Bitva u Kressenbrunnu

1260

   (...)
   Jest tedy toto slavné vítězství přičítat jenom Bohu a jeho svatým s důstojným díkůčiněním a chválami, což se také potvrzuje z některých zjevení. Neboť mnozí vypravují, že prý několik mužů, kteří byli postaveni na stráž vojska vzadu, vidělo na počátku bitvy jakéhosi ptáka, podobného v obrysech orlu, ale barvy nad sníh bělejší, se zlatou hlavou a krkem, jak nerozlučně sledoval praporec svatého Václava, kdysi knížete, vždy však patrona českého, slavného mučedníka. A zdálo se jim, jako by stále rostl, až pokryl celé vojsko křesťanské, táhnoucí do bitvy, svým tělem a perutěmi. A téhož dne rytíř Jan, syn Svojslavův, muž urozený, zbožný a naprosto hodnověrný, leže nemocen v svém domě, kolem třetí hodiny viděl u vytržení sebe, jak stojí na bojišti se svým vojskem. Pozoroval, že je malé a nespořádané, ale zároveň uviděl slavné patrony české, ani kráčejí na jedno světlé pole v tomto pořadí: napřed spatři kráčet svatého Václava, oděného v brnění   s e   s v o u   p ř i l b o u   na hlavě,¹ jak nese svůj meč v pochvě, ozdobený zlatem a drahými kameny, v levém podpaždí a v pravici před sebou vlastní praporec. Hned za ním šel svatý Vojtěch jako velký a silný muž, krásně oblečen v kněžské roucho. Dále viděl svatého Prokopa jako opata s pastýřskou berlou, jak kráčel v patách za svatým biskupem, naposledy uzřel pět bratří mučedníků, ani jsou ustrojeni ve vlastní suknice. Vtom uslyšel týž rytíř, že svatý Václav jasným hlasem praví řečeným druhům své slávy: „Mdlé je naše vojsko, spějme hned před tvář Boží!“ Po těch slovech rozvinul svůj praporec proti nepřátelům a ti byli hned spatřeni, jak se všude dávají na útěk.²
   (...)

Druhý pokračovatel Kosmův (k roku 1260).

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
Mapky: „Moravské úděly“.
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navazoval Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.

Literatura:
• Pokračovatelé Kosmovi. Přel. Karel Hrdina, V. V. Tomek a Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1974.
• Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140. Paseka, Praha a Litomyšl 2007.