.htm, www.moraviamagna.cz/tabulky/t18vlada.htm, www.moraviamagna.cz/tabulky/t20orac.htm, www.moraviamagna.cz/symbolika/s_orac.htm, www.moraviamagna.cz/symbolika/s_prilba.htm, www.moraviamagna.cz/symbolika/s_odev.htm. Ke svému úkolu přistupovali zřejmě dokonale nepřipraveni.
23 –	Skutečně každý? Ona „záhada“ již rozlousknuta byla, stačí jen nahlédnout do Sborníku z 2. konference o znojemské rotundě, vydaného ve Znojmě v roce 2004 (viz Literatura níže). Pouze se jí nedostává takové publicity, jako „pohanovi v křesťanské kapli“. To je důvod k vážnému zamyšlení nad stavem společnosti, ne však ke zlehčování tohoto problému. Zarážející je, že veřejnosti se předkládá jen tato pomýlená hypotéza pražských „odborníků“, která staví celé dějiny výtvarného umění raného středověku na hlavu, ale o navýsost křesťanské symbolice oráčské scény se ve sdělovacích prostředcích neděje ani zmínka. Jak je to pak s tou „šancí na rozlousknutí“? Veřejnoprávní televize podáváním pouze jednostranných a ještě ke všemu prokazatelně věcně nesprávných a tedy nepravdivých informací zde evidentně neplní svůj úkol a podílí se na masovém ohlupování občanů. Proč se potom konají odborné konference o rotundě? Petr Šimík (2008).

Komentář:
Je pozoruhodné, jakou snůšku nepravd i vyložených nesmyslů a bludů se autorovi reportáže podařilo vměstnat do necelých čtyř minut. Jen pro zajímavost lze ještě uvést, že J. Kovárník z Jihomoravského muzea ve Znojmě v pořadu ČT1 interpretoval (mylnou) hypotézu pražských historiků B. Krzemieńské a D. Třeštíka, zatímco na webových stránkách Jihomoravského muzea ve Znojmě je zase prezentována hypotéza brněnského kunsthistorika L. J. Konečného. To hlavní, v čem se obě hypotézy podobají, co mají společného, je g l o r i f i k a c e českého mytického pohana v moravské křesťanské kapli! Pomýlené jsou však obě. Všichni ve svém uvažování jaksi pominuli, že Velká Morava, dávno před vymyšlením českého pohanského libušopřemyslovského mýtu, měla své vlastní křesťanské panovníky a vlastní arcibiskupství. Srovnej studii V. Vavřínka (2001): „Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem“.
To v první třetině 11. století při výmalbě této moravské rotundy, křesťanské kaple, pochopitelně muselo být zohledněno. Viz „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec. A výsledek? Za peníze televizních poplatníků jsou dnes sami tito poplatníci veřejně ohlupováni pohanskými bludy těchto tzv. „odborníků“.

Petr Šimík (2008).

Citace:
PLERUMQUE IPSA SE FRAUS, ETIAMSI INITIO CAUTIOR FUERIT, DETEGIT.
(Většinou se lež sama prozradí, i když na počátku byla velice obezřelá.)

LIVIUS (Urb. XLIV, 15, 5).

Zj (21, 27):
„A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života“. (Což jsou pouze křesťané.)
Zj (22, 15):
„Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži“. (Nečistí – tzn. dosud neočištění spasitelnou lázní křtu. Viz např. Gumpoldova legenda, kap. 25, nebo II. stsl. legenda, kap. 19.)

Janova Apokalypsa (O Božím městě).

„Proto každý kníže-(král) je povinen bez výjimky všechny, kteří jsou pod jeho mocí, vyučovat svatému Božímu zákonu Krista, i proroků a apoštolů a blažených Otců, a všem každý den přikazovat, aby nekřivdili nikomu, ani nekonali nijaký pohanský obyčej, ani pohanské přísahy nebo se v něčem nedopustili bludu. Neboť nemá zajisté nic společného světlo se tmou ani synové světla – křesťané s pohany“.

Metodějovo „Napomenutí vladařům“.

„Kdyby se někdo z učitelů u vás shromážděných, kteří lahodí uším a odvracejí od pravdy k bludům, opovážil a začal vás rozeštvávat tím, že by haněl knihy vašeho národa, ať je vyobcován nejen od přijímání, ale i z církve, dokud se nepolepší. Neboť jsou [to] vlci a ne ovce a ty je třeba poznávat podle jejich plodů a uchránit se jich“.

Život sv. Metoděje, kap. VIII (886).

„Od toho dne pak velmi začalo růst učení Boží, klerici se ve všech hradech počali rozmnožovati a pohani věřit v pravého Boha zříkajíce se svých bludů“.

Život sv. Metoděje, kap. X (886).

„... není společenství světla s tmou, ani smíru Krista s Belialem“.

Kristiánova legenda, kap. 1 (993).

„Každý, kdo se při křtu odřekl »ďábla«, to jest pohanských bohů, někdy v křestní formuli jmenovitě vypočítávaných, nezříkal se jenom jich, ale všeho toho celku, jehož byli součástí...“.

Dušan Třeštík (2001, s. 128).

„Pohanství jako myšlenková soustava, která se systémově vázala ke staré »rodové« společnosti Slovanů, bylo od 10. století m r t v é a n e h y b n é “ .

Josef Žemlička (1997, s. 20-21).

„Neustále tak vznikají hypotézy, které se spojují v teorie, a na jejich základě se vytváří jakýsi celkový obraz sdílený většinou vědců. Ten je už ale jen zčásti výsledkem vědecké práce. Značný podíl na něm mají hotové soudy (před-soudy, předsudky) doby, ty pravdy o světě, které sajeme s mateřským mlékem své kultury, aniž bychom o nich nějak zásadněji přemýšleli, neřku-li p o c h y b o v a l i . Vědci si ani neuvědomují, že to, co svou prací doplňují, vyspravují a látají, není soubor věčných pravd, ale jenom hypotéz, opírajících se v konečném důsledku o kolektivně sdílený »blud«“.

Dušan Třeštík (1997, s. 14).

„Ty dějiny, které píšeme, jsou vždy a bez výjimky vymyšlené, vymýšlejme je tedy pro tento národ v té jeho podobě, v níž se nyní fakticky nachází, i v té, kterou bychom si přáli“.

Dušan Třeštík (1999a, s. 135).

„Zatímco mytologie vzniká v zásadě organicky, je národní quasimytologie vytvářena vědomě jako ideologie a je také zcela bezohledně vnucována k věření, ať již přímým nátlakem nebo, spíše, metodami nepřímé manipulace“ .

Dušan Třeštík (1999b, s. 162).

„Chcete říci, že i ve vědě se někdy vysloveně a vědomě lže?“
„Ano. Dnes se tomu říká lobbovaná věda. Vědecká pravda je zmršena ve vědeckou lež pro potřeby reklamy“ (nebo obecně pro potřeby nějakého „vyššího“ zájmu či cíle – pozn. PŠ).

Miroslav Plzák (1996, s. 194).

Druhý list Petrův (2P 2, 1-3)
Výstraha před lživými učiteli
(1) V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi
       budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět nové nauky
       a budou popírat Panovníka, který je vykoupil.
       Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu.
(2) A mnozí budou následovat jejich nezřízenost
       a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení.
(3) Ve své hrabivosti budou vám předkládat
       své výmysly, aby z vás těžili. Soud nad nimi
       je už připraven a jejich zhouba je blízká.

BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih).
Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost (ČBS) 1994.

Srovnání:
Aktuality: „Odkrývání VM pohřebiště ve Znojmě-Hradišti pokračuje“ (2008).
Aktuality: „Další kostel na Pohansku“ (2008).
Aktuality: „Ve Znojmě-Hradišti našli velkomoravské pohřebiště“ (2007).
Aktuality: „Jsou »Přemyslovci« Češi? Jejich kosti půjdou na test DNA“ (2007).
Aktuality: „Jádro katalogu (předních) biskupů Moravy“ – nalezení zpřesněného klíče (2007).
Aktuality: „Hledaný Sámův Vogastisburg je možná Vranov nad Dyjí“ (2007).
Aktuality: „Kostel sv. Markéty Antiochejské v Kopčanech“ – jediná zachovaná velkomoravská stavba (2005, 2006).
„Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci svatého Rostislava pravoslavnou církví.
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Mapky: „Moravské úděly“.
„Egregiae virtutis viri“ (1980) – ustanovení sv. Konstantina-Cyrila a Metoděje spolupatrony Evropy.
„Slavorum Apostoli“ (1985) – k 1100. výročí úmrtí arcibiskupa sv. Metoděje.
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva prou...
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Historie: „Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
Hroby: „Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – předání či stvrzení léna bylo symbolizováno předáním kopí s   k o r o u h v í .
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj přijal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu v Čechách od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas (II, 13) k roku 1055“ – „...aby ...vždy nejstarší držel nejvyšší moc a stolec v knížectví...“.
Kroniky: „Kosmas (II, 45) k roku 1091“ – paní Virpirk ke králi Vratislavovi: „...a zemi, jež je tvá...“.
Kroniky: „Kosmas (III, 8) k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas (III, 15) k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas (III, 27) k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas (III, 32) k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Kosmas (III, 34) k roku 1110“ – „země moravská i její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého“.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav I. převzal praporec od krále).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1134“ o svatbě Konráda II. Znojemského v Uhrách.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Dokumenty: „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků Vlčkova antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data moravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbolika pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“.
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém vyobrazení panovníků byly některé postavy zdvojeny?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Mořic Trapp: Nástěnné malby kaple (pohanského chrámu) knížecího hradu ve Znojmě. Z příkazu moravského zemského výboru sepsal a popsal Moriz Trapp s 15 vyobrazeními. Brno 1862. Překl. A. Spilka, ed. V. Sýkora, VÚZORT Praha (nedatováno).
• Václav Houdek: Hradní kaple znojemská. ČVSMO 57-58, s. 1-10, ČVSMO 59-60, s. 77-94, Olomouc 1898.
• Otakar Votoček: Přemyslovská rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě. ZPP IX, Praha 1949, s. 101-127.
• Jiří Mašín: Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě. ČSAV, Praha 1954.
• Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Odeon, Praha 1966.
• Anežka Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu. Umění XXXI-1, Praha 1983, s. 18-26.
• Zdeněk Měřínský: Znojemská odhalení? FHB-7, Praha 1984, s. 369-377.
• Dušan Třeštík: Znojemská odhalení podruhé. FHB-7, Praha 1984, s. 379-386.
• Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Příloha časopisu heraldiků. Ostrava 1985.
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století. Studie ČSAV 2, Praha 1985.
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Josef Poulík: O románské rotundě ve Znojmě. AÚ ČSAV v Brně, Brno 1987.
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 548-576.
• Anežka Merhautová-Alois Martan: Byly či nebyly malby znojemské rotundy jednotným dílem? Umění XXXVI, Praha 1988, s. 297-307.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Brno 1990.
• Jaroslav Kadlec: Přehled českých církevních dějin I. Zvon (reprint Křesťanská akademie, Řím 1987), Praha 1991.
• Josef Žemlička: Mitra českých knížat. Sborník Společnosti přátel starožitností (SSPS) 3, 1992, s. 17-21.
• Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů. PdF MU v Brně, Brno 1995.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Jan Šmerda: České a moravské denáry. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel, Brno 1996.
• Miroslav Plzák-Ivana Hudcová: Obrana proti zlu. Návod k slušnému soužití. ČS, Praha 1996.
• Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian, JMM, Znojmo 1997, s. 59-78.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Josef Žemlička: Čechy v době knížecí (1034-1198). NLN, Praha 1997.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Jakub de Voragine: Svatá Kateřina. Jakub de Voragine: Legenda aurea. Vyšehrad, Praha 1998, s. 343-350.
• Josef Žemlička: Století posledních Přemyslovců. Melantrich, Praha 1998.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Vědecká redakce Dušan Třeštík. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Bohuslav Klíma: Levá ruka knížete patří vedlejší figuře. In: Příloha deníku Rovnost, čtvrtek 11. března 1999 (strana pět).
• Dušan Třeštík: Moderní národ, politický národ vrcholného středověku, raně středověký gens a naše genetické software (Případ střední Evropy). In: D. Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999a, s. 100-135.
• Dušan Třeštík: Velká Morava. In: D. Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999b, s. 158-174.
• Anežka Merhautová: Vznik a význam svatováclavské přilby. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť Boleslava II. († 7. února 999). Edd. Luboš Polanský, Jiří Sláma, Dušan Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 85-92.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť Boleslava II. († 7. února 999). Edd. Luboš Polanský, Jiří Sláma, Dušan Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set Out, Praha 2000.
• Jan Bažant: Znojemská rotunda a raněkřesťanské malířství. J. Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s. 59-72.
• Petr Šimík: Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. Příspěvek k ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě aneb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 361-377.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• John Galey: Das Katharinenkloster auf dem Sinai. Belser, Stuttgart 2003.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Editoři Martin Wihoda a Demeter Malaťák. Matice moravská, Brno 2006, s. 25-46.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. s. 38-42.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah