


PŮVOD
A POČÁTKY MORAVSKÉHO ETNOSU (3/4)
ZDENĚK KLANICA 1 |
[Pokračování...].
(55) V roce 1983
byl v Mikulčicích nalezen na první pohled jen málo zajímavý
úlomek kosti. Teprve při podrobnějším zkoumání se ukázalo,
že jde o část obložení tak zvaného reflexního luku ze 7. století,
což samo o sobě je velmi zajímavé, neboť jde o nejstarší
nález toho druhu na Moravě. Mikulčický úlomek je jedinečný tím,
že na něm bylo zjištěno písmo, poprvé v tak starobylém
slovanském prostředí. Podle naší analýzy jde o runy, ne však
o známé runy severské, nýbrž písmo používané národy,
které kdysi obývaly středoasijské a jihoruské stepi a nacházely
se ve značně širokých etapách svého vývoje pod silnými vlivy
civilizací rozdílného charakteru: čínské, íránské a východořímské
– byzantské. Do latinky je možno znaky na úlomku z předvelkomoravské
vrstvy na mikulčickém podhradí převést jako K.R.A.GH., ale (56)
jejich smysl není jasný. Podobné dosud nerozluštěné znaky byly
vyryty do zlatých nádob, nalezených roku 1799 u vesnice Sînnicolaul
Mare v Rumunsku.2
Na některých nádobách pokladu, jehož spojení
se staromoravskými panovníky nelze vyloučit, je rovněž vyobrazen
vládce s čelenkou. Nádoby jsou dnes uloženy ve Vídni, řada
z nich nese výrazné znaky dílen íránských, některé výzdobné
motivy ukazují úzkou příbuznost s ozdobami nalezenými v Mikulčicích
(obr. 1 a obr. 2).
|
Obr. 1. Lité bronzové
pozlacené nákončí s bohatou vegetabilní
prolamovanou výzdobou z Mikulčic (d. 6 cm, 8. století).
|
Obr. 2. Zlatá nádoba z
pokladu
v Sînnicolaul Mare (Rumunsko).
|
Na tomto místě lze
doplnit poznatek Z. Klanicy o další možnou souvislost s motivem
na slonovinové desce „východního původu“ – viz níže obr. 3
a obr. 4 (pozn. PŠ).
|
Obr. 3. Srovnání motivů
z okraje zlaté nádoby na obr. 2 výše
a z dveřního rámu na slonovinové desce na obr.
4 níže.
|
Obr. 4. Slonovinová deska vytvořená na Východě
(helénistická škola), celek a detail.
Dva spící vojáci před stavbou s centrálním půdorysem, kterou
zbudoval
Konstantin nad Božím hrobem v Jeruzálémě, a svaté ženy
s andělem, patrně před bazilikou přiléhající k centrále
(Trivulzijská sbírka, Castello Sforzesco, Milán).3
|
Na jižní Moravě se vojenské družiny s reflexními
luky objevily na konci 7. století. Zpravidla byly zformovány
do kmenových svazů, etnicky pestrých, podobně jako Hunové či
Avaři. Koncem 7. století dochází k velkým přesunům
celých etnických skupin nebo jejich částí z území při
severních hranicích Íránu do východní a střední Evropy.
Historické pozadí těchto osudových událostí dosud uspokojivě
objasněno není.4 V našem prostředí pravděpodobně
znamenaly pád říše, založené Sámem. Politická nadvláda na
Moravě přechází do jiných rukou, končí sídliště s keramikou
tak zvaného pražského typu a rozhodující hospodářskou, politickou
a kulturní silou se stávají pravděpodobně již opevněná
sídliště na ostrovech v řece Moravě – Olomouc, Uherské
Hradiště a Mikulčice. Formuje se etnos Moravanů,
pochopitelně na zcela nesporných základech usedlého slovanského
obyvatelstva.
Procesy vytváření etnosů, které nejsou ukončeny a dále
v současné době pokračují, byly v historii velmi často
ovlivňovány ideami nerovnosti jednotlivých skupin obyvatelstva,
jejich vzájemné podřízenosti a také tím, že příslušnost
k určitému etnosu byla subjektivně pokládána za záležitost
společenské prestiže. Ptáme-li se, z čeho mohla vyplývat
mimořádná prestiž Moravanů, na kterou jsme již narazili v souvislosti
se zprávami Nestorovy kroniky, musíme se přenést do oblastí,
odkud vycházely na (59) konci
7. století vojenské družiny s reflexními luky, tedy k severním
hranicím Íránu.
|
Obr. 5. Péřová koruna
sásánovských vládců.
|
V polovině 7. století rozbily voje chudých
arabských beduinů tisíciletou říši íránskou a zmocnily
se nepředstavitelného bohatství dynastie Sásánovců, jejichž
králové pokořili dokonce i císaře světovládného Říma.
Přesto se jejich říše zřítila jako domek z karet a poslední
sásánovský panovník Jazdkart
zůstal nakonec docela sám, jen s insigniemi své moci.
Zahynul rukou neznámého bojovníka v listopadu roku 651. Co
to má s Moravou společného? Jsou tu hned dva důvody k zamyšlení.
V prvé řadě je to vzhled koruny posledních Sásánovců.
Dochovala se četná vyobrazení, na mincích, na stříbrných mísách,
různé plastiky, atd.
|
Obr. 6. Starověký Írán.
|
Uvedené příklady dokládají, spolu s historickými
zprávami, že hlavní součástí íránské koruny před polovinou
prvního tisíciletí našeho letopočtu byla ptačí křídla (obr. 5). Druhým
důvodem je málo známá skutečnost, že Jazdkart ztratil svoji péřovou
korunu podle písemných zpráv v místě, které se dnes nazývá
Mary. Leží severně od dnešních
íránských hranic na území Turkmenie a protéká jím řeka
Murgab. Již od poloviny prvního
tisíciletí před naším letopočtem až do roku 1222 zde stávalo
bohaté a rozlehlé centrum celé oblasti – město Merv (obr. 6).5
Jeho obyvatelé byli od pradávna označováni jako
Margi, tedy stejně jako Moravané,
například v análech z 9. století zvaných
Xantenské.6
Způsob lidského uvažování byl v časném středověku
v mnoha směrech značně vzdálen dnešnímu. Síla vladaře
nebyla jen v jeho meči a v jeho družině, nutnou
součástí bylo i osobní charisma. Proklamace nadpřirozených
vlastností příslušníků vládnoucí dynastie bylo nedílnou součástí
státní ideje. Výjimečnost panovníka se odvozovala často od zvláštních,
ne-li přímo hrdinských činů zakladatele
dynastie. Vzpomeňme si na Přemysla Oráče,7
na polského Piasta a třeba i na to, že etiopský panovník
deklaroval (60) svůj původ
od krále Šalamouna a královny ze Sáby. Prastaré doklady z Íránu
a dokonce i z Indie svědčí o tom, že na východě
se jméno Maravan používalo ve
významu hrdina, vítěz.8 Je však třeba
si uvědomit, že skutečné důkazy v rukách nemáme, jen
indicie. Přesto jednotlivé náznaky východního původu družiny,
která možná dala slovanským obyvatelům naší země své jméno
a legendu státních insignií, postupně nabývají na vážnosti.
S přibývající intenzitou historického studia se doklady
množí a co hlavní, tvoří logický celek.
[Pokračování...].
|
Podle článku Z. Klanicy
(1995)
volně zpracoval a doplnil Petr Šimík (2009).
Poznámky:
|
1 –
|
Zde citujeme podstatné části z článku Zdeňka
Klanicy: Počátky a původ moravského etnosu (1995, s. 55n).
|
2 –
|
J.
Hampel, A régibb középkor emlékei Magyarhonban, Budapest
1894, T. CLXIII-CLXXXXIV.
|
3 –
|
J.
Pijoan, Dějiny umění 3, Odeon, Praha 1983, s. 60 obr. 72.
|
4 –
|
A.
K. Ambroz, Problemy ranněsredněvěkovoj chronologii vostočnoj
Evropy, Sovětskaja archeologija 1971, č. 2, s. 120
a násl.
|
5
–
|
A. M. Belenickij,
I. B. Bentovič, O. G. Bolšakov, Sredněvěkovyj gorod sredněj
Azii, Leningrad 1973, s. 143 a násl. Srovnej mapku
jižní Turkménie na straně: „Jakou
úlohu v dějinách prvních Slovanů měla Turkménie?“,
tam obr. 2.
|
6
–
|
Viz např. „Xantenské
letopisy k roku 870“.
Magnae Moraviae
Fontes Historici I., Spisy university J. E. Purkyně
v Brně, Filosofická fakulta č. 104, Brno 1966, s. 68;
II. dopl. a přepr. vyd., ÚKS a ÚAM FF MU, Brno 2008,
s. 64, 65, 66.
|
7
–
|
Z. Klanicou zmíněný
Kosmův Přemysl Oráč
asi nebude tím nejlepším příkladem výjimečného panovníka
– zakladatele dynastie (kterým ve skutečnosti nebyl).
Podle Kosmy (I, 6)
žádný hrdinský čin vlastně nevykonal: nejprve oral úhor,
který nedooral, pak do země vetkl otku, která se
zazelenala, zahnal býčí souspřeží a Libušiny
posly-sedláky pohostil plesnivým chlebem. Přemysla i jeho sedm mytických následníků
Kosmas (I, 9)
nakonec přirovnal
k dobytku.
Vše začne dávat smysl teprve tehdy, když
si uvědomíme, že Kosmas svůj libušopřemyslovský mýtus
sepsal podle příběhu historicky doložené osobnosti, a to
velkomoravského krále-oráče
Rostislava, skutečného
zakladatele pražského vládnoucího rodu (P. Šimík
2006, s. 378-380); udělal z něj
ovšem frašku (viz „Kosmův
obrazový scénář“).
Srovnej „Křesťanský král-oráč
a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové
interpretaci a „Oráčská scéna na malbě ve
znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
|
8
–
|
L. Havlík, Gens
Moravorum, In: Strážnice 1946-1965, Brno 1966, s. 97 a násl.,
týž, Kronika o Velké Moravě, Brno 1987, s. 265 a násl.
|
|
Petr Šimík (2009).
Srovnání:
„Údaje pozdní tradice“.
„Rodokmen Mojmírovců“
dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“
aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“
čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“
aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
„Historie psaná štětcem“
aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské
rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké
Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády
knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy
a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy
inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani
české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády
Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč
a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete
velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava
pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa
velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný
terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie),
anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk –
dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve
znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Jakou úlohu v
dějinách prvních Slovanů měla Turkménie?“
Aktuality: „Česká
televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v
moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj,
vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem
opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj,
2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když
Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem
pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente
vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl
Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1
ve Svatovítské rotundě? Je
starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty
nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské
pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského
etnosu“ (1/4, 2/4,
3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární
fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská
historie, 2. Kristián,
3. Kosmas).
• F.
Palacký (1848), • R.
Turek (1963), • A.
Friedl (1966), • V. Karbusický
(1995), • D. Třeštík (2006, 2009).
Literatura:
• Zdeněk Klanica: Náboženství a kult, jejich odraz v archeologických pramenech. In: Josef Poulík, Bohuslav
Chropovský a kol.: Velká Morava a počátky československé státnosti. Academia a Obzor, Praha –
Bratislava 1985, s. 107-139.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Zdeněk Klanica: Původ a počátky moravského etnosu. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského
národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 43-71.
• Jan Šmerda: České a moravské denáry. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel,
Brno 1996.
• Zdeněk Klanica: Čtyři tisíciletí geneze středoevropských etnik. In: Moravský historický sborník, Ročenka
Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 51-67.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník,
Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V
s. 38-42.
|
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|