Kníže Václav – hroby a archeologický výzkum (1/5)
Emanuel Vlček

   V románské kapli odpočívaly pozůstatky knížete Václava až do roku 1333, kdy jako správce české země nastoupil kralevic Karel. Ten nechal ve svatováclavské kapli, zabudované do stavby gotické katedrály, ozdobit hrob sv. Václava drahocenými pokrývkami. K okrášlení hrobu dal nákladem 500 hřiven zhotovit dvanáct stříbrných soch apoštolů.³ Sám přispěl 200 hřivnami, ostatní pocházelo z darů věřících. Tato výzdoba však krášlila světcův hrob jen tři roky, protože roku 1336 použil král Jan Lucemburský synův dar jako splátku svým věřitelům. Později, roku 1341, napravil král svůj nepěkný čin ustanovením, že všechny stříbrné doly v Čechách budou odvádět kapitule sv. Víta v Praze desátky z důchodů, jež musely platit královské komoře.
   Kralevic Karel dal roku 1346 zhotovit novou královskou korunu a ustanovil, aby neustále spočívala na lebce sv. Václava a byla snímána pouze ke korunovaci českých králů. Podle záznamu v inventáři chrámu z roku 1354 dal lebku sv. Václava obložit ryzím zlatem: „Quod (caput s. Wenceslai) circumdatum est auro puro per serenissimum dominum nostrum Carolum“. V překladu: Kterážto (hlava sv. Václava) jest obložena ryzím zlatem od nejjasnějšího pána našeho Karla.
   Podle Beneše z Weitmile k tomu došlo až roku 1358: „Eodem anno dominus imperator specialem habens devotionem ad sanctum Wenceslaum, protectorem et auditorem suum precipuum, caput ipsius sancti circumdedit auro pure...“. (Téhož roku císař pán, chovaje zvláštní úctu k svatému Václavu, přednímu ochránci a pomocníku svému, obložil hlavu světcovu ryzím zlatem.)
   (117) A. Podlaha se však domnívá, že lebka knížete Václava byla ozdobena zlatem již roku 1346, aby mohla sloužit jako podpora královské koruny.
   V té době byla vyrobena schrána ve formě busty z tepaného zlatého plechu, v jejíchž ramenou se uchovávala světcova lebka a na jejíž čelence zobrazující knížete sv. Václava spočívala královská koruna. Obdobné je honosné poprsí Karla Velikého v cášském pokladu, které pochází z Karlovy doby. Pozdější stříbrné poprsí knížete Václava (vyrobené roku 1482) nechal zhotovit Vladislav II. Jagellonský. Asi Petr Parléř později vytvořil sochu celé postavy knížete Václava. Pozoruhodné je, že portrét sochy byl zhotoven zcela zřetelně na základě tvaru světcovy lebky. Vedle původního dřevěného kopyta pro zlatotepeckou práci na bustě knížete toho mistr Parléř využil i na soše českého patrona. Realizmus ztvárnění podoby knížete je pozoruhodný a dokládá vlastně první plastickou rekonstrukci podoby odvozenou z tvaru lebky a obličejové kostry (Vlček 1976, obr. VII/3, 4). Původní busta, která sloužila pro uchování lebky knížete a jako lože pro královskou korunu, se bohužel nedochovala.
   V letech 1346-1348 byly z hrobu sv. Václava vyzdviženy i kosti světcova postkraniálního skeletu a byly vloženy do nové domečkovité tumby. O ní se zmiňuje inventář z roku 1355 slovy: „Tumba beati Wenceslai in capella eius cum corpore ipsius“. (Tumba blahoslaveného Václava v jeho kapli s jeho tělem.)
   Ze zápisů není známo, kdy byla vyzdvižena lebka. Víme však, že roku 1305 byla již chována jako relikvie odděleně. U lože umírajícího krále Václava II. musel totiž nastupující král Václav III. přísahat při světcově lebce. Dolní čelist byla podle Kristiána již dříve „svémocně vyňata z hrobu za účasti sestry sv. Václava Přibyslavy při otevření hrobu ve svatováclavské rotundě“. Kristián uvádí, že Přibyslavu znal jako řeholnici svatojiřského kláštera. K této informaci nelze zaujmout stanovisko.
   [Pokračování ...].

Emanuel Vlček (1997, s. 116-117).

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97- Vratislava I. v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2. část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2. část, 3. část, 4. část, 5. část).
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut sv. Václava“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Odkud se vzali ve východních Čechách po roce 950 Slavníkovci?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I.). DaS XXII, 2000, č. 4, s. 6-11.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.