MM - tabulky - 15. Životní data Rostislava

15. ŽIVOTNÍ DATA KRÁLE-ORÁČE ROSTISLAVA

SE ZOHLEDNĚNÍM VÝSLEDKŮ PRŮZKUMU ANTROPOLOGA E. VLČKA

Rok	Věk	Popis událostí
? *826	0	Rostislavovy rodiče neznáme, ani přesný rok jeho narození. Podle pozdní tradice se měl narodit jako syn Mojmírova bratra, jménem Boso – Hos(dius) (pozn. 1).
831	5	Podle pasovské tradice byla celá Morava pokřtěna pasovským biskupem Reginharem.
846	20	Ludvík Němec, východofranský král, ustanovil Rostislava vévodou moravským Slovanům (pozn. 2).
850	24	Rostislav se oženil. Jeho manželkou byla podle pozdní tradice dalmatská kněžna Miloslava (pozn. 3).
851	25	Narození syna Bořivoje, po němž brzy následoval jeho křest (pozn. 4).
852	26	Albgis, jenž unesl Patrikovu ženu, vyhledal azyl u Rostislava na Moravě.
853	27	Narození syna Gorazda (?). Rostislav se nazývá králem (pozn. 5).
855	29	Ludvík vede proti němu vojsko. Rostislav se opevnil tou nejpevnější hradbou (pozn. 6).
857	31	Frankové obsadili v zemi Čechů město (hrad) vévody Vistraha, vypudili z něho Slavitěha, syna Vistrahova, jenž se pak uchýlil k Rostislavovi, králi Moravanů.
858	32	Rostislav uzavřel smlouvu s Karlomanem, Ludvíkovým synem, a společně počali obnovovat pustiny Bavorů; setrvávali v míru a bez války.
861	35	Karloman uzavřel spojenectví s Rostislavem, odpadl od otce a s Rostislavovou pomocí se zmocnil velké části otcova království až po řeku Inn. Toho roku Moravané zabili Pribinu.
862	36	Rostislav požádal papeže o vyslání učitele, jenž by Moravany vyučil v křesťanském zákoně. Protože se odpovědi nedočkal, obrátil se na byzantského císaře Michaela III. do Konstantinopole (pozn. 7).
863	37	Na Moravu přišli vyslanci byzantského císaře, věrozvěstové Konstantin a Metoděj. Přinesli písmo a evangelia přeložená do slovanského jazyka. Přijal je Rostislav s velkou úctou (pozn. 8).
864	38	Ludvík s velkým vojskem oblehl Rostislava ve městě Dowina. Rostislav byl donucen postavit rukojmí a zavázat se přísahou, že po všechny dny zachová králi věrnost, třebaže ji nezachoval (pozn. 9).
867	41	Konstantin a Metoděj se svými učedníky se vydali do Říma, aby tam mohli být vysvěceni na kněze.
868	42	Konstantin a Metoděj se svými učedníky byli v měsíci lednu přijati v Římě papežem Hadriánem II. (Granum k roku 891).
869	43	Konstantin v Římě umírá. Metoděj se vrací na Moravu jako arcibiskup panonský a papežský legát pro všechny ty země slovanské. Rostislav ho ustanovil nejvyšším biskupem (pozn. 10).
870	44	Rostislav zatčen, odveden do Řezna, oslepen a poslán do kláštera. O osudech jeho syna Bořivoje nic nevíme (z anonymity vystupuje až v roce 872). Na podzim byl zatčen též arcibiskup Metoděj a bavorskými biskupy držen v některém z bavorských klášterů. Nakonec i Svatopluk byl obviněn ze zločinu nevěrnosti a uvržen do vězení. Moravané povstali a do čela si zvolili kněze Slavomíra (pozn. 11).
871	45	Průvod české nevěsty na Moravu přepaden Franky. Mezitím Svatopluk zproštěn viny se vrací v čele bavorského vojska na Moravu. Slíbil Karlomanovi, že Slavomíra přemůže, ale místo toho se s ním spojil a způsobil bavorskému vojsku záhubu (pozn. 12).
872	46	Rostislavův syn Bořivoj bojuje společně s pěti českými knížaty proti Frankům u Vltavy (pozn. 13).
873	47	Arcibiskup Metoděj byl propuštěn z konfinace bavorskými biskupy a vrátil se na Moravu (pozn. 14).
875	49	Po jednání Svatoplukova vyslance s Ludvíkem Němcem ve Forchheimu v roce 874 Bořivoj usedá na pražský stolec jako Svatoplukův místodržící v Čechách (pozn. 15).
†877	51	„Granum“ uvádí, že v roce 900 (po přepočtu 877) umírá král Rostislav (pozn. 16).

Tabulka 15. Data a události v životě krále-oráče Rostislava a jeho blízkých dle současného stavu poznání s přihlédnutím k výsledkům antropologicko lékařského průzkumu kosterních pozůstatků Svatopluka a Bořivoje, který provedl E. Vlček a kol. (1982, 1995, 1997), ke Kosmovým anagramům a k některým údajům pozdní tradice.

Poznámky:

1 –	Srovnej „Údaje pozdní tradice“. Rok Rostislavova narození je jen odhad vycházející z předpokladu, že „za vévodu moravským Slovanům“ mohl být ustanoven asi ve věku 20 let (viz pozn. 2).
2 –	O ustanovení Rostislava, Mojmírova synovce, za vévodu moravským Slovanům píší Fuldské anály k roku 846.
3 –	O Rostislavově manželce viz „Údaje pozdní tradice“. Datum sňatku vychází z předpokládaného roku narození syna Bořivoje (viz níže pozn. 4).
4 –	Podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu kosterních pozůstatků knížete z hrobu K1-Bořivoje by se měl dožít 35-40 let, podle legend 35-38 let. Předpokládejme, že se dožil 37 let. Potom na základě uvažovaného úmrtí v roce 888 vychází jeho rok narození 851. Viz tabulka 4 „Průběžný a dožitý věk knížat podle legend“ a tabulka 5a „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“. Na Bořivojův moravský původ poukazují jednak písemné prameny (staroslověnská legenda „O pustynnike Ivaně“), jednak řada nepřímých důkazů. Např. hroby velkomoravského typu na Mělníce, na Levém Hradci, v severním předpolí pražského hradu (Lumbeho zahrada, okolí Jízdárny, Královská zahrada) a na Budči, které svědčí o přítomnosti Bořivojovy moravské knížecí družiny. O jeho možném příbuzenství se Svatoplukem hovoří výsledky antropologicko lékařského výzkumu E. Vlčka, který se zabýval jedinci ze sadského hrobu 12/59-Svatopluka a hrobu K1-Bořivoje ve Václavově svatovítské rotundě, přitom od analistů a z legend víme, že Svatopluk byl Rostislavovým synovcem. Že Bořivoj byl synem samotného krále Rostislava vyplývá pak z Kristiánovy (i Kosmovy) verze přemyslovské pověsti. V nich je Bořivoj potomkem pohanského oráče Přemysla, který je ve skutečnosti totožný s křesťanským moravským králem-oráčem Rostislavem. Viz tab. 14 „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“, tab. 16 „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ nebo úvaha „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
5 –	F. Borák (2001, s. 21) pomocí Kosmových anagramů dokazuje, že Gorazd-Učen byl syn krále Rostislava a Bořivojův bratr. Zda Gorazd byl skutečně Rostislavovým synem nelze říci s jistotou. Víme však, že ho arcibiskup Metoděj na sklonku svého života jmenoval svým nástupcem (ŽM XVII). Jistě to nebylo jen proto, že byl rodilý Moravan a uměl dobře latinsky, jak uvádí legenda. V roce 883 tedy biskup Gorazd již musel dosáhnout kanonických 30 let. Po Metodějově smrti a vyhnání slovanských kněží Wichingem se někteří uchýlili do Bulharska, biskup Gorazd zřejmě odešel za (svým bratrem?) Bořivojem do Čech. Ve svých anagramech Kosmas ztotožnil Gorazda s knězem Učenem, působícím na Budči, jenž na Vratislavovo přání malého Václava učil latině (Crescente, II. stsl. legenda). Ale již předtím, díky Václavově bábě Ludmile, ho pravděpodobně učil i knihám slovanským (I. stsl. legenda). Na Budči tehdy nejspíš Ludmila sídlila (D. Třeštík 1997, s. 364-366). Zprávu, že si Rostislav přisvojuje titul krále, zaznamenaly Letopisy Bavorů. Králem byl pak jmenován i v dalších letopisech a análech (kromě Fuldských).
6 –	Ku hradisku opevněnému „nejpevnější hradbou“, jak uvedl fuldský analista k roku 855, se Ludvík mohl dostat buď cestou od ústí Chúby (Kamp), nebo obvykle přechodem Dunaje u Tullnu. Je ovšem obtížné odpovědět na otázku, zda šlo o tutéž lokalitu, označenou jako „ona“, tedy již známou „nevýslovnou pevnost“, v pozdější zprávě Fuldských análů k roku 869 (L. E. Havlík 1992, s. 102).
7 –	Obsah Rostislavova listu byzantskému císaři Michaelovi III. známe z více pramenů. Jeho zkrácený obsah zaznamenaly obě staroslověnské legendy Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. XIV) a Život sv. Metoděje (kap. V). Že Rostislavova žádost o učitele směřovala nejprve k papeži Mikulášovi I. do Říma, se dovídáme až z listu jeho nástupce na apoštolském stolci, Hadriána II., z roku 869 „Gloria in excelsis Deo“ adresovanému Rostislavovi. Mikuláš I. tehdy „na žádost vládce daleké a málo známé slovanské země nereagoval“ (D. Třeštík 1997, s. 274).
8 –	Na Moravu přišli byzantští věrozvěstové Konstantin a Metoděj v roce 863 vybaveni císařovým listem pro krále Rostislava a mnohými dary. Přinášeli s sebou, kromě dalších darů, písmo a evangelia přeložená do slovanského jazyka. K tomu podrobně viz P. Aleš a kol. (1994), V. Vavřínek (2001) a R. Večerka (2002). Na Moravě byli slavnostně uvítáni králem Rostislavem a tamními obyvateli, kteří jim vyšli z města vstříc (Život Konstantinův XV, Římská legenda, kap. 7). Podle pozdního moravského pramene, měl být král Rostislav teprve tehdy pokřtěný Konstantinem (srovnej „Granum k roku 886“, po přepočtu 863).
9 –	Třebaže Ludvík s velkým vojskem Rostislava oblehl, spokojil se pak s rukojmími a sliby. Ze svých velkých plánů tak prakticky neuskutečnil nic. Činnost byzantské misie mohla na Moravě nerušeně pokračovat.
10 –	Metoděje ustanovil nejvyšším biskupem ještě moravský král Rostislav – napsal Kristián (kap. 1), i když jeho jméno zamlčel. Teprve poté uvedl, že ho jeho synovec Svatopluk z království vypudil.
11 –	O Svatoplukově zradě píší Fuldské anály k roku 870. O následném zatčení Svatopluka a povstání Moravanů viz Fuldské anály k roku 871.
12 –	Ve Fuldských análech k roku 871 není jméno české nevěsty uvedeno. Svatopluk byl tehdy v bavorském vězení, lze proto předpokládat, že byla určena pro jiného moravského „ženicha“. Logicky se nabízí Bořivoj, Rostislavův syn, tehdy dvacetiletý. Ona nevěsta by pak musela být asi šestnáctiletá kněžna Ludmila, o níž z legend zcela bezpečně víme, že se stala Bořivojovou manželkou. Byla dcerou pšovského Slavibora, zřejmě jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších knížat v Čechách. Početnost jejího doprovodu by tomu odpovídala. Tento dynastický sňatek dohodl Rostislav se Slaviborem před rokem 870, tzn. v době, kdy se Slované čeští rozhodli přijmout moravské křesťanství (viz II. stsl. legenda) a poddali se králi-oráči Rostislavovi (viz „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec. Srovnej „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!). O následném přenesení křesťanství z Moravy do Čech viz Kristián (kap. 2). O záhubě bavorského vojska před starým Rostislavovým městem píší Fuldské anály k roku 871.
13 –	Vedle Fuldských análů k roku 872 se o události obšírně zmiňuje J. Turmair-Aventin („Letopisy Bavorů“ IV, XVI-27, 28), který sděluje že Moravané měli tehdy ze všech Venedů (Slovanů) nejrozsáhlejší říši. Pět knížat od Vltavy označil za Svatoplukovy zapřísahance. O Karlomanovi vypravuje, že plenil nejdříve pohraničí Moravanů a po porážce Bavorů na břehu Dunaje, kde jich bylo pobito šest tisíc, táhl dál na Moravu (L. E. Havlík 1992, s. 162).
14 –	Po šťastném návratu z bavorského vězení (871) vynaložil Svatopluk nemalé úsilí, aby dosáhl Metodějova propuštění z konfinace bavorskými biskupy. To se nakonec ještě před polovinou roku 873 skutečně podařilo.
15 –	Na jednání Svatoplukova kancléře, kněze Jana z Benátek, s Ludvíkem Němcem ve Forchheimu v roce 874 byla zřejmě projednána i Metodějova jurisdikce v Čechách. Vévodství Čechů bylo tehdy připojeno ke království Moravanů (viz Reginonova kronika k roku 876 a 890) a na pražský stolec mohl usednout Bořivoj, kníže moravský (jak jej označila staroslověnská legenda „O pustynnike Ivaně“), jako „Svatoplukův místodržící v Čechách“ (L. E. Havlík 1994).
16 –	Poté, co se za oslepeným králem Rostislavem zavřela brána některého z bavorských klášterů, o jeho dalších osudech nic určitého nevíme. Na základě Kosmových anagramů F. Borák (2001, s. 19) vyslovil domněnku, že: „Při pronásledování Arnulfových vojsk se Bořivoj dostal do Svatého Hippolytu (St. Pölten), kde osvobodil z vězení svého otce Rostislava, protože dle přesmyčky P 149 Ludmina přijala strýce Rastice na Bánově v pátek svatých Popo, Joela a Apolosa, tj. 25. ledna 894“. Zemřít měl 16. června 900 v klášteře v Bánově, kde byl i pochován (F. Borák 2001, s. 20). Rostislav se mohl vrátit na Moravu také společně s rukojmími, která byl nucen postavit Ludvík po záhubě bavorského vojska roku 871, nebo o dva roky později, když se ocitl v úzkých jeho syn Karloman (Bertiniánské letopisy k roku 873). Jsou to však jen domněnky. O smrti krále Rostislava se zmiňuje také „Granum“ (viz Legenda níže) (Deo devotus rex Swatopluk senior* vita est functus) k roku 900 (stejně je Rostislav nazýván již ve zprávě „Granum“* k roku 886). K roku 900 „Granum“ přiřazuje několik událostí, které se ale nemohly odehrát v jednom roce: • úmrtí Cyrila (869), ve skutečnosti Metoděje (885), • odsouzení Rostislava (870), spíše jeho pozdější smrt (877), • Svatoplukovu exkomunikaci (ve skutečnosti asi Wichingovu) (884, 885), • Metodějův odchod z jeho římského (?) sídla do baziliky sv. Klimenta (spíše odchod z jeho moravského sídla na Hradisko sv. Klimenta u Osvětiman) (884). Popsané události se staly ve třech různých letech: 877, 884 a 885. Přídomek „devotus“ byl použit pro Rostislava (Svatopluk senior rex) v legendách českého původu. Důvodem byla Rostislavova podpora činnosti byzantské misie a většinou se toto vysvětlení přijímá (L. E. Havlík 1998, s. 178-183, 196-197). Po přepočtu roku 900 podle alexandrijské větší éry (+5492) a syrské éry (–5516) dostaneme rok 877: 900 + 5493 = 6393 6393 – 5516 = 877. Po přepočtu roku 900 podle alexandrijské větší éry (+5492) a byzantské mladší éry (–5509/5508) dostaneme roky 884 a 885: 900 + 5493 = 6393 6393 – 5509/5508 = 884 (1. 9. až 31. 12.), 885 (21. 3. až 31. 8.). Zprávy pocházejí ze dvou Moravských chronografů A a B, z nichž každý používal jiné datování – viz „Granum“ celkové shrnutí.

Legenda:
„Granum“ (Granum cathalogi praesulum Moraviae) – Jádro katalogu předních biskupů Moravy.

Komentář:
Česká nevěsta z průvodu přepadeného v roce 871 Franky (viz výše pozn. 12) bývala dosud považována za Bořivojovu sestru a dávána do souvislosti se Svatoplukovou svatbou (např. F. Palacký, L. E. Havlík, N. Profantová). Tím si autoři vysvětlovali, proč moravský kníže (a později král) Svatopluk podporoval Bořivoje v Čechách. To však je sotva možné – srovnej Komentář k tab. 5. I vzhledem k moravskému původu Bořivoje a jeho příbuzenství se Svatoplukem se nemohlo jednat o Bořivojovu sestru, tzn. Svatoplukovu sestřenici (viz Rodokmen Mojmírovců). Bořivojovu sestru by si Moravané přece nepřiváděli z Čech! Naopak pšovská Ludmila jako ona bezejmenná nevěsta, jejíž průvod na Moravu byl přepaden, dobře zapadá do celkového historického kontextu. V té době jí bylo 16 let. Ke sňatku moravského knížete Bořivoje s pšovskou Ludmilou srovnej „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871).

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
„Údaje pozdní tradice“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Legendy: „Kristián“ (kap. 1, kap. 2, kap. 3), „Fuit“, „Proložní legenda o sv. Ludmile“.
Kroniky: „Granum k roku 886“ (po přepočtu 863) o křtu (?) Rostislava, krále Moravy, z rukou Cyrilových.
Kroniky: „Granum k roku 891“ (po přepočtu 868) o přijetí Konstantina a Metoděje v Římě – klíč.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Kroniky: „Granum k roku 900“ (po přepočtu 877) o úmrtí Rostislava, krále Moravanů.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „V ěk knížat podle legend ve srovnání s výsledky průzkumu E. Vlčka (1997)“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu jejich kosterních pozůstatků“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Václav Chaloupecký: Přemyslovská pověst a Kristián. ČČH 1938.
• Jaroslav Ludvíkovský: O Kristiána. Naše věda 1949.
• Oldřich Králík: Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Henryk Łowmiański: Początki Polski II., III., IV. Warszawa 1963, 1967, 1970.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Naďa Profantová: Kněžna Ludmila. Vládkyně a světice, zakladatelka dynastie. Epocha, Praha 1996.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 163-223.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I.). DaS 2000, č. 4, s. 6-11.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001, s. 19 a pozn. 10 na s. 57.
• František Borák: Neznámá historie Moravy v IX. až XI. století. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 9-121.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah