MM - symbolika - P. Šimík: Stejná osoba = stejný oděv

MORAVIA MAGNA

STEJNÁ OSOBA
BYLA ZOBRAZOVÁNA
VE STEJNÝM ODĚVU

PETR ŠIMÍK

Na iluminacích ve středověkých rukopisech se kvůli názornosti
a srozumitelnosti stejná osoba v jednotlivých fázích děje znázorňovala stejným
oděvem. Toto pravidlo se v komiksech a ilustracích dětských knížek uplatňuje dodnes.*

První příklad vybíráme z nejslavnějšího syrského kodexu, vídeňské Genesis, ilustrované v 5. století na přepychovém pergamenu purpurové barvy, na němž jasně vynikají stříbrná písmena řeckého textu. Působivý styl kodexu charakterizuje živý výraz tváří a helénistická svěžest, patrná na reprodukci zejména v postavě polonahé víly opřené o vázu jako personifikaci pramene (obr. 1).

Obr. 1. Rebeka jdoucí ke studni a dávající napít Eleazarovi a velbloudům
(Gn 24) (syrský kodex, 5. století, Nationalbibliothek, Vídeň).

Výjev znázorňuje v jediném prostoru dva postupné děje: Rebeku, jak kráčí od opevněného města ke studni po cestě lemované sloupy a jak stojí u studně a dává pít Eleazarovi a velbloudům.¹ Pro názornost a kvůli přesnému vyjádření textové předlohy (Gn 24) je tu Rebeka zobrazena dvakrát, vždy ve stejných šatech a šátku (obr. 1).

Obr. 2. Některé z Kristových zázraků: a) Vzkříšení dcery Jairovy (Mt 9, 18-25),
b) Kristus kráčející po vlnách (Mt 14, 22-33) (Homilie sv. Řehoře
z Nazianzu, 10. století, Bibliothéque Nationale, Paříž).

Druhý příklad pochází z rukopisu Homilií sv. Řehoře z Nazianzu z 10. století. Barvy jsou místy setřeny, zachovaly si však původní svěžest. Na první iluminaci „Vzkříšení dcery Jairovy“ (obr. 2a) je děj rozfázován do dvou samostatných obrazů s časovým posunem. Kristus s křížovým nimbem je na nich oblečen ve stejném plášti. Úplně stejně je pak vyobrazen i na další iluminaci „Kristus kráčející po vlnách“ (obr. 2b) z téhož rukopisu.² Ústřední postavu Krista – hlavního nositele děje – tu v jednotlivých situacích podle stejného oděvu snadno poznáme.

Obr. 3. a) Pokání krále Davida (2S 12), b) Uzdravení krále Chizkijáše (2Kr 20)
(řecký žaltář, 10. století, Bibliothéque Nationale, Paříž).

Na některých celostránkových iluminacích ve známém Pařížském žaltáři (obr. 3) se rovněž můžeme setkat s vyobrazením hlavního hrdiny dvakrát. Na iluminaci „Pokání krále Davida“ (obr. 3a) vlevo prorok Nátan napomíná krále Davida, vpravo dole klečící král David ve stejném oděvu činí pokání.³ Na další ilustraci z téhož rukopisu (obr. 3b) je dvakrát zobrazen rovněž ve stejném plášti král Chizkijáš. Prorok Izajáš oznamuje nemocnému Chizkijášovi blížící se smrt, vpravo, po vyslyšené modlitbě k Hospodinovi, uzdravený král Chizkijáš vzdává Hospodinu díky.⁴

Obr. 4. Pavel na cestě do Damašku (Sk 9, 1-9) (Křesťanské kosmografie
Kosmy Indikopleusta, 10. století, Vatikánská knihovna).

Na dalším příkladu (obr. 4) je ústřední postava děje – apoštol Pavel z Tarsu – zobrazen celkem čtyřikrát. Opět ho velmi snadno poznáme podle stejného oděvu. Příběh, zobrazený na této iluminaci, bychom také mohli nazvat „Saulovo obrácení“. V Jeruzalémě Saul původně pronásledoval učedníky Páně. Vydal se proto i do Damašku, aby pozatýkal zdejší přívržence tohoto směru. Cestou však prožil příhodu, která jej zcela změnila (Sk 9, 1-9). V Damašku se pak dal pokřtít, přijal jméno Pavel, a z pronásledovatele křesťanů se stal apoštol – kazatel evangelia. Uprostřed iluminace (obr. 4) je proto zobrazený již jako Pavel s Písmem v levé ruce.⁵

Obr. 5. Zavraždění knížete Václava Boleslavem. Ve druhém výjevu se objevuje nová
postava děje – kněz, který zavírá před Václavem dveře rotundy (rukopis
Gumpoldovy legendy, před rokem 1006, Knihovna ve Wolfenbüttelu).

Na obr. 5 se dostáváme na domácí půdu. Námětem této iluminace je známý příběh zavraždění knížete Václava jeho nevlastním bratrem Boleslavem.⁶ Jsou tu znázorněny dvě fáze děje bezprostředně před vraždou. Nejprve napadený Václav sráží Boleslava k zemi, Boleslav s mečem pak pronásleduje Václava k dvouapsidové rotundě, jejíž dveře kněz právě zavírá (nebo snad otevírá?). Václav i Boleslav jsou zobrazeni v obou časově bezprostředně na sebe navazujících obrazech opět každý ve stejném plášti.⁷

Obr. 6. Přijetí vyslanců kyjevského knížete Vladimíra I. (980-1015)
byzantským císařem Basileiem II. (976-1025) (Kronika Jana
Skylitzése, 2. pol. 12. století, Biblioteca Nacional, Madrid).

Na iluminaci z Kroniky Jana Skylitzése je obrazové vyprávění rozděleno do tří časových úseků. Nejprve kníže Vladimír předává poslům list pro císaře, pak jsou znázorněni poslové putující do Byzance a konečně byzantský císař ve zlatém rouchu přebírá od poslů list. Každý z poslů je tu opět zobrazen ve stejném oděvu (obr. 6).⁸
Zobrazování stejných osob ve stejném oděvu se stalo nezbytným p r a v i d l e m pro správné porozumění předkládanému obrazovému příběhu při jeho „přepisu“ z konkrétní textové předlohy.⁹ Toto pravidlo se v komiksech a ilustracích dětských knížek s úspěchem uplatňuje dodnes (obr. 7).

Obr. 7. Ferda Mravenec vždy se stejným červeným šátkem s černými puntíky
(dětské knížky Ondřeje Sekory s autorovými ilustracemi).

Například ilustrace knížek Ondřeje Sekory s Ferdou Mravencem by byly zcela nesrozumitelné, pokud by na nich Ferda Mravenec neměl vždy stejný červený černě puntíkovaný šátek (obr. 7).

Z výše uvedených ukázek vyplývá zcela jednoznačně, že v 10. století se při obrazovém přepisu textových předloh obecně uplatňovalo stejné pravidlo. Při vícenásobném zobrazení stejné osoby byla tato osoba kvůli jednoznačné identifikaci znázorňována vždy ve stejném oděvu. Obrazové ztvárnění také vždy co nejpřesněji zachycovalo a vyjadřovalo textovou předlohu.¹⁰ Uvedeným pravidlem se v první polovině 11. století řidil i autor výmalby znojemské rotundy, konkrétně 3. pásu maleb v lodi (obr. 8). Je to patrné z detailů, reprodukovaných na obr. 9a-9d.

Obr. 8. Schéma 3. pásu maleb ve znojemské rotundě: jízdní družina, oráčská scéna,
posloupnost osmi panovníků se štítem a kopím s praporcem, fundátorský pár
po stranách vítězného oblouku nad vstupem do apsidy. Pět postav v plášti se
stejným vzorem na jeho lemu je u horního okraje označeno červenou šipkou.

Obr. 9. Detaily pěti postav ve stejném plášti ze 3. pásu maleb ve znojemské rotundě:
a) vedoucí jízdní družiny, b) oráč za pluhem, c) 6. kníže z posloupnosti osmi
panovníků se štítem a kopím s praporcem, d) fundátor s modelem podélného
kostela s věží v rukou, e) fundátorka s liturgickým kalichem v rukou.
Obr. 9a, 9b, 9d a 9e – detaily z akvarelů Mořice Trappa (1861),
obr. 9c fotografie v UV světle F. Sysel a K. Dvořáková (1999).

Na schématu 3. pásu maleb ve znojemské rotundě (obr. 8) můžeme rozeznat kombinaci nějakého epického příběhu (jízdní družina, oráčská scéna, fundátorský pár) s posloupností osmi panovníků v plášti se štítem a kopím s praporcem. Toto řadové vyobrazení vladařů představuje jakousi časovou osu, na níž můžeme zaznamenat, že výše uvedený epický příběh se odehrával v době vlády knížete, který je v osmičlenné posloupnosti uvedený jako šestý v pořadí (obr. 9c – snímek byl pořízen po odstranění veškerých přemaleb). Můžeme si to také představit jako dvě množiny v podobě latinského kříže, jehož rameno tvoří 5 postav uvedených na obr. 9 a svislou část zdola nahoru 8 panovníků z obr. 8. Průnikem obou množin je právě tento šestý kníže (obr. 9c).¹¹

„Stejný vzor na ozdobném lemu pláště šestého panovníka spojuje všechny epické výjevy třetího pásu maleb (jízdní družina, oráčská scéna, fundátorský pár), současně také vyjadřuje časovou souslednost zobrazených dějů a spojuje je s jeho osobou a dobou jeho vlády“.¹²

Oráčská scéna tedy nemůže představovat povolání prvního knížete od pluhu na stolec, vznik pohanské knížecí vlády, potažmo vznik „státu“, ale naopak povolání šestého knížete („stát“ tedy již dávno existoval) od stolce k pluhu, ke křesťanské orbě.¹³

Obr. 10. Císař Fridrich Barbarossa se svými syny, Jindřichem
a Fridrichem (Historia Welforum, 2. polovina 12. století, Fulda).

Výjimkou, která potvrzuje pravidlo, může být vyobrazení císaře Fridricha Barbarossy se svými dvěma syny na obr. 10 výše. Mají sice všichni tři stejný vzor na lemu pláště, spodního oděvu i na korunách, nejedná se tu však o identifikační znak, ale pouze o zdobný prvek – tzv. „perlování“. Císaře od jeho synů odlišuje modrá barva pláště, jiná koruna a jméno v nápisové pásce. Zde se také nejedná o znázornění nějakého děje (viz výše obr. 1 až 7), je to statický obraz, zachycující jeden jediný okamžik. Nemá tedy nic společného se znázorněním jedné osoby ve svých dvou (či více) rolích postupně v čase, jako v případě onoho vladaře v epických scénách v rotundě (viz výše obr. 9abcd). V tomto případě (obr. 10) stejným vzorem na lemu pláště císaře a jeho synů chtěl iluminátor asi naznačit a zdůraznit, že se jedná o členy jedné rodiny, podobně jako u znojemského fundátorského páru (viz výše obr. 9de), rovněž zachyceného v jednom okamžiku.¹⁴

Obr. 11. Reprodukce obr. 39 z Friedlovy publikace „Přemyslovci ve Znojmě“ (1966), celek a detail;
a) v dolní řadě jsou zachyceni třetí až osmý kníže a fundátor s kostelem v rukou ve 3. pásu;
b) šestý kníže v pořadí za oráčskou scénou, na obr. 11a uprostřed čtvrtý zleva, označený šipkou.

Závěrečné shrnutí.
Z výše uvedeného objektivního poznatku vyplývá, že všechny dosavadní hypotézy, pokud jde o řešení a výklad 3. pásu maleb ve znojemské rotundě, jsou n e p l a t n é (P. Šimík 2004, s. 78-85, 88-92, 107-110). Žádná z nich tuto skutečnost totiž nerespektovala, i když z fotodokumentace, pořízené na konci 19. století po Melicherově restauraci maleb (1891-1893) (S. Vlk 1895, fotoarchiv SÚPP Praha 38397) a znovu před restaurací Fišerovou (1947-1949) (1946, fotoarchiv SÚPP Praha 36376), to muselo být odborníkům zcela zřejmé. Širší veřejnosti pak byl tento fakt zpřístupněn na fotografiích v publikaci A. Friedla „Přemyslovci ve Znojmě“ (1966), tam zejména obr. 39 (dole uprostřed 4. postava zleva – viz výše obr. 11).
Někteří autoři o tomto poznatku nic nevěděli nebo to alespoň předstírali (J. Mašín 1954, A. Friedl 1966, A. Merhautová-Livorová 1983, B. Krzemieńska 1985, J. Zástěra 1986, D. Třeštík 1987, A. Merhautová-A. Martan 1988, J. Zástěra 1990, A. Merhautová 2000, B. Krzemieńska 2000, D. Třeštík 2000, D. Třeštík 2006, L. Jan 2006, M. Wihoda 2006, V. Vaníček 2007, J. Kovárník 2008, A. Merhautová 2009, D. Třeštík 2009), jiní jej přehlíželi zcela vědomě (L. Konečný 1997, s. 61; týž 2005, s. 89 obr. 47, s. 93 obr. 50 dole, s. 101 obr. 56).¹⁵

Petr Šimík (2010).

Poznámky:

* –	Srovnej článek: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
1 –	J. Pijoan 3 (1983, s. 51 obr. 62).
2 –	J. Pijoan 3 (1983, s. 115 obr. 150).
3 –	Hlavní figury v Pařížském žaltáři zpravidla doprovázejí alegorické, většinou ženské figury Noci, Síly, Moudrosti a další, oblečené do antického šatu, který však dává vyniknout jejich tělesně plným tvarům (B. Zástěrová 1996, s. 458). Ženská postava za kajícím se Davidem představuje alegorii Pokání.
4 –	J. Durand (1999, s. 115).
5 –	J. A. Dus (2003, obr. příl. za s. 256).
6 –	Že Boleslav byl Václavův nevlastní bratr vyplývá z faktu, že malého Václava dostala na vychování jeho bába Ludmila ještě za života Vratislava I., jak uvádí I. staroslověnská legenda. Viz článek: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“ Stalo se tak nesporně proto, že jeho matka a Vratislavova první manželka zemřela (†904?), když byl ještě hošík, mladíček. Vratislav se pak asi roku 906 oženil podruhé (D. Třeštík 1997, s. 204, 357, 361, 402, pozn. 59 na s. 546, pozn. 93 na s. 547). Tehdy si vzal Drahomíru, s níž měl syna Boleslava. K tomu srovnej tab. 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
7 –	M. Bláhová-J. Frolík-N. Profantová (1999, obr. příl. za s. 512).
8 –	J. Pijoan 3 (1983, s. 103 obr. 134).
9 –	Svědčí o tom všechny vybrané ukázky. Srovnej také článek: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
10 –	To ovšem v případě aplikace Kosmova libušopřemyslovského mýtu jako textové předlohy na znojemské malby n e s o u h l a s í . V čele jízdní družiny by musel být kůň bez jezdce, jako je tomu na skutečných doprovodných ilustracích k libušopřemyslovskému mýtu (srovnej V. Karbusický 1995). A už v žádném případě by nemohl jeden z Libušiných poslů-sedláků, prý jejich „vůdce“ (obr. 9a), být oděn do knížecího pláště, který Libuše poslala na převlečení oráči Přemyslovi (obr. 9b), jak naivně tvrdil např. D. Třeštík (2009, s. 616-617 pozn. 32). K tomu srovnej Kosmův text, kde ani o žádném „vůdci“ není řeči. Opačně to však možné je, tzn. že malby mohly Kosmovi posloužit (a také posloužily) jako obrazová předloha. Což lze z Kosmova textu d o k á z a t . Srovnej článek: „Kosmův obrazový scénář“.
11 –	Na to přijít skutečně není těžké. Jenže prvořadým úkolem našich „odborníků“ bylo prosadit na malby ve znojemské rotundě smyšleného mýtického pohana Přemysla, což bylo i patřičně honorováno. Tomuto „ideovému záměru“ bylo vše podřízeno. Že se tak dělo za totality je možné snad i pochopit, že se tak děje ještě i dnes znamená, že je cosi shnilého ve státě dánském, nebo spíše mezi našimi současnými „odborníky“. Srovnej L. J. Konečný (2005), D. Třeštík (2006), L. Jan (2006), M. Wihoda (2006), V. Vaníček (2007), J. Kovárník (2008), A. Merhautová (2009), D. Třeštík (2009). Do svého svědomí si musí sáhnout každý sám. Srovnej kritické vyjádření k těmto tendencím od A. Schweitzera (1989, s. 249).
12 –	V této jediné větě je skrytá celá hypotéza o ikonografii 3. pásu maleb ve znojemské rotundě. Stačí nyní jen určit, kdo je oním šestým panovníkem v pořadí. A to opravdu není těžké. Srovnej mapku: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“, „Rodokmen Mojmírovců“ a články: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec, „Vznik a původ přemyslovské pověsti“ a „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
13 –	Protože se jedná o šestého knížete v pořadí, nemůže být námětem maleb povolání prvního knížete, v tomto případě ještě navíc pohana Přemysla, od pluhu na stolec, vznik pohanské knížecí vlády (D. Třeštík 2006), potažmo „státu“, když „stát“ již dávno existoval. Kromě toho je vyloučeno, aby na malbě v křesťanské kapli byl tímto způsobem glorifikován nějaký smyšlený mýtický pohan, jak se domnívali naši pražští „odborníci“, k čemuž jim dnes sekundují i někteří „odborníci“ z Brna, kteří od nich štafetu převzali, i když dějiny výtvarného umění raného středověku jsou pro ně španělská vesnice. Srovnej např. článek: „Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
14 –	Výklad symboliky fundátora s podélným kostelem s věží a fundátorky s liturgickým kalichem najdete v článku: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
15 –	Nad tím nelze než vyslovit příkrý podiv.

Petr Šimík (2010).

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Slavníkovské panství ve východních Čechách“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – předání či stvrzení léna bylo symbolizováno předáním kopí s   k o r o u h v í .
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj přijal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu v Čechách od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas (II, 13) k roku 1055“ – „...aby ...vždy nejstarší držel nejvyšší moc a stolec v knížectví...“.
Kroniky: „Kosmas (II, 45) k roku 1091“ – paní Virpirk ke králi Vratislavovi: „...a zemi, jež je tvá...“.
Kroniky: „Kosmas (III, 8) k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas (III, 15) k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas (III, 27) k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas (III, 32) k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Kosmas (III, 34) k roku 1110“ – „země moravská i její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého“.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav I. převzal praporec od krále).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1134“ o svatbě Konráda II. Znojemského v Uhrách.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Dokumenty: „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« dle antropologicko lékařského průzkumu E. Vlčka“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbolika pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Symbolika: „Jak biskupská mitra měnila svoji podobu“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Aktuality: „Nově otevřený Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat »lživé učitele«?
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci“.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Mořic Trapp: Nástěnné malby kaple (pohanského chrámu) knížecího hradu ve Znojmě. Z příkazu moravského zemského výboru sepsal a popsal Moriz Trapp s 15 vyobrazeními. Brno 1862. Překl. A. Spilka, ed. V. Sýkora, VÚZORT Praha (nedatováno).
• Otakar Votoček: Přemyslovská rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě. ZPP IX, Praha 1949, s. 101-127.
• Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Ikonografie posvátného oráče v českém mythu. Odeon, Praha 1966.
• Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily. Vyšehrad, Praha 1978.
• José Pijoan: Dějiny umění 3. Odeon, Praha 1983.
• Anežka Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu. Umění XXXI-1, Praha 1983, s. 18-26.
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983.
• Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Příloha časopisu heraldiků. Ostrava 1985.
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století. Studie ČSAV 2, Praha 1985.
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 548-576.
• Anežka Merhautová-Alois Martan: Byly či nebyly malby znojemské rotundy jednotným dílem? Umění XXXVI, Praha 1988, s. 297-307.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Brno 1990.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Martin Wihoda: Znojemští údělníci v politickém a mocenském systému přemyslovské monarchie. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian, JMM, Znojmo 1997, s. 18-45.
• Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian, JMM, Znojmo 1997, s. 59-78.
• Pavol Černý: Zobrazení přemyslovské genealogie v rotundě sv.Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian, JMM, Znojmo 1997, s. 59-78.
• Václav Tatíček: Přemyslovské lustrování. Apropos, Praha 1998.
• Jannic Durand: Byzantine Art. Terrail, Paříž 1999.
• Manfred Lurker: Slovník biblických obrazů a symbolů. Vyšehrad, Praha 1999.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Petr Šimík: Stručná ikonografie 3. pásu maleb ve znojemské rotundě (www.znojemskarotunda.com – tl. IKONOGRAFIE – hypotézy). Brno 1999.
• Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set Out, Praha 2000.
• Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II. Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. NLN, Praha 2000, s. 9-26.
• Dušan Třeštík: „Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. NLN, Praha 2000a, s. 49-70.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I., II.). DaS XXII, č. 4 a 5, 2000b, s. 6-11, 29-32.
• Jan Bažant: Znojemská rotunda a raněkřesťanské malířství. In: J. Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s. 59-72.
• Petr Šimík: Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. Příspěvek k ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě aneb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 361-377.
• Dušan Třeštík-Anežka Merhautová: České insignie a kamenný trůn. Střed Evropy okolo roku 1000. Český překlad esejů ke stejnojmenné výstavě. NLN, Praha 2002.
• Vratislav Vaníček: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. III. 1250-1310. Paseka, Praha a Litomyšl 2002.
• Jan A. Dus (ed.): Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II. Vyšehrad, Praha 2003.
• Petr Charvát: Boleslav II. Sjednotitel českého státu. Vyšehrad, Praha 2004.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
Další informace www.znojemskarotunda.com – tl. AKCE – Sborník Znojmo 2004.
• Lubomír Jan Konečný: Románská rotunda ve Znojmě. Ikonologie maleb a architektury. Host, Brno 2005.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Ed. Martin Wihoda, Demeter Malaťák. MM, Brno 2006, s. 25-46.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005, MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.
• Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140. Paseka, Praha a Litomyšl 2007.
• Antonín Novák: Svědomí středověku. Z kulturních dějin prvního tisíciletí. MF, Praha 2007.
• Dušan Třeštík: Idea státu a národa. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 272-277, 281-286.
• Anežka Merhautová: Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 278-280.
• Petr Šimík: Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy. Jeho přínos k výkladu vzniku a obsahu maleb. Brno 2010 (v tisku).

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah