MORAVŠTÍ
PANOVNÍCI DLE POZDNÍ TRADICE
PRVNÍ KŘESŤANSKÁ
KNÍŽATA |
Dle pozdní
tradice (Tomáš J. Pešina z Čechorodu, Mars Moravicus II, kap. 4,
1677) přišel
a vládl na Moravě v letech 680-700 Sámův syn jménem Moravod,
po něm dostala země své jméno. Podle G. Dobnera (Annales
Hageciani – „Václava Hájka z Libočan Letopisy české“,
Praha 1761, t. I. k r. 686) nevládl ani na Moravě, ani ve Vespriu
(Veszprém). Údajně měl na Moravě v letech 700-720 vládnout Vladuc
z Karantánie a král Suanthos či Suatben,
syn Moravodův, podle G. Dobnera Sámův. Po prohře s Avary přešel
Suanthos s velmoži a s vojskem Dunaj a ve Velegradě založil nové
ústředí svého království.1
Podle pozdních tradic (T. Pešina, Mars Moravicus II,
kap. 2, 4; Jan Jiří Středovský, „Svatá historie Moravy“ I, kap. 9,
10, 1710) vládl na Moravě v letech 760-796 Samoslav, král
Moravanů. V roce 787 byl spojencem Avarů a napadl Behaim (Čechy)
zároveň s králem Pipinem. Později byl poražen Karlem Velikým, zavedl
v zemi křesťanství a po smrti byl pochován ve Velegradě. Po
něm pozdní tradice uvádí jako krále Moravy Hormidora
796/805-811, jenž bojoval s Avary, které pokořil, úspěšně
válčil s Čechy (Beeheimi) v Čechách a s Karlem Velikým. Zemřel
na mor v roce 811.
V letech 811/812-820 byl králem Moravanů Mojmír I.
(Mojmar). Byl údajně pokřtěn pasovským biskupem Urolfem (cca
804-806). V zemi šířil křesťanství. Uzavřel mír s Ludvíkem
Pobožným ve Frankfurtu a spolu s Franky bojoval proti Avarům, s nimiž
též učinil posléze mír. Pokusil se o výboj do Povislí a v novém
střetnutí s Avary utrpěl nezdar. Mojmírovými syny byli údajně
Mojmír II. (Mojmír I.), Boso-Hos(dius) a Ljudevít.
V letech 820-842 na Moravě vládl Mojmír II. (podle dnešního stavu poznání Mojmír I.),
který dále šířil křesťanství a budoval chrámy. Mojmírův
bratr Boso měl dva syny: Rostislava
a Bogislava.2 Rostislavovou ženou se prý stala dalmatská kněžna Miloslava.3
Tradice připisuje Rostislavovi (kromě zásluh o šíření křesťanství,
povolání byzantské mise a úspěšného boje s Franky) též ovládnutí
severní Panonie na východ od Ráby včetně města Vesprimu.
Synem Rostislavova bratra Bogislava byl Svatopluk
(T. Pešina, Mars Moravicus II, kap. 6).
L. E. Havlík (1992, s.
63, 68, 74, 77, 94, 113).
Legenda:
Černě – jména, která uvádí pozdní tradice, modře
– historicky doložení panovníci.
Poznámky:
|
1 –
|
Tento Svanthos – Suatben podle T.
Pešiny někdy na začátku 8. století přesídlil odněkud z Panonie do právě
založeného Velehradu, odkud měl vládnout
počínaje rokem 720. Ani on však ještě nebyl oním pravým „otcem
zakladatelem“. Tím měl být mezi lety
680-700 teprve Moravod či
Marot, tedy Moravan (údajný otec Svanthose, pokud jím ovšem nebyl už Sámo), který
po rozpadu Sámovy říše ovládl Norikum a Panonii. Právě podle
něho dostala Morava své jméno. Tolik Tomáš
J. Pešina z Čechorodu a Jan Jiří Středovský. Nelze sice
nepostřehnout, že pojmenování „Morot“
či „Marot“, tedy Moravan,
se objevuje i ve starších pramenech, například u Petra
Ransana (1428-1492) nebo Antonia Bonfinia
(1427-1502), avšak snaha obou knězů má přece jen poměrně zřetelný charakter jakéhosi dotvoření
linie vládnoucího (velko)moravského rodu, ne nepodobné předhistorické
linii Přemyslovců z doby před vystoupením
jejich prvního historického knížete Bořivoje, jež se vytvářela
v přemyslovských Čechách 10.-12. století
(L. Galuška 2007, s. 5-6).
|
2 –
|
Pešina i Středovský shodně udávají,
že Rostislav byl synovcem Mojmíra, pokládaného za II. (820-842),
který roku 833 vypudil z Nitry Pribinu a byl zároveň
s Bosonem synem Mojmíra I. (811-820). (L. E. Havlík 1996,
s. 91). Stejnou informaci najdeme i ve Fuldských
análech k roku 846.
|
3 –
|
Rostislav měl mít za ženu
dalmatskou (chorvatskou) kněžnu Miloslavu, dceru vévody
Gostomysla, a sestru sv. Ivana,
což vzhledem k tomu, že v dobách Pešiny a Středovského nebylo
ještě známo nic o Chorvatech
ve východních Čechách, se vztahovalo na
dalmatské Chorvatsko. Tam však vévoda toho jména není znám (L. E. Havlík 1996, s. 91).
|
|
Petr Šimík (2005).
Komentář:
J. Poulík (1985, s. 61). S údajem pozdní tradice o křesťanských
panovnících na Moravě již na sklonku 8. století nejsou v rozporu archeologické nálezy. S časným šířením křesťanství
na území Staré Moravy je spojována změna pohřebního ritu. O přechodu
od žárových hrobů ke kostrovému pohřbívání již v průběhu
8. století svědčí kostrové hrobky v Dolních Dunajovicích u Mikulova a v Hevlíně u Znojma.
Ale ještě v 1. polovině 9. století se v ústřední velkomoravské
oblasti udržuje spolu s převažujícím
pohřbíváním nespálených těl i kremace (Svědectví výzkumů a pramenů archeologických o Velké Moravě).
L. E. Havlík (1996, s. 107): „Podobně jako
Rostislav nebyl prvním členem mojmírovské dynastie, nebyl jím
patrně ani Mojmír, po němž byla nazvána. Jméno jeho předchůdce
však historické prameny nezachovaly. Přinášejí pouze velmi
pozdní a jinak nedoložené tradice, takže zůstávají v nejstarší
moravské historii otázkou“ (Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů). Viz „Rodokmen
Mojmírovců“.
Stavby prvních kostelů se na Moravě začínají objevovat již
kolem roku 800 (J. Cibulka 1958). Ty mohl nechat postavit jen
kníže nebo velmož, který přijal křesťanství. Na Velké Moravě proto mluvíme
o christianizaci „shora“.
Srovnej kostely sv. Jana Křtitele
v Modré u Velehradu a sv.
Markéty Antiochejské v západoslovenských Kopčanech.
D. Třeštík (1997, s. 270): „Území Moravanů se
stalo misijní oblastí Pasova již roku 796 a víme také, že
okolo roku 800 zde nejspíš vznikly první kostely. Křesťanství
pronikalo nejen prostřednictvím Pasova, ale i odjinud, z Itálie a Dalmácie,
zejména mezi knížata Moravanů“ (Počátky Přemyslovců).
Srovnání:
Údaje pozdní tradice.
1. Rodokmen Mojmírovců
dle současného stavu poznání.
2. Rodokmen mytických knížat aneb
Kde Kosmas našel jejich jména?
3. Rodokmen „Přemyslovců“ čili pražské
větve mojmírovského rodokmenu.
Břetislav, jeho synové a
vnuci aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou
velkomoravskou tradici?
4. Rodokmen Karlovců.
5. Rodokmen Otonů.
6. Rodokmen Sálců.
7. Rodokmen Piastovců.
8. Rodokmen Arpádovců.
Rodokmen Arpádovců –
pokračování.
9. Rodokmen Štaufovců.
„Život svatého knížete
velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci svatého
Rostislava pravoslavnou církví.
„Legenda o životě Rostislava,
krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem
svatým“.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící
v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech
a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Předpokládaný rozsah Sámovy
říše“.
Mapky: „Územní vývoj Velké
Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „České kmeny“ podle
R. Turka (1982).
Mapky: „České kmeny“ podle
P. Randuse (2007).
Legendy: „O pustynnike Ivaně“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády
knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče
Rostislava“.
Vlivy: „Původ a počátky
moravského etnosu“ (1/4,
2/4, 3/4,
4/4).
Otázky: „Proč se založení
hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj
synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě
vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské
pověsti“.
Literatura:
• Josef Poulík: Svědectví výzkumů a pramenů archeologických o
Velké Moravě, s. 61. J. Poulík, B. Chropovský a kol.:
Velká Morava a počátky československé
státnosti, 1985, s. 9-80.
•
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
•
Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště.
Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu
1993-1994.
MNK, Brno 1995, s. 201, 206-209.
•
Lubomír E. Havlík: Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů.
Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu
1995. MNK,
Brno 1996, s. 85-230.
•
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin
(530-935). NLN, Praha 1997.
•
Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední
Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
•
Luděk Galuška: Velkomoravští Mojmírovci – první vládci
Moravy. In: Vládcové Moravy. Kniha statí ze stejnojmenného cyklu přednášek. Ed. J. Mitáček. MZM,
Brno 2007.
|
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|