MM - artefakty - Plaketa VM kněžny ze Želének

MORAVIA MAGNA

PLAKETA VELKOMORAVSKÉ KNĚŽNY ZE ŽELÉNEK

PETR ŠIMÍK

Vývoj interpretace výjevu zobrazeného
na pozoruhodném archeologickém nálezu ze Želének¹

V roce 1850 prozkoumal Karl Forst v blízkosti obce Želénky „knížecí“ mohylu obklopenou kruhovým příkopem o průměru asi 40 m a výšce asi 2,7 m. Uprostřed byla podélná, dřevem vyložená komora (asi 2,5 × 1,9 m), do níž bylo vyhloubeno šest hrobových jam. Jenom tři z nich obsahovaly pohřby těl a jenom jeden, ženský pohřeb měl výbavu. Zatímco nejcennější předměty se z ní zachovaly, zmizely fragmenty kování dřevěného vědra, křížek ze stříbrného plechu nalezený na čele lebky² a slonovinová rukojeť nože nebo dýky ovinutá stříbrným drátem. Pohřeb pocházející z 2. poloviny 9. století patří mezi nejcennější české nálezové soubory z této doby.
Mezi nejpozoruhodnější předměty z hrobové výbavy kněžny patří bezesporu dvoudílná tepaná stříbrná zlacená plaketa s vyobrazením jelena a ptáka (J. Dekan 1985, obr. 176 a 177).

Stříbrná pozlacená plaketa VM kněžny ze Želének

Obr. 1. Tepaná plaketa s výjevem jelena a ptáka
(zlacené stříbro v. 4,8 × 6,0 cm).

Na této ukázce řemeslné práce umělce žijícího v 9. století si můžeme názorně předvést, jak klopotně a toporně se vyvíjely názory našich odborníků na obsah a smysl zpracovaného námětu a v jaké fázi zatím ustrnuly.

Obr. 2. Zlatá náušnice a zlatý gombík z hrobu ze Želének.³

• Jiří Sláma (1996, s. 81):
„Stříbrná pozlacená nášivka nebo kování pásu s vyobrazeným čtyřnohým zvířetem s parožím a s k o ň s k ý m p o s t r o j e m , které napadl dravý pták.⁴ Tento motiv má obdoby až ve vzdáleném středoasijském umění. Předmět byl nalezen v hrobě bohaté ženy pohřbené pod mohylou u Želének v severních Čechách“.

Obr. 3. Stříbrný terčík s tzv. sokolníkem z hrobu č. 15
v nartexu kostela „Na Špitálkách“ ve Starém Městě u Uherského Hradiště.⁵

• Naďa Profantová-Jiří Militký (2000, 2002, 07.07.01c):
„Dvoudílná obdélná, mírně poškozená plaketa zdobená tepaným výjevem l o v í c í h o sokola na puncovaném pozadí a jelena. Čtyřnohé zvíře s parožím a kopyty, zdobené zlacenými stuhami či řemením je n a p a d e n o slétajícím sokolem.⁶ Obě figury jsou tvořeny reliéfem, čtyřnožec je úmyslně ponechán stříbrný (až na paroží), aby vynikl na zlaceném pozadí. Tento postup je znám z orientální toreutiky,⁷ kde mají sokolnické motivy více obdob. Ozdoba může být importem z íránského postsásánovského prostředí nebo vlastním moravským zpracováním orientálního motivu, neboť zpracování motivu lovu se sokolem se zde od 8. století vzácně objevuje (Moravský Ján, Staré Město – Špitálky). Motiv patří do okruhu královských lovů s výraznou mocenskou nebo obětní symbolikou“.⁸

Obr. 4. Raroh.

• D. Třeštík (2001, text k obr. na s. 169):
„Plaketa s motivem zápasu jelena se sokolem z mohyly kněžny v Želénkách (druhá půle 9. století). Kněžna pocházela nepochybně z Velké Moravy a jejím manželem byl kníže z Vistrachova rodu, sídlící na Zabrušanech“.⁹

Obr. 5. Holub.

• P. Charvát (2007, s. 127n):
„Obdobně (jako u výbavy z kolínského hrobu – pozn. PŠ) jsme na tom v případě dalšího bohatě vybaveného pohřbu obsahujícího efektní nálezy, hrobu vznešené dámy pod mohylou v Želénkách u Duchcova. Také této paní přidali pozůstalí na poslední cestu náušnice a velké kulaté knoflíky – gombíky – domácího, respektive moravského či Moravou inspirovaného původu. Vedle toho ovšem čítala její výbava i velmi luxusní předměty cizího původu. K nim náleží především plaketa nesoucí vyobrazení jelena, na jehož hřbetě sedí pták. Obecně se interpretuje jako doklad umění východního, snad sásánovského či postsásánovského. Je však m o ž n é , že tu jde o předmět křesťanský v němž jelen zastupuje Ježíše Krista, pták na jeho hřbetě pak spasenou lidskou duši.¹⁰ Jednoznačně západním směrem ukazuje medailon s pozdně antickou kamejí a rubní výzdobou vzorem z umělecky pracovaného tenkého drátku (filigrán). Právě tento artefakt ukazuje na západ, a to rovněž do prostředí šperkařských dílen pracujících pro velmi vznešené zákazníky. V případě dámy ze Želének máme ovšem před sebou s j i s t o t o u křesťanku. Vypovídá o tom údaj z původní archivní zprávy o nálezu, podle něhož se na lebce pohřbené osoby našly zbytky tkaniny, na nichž byl původně přišit kříž vytepaný ze stříbrné fólie.¹¹ Vše bylo věky tak zašlé, že se při vyzvedávání předměty zcela rozpadly. Vkládání křížů vytepaných ze zlatého nebo stříbrného plechu do hrobů a jejich případné přišívání na pohřební roucha vzešlo z oblastí jihozápadního Německa. Původ vzal tento zvyk z Itálie, ale zvláště příznačný byl pro kraje alamanské a švábské. Kdesi v oné oblasti bude tedy třeba hledat i původ neznámé vznešené dámy ze Želének“.¹²

Ponecháme nyní naše odborníky jejich ryze „vědeckým“ úvahám bez jakékoliv špetky empatie a v souvislosti s námětem vyobrazeným na plaketě obrátíme naši pozornost na biblické motivy, v tomto případě k žalmům,¹³ neboť, jak už bezpečně víme, jedná se o předmět z majetku křesťanské kněžny pocházející z Velké Moravy:

Žalm (18, 33-34):

(32) Kdo je Bůh krom Hospodina,
       kdo je skála, ne-li Bůh náš!
(33) Bůh, který mne opásává statečností
       a mou cestu činí dokonalou,
(34) ten dává mým nohám hbitost laně,
       na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,
(35) učí bojovat mé ruce
       a mé paže napnout bronzový luk.

Žalm (36, 8-9):

(8) Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože!
Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
(9) Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu,
z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.

Žalm (42, 2-3):

(2) Jako laň dychtí po bystré vodě,
tak dychtí duše má po tobě, Bože!
(3) Po Bohu žízním, po živém Bohu.
Kdy se smím ukázat před Boží tváří?

Žalm (55, 7-8):

(5) Srdce se mi v hrudi svírá,
       přepadly mě hrůzy smrti,
(6) padá na mě strach a chvění,
       zděšení mě zachvátilo.
(7) Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice,
       uletěl bych, usadil se jinde.
(8) Ano, daleko bych letěl,
       pobýval bych v poušti,
(9) spěchal do bezpečí,
       před náporem větru, před vichřicí.

Žalm (57, 2):

(2) Smiluj se nade mnou, Bože,
       smiluj se nade mnou,
       k tobě se utíká moje duše.
       Utíkám se do stínu tvých křídel,
       dokud nepomine zhoubné nebezpečí.

Z výše uvedených citací některých žalmů je dobře patrná souvislost s námětem vyobrazeným na plaketě velkomoravské kněžny ze Želének (viz výše obr. 1) – opásaný jelen (laň) a pták (s rozepjatými křídly).¹⁴
Zkoumaný předmět mohl být k ř e s t n í ,¹⁵ spíše však s v a t e b n í dar, který měl majitelku posilovat v jejím nelehkém životním údělu. Odcházela z Moravy, kde v 9. století křesťanství již zapustilo své kořeny, a následovala svého manžela někam do neznámých severních Čech, „do země plné husté mlhy bludu“.

Obr. 6. Lité nákončí koňského postroje s vyobrazením jelena.
Pozlacené stříbro, d. 5,7 cm, š. 3,9 cm (10. století).
Budapest, Magyar Nemzeti Múzeum. Inv. Nr. 101/1895.42.¹⁶

Více již dodávat netřeba, snad jen vyslovit naději, že podobně i dosavadní pohanský výklad oráčské scény ve znojemské rotundě – v křesťanské kapli – dozná ve vědecké komunitě rovněž zásadní přehodnocení. Zanedlouho totiž také uplyne celých sto padesát let (jako v případě nálezu plakety velkomoravské kněžny ze Želének) od pořízení Trappovy dokumentace znojemských maleb (1861).¹⁷ Ovšem nemáme v tom, i vzhledem k výše prezentovaným názorům některých „odborníků“, ani tu nejmenší jistotu.¹⁸

Petr Šimík (2009).

Poznámky:

1 –	Kněžna pohřbená v Želénkách pocházela nepochybně z Velké Moravy a sídlila na Zabrušanech (v severních Čechách – viz mapka), které historikové spojují s Vistrachovým hradem. Po dobytí hradu Franky (857) pak Vistrachův syn Slavitah našel azyl u krále Rostislava na Moravě. Viz Fuldské anály k roku 857.
2 –	Křížek ze stříbrného plechu svědčí o tom, že se jedná zcela nepochybně o pohřeb křesťanské kněžny. Další výbava hrobu svědčí o jejím původu z Velké Moravy (viz níže pozn. 3).
3 –	V hrobě byly nalezeny tři zlaté náušnice (9. století) se spodním obloukem zdobeným granulovanými uzlíčky a oboustranným bodlinovým hrozníčkem. Typově shodné kusy se v jednom případě liší ryzostí kovu. Náušnice jsou moravského původu, byly vyrobeny v centrální dílně, snad v Mikulčicích. Součástí nálezu byly také dva zlaté dvouplášťové gombíky (2. polovina 9. století) zdobené granulovanými páskami. Pravoúhlá a oválná krabičková lůžka obsahovala skleněné vložky. Pásky se k těmto lůžkům, tvořícím jakýsi střed, sbíhají. Gombíky tohoto typu byly s jistotou zhotoveny v moravských Mikulčicích, protože odtud pocházejí podobné náročné stříbrné i zlaté šperky (hroby č. 98 a 505 u 2. a 3. kostela). Ve stříbrném provedení byly takové gombíky nalezeny též v Bratislavě. Jednodušší exemplář s karolínskými výzdobnými prvky byl objeven v Lumbeho zahradě Pražského hradu (N. Profantová-J. Militký 2000, 2002, 07.07.01a-b).
4 –	Jelen s koňským postrojem a dravý pták? J. Sláma to na nás zkouší s mysliveckou latinou. Ovšem každý vyobrazený pták nemusí být vždy nutně dravec, tak jako každý vyobrazený oráč není Přemysl. Také o tom, jak ve skutečnosti vypadá koňský postroj, měli umělci na Velké Moravě zcela jasnou a konkrétní představu. Srovnej koňský postroj na stříbrném terčíku jezdce-sokolníka výše na obr. 3 a porovnej rozdílné podání ptáků na obou předmětech. Srovnej s obr. 4 a obr. 5 výše.
5 –	Terčík s motivem jezdce-sokolníka (stříbro, průměr 4,3 cm, 2. polovina 9. století). Byl nalezen v interiéru kostela Na Špitálkách ve Starém Městě na Moravě. Na tepaném a lisovaném terči je zachyceno jedno z nejstarších vyobrazení jezdce se sokolem. Původ tohoto motivu se většinou hledá v oblasti Iránu, v poklasickém sásánovském období (7.-9. století). Spíše než o loveckou scénu jde o vyobrazení vysoce postaveného jedince. Terč vznikl ve střední Evropě asi ve 2. polovině 9. století na podkladě nedochované ikonografické předlohy. Je možné, že byl umístěn na terčovitém ukončení tyče, jak dokládají stříbrné plechové objímky nalezené v jeho blízkosti (L. Galuška 2000, 2002, 08.02.11). Viz také L. Galuška (2004, s. 35-36, 84!). Srovnej článek „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
6 –	Ono „čtyřnohé zvíře s parožím a kopyty“ nejspíš vůbec nezaregistrovalo, že je údajně napadeno „slétajícím sokolem“, a docela spokojeně a nerušeně si vykračuje dál. Jakýkoliv dramatický moment v této scéně očividně chybí – vládne tu klid a pohoda (viz výše obr. 1). Autoři také nevysvětlili, kdo a proč ono „čtyřnohé zvíře“ i „slétajícího sokola“ předem svázal?
7 –	toreutika [-ty-], -y ž (ř) umělecké zpracování kovů za studena s figurálním a ornamentálním dekorem; toreutický příd.
8 –	Na slona by N. Profantová a J. Militký se sokolem jistě nešli, na jelena si však troufnou, ten je o hodně menší. Jenže k tomu, aby se v tomto případě mohlo jednat o „lovecký“ výjev, tu chybí to nejpodstatnější – samotný lovec! Ani autory citovaný nález stříbrného terčíku ze Starého Města – Špitálek (obr. 3) žádný „motiv lovu* se sokolem“* neobsahuje. Viz výše vyjádření L. Galušky v pozn. 5. To však autorku v jejím názoru nikterak nezviklalo. Později jej znovu zopakovala: „Dále u sebe [ona moravská kněžna] měla stříbrnou, částečně zlacenou obdélníkovou plaketu s vyobrazením scény, jak sokol »loví« jelena ozdobeného stuhami. Tato unikátní ozdoba byla vyrobena buď na východě, nebo podle orientálních či byzantských předloh na Moravě“ (N. Profantová 2009, s. 106).
9 –	Na uvedeném motivu není po nějakém „zápasu“ ani stopa (viz výše pozn. 6). Pravdivá je jen Třeštíkova druhá věta o velkomoravském původu pohřbené kněžny. V textu publikace se pak D. Třeštík (2001, s. 170) k nálezu plakety znovu vrací v souvislosti s hledáním Vistrachova hradu: „V úvahu zde přichází s největší pravděpodobností staré hradiště u Zabrušan na Bílinsku, o jehož významu ve druhé polovině 9. století svědčí také mohyla kněžny s velice bohatým inventářem velkomoravských šperků v nedalekých Želénkách. Jedná se zřejmě o výbavu kněžny z Velké Moravy, která se provdala za knížete sídlícího v Zabrušanech, tedy asi jednoho z Vistrachových potomků“. Výše uvedený nesmysl (zápas jelena se sokolem) se autorovi velmi zalíbil a tak se s ním blamoval i později ( D. Třeštík 2009, s. 144): „Plaketa s motivem zápasu jelena se sokolem. Pochází z bohaté výbavy kněžny moravského původu, pochované někdy ve druhé polovině 9. století v mohyle u Želének nedaleko Zabrušan. Tamní hrad patřil rodině knížete Vistracha, který tu vládl v roce 857“.
10 –	Pokud by se autor nemýlil ve svém poněkud nešťastně formulovaném tvrzení – „jelen z a s t u p u j e Ježíše Krista, pták na jeho hřbetě pak spasenou lidskou duši“ –, musel by tento předmět být zhotoven výhradně k tomu účelu, aby mohl kněžnu doprovázet na její poslední cestě. Jenže se m ý l i l . Již v 5. století Aurelius Augustinus napsal: „patří ke zcestnému bloudění znaky neužitečně vykládat“. Jelen by mohl být přirovnán ke Kristu (rozhodně ho nemůže „zastupovat“!) pouze v jediném případě, jak nás informuje Physiologus: Jelen vyžene svým dechem nebo pliváním vody hada (nebo draka), který před ním utekl do zemské pukliny, a pozře jej; „tak i náš Pán* usmrtil velkého draka, ďábla, nebeskými vodami, totiž Božským učením spásy“* (M. Lurker 1999, s. 86). Jenže na plaketě chybí to podstatné k dokreslení takového výkladu – vyobrazení hada (nebo draka). To, jak vidno, P. Charvátovi vůbec nevadilo. Na druhou stranu je třeba ocenit, že ptáka na hřbetě jelena autor již nepovažuje za útočícího dravce! Srovnej článek: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“. Úžasný a zaznamenáníhodný je ovšem zásadní posun v autorově chápání významu celé scény – posun od samotného znaku k označované věci. Sice ještě neví, co vyjadřuje, co přesně znamená, přesto však shledává v oné scéně nějakou křesťanskou symboliku. Blýská se již na časy? Srovnej článek: „Býk – dobytče, nebo symbol apoštola, kazatele evangelia“.
11 –	Podle N. Profantové (2009, s. 106) byl onen křížek zlatý: „Na hlavě ženy se nacházel zlatý křížek – zřejmě jako součást látkové čelenky či závoje, který se však podobně jako nůž se slonovinovou rukojetí do dnešních dnů nedochoval“.
12 –	To nemá příliš logiku. Spíše „kdesi v oné oblasti“ bychom mohli hledat původ zvyků a zvyklostí pozůstalých z manželovy strany, kteří pohřeb kněžny takto upravili, nikoli původ kněžny samotné. Ten jednoznačně určují její šperky, prokazatelně velkomoravského původu (viz výše pozn. 3). V otázce p ů v o d u kněžny se proto raději, zcela výjimečně, přidržíme názoru D. Třeštíka (viz text výše a pozn. 9).
13 –	Již téměř po tři tisíciletí oslavuje Boží lid svého Boha a připomíná jeho spasitelné skutky sobě i jiným písněmi a modlitbami, které se přes všechny proměny časů dochovaly až po naše dny v biblické sbírce žalmů.
14 –	Dvoudílná plaketa velkomoravské kněžny ze Želének (zadní díl nese symetrický motiv, zrcadlově převrácený) tvořila jakousi schránku či závěsné pouzdro. Sloužilo patrně k uložení jednoho či několika žalmů, čemuž by nasvědčoval vytepaný motiv „opásaného“ jelena (laně) a (rovněž „opásaného“) ptáka (Ž 18, 33). Vyobrazené p a r o ž í mělo právě jen naznačit, že v tomto případě měl umělec na mysli zvěř jelení, a současně tím vyloučit záměnu s nějakým jiným zvířecím druhem. Tzn., že právě jelen či laň byli pro význam a smysl tohoto motivu určující.
15 –	Podle Žalmu (42, 2) je jelen (laň) dychtící „po bystré vodě“ připodobněn k duši, která touží po Bohu. Tento žalm recitovali v raně křesťanské době katechumeni, přistupující ve velikonoční době ke křtu; proto se motiv jelenů napájejících se z pramene (rajských řek či číše symbolizující fons vitae) objevuje ve výzdobě baptisterií a v mausoleích (např. baptisterium v Saloně z 5. století, mausoleum Gally Placidie v Ravenně, 5. století) (J. Royt-H. Šedinová 1998, s. 141). Stejný žalm použil i Kristián (kap. 6) ve své legendě o sv. Václavovi: „nejinak než jelen žíznící po tocích vodních* přál sobě [Václav] dojíti palmy mučednické slávy“*.
16 –	Výstava Europas Mitte um 1000 (Střed Evropy kolem roku 1000), kat. č. 03.02.09. László Révész předmět popisuje takto: „Na litém nákončí je vyobrazen jelen, jehož označuje jakýsi obojek jako zvláštní zvíře. Podle zlomkovitě zachované pověsti o původu Maďarů byli dva lovící bratři vylákáni kouzelným jelenem do nové země, kde jelen před jejich očima zmizel. Po návratu domů se bratři se svou družinou vydali na cestu a novou vlast vzali do vlastnictví. Na vyobrazení jde patrně o toto mytické zvíře, přičemž jde o jedno z mála realistických zobrazení z 10. století“. Ležící jelen ovšem mohl sotva někoho „přivést do nové země“. Přitom každý malý Maďar ví, že jeho dávné předky „přivedl do nové země“ bájný orel T u r u l . Zdá se, že i maďarské odborníky křesťanský námět „na hlavě, krku a nohou »opásaného« jelena“ poněkud zaskočil (srovnej Ž 18, 33-34).
17 –	Srovnej pohanský výklad oráčské scény ve znojemské rotundě od A. Friedla (a dalších odborníků) s křesťanskou symbolikou orby v Životě sv. Metoděje (kap. VII), ve Chvalořeči o sv. Cyrilu a Metoději (kap. 14), v kronice Kosmově (I, 22), ve Starých pověstech českých A. Jiráska (1868) a v článcích „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen, „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec a „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
18 –	Viz např. naše obrázková upoutávka č. 21 nebo výňatek z článku „Idea státu a národa“.

Petr Šimík (2009).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeské vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Tabulka 2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat“ v grafickém znázornění (do roku 960).
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků“ v grafickém znázornění (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut sv. Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Aktuality: „Jakou úlohu v dějinách prvních Slovanů měla Turkménie?“
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
• F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• BIBLE. Písmo svaté Starého i Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Český ekumenický překlad. ČBS 1994.
• Ján Dekan: Velká Morava. Doba a umění. Odeon, Praha 1985.
• Josef Poulík, Bohuslav Chropovský a kol.: Velká Morava a počátky československé státnosti. Academia a Obzor, Praha – Bratislava 1985.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Brno 1990.
• Jiří Sláma: Počátky přemyslovského státu. Čechy mezi říší franskou a velkomoravskou. In: Jiří Sláma-Vladimír Vavřínek: České ilustrované dějiny 1. Litera, Praha 1996.
• Jan Royt-Hana Šedinová: Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. MF, Praha 1998.
• Manfred Lurker: Slovník biblických obrazů a symbolů. Vyšehrad, Praha 1999.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-891. NLN, Praha 2001.
• Naďa Profantová-Jiří Militký: Tepaná plaketa. Text ke katalogovému číslu 07.07.01c. In: Katalog výstavy Europas Mitte um 1000. Theiss, Stuttgart 2000. Český překlad Střed Evropy okolo roku 1000. Eseje a katalog. NLN, Praha 2002, s. 449.
• Luděk Galuška: Terčík s motivem jezdce (sokolníka). Text ke katalogovému číslu 08.02.11. In: Katalog výstavy Europas Mitte um 1000. Theiss, Stuttgart 2000. Český překlad Střed Evropy okolo roku 1000. Eseje a katalog. NLN, Praha 2002, s. 452.
• Luděk Galuška: Slované – doteky předků. O životě na Moravě v 6.-10. století. MZM, obec Modrá, KK F. Bartoše, Brno 2004.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Petr Charvát: Zrod českého státu (568-1055). Vyšehrad, Praha 2007.
• Naďa Profantová: Velkomoravské vlivy v Čechách. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. P. Sommer, D. Třeštík a J. Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 106-107.
• Dušan Třeštík: Gens Bohemanorum – kmen Čechů. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. P. Sommer, D. Třeštík a J. Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 137-139, 144-148.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah