8. AŽ 11. STOLETÍ

Předpokládaná kmenová území. Poslední verze teorie o českých kmenech podle Rudolfa Turka (1982, s. 40) s korekcí Petra Randuse (2007).

Poznámka:
Oblasti 13 – Tuhošť a 14 – Záhvozd (pův. srbská oblast) jsou předpokládané pozdější knížecí správní oblasti.

Komentář:
Většina území dnešních Čech byla osídlována od 6. století slovanským lidem. Problém je ale v tom, že jdeme-li do historických pramenů, psaných latinsky či německy, překládáme je nově do češtiny. Jenže v cizích jazycích bylo označení pro českou kotlinu a její obyvatele jedno – Bohemie (různé tvary). Ovšem asi ne vždy to lze chápat jako jeden význam. Takže jak přeložit to, že v Řezně roku 845 bylo pokřtěno 14 českých knížat? Šlo o knížata z území celých Čech (Bohemie), nebo jen o Čechy jako kmen žijící ve středočeské oblasti? V raném středověku bychom však měli chápat Čechy ve smyslu lidu žijícího jen na území kolem Prahy, tedy jakési „Přemyslovsko". Ale to cizí letopisci takto asi nebrali, „Bohemie“ pro ně bylo celé území dnešních Čech.
   Takže svatý Václav byl sice českým knížetem, ale vládl pouze v prostoru kolem Prahy, resp. ještě v Pšovsku, tedy na Mělnicku a Kokořínsku (území připojené po svatbě sv. Ludmily s Bořivojem). Je však pravděpodobné, že ostatní rozdrobená území celé Bohemie se svými místními vládci uznávala ústřední moc pražských knížat, a samozřejmě ve vztahu k okolním zemím spolupracovala s ostatními v době ohrožení. Tak se také ve Fuldských análech k roku 872 dočítáme o boji Franků s Boemany kdesi u Vltavy. Je tu uveden seznam pěti knížat (Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír a Mojslav) a je zajímavé, že Bořivoj byl k nim jaksi jen dopsán. Nespekuluji ale proč.
   V Kosmově kronice k roku 1086 je v opisu tzv. zakládací listiny pražského biskupství uvedeno rozdělení Čech (celé Bohemie) podle bývalých území, řekněme knížectví: „Sedličané, Lučané, Děčané, Litoměřici, Lemúzi, Pšované...". Někteří badatelé (J. Šafařík, H. Jireček, V. V. Tomek, J. V. Šimák aj., z novějších R. Turek a spousta dalších asi i bez vlastního názoru, jen jako opisovači, např. autoři školních učebnic) připouštějí, že v listině je chyba či vlastně obrácený pořádek, a zpochybňují proto samotný seznam. Ale proč by měl někdo zájem dělat chybu, jak tvrdí? To bychom pak přece nemohli věřit dalším historickým pramenům. Řekl bych, že jde o zjevný příklad toho, jak lze otáčet historické prameny tak, aby vyšlo to, co chci. Ze seznamu totiž vyplývá, že Lemúze je nutno hledat mezi Litoměřici, Děčany a Pšovany.
   O hranicích kmenů můžeme samozřejmě diskutovat, hraniční patníky asi nebyly, takže rozmezí tvořily nejspíš řeky, horská pásma apod. A máme tu i tradice, například tu, že Lužice sahala až takřka k České Lípě – historickými doklady by měla být jména kopců Český (dnes Skalický) a Lužický (Chotovický). Dále se např. traduje, že Pavličky (u Dubé) byly nejsevernější výspou Pšovanů. Ti měli zřejmě hranici na Labi (Mělník – Pšov?) a směrem na sever do oblasti Dubé a níže na Mšeno. Lemúze proto hledejme severněji v oblasti České Lípy a Jablonného v Podještědí.
   Jak bylo uvedeno, někteří historici již od 19. století tvrdí, že je ve výčtu chyba a Lemúze umísťují proto do západní části Krušných hor s výběžkem k Zabrušanům, kde by pak mělo být jejich sídlo. Zabrušany jsou skutečně impozantní lokalitou, ale Lemúzové tu nesídlili. To bychom je museli považovat za „Krušnohorce", jenže v horách se tehdy žít nedalo.
   Museli mít ale Lemúzi skutečně ústřední hradiště? Jaké měli například Sedličané? Možná šlo o malý počet rodin a jejich „kníže" ani sídlo neměl. Na Českolipsku a Jablonsku, kam bychom měli Lemúze lokalizovat, nebylo doposud žádné slovanské hradiště 8. či 9. století a ani pozdější objeveno. Je proto možné, že Lemúzi žádné hradiště neměli a jejich správa byla staršinová nebo zatím hledáme špatně.
   A protože historikům při kreslení mapky zůstává území Lemúzů (Českolipsko, Jablonné v Podještědí) prázdné, umisťují sem jakési Záhvozdí či Záhvozd. Tato krajina ale žádným Záhvozdím nebyla, tento název totiž přísluší oblasti Frýdlantska, které skutečně leží vůči ústředním Čechám „za horami – za hvozdy", a jde o termín známý až ze 13. století. Tehdy již není naše země tradičně dělena na kmenová území, padá hradská soustava a země se formuluje jako jednotlivé šlechtické statky, případně se začíná dělit na krajské celky. 
   Jen bych chtěl dodat, že jak si čtenář může ověřit, z mapky PhDr. Rudolfa Turka (1982) vyplývá například, že Záhvozd sahá až někam k Liběchovu atd. Vážím si práce tohoto historika, ale jeho mapka se mu ve vztahu k Lemúzům a Záhvozdí vysloveně nepovedla.

Petr Randus (2007).
 

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Mapky: „Sámova říše“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Kmenová území v Čechách dle R. Turka (1982)“.
Mapky: „Kmenová území v Čechách dle R. Turka (1982) po korekci P. Randuse (2007)“.
Mapky: „Osídlení Čech na přelomu 9. a 10. století“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Mapky: „Kraj, v němž působil poustevník sv. Ivan“.
Mapky: „Slavníkovské panství“.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“.
Kroniky: „Fuldské anály k roku 857“.
Dokumenty: „Listina císaře Jindřicha III. o znovusjednocení biskupství pražského s moravským“.

Literatura:
• Rudolf Turek: Čechy na úsvitě dějin. Academia (jako reprint 1. vydání Orbis, Praha 1963), Praha 2000, s. 155-158.
• Rudolf Turek: Čechy v raném středověku. Vyšehrad, Praha 1982, s. 40.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997, s. 59.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť Boleslava II. († 7. února 999). Ed. Luboš Polanský, Jiří Sláma, Dušan Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 267-273.