ZDENĚK KLANICA ¹

   (43) Když se roku 822 objevili vyslanci moravského panovníka neznámého jména u dvora císaře Ludvíka Pobožného ve Frankfurtu nad Mohanem, pravděpodobně nešlo o jejich první cestu na západ. Podle našich dnešních znalostí je to však nejstarší a tedy i první záznam.² Oním prvním písemným dokladem jsou Letopisy království Franků. Začaly se psát už před koncem 8. století; zachovaly se v pozdějších opisech, pocházejících z následujícího století devátého, v Lutychu, ve Wormsu i jinde. Nejstarší rukopis se dochoval v klášteře Lorsch, na pravém břehu řeky Rýn, jen 40 km jižně od sídla arcibiskupství, které sehrálo tak významnou roli v dějinách českého království – jde o Mohuč. Klášter Lorsch byl sice zničen, ale jeho monumentální vstupní brána s fasádou vyloženou různobarevnými dlaždicemi stojí jako nesmírně vzácná památka od roku 830 až do našich dnů.³
   Pravděpodobně to byl opat Hildvin ze St. Denis, který do latinských letopisů „Annales regni Francorum“ k roku 822 zapsal důležitou zprávu: „In quo conventu omnium orientalium Sclavorum, id est Abodritorum, Soraborum, Wilzorum, Beheimorum, Marvanorum, Praedenecentorum, et in Pannonia residentium Abarum legationes cum muneribus ad se directas audivit“.⁴ Císař Ludvík tehdy svolal obecný sněm, na němž vyslechl vyslance všech Slovanů, kteří na východě sousedili s jeho říší – mezi nimi byli i Moravané, latinsky Marvanorum. Zatímco například Avaři – Abarum, zmínění ve zprávě, se prakticky dále v evropské historii výrazněji neprojevují, zpráva je vlastně jedna z posledních, (44) kde se tento etnicky velmi pestrý kmenový svaz objevuje, Moravané zaznamenali v následujícím období velký a mohutný rozkvět. Jejich země se stala královstvím,⁵ jedním z nejmocnějších a nejkulturnějších v tehdejší Evropě. Téma našeho příspěvku je však jiné a my se na naší cestě za odhalením tajemství Moravanů, původu jména i vládnoucí dynastie, musíme vrátit o několik staletí zpátky.
   Podle zpráv byzantských kronikářů se první slovanské kmeny s ještě nevykrystalizovanými etnosy⁶ objevují na středním Dunaji a tedy pravděpodobně i v zemích kolem soutoku Dunaje s Moravou už před polovinou 6. století. Slované sem přišli pravděpodobně přímo ze své pravlasti, která se rozkládala na širokém území severně od Karpat, Jeseníků a Krkonoš, mezi dolním tokem řeky Labe až břehům Dněpru na východě.⁷ Dřívější výklady, omezující slovanskou pravlast jen na močály, zvané někdy „Pinské“,⁸ jsou zcela nepravděpodobné, neboť nedokážou vysvětlit, jak z těchto močálů mohli Slované během jedné či dvou generací zalidnit celou východní polovinu Evropy a osídlení výchozí oblasti přitom zůstalo stále na stejné úrovni. Slovanské kmeny se totiž objevily v šestém století prakticky ve stejném čase zároveň na středním Labi a na jihu až v Řecku, Slované se přeplavili dokonce až do Malé Asie, jak jsme informováni z různých písemných zpráv.⁹ Je třeba přiznat, že archeologicky je slovanská kultura z počáteční doby rozsídlení Slovanů velmi obtížně odlišitelná od ostatních, navíc jsou hmotné pozůstatky, zejména v souvislosti s důsledně uplatňovaným žárovým pohřbíváním, velmi vzácné, na rozdíl od pohřebišť kostrových, kam se ukládala vždy celá široká škála předmětů. K uvedeným obtížím se přirozeně řadí ještě další problémy, zejména pokud se týká přesného datování nalezených památek, které pro jejich běžný sídlištní ráz lze jen obtížně srovnávat s datovatelnými předměty, většinou šperky. Převážně z tohoto období známe jen velmi jednoduchou, (45) v ruce lepenou keramiku, která podle místa prvních a velmi častých objevů byla nazvána pražským typem. Ačkoliv pohřebiště s žárovými hroby v urnách pražského typu bylo objeveno až pod řeckou Olympií,¹⁰ shodují se badatelé v názoru, že keramika pražského typu není jediným representantem slovanské kultury té doby.
   Po odchodu germánských kmenů ze střední Evropy na jaře roku 568 (pozorný čtenář si jistě všímá první známé osudové osmičky v našich dějinách), kdy pod vedením Langobardů se germánské a další kmeny ze středního Podunají přesunuly do severní Itálie, zůstali zde jen Slované.¹¹ S nimi se pak na území Maďarska objevili již zmínění Avaři, směsice různých kmenů, mezi nimi nepochybně vedle etnosů středoasijských, stepních, také Germáni a Slované.¹² Proti politické nadvládě příslušníků etnicky pestrého avarského svazu byla namířena vzpoura slovanských kmenů na začátku 7. století, jak nás informuje burgundská kronika tak řečeného Fredegara.¹³ Není však dosud jasné, kde bylo ohnisko povstání,¹⁴ zda na jihozápadním Slovensku, na Moravě či v dolním Rakousku, nebo dokonce v Korutanech? Jisté je, že Moravané se v této době ještě nepřipomínají v písemných pramenech. Je to zcela v souladu s výpovědí archeologie, jejíž výsledky naznačují v jihomoravském prostředí na počátku sedmého století absenci opevněných sídlišť Proto ani s lokalizací známého Vogastisburku nemůžeme počítat na našem území, ale daleko na severozápadě, v oblasti Lužice.¹⁵
   Slovanům, blíže nelokalizovaným územně, byl podle tak řečeného Fredegara v boji proti Avarům prospěšný jistý kupec jménem Sámo, pocházející pravděpodobně z kraje kolem Paříže. Je otázka, k jakému etnosu máme Sáma počítat. Fredegar naznačuje, že nebyl křesťan a v souvislosti s ním píše o „pohanských psech“. K řešení tohoto problému nemáme dostatek pramenů.¹⁶ Zajímavé ovšem je, že Sámo se stal slovanským králem tak, (46) že byl zvolen. Nevíme sice, jak v tomto případě volba probíhala, ale je to poznatek, na jehož význam ještě budeme mít příležitost poukázat níže.
   [Pokračování...].

Podle článku Z. Klanicy (1995)
volně zpracoval Petr Šimík (2009).

Poznámky:

Petr Šimík (2009).

Srovnání:
„Údaje pozdní tradice“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Sámova říše“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Jakou úlohu v dějinách prvních Slovanů měla Turkménie?“
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Josef Poulík: Nález kostela z doby Říše velkomoravské v trati „Špitálky“ ve Starém Městě. PA XLVI, s. 307-351.
• Josef Poulík: Pevnost v lužním lese. MF, Praha 1967.
• José Pijoan: Dějiny umění 3. Odeon, Praha 1983.
• Ján Dekan: Velká Morava. Doba a umění. Odeon a Tatran, Praha a Bratislava 1985.
• Zdeněk Klanica: Náboženství a kult, jejich odraz v archeologických pramenech. In: Josef Poulík, Bohuslav Chropovský a kol.: Velká Morava a počátky československé státnosti. Academia a Obzor, Praha – Bratislava 1985, s. 107-139.
• Luděk Galuška: Velká Morava. MZM, Brno 1991.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Zdeněk Klanica: Původ a počátky moravského etnosu. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 43-71.
• Jan Šmerda: České a moravské denáry. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel, Brno 1996.
• Zdeněk Klanica: Čtyři tisíciletí geneze středoevropských etnik. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 51-67.
• Jannic Durand: Byzantine Art. Terrail, Paříž 1999.
• Naďa Profantová-Jiří Militký: Tepaná plaketa. Text ke katalogovému číslu 07.07.01c. In: Katalog výstavy Europas Mitte um 1000. Theiss, Stuttgart 2000. Český překlad Střed Evropy okolo roku 1000. Eseje a katalog. NLN, Praha 2002, s. 449.
• Luděk Galuška: Terčík s motivem jezdce (sokolníka). Text ke katalogovému číslu 08.02.11. In: Katalog výstavy Europas Mitte um 1000. Theiss, Stuttgart 2000. Český překlad Střed Evropy okolo roku 1000. Eseje a katalog. NLN, Praha 2002, s. 452.
• Luděk Galuška: Slované – doteky předků. O životě na Moravě v 6.-10. století. MZM, obec Modrá, KK F. Bartoše, Brno 2004.