MM - hroby - Výstava 1982 úvod

MORAVIA MAGNA

PROBLEMATIKA HROBU KNÍŽETE BOŘIVOJE

NEJSTARŠÍ PŘEMYSLOVCI
VE SVĚTLE ANTROPOLOGICKO LÉKAŘSKÉHO VÝZKUMU
Výstava Ministerstva kultury ČSR a Národního muzea v Praze
ve spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky
v bazilice sv. Jiří (1982)
Emanuel Vlček

   Pražský hrad, svědek slávy a bojů našich předků a odedávna rezidence českých panovníků – knížat i králů a v tomto století i sídlo našich prezidentů, je již po celá desetiletí památkově konzervován a renovován. Štědrá podpora státu umožňuje stavebnímu i památkovému odboru Kanceláře prezidenta ČSR vždy s předstihem před zahájením stavebních úprav prozkoumávat příslušné části hradního areálu. Ve spolupráci KP ČSR s Národním muzeem v Praze, Archeologickým ústavem ČSAV a dalšími institucemi byly v posledních desetiletích prováděny i velké objevné archeologické práce. Tyto dlouhodobé výzkumy poskytly nejen mnoho nových historických objevů a nepřeberné množství hmotných památek, ale odkryly i kosterní pozůstatky význačných osobností spojených s nejstaršími dějinami našeho státu a národů, především pozůstatky nejstarší vládnoucí dynastie „Přemyslovců“.¹ Proto i antropologicko lékařský průzkum objevených pozůstatků se stal nezbytným a dlouhotrvajícím úkolem, který je ruku v ruce s výzkumnými pracemi archeologickými prováděn již více než 25 let.
   V tomto období byly zjištěny, prozkoumány a určeny pozůstatky jedinců, tvořící souvislou řadu členů „Přemyslovců“ od kněžny Ludmily, manželky prvního historicky známého českého knížete Bořivoje,² po šest dalších generací až ke knížeti Břetislavu I. a jeho manželce Juditě ze Schweinfurtu.
   Antropologicko lékařský průzkum našich nejstarších „Přemyslovců“ byl ukončen, a proto bylo rozhodnuto předložit dosažené vědecké výsledky, objevené kosterní pozůstatky a nálezy hmotné kultury nejširší veřejnosti formou výstavy před definitivním uložením pozůstatků knížat na původní místa jejich pohřbů.
   Antropologicko lékařský průzkum, prováděný moderními diagnostickými metodami přináší z hlediska antropologického i lékařského cenné poznatky o tělesných vlastnostech nejstarších „Přemyslovců“. Tak se objevené kosterní pozůstatky samotné stávají důležitým pramenem a tím i předmětem detailního studia, zasahujícího do celé řady oborů.
   Prvním a základním požadavkem tohoto výzkumu je ověření autentičnosti objevených pozůstatků. Je nutné zjistit, zda před sebou máme původní pohřeb zemřelého nebo zda jde o druhotné nebo vícenásobné přenesení pozůstatků. Dále je nezbytné podle stavu zachování a úplnosti kosterních pozůstatků posoudit jejich výpovědní hodnotu. Odpovědi na tyto otázky se musí vždy opírat o dobře provedený terénní výzkum.
   Vlastní antropologické zkoumání začíná vždy konzervací, rekonstrukcí a dokumentací kosterních pozůstatků. Po metodické stránce jsou pozůstatky zkoumány postupy používanými v paleoantropologii, dále metodami různých lékařských oborů morfologických, jako je porovnávací anatomie, histologie, embryologie, patologie, metodami soudně lékařskými, ale jsou vyšetřovány i metodami oborů fyziologických, jako je biochemie a sérologie a konečně i postupy oborů klinických, rentgenologie, stomatologie, interny, chirurgie, ortopedie, porodnictví, pediatrie, očního a ušního lékařství atd. Cílem studia je zjištění hlavních demografických dat (pohlaví, věku), tělesných vlastností a sérologických skupin AB0 systému u každého zkoumaného jedince. Dále se provádí rekonstrukce podoby osobnosti, zjišťuje se její zdravotní stav, popřípadě i příčina smrti. Často je nutno vyložit zjištěné druhotné zásahy a manipulace s tělem zemřelého. Po vzájemném porovnání studovaných jedinců stanovujeme pak příbuzenské a rodinné vlastnosti jednotlivých generací.
   Získané znalosti o fyzickém habitu jedinců jsou konfrontovány s historicky známými fakty a popřípadě s existující ikonografií zkoumané osobnosti. Tím vlastně antropologie vystupuje v roli pomocné vědy historické, kdy může potvrdit, prohloubit nebo o p r a v i t tradované údaje o zkoumaných osobnostech v historických pramenech, které se pro toto období zachovaly v malém počtu a povětšině vznikly nebo byly redigovány až následně.³
   Získané výsledky jsou vždy již v průběhu zkoumání pozůstatků konzultovány s našimi předními odborníky a závěrem jsou předloženy k diskusi odborné komisi.
   [Pokračování ...].

Emanuel Vlček (1982, s. 7-8).

Poznámky:

1 –	Tuto vládnoucí dynastii nazvala „Přemyslovci“ až romantizující historiografie 19. století (J. Žemlička 2000, s. 268).
2 –	Z pramenů vyplývá, že první historicky známý český kníže Bořivoj pocházel zřejmě z Moravy. Antropologicko lékařský průzkum kosterních pozůstatků z hrobů 12/59-Svatopluka v Sadech u Uherského Hradiště a K1-Bořivoje ve Václavově svatovítské rotundě na Pražském hradě to později také nevyloučil, naopak přesvědčivě naznačil, že genetická vazba mezi jedinci z hrobů 12/59 a K1 je možná.
3 –	Takové „opravy“ historikové pochopitelně nemají rádi. Svůj příběh, který vybudovali na mylných nebo mylně interpretovaných informacích, přece teď nebudou zase pracně předělávat. Chyba proto není u nich, ale buď v metodách, které antropologie používá, nebo zkoumané kosterní pozůstatky patří jistě někomu úplně jinému. Viz např. D. Třeštík (1997, s. 450-476) nebo J. Brůžek-V. Novotný (1999, s. 455).

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „podélný řez“, „příčný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Tabulka 4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Otázka: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázka: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázka: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázka: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázka: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázka: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvaha: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
• F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Kamil Hilbert: O nálezech rotundy Václavovy. Svatováclavský sborník I, 1934, s. 220-229.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jaroslav Brůžek-Vladimír Novotný: Jak staří umírali staří Přemyslovci aneb Jak přesná je přesnost určení věku jedince podle kostry. Vesmír 78 (129), č. 8, 1999.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. In: In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. († 7. února 999). Eds. L. Polanský, J. Sláma, D. Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah