MM - tabulky - 16. Zdroj Kristiána a Kosmy

16. ZDROJ KRISTIÁNOVY A KOSMOVY INSPIRACE

ROSTISLAV A BOŘIVOJ

Tabulka 16. Události, které se odehrávaly převážně na Moravě a později postupně inspirovaly Kristiána (992-994) a Kosmu (1120) k vytvoření dvou (odlišných) verzí přemyslovské pověsti. Viz komentář níže. Období vlády je vyznačeno silnou čarou. (Mojmírovci vládnoucí od roku 875 v Čechách jsou od 19. století nazýváni „Přemyslovci“ podle Kristiánova a Kosmova mytického oráče Přemysla, kterým byl ve skutečnosti moravský král-oráč Rostislav).
Legenda: A – založení hradu jménem Praha, B – nalezení moudrého oráče, C – Bořivojův křest, D – stavba kostela sv. Klimenta na Levém Hradci, E – stavba kostela P. Marie na hradě jménem Praha.

1 –	Rostislav dosazen Ludvíkem na moravský stolec.	9 –	Bořivoj bojuje u Vltavy. Narodil se syn Spytihněv.
2 –	Narození Rostislavova syna Bořivoje a jeho křest.	10 –	Jednání ve Forchheimu. Narodil se syn Vratislav.
3 –	Rostislav odmítl poslušnost a nazývá se králem.	11 –	Bořivoj usedl na pražský stolec.
4 –	Rostislav se opevnil tou nejpevnější hradbou.	12 –	Zemřel arcibiskup Metoděj.
5 –	Na Moravu přicházejí Konstantin a Metoděj.	13 –	Zemřel Bořivoj, regentské vlády se ujala Ludmila.
6 –	Metoděj vysvěcen na arcibiskupa panonského.	14 –	Arnulf „postoupil“ Čechy Svatoplukovi.
7 –	Rostislav Svatoplukem vydán Frankům a oslepen. Někdy na podzim zatčen také Metoděj.	15 –	Zemřel Svatopluk, na stolec nastoupil Mojmír II. V Čechách se ujímají vlády Spytihněv a Vratislav.
8 –	Ludmila na Moravě pokřtěna a bere si Bořivoje, oba odcházejí do Čech. Na Moravě vládne Svatopluk.	16 –	Spytihněv a Vitislav (Vratislav) se poddali v Řezně Arnulfovi. Spytihněv tu patrně přijal křest.

Komentář:
   Kristiánův příběh si přidává „jen“ pozdní křest Bořivoje (C) až v jeho dospělém věku: „skvěje se nejkrásnější podobou a květem nejlepšího mládí“, tzn. skutečnou dobu křtu posouvá asi o 20 let dopředu do doby pozdější (2) >>> (8). Založení hradu jménem Praha (A) posouvá zase naopak asi o 20 let zpět do doby dřívější (4) <<< (11), přitom patří nepochybně až do historické doby Bořivojovy. Inspirován k tomu byl zřejmě založením „Rostislavova města“ (855), o němž získal informace z Fuldských análů (869, 871), a použil pak Ciceronův spis De inventione (Kristián, kap. 2).
   Ve srovnání s Kristiánem je Kosmovo podání příběhu poněkud jiné. Založení hradu Praha (A) má již sice správně až za nalezením oráče (B), ale opět posunuté asi o 6 let zpět (6) <<< (11). Bořivojův křest (C) arcibiskupem Metodějem však posunuje oproti Kristiánovi o dalších více než 20 let až do doby, kdy ani jeden z nich již nežil (Metoděj †885; Bořivoj †888) (2) >>> (8) >>> (15). Přitom však výslovně neříká, v jakém věku měl být pokřtěn. Jaksi automaticky se předpokládá, že to bylo v dospělosti, jako v případě Kristiánovy verze, kterou měl nepochybně k dispozici. Kosmas to však mohl myslet i jinak (viz tab. 2: „Kosmův obrazový scénář“).
   Rozdílné verze vyprávění obou autorů spojuje šest podstatných detailů:

1.	Oráč, prozíravý, rozvážný a přemýšlivý muž, v české verzi byl povolán od pluhu na knížecí stolec Čechů. N e j d ř í v ovšem musel být, podle moravské verze, povolán od moravského stolce k pluhu – ke křesťanské orbě, jak je to zaznamenáno na malbě ve znojemské rotundě. Proto ho pak Slované čeští u pluhu také „nalezli“ (údajně na radu hadačky-panny). Jmenoval se ovšem Rostislav, nikoli Přemysl.	PRAVDA
2.	Za manželku dostal hadačku-pannu (Kristián, kap. 2), resp. kněžnu i s trůnem (Kosmas I, 8) (personifikovaná země, vláda, suverenita) – „svatý sňatek“ (hieros gamos) – Čechové se poddali „nalezenému“ moudrému králi-oráči (srovnej A. H. Krappe, jak ho cituje D. Třeštík 1985, s. 13).	PRAVDA
3.	Bořivoj, první křesťanský kníže Čechů, byl potomkem tohoto oráče, byl „z jeho rodu“ (Kristián, kap. 2). U Kosmy tuto jistotu nemáme (srovnej Kosmas I, 9).	PRAVDA
4.	Mezi „nalezeného“ moudrého oráče a jeho potomka Bořivoje vložili ještě další mytická knížata – Kristián neurčitý počet, Kosmas sedm. (Ta však nikdy neexistovala).	NEPRAVDA
5.	Hrad Praha byl založen v mytické době „Přemyslově“, u Kristiána před nalezením oráče, u Kosmy po jeho sňatku (v obou případech tedy ještě před příchodem Bořivoje do Čech). Nad tím se pozastavoval již historik R. Turek (1963, s. 110), pro nějž to byla ještě záhada, neboť podle zjištění archeologů byl hrad Praha založen až v historické době Bořivojově.	NEPRAVDA
6.	Bořivoj byl pokřtěn Metodějem. U Kristiána v době, kdy se skvěl „nejkrásnější podobou a květem nejlepšího mládí“. U Kosmy je tento bod s otazníkem, neboť (Kristiánovu) historku o křtu zařadil mezi události „nedůvěryhodné“, ne-li vymyšlené (Kosmas I, 10). (O čtyři kapitoly dál Kosmas při vročení křtu – 894 – již Metoděje neuvádí – viz Kosmas I, 14. Zřejmě Kristiánově smyšlené historce moc nevěřil. Bořivoj i Metoděj v tom roce byli již několik let po smrti).	NEPRAVDA

„Vše tedy svědčí, že oba zpracovávali stejnou předlohu. Takový výsledek lze považovat za nesporný“ (D. Třeštík 2003, s. 162). Ano, oba zpracovávali příběh z historie Velké Moravy a moravské církve. Nesporné je také, že Kristián i Kosmas byli křesťané – Kristián učený mnich a Kosmas vzdělaný kněz – a bylo by pomýlené domnívat se, že zatímco česká knížata se snažila vymýtit v lidu pohanské zvyky a obyčeje, zakládala místa svatá – stavěla kostely, shromažďovala kleriky a šířila křesťanský zákon svatosti, za jejich zády by tito klerikové zachraňovali z hlubin zapomnění nějaké pohanské české mýty.
Je rovněž nesporné, že radlice (slova Božího), orba úhoru (srdcí pohanských), setba pšenice (dobrých skutků) a sklizeň snopků (úrody víry do stodoly Kristovy) obsahují výhradně křesťanskou symboliku (Kosmas I, 22). Že předlohou k onomu údajnému mytickému oráči mohl být jen moravský křesťanský král-oráč Rostislav, je zcela zjevné, jen s tím podstatným rozdílem, že ten byl naopak jako k n í ž e povolán od stolce k pluhu, ke křesťanské orbě:

„V původní pověsti vystupoval
moravský král-oráč Rostislav“.

Naprosto stejně zjevné je, že mezi Rostislava a Bořivoje se již žádná další „ztracená“ generace mytických knížat nevejde (natož několik), jak je patrné i z grafického znázornění výše. Bořivoj tudíž nebyl jen nějakým vzdáleným „potomkem“ onoho oráče, musel být přímo jeho synem. A jako syn moravského knížete byl pokřtěný hned v raném věku a ne až v dospělosti Metodějem. Virtuální knížata, Kristiánem a Kosmou vložená mezi oráče Rostislava-Přemysla a jeho syna Bořivoje, tedy nikdy neexistovala a jejich (před Kosmou) rovněž neexistující „seznam“ proto také nemohl být nikdy „tradován“, jak si představoval např. D. Třeštík (1997, s. 95-96; 2003, s. 231 pozn. 353).
To přesvědčivě vyvrátil již V. Karbusický. Kde by Kosmas, po 240 letech od příchodu Bořivoje do Čech, vzal jména svých smyšlených mytických knížat, údajně Bořivojových předchůdců, o nichž Kristián celých 120 let před Kosmou (nemluvě o soudobých analistech) ještě nic nevěděl? Řešením této hádanky se zabýval opět V. Karbusický, a úspěšně (viz „Rodokmen mytických knížat“). A tak si slovutný historik posteskl: „Žádné z Kosmových jmen se však b o h u ž e l neopakuje v pramenech 9. století“ (D. Třeštík 1997, s. 96). Což můžeme rozšířit i na 10., 11. i 12. století. Z toho logicky vyplývá, že:

„Mytická pohanská knížata
se v původní pověsti nevyskytovala“.

Také D. Třeštík si svoji fixní ideu o mytických knížatech později sám odborně a logicky vyvrátil, když přemítal o tom, kdy Bořivoj dal postavit kostel P. Marie na hradě jménem Praha: „Nevíme však, zda nejprve vznikl kostel a pak hrad, nebo zda kostel a hrad vznikaly současně. Třetí možnost, že Bořivoj postavil svůj kostel na již dávno existujícím hradě, je vzhledem k archeologické situaci vyloučena“ (D. Třeštík 2003, s. 163). Tzn. že ona „mytická doba“ založení hradu jménem Praha reálně odpovídá roku 875, kdy Bořivoj usedl na pražský stolec. Nebyla-li mytická doba, nebyla ani mytická knížata, nebylo ani mytické založení Prahy. D. Třeštík (2003, s. 161) proto dospěl k logickému závěru:

„Musíme připustit, že o založení Prahy
se v původní pověsti nemluvilo“.

   To jistě musíme, pokud nějaká „původní“ pověst vůbec existovala. Původně mohlo jít (855) o založení onoho „starého Rostislavova města“, urbs antiqua Rastizi, jak bylo později (871) označeno ve Fuldských análech, ne o založení Prahy. Protože Prahu pochopitelně nemohl založit Rostislav, tak ji podle Kristiánovy i Kosmovy verze zakládají Čechové, ale ještě před příchodem Bořivoje. Buď se tedy oba záměrně mýlili, jak se domníval D. Třeštík (2003, s. 163), nebo nám naopak chtěli naznačit, že vše, co se podle jejich popisu v Čechách odehrálo před příchodem Bořivoje, je pouhá autorská licence.
   Kristián (993) i Kosmas (1120) zpracovali svůj příběh podle stejné předlohy, jak již výše usoudil D. Třeštík, kterou ovšem oba našli v moravské historii. Kristián čerpal ze staroslověnských životopisů Života sv. Konstantina-Cyrila a Života sv. Metoděje, z Fuldských análů a Reginonovy kroniky, inspirován Ciceronovým spisem De inventione a Ovidiovými Proměnami (Asklépiův příchod do Říma). Kosmas měl vedle Kristiánovy verze (993) navíc k dispozici již i znojemské malby (vzniklé před rokem 1034 a doplněné kolem roku 1040), legendu Beatus Cyrillus (1063) a samozřejmě opět antické autory – Homéra v latinském překladu, Ovidia, Sallustia, Vergilia (J. Sadílek 1997). Česká verze pověsti o moudrém oráči tedy nepochybně vznikla proto, aby zdůvodnila, kde se v dosud pohanských Čechách najednou vzal křesťanský kníže Bořivoj. Kristián svůj výklad ještě opírá o přenesení křesťanství z Velké Moravy. O 120 let později, po rozšíření křesťanství v Čechách, Kosmas veškerou možnou spojitost s Moravou ze své verze vypustil (církevní schizma 1054, vyhnání sázavských mnichů 1055, nepovolení slovanské liturgie 1080, definitivní vyhnání slovanských mnichů ze Sázavy 1096), Bořivojovu křtu – místně neurčenému – věnuje pouhé dvě věty, a důraz přenesl na vznik knížecí vlády v ještě pohanských Čechách, vylíčený v několika kapitolách, v němž hlavní roli sehrál „cizí“ oráč, jenž po noční poradě tří sester byl povolán na knížecí stolec Čechů.
   Archeologie však tuto pohádkovou představu o třech sestrách, Kazi, Tetě a Libuši, na níž stavěla ještě romantizující historiografie 19. století, spolehlivě vyvrátila – Libušín a Tetín jsou mladší než Praha. A tak nakonec přece jen musel i historik D. Třeštík (2003, s. 164), ač nerad, konstatovat:

„Původní pověst se neodehrávala
na jevišti středních Čech“.

   Jak jsme výše uvedli, Bořivoj byl Rostislavovým synem, Svatopluk Rostislavovým synovcem. Hypotéza E. Vlčka (1995) a L. Galušky (1996) o možném příbuzenském vztahu Svatopluka a Bořivoje je tak potvrzena – byli bratranci (viz „Rodokmen Mojmírovců“). Proto i údaj v patrně nejstarší staroslověnské legendě „O pustynnike Ivaně“, sepsané hlaholicí v Čechách před 921, v níž je Bořivoj nazván knížetem m o r a v s k ý m , je údaj spolehlivý a věrohodný. Oporu má v hrobech na Mělníce a na Levém Hradci s nálezy prokazatelně zakotvenými v kultuře Velké Moravy.
   Příslušníci této nepočetné skupiny jsou obdobným způsobem prokázáni i na Budči z pohřebiště v okolí rotundy sv. Petra, jediné stojící stavby navázané bezprostředně na velkomoravskou architekturu (J. Frolík-Z. Smetánka 1997, s. 35-39). Zde, podle D. Třeštíka (1997, s. 364-366), sídlila kněžna Ludmila, vdova po knížeti Bořivojovi. A možná i biskup Gorazd, snad Bořivojův bratr, jenž mladého kněžice Václava učil knihám slovanským a latinským, v legendě Crescente a ve II. stsl. legendě pak nazývaný Učen, resp. Učený. Ke ztotožnění biskupa Gorazda s knězem Učenem viz Kosmovy anagramy.
   A konečně tu máme také tři pohřebiště velkomoravského typu v severním předpolí Pražského hradu: v Lumbeho zahradě, v areálu Jízdárny a v Královské zahradě (J. Frolík-Z. Smetánka 1997, s. 65, 66-71; D. Třeštík 1997, s. 340). Uvedené hroby a pohřebiště přesvědčivě dokládají přítomnost Bořivojovy m o r a v s k é knížecí družiny na všech čtyřech výše uvedených lokalitách (Mělník, Levý Hradec, Pražský hrad, Budeč). Můžeme tedy vyslovit logický závěr:

„V původní pověsti
byl Bořivoj kníže moravský“.

   Shrneme-li naše jednotlivé dílčí závěry (zvýrazněné texty v rámečcích), vyplyne z toho, že žádná „původní pohanská pověst“ vlastně nikdy neexistovala, že to byla jen Třeštíkova chiméra, že ve skutečnosti se jedná o příběh z historie Velké Moravy – o moravském původu pražských knížat a o přenesení křesťanství z Moravy do Čech, tzn. že v ní šlo o „vznik křesťanské knížecí vlády“ v Čechách. Z toho vyplývá, že „původní pověst“ se odehrávala na Moravě a ve středních Čechách a vznikla logicky až po přenesení křesťanství z Moravy do Čech. Což potvrzuje Kristián, který ji po založení latinského pražského biskupství jako první přepracoval a „moravský původ pražských knížat skryl v tajence“ (viz nový rozbor 2. kap. Kristiánovy legendy).
   Že později se moravský původ českého panovnického rodu z nějakých důvodů stal nepřijatelný (dokonce i pro samotné „Přemyslovce“), je nesporné – viz úvaha: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“, tam pozn. 29 a 30. A nepřijatelný zůstal nakonec až do dnešních dnů, zejména pro některé úzce nacionálně smýšlející české historiky (D. Třeštík 1987, 1997, 1999, 2003, 2005, 2006) a archeology (M. Lutovský 1997, 1998, 2001; J. Frolík 1997, 2001; J. Sláma 2001). Nicméně realita už je taková, i když je pro některé pražské odborníky jen obtížně stravitelná. Ale oni si jistě časem zvyknou a nakonec budou nuceni akceptovat nově nastíněné souvislosti, pokud se snad budou ještě někdy chtít pohybovat „na území vědy“, a ne mimo něj.
   V každém případě můžeme konstatovat, že:

„Bez moravské historie
by nebyly ani české mýty“.

Petr Šimík (2005, 2007).

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav »vědomě« na slavnou velkomoravskou tradici?
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« podle antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data knížete Rostislava“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla znázorňována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století. Academia, Praha 1985.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Jota, Brno 1994.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Lubomír E. Havlík: O přenesení království a koruny z Moravy do Čech. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 223-240.
• Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu. Vyšehrad, Praha 1996.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště – Sady. Křesťanské centrum říše Velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeologie na Pražském hradě. Paseka, Praha a Litomyšl 1997.
• Michal Lutovský: Hroby knížat. Kapitoly z českých dějin a hrobové archeologie. Set Out, Praha 1997.
• Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu. Set Out, Praha 1998.
• Lubomír E. Havlík: Identifikace patrocinií zaniklých raně středověkých kostelů, Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998.
• Dušan Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
• Jan Frolík: Nejstarší církevní architektura na Pražském hradě – současný stav poznání. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník mezinárodní vědecké konference, 28.9.-1.10.1999 Uherské Hradiště-Staré Město, edd. L. Galuška, P. Kouřil, Z. Měřínský, Spisy Arch. ústavu AV ČR Brno 17, Brno 2001, s. 107-113.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník mezinárodní vědecké konference, 28.9.-1.10.1999 Uherské Hradiště-Staré Město, edd. L. Galuška, P. Kouřil, Z. Měřínský, Spisy Arch. ústavu AV ČR Brno 17, Brno 2001, s. 349-353.
• Milena Bravermanová-Michal Lutovský: Hroby, hrobky a pohřebiště českých knížat a králů. Libri, Praha 2001.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. s. 38-42.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah