MM - legendy - Život Metoděje 11. kap.

MORAVIA MAGNA

ŽIVOT SV. METODĚJE

   [Pokračování ...].
   Byl u něho také dar prorocký, neboť mnohé z jeho předpovědí se splnily. Uvedeme z nich jednu nebo dvě. Jeden velmi mocný kníže pohanský sídlící na Visle¹ tupil křesťany a činil jim násilí. Metoděj mu vzkázal po poslech: „Dobré ti bude, synu, dáš-li se pokřtít dobrovolně v své zemi, abys nemusel být pokřtěn násilně jako zajatec v cizí zemi. Pak si vzpomeň na mne“. To se i stalo.²
   Jindy zase bojoval Svatopluk s pohany a neměl žádný úspěch, ale otálel, tu Metoděj, ježto se blížila mše svatého Petra³ čili služba, poslal mu tento vzkaz: „Jestliže mi slíbíš, že strávíš svátek Petrův se svými vojíny u mne, důvěřuji v Boha, že ti je vbrzku vydá“. Což se i stalo.
   Jeden člen knížecí družiny, velký boháč a rádce, oženil se s matkou svého křtěnce⁴ a Metoděj, ač jim mnoho domlouval, je poučoval a utěšoval, nemohl toho docílit, aby se rozešli. Neboť jiní, vydávajíce se za sluhy Boží, potají je kazili a lichotili jim pro majetek, až je konečně vyloučili z církve. I řekl Metoděj: „Přijde čas, kdy tito pochlebníci vám nebudou moci přispět, ale kdy si vzpomenete na má slova, jenže se pak nedá nic dělat“. Tu znenadání, když je Bůh opustil, na oba padla pohroma a nenašlo se místo jejich, ale jako když vítr prach zvíří a rozvěje. A mnoho jiných případů těmto podobných, které zjevně vykládal v podobenstvích.⁵
   [Pokračování ...].

Život sv. Metoděje (kap. XI).

Poznámky:

1 –	...kníže pohanský sídlící na Visle: Byl pravděpodobně později podroben Svatoplukem a pokřtěn Metodějem. Kraj, kde tento kníže Vislanů vládl, bylo nepochybně Krakovsko (Malopolsko), které patřilo k staré Moravě a diecézi Metodějově. Zpráva tato je prvním údajem o pronikání křesťanství do krajů polských. Křesťanské Krakovsko tíhlo pak více k Moravě a později k Čechám a bylo až na konci 10. století za knížete Měška I. připojeno k polskému státu, který ve starších dobách měl své středisko v Hnězdně a jehož politický zájem byl obrácen více k severu a do krajů pobaltských. Na základě této zprávy ŽM o pokřtění vislanského knížete Metodějem nelze ovšem činit žádné závěry o šíření slovanské liturgie na území nad Vislou v tzv. Malopolsku (srov. T. Lehr-Spławiński, Rozprawy i szkice z dziejów kultury Słowian, Varšava 1954, 183-4).
2 –	Metodějův životopisec se tu zmiňuje o pokřtění jakéhosi vislanského knížete, ale o křtu „českého“ knížete Bořivoje Metodějem nic neví. Je to pochopitelné, protože Bořivoj, syn moravského vládce Rostislava, byl pokřtěn hned v raném věku (před rokem 853), jak se slušelo a jak bylo mezi moravskými knížaty a velmoži zvykem. Kristiánova historka o jeho křtu až v dospělém věku (Kristián, kap. 2) je proto kompletně vymyšlená (P. Šimík 2006, s. 359-363). K tomu srovnej tab. 3: „Bořivojův křest“ a otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“ a „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“ (pozn. PŠ).
3 –	...mše svatého Petra: Domnívám se, že se tím chce označit ne latinská mše na svátek sv. Petra, nýbrž slovanská mše západního obřadu, jakou zavedli slovanští apoštolové na Moravě, a která byla schválena v Římě. Podkladem jejím nebyla římská mše latinská, ale její řecký překlad, který vznikl někdy v 1. polovině 9. století v Illyriku a byl nazýván liturgií sv. Petra. Později byl k tomuto prvotnímu útvaru přidán jakýsi byzantský rámec tím, že hlavně první a poslední část mešní liturgie, před kánonem a po něm, byla přizpůsobena mešnímu obřadu byzantskému. Jazykový rozbor nejstaršího typu mešního kánonu, zachovaného v charvátských hlaholských misálech, dokázal nepochybně, že jeho překlad byl pořízen z řecké liturgie Petrovy, nikoli z latinské mše římské. Tento charvátský text má všechny znaky jazyka cyrilometodějského, proto můžeme i tyto stopy liturgie Petrovy v něm zachované pokládat za pozůstatek prvotního znění kánonu a důkaz jeho petrovské formy. Zmínka o mši sv. Petra v ŽM je významná také jako svědectví o praktickém užívání této liturgie, o němž byly vysloveny pochybnosti, jako by to byl jen produkt konfesní polemiky. Na zajímavý fakt, že o existenci slovanské liturgie Petrovy věděl Kozma „prezbyter“, bulharský spisovatel z 2. poloviny 10. století, a myslil, že jí užívají katolíci, pravděpodobně slovanští („juže i nyně Rimljane drъžatь“), poukázal Dm. Čiževskij (Slovo 2, Zagreb 1953, 37-41). – V tomto pozvání Svatopluka s jeho vojíny (sъ voi svoimi), k účasti na mši sv. Petra, aby strávil svátek Petrův „u něho“ („u mene“), tj. aby byl ten den se svou vojenskou družinou jeho hostem, jeví se Metoděj, tento někdejší „kníže slovanský“ v byzantské říši, jako rovnocenný partner moravského panovníka.
4 –	...oženil se s matkou svého křtěnce: Slovansky to zní: oženi sę kupetroju svojeju rekъše jatrъvьju. Jde tu o zakázaný sňatek pro překážku duchovního příbuzenství 2. stupně mezi kmotrem a ovdovělou matkou křtěnce (inter patrium et matrem baptizati). Zákaz ten byl vyhlášen na Trullském sněmu roku 692 (kánon 53) a na římských sněmech 721 a 743. Byl pojat též do byzantské Eklogy (XVII. 25) a z ní do Zakona sudného ljudem (stať 7). Je o něm také zmínka v adhortaci Metodějově k soudcům-knížatům. Kdežto první dvě památky mají stejný termín kupetra pro označení matky křtěnce, který ve většině rukopisů Zakona sudného je zkomolen, adhortace má místo toho rovněž starobylý výraz kъmotra. Spor o platnost tohoto sňatku mezi Metodějem a latinskými kněžími mohl vzniknout i tím, že na západě, např. na britském území v 8. století, tato překážka nebyla známá, jak vysvítá z projevů sv. Bonifáce. Proto asi na Moravě v době předcyrilometodějské kněží iroskotští mohli mít v té věci odchylný názor. Dodatek rekъše jatrъvьju ( = tj. švagrovou) je asi pozdější glosa vzniklá z textové koruptely. Je ovšem možné, že někdo byl kmotrem dítěte své švagrové. Pak by šlo o dvojí překážku, švagrovství (affinitatis) a duchovního příbuzenství 2. stupně, a případ by byl tím pohoršlivější.
5 –	Ž 1, 4; 36, 36; Oz 13, 3. Příklad jiného takového podobenství jsme mohli zaznamenat již v VII. kap. ŽM, v níž Konstantin přirovnává sebe a bratra k býčímu souspřeží, jež táhne jednu brázdu, potažmo ke dvojici oráčů. Objasnění významu této symboliky najdete na stránce „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“ (pozn. PŠ).

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Tabulka 3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Otázka: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázka: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: „Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázka: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázka: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Úvaha: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 162.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. s. 38-42.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah