(2/3)

    [Pokračování ...]
    7. A tito dva přeblažení a bohumilí lidé neukázali se o nic menšími než oni. Napojeni shůry týmž duchem Božím, stali se hodnými dvojnásobné milosti: vyvedli lid z hrůzostrašného ďábelského moře, duchovního faraóna utopili a veškerou moc jeho potřeli. A vyzbrojeni vírou a silou kříže vyvedli je ne na poušť, ale ukázali jim cestu k světlu Božího poznání, vyvedli vodu ne ze skály jako oni, ale krví a vodou, jež vytekly z přečistého boku Pána našeho Ježíše Krista, poskytli věřícím ke spasení věčný pokrm a neskončený život. Zákon pak Boží přeložili sami dva a odevzdali novému národu, když byli proň vytvořili písmena.¹ To, co bylo skryto moudrým a rozumným, bylo jimi zjeveno maličkým v posledním věku (Mt 11, 25). A zákon ten nebyl napsán na kamenných deskách, ale na tělesných deskách srdcí, ani nebyl prohlášen skrze oblak, ani mlhou ani bouří, ale samým Pánem Ježíšem Kristem byl dokončen a odevzdán. Nebyli služebníky stánku (Žd 8, 2), ale hlasateli pravdy, ani kropením krve býčí a kozlí neočišťovali a nekropili poskvrněné k čistotě těla (Žd 9, 13), ale svatým křtem očišťovali ne jen samo tělo, ale v příbytku srdce zažehli všem duševní svíci. Ani nebyli hlasateli nebo služebníky žertvy a oběti, ale vystupovali jako služebníci a hlasatelé neposkvrněné a pokojné služby Kristovy. Vyvoleni za druhy apoštolů pro totéž dílo, vzali duchovně kříž na rameno a prošli celý svět a svým učením naplnili ta místa, kde oni se nezastavili buď pro dálku cest nebo pro množství jiných krajů blízkých, po nichž se rozešli a jako paprsky sluneční ozářili světlem bohopoznání celý svět. V jejich šlépějích chodili i tito, a napojeni od Boha týmž duchem, stali se hlasateli a novými apoštoly téhož slova. Své dílo nestavěli na cizích základech, ale nově vytvořili písmena a upravili je pro nový jazyk. Potom se zaskvěli jako jitřenka, která přijímá světlo od slunce a svítí nad všechny jasněji. A jako dělníci najatí na vinici, kteří nesli tíhu dne a horka, byli uznáni za hodné stejné mzdy naroveň s těmi, kteří přišli v jedenáctou hodinu (Mt 20, 9-10). Tak milost Boží ráčila v poslední věk pro totéž dílo ukázat tyto nové hlasatele a tyto hvězdy celému světu. A oni opásali pevně svá bedra dobrým činem a vírou (L 12, 35), vzešli jako slunce a svými stopami osvěcovali temná místa, sežehli duchovním ohněm všelikou mlhu pohanství a kacířství, nešetřili své duše, nešetřili svého těla, ale byli hotovi vždycky za pravou víru s rozkoší vypít kalich Kristův (Mt 20, 23).

    8. U Saracénů a Chazarů se ukázalo, že jsou nepřemožitelni. Ale jako David kdysi pokořil pýchu cizozemce a zahubil jej, při čemž tři kaménky předobrazovaly Trojici, a jeho vlastním mečem mu uťal hlavu, čímž si získal tisícerou chválu od synů izraelských, tak i tito otcové, služebníci a hlasatelé trojosobního božství, když se octli ve shromážděních Saracénů a Židů, jejich vlastními knihami a jazykem, mečem ducha, uťali a zničili jako plevel mohamedánské lži a židovskou zlobu a spálili je duchovní milostí. Slovo pak Hospodinovo zaseli jako pšenici na nivě srdce a všechny potěšili slovy tekoucími jako med. Jasně vyznávali Boha trojjediného bez počátku a ukázali, jak se v jediné podstatě stejně skví Otec i Syn i Duch svatý. Ulovili je tak jako ryby sítí slov a pokřtili z Chazarů asi dvě stě urozených mužů kromě žen a dětí, začež se jim dostalo trojnásobné pochvaly od celé církve.

    9. Odtud odešli do západních krajin a tam zvěstovali slovo Boží mezi národem novým a předali jim veškeren církevní zákon, který přeložili z řečtiny do jejich jazyka. Pokořili a potřeli zlobu trojjazyčníků, jako plevel ji oddělili od pšenice a předali církvi obilí čisté a skvoucí. V západních pak panonských a moravských krajích zaskvěli se jako slunce, zapudili temnotu hříchu a osvítili je knihami.²

   10. A když naučili žáky úplnému církevnímu řádu a tak dokončili úkol, vydali se na cestu do Říma, aby se poklonili apoštolskému stolci, a s sebou vedli na vysvěcení svůj duchovní plod. Když o tom uslyšel apostolik Hadrián,³ vyšel jim naproti daleko za město Řím a přijal je tak jako anděly Boží, schválil jejich učení a vysvětil Metoděje a jejich žáky na kněžství.

   11. Tu se přiblížil přesvatému a přeblaženému otci našemu a učiteli Konstantinu Filosofu čas, aby došel pokoje. Když uviděl zjevení od Boha o svém skonu, oblékl si černé mnišské roucho a oznámil den svého úmrtí a až do něho po [padesát] dní radoval se a velebil Boha. A tak zesnul v Pánu v roce 6377 (tj. 869) a byl položen k svým otcům, prorokům a apoštolům, mučedníkům a všem svatým. I pochovali ho v chrámu svatého Klimenta, kde se počaly dít na jeho čestném hrobě mnohé případy uzdravení: slepí najednou počali vidět, nemocní se uzdravovat a z posedlých ďábli vycházet. Když to Římané viděli, ještě víc se oddali jeho svatosti.

   12. Převelebného pak a zbožného Metoděje vysvětili na arcibiskupa na stolec svatého Andronika, apoštola Panonie, jednoho ze sedmdesáti,⁴ a odeslali jej do slovanských krajin učit v jejich jazyku a napsali knížatům té země, Rostislavovi a Svatoplukovi a Kocelovi tento list: Hadrián biskup, služebník všech služebníků Božích, Rostislavovi a Svatoplukovi a Kocelovi. Sláva na výsostech Bohu a na zemi mír, v lidech dobrá vůle (L 2, 14). Ježto jsme o vás slyšeli duchovní radosti, které máte ke spasení, posíláme našeho bratra, ctihodného Metoděje, vysvěceného na arcibiskupství, do vašeho kraje, jak jste nás o to žádali, aby vás učil a překládal knihy do vašeho jazyka, aby se vyplnilo slovo prorocké, jak bylo řečeno: Chvalte Pána všechny národy a oslavujte jej všichni lidé, a každý jazyk ať vyznává, že Pán Ježíš Kristus jest ve slávě Boha Otce, amen. (Fp 2, 11) A v evangeliu Pán, když posílal své učedníky, řekl: Jděte a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal, a hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání věků, amen. (Mt 28, 19-20) Vy pak, milované dítky, poslouchejte učení Boží, které bylo v posledních dobách dáno pro vaše spasení, abyste rozumně poučeni, vytvořili důstojný plod a přijali neporušitelný věnec⁵ i v tomto věku i v budoucím se všemi svatými na věky, amen.

   13. Když přišel do končin moravských, všichni lidé mu vyšli vstříc a přijali ho jako anděla Božího.⁶ I otevřely se oči slepých a uši hluchých a jazyky koktavých promluvily klidně. (Iz 32, 3-4) A týmiž ústy, jimiž dřív vzdávali oběti ďábelské na studnách a na všech místech uráželi Boha, děti jejich vzdávají Bohu rozumné a neposkvrněné služby na veškeren svět a na každém místě se oslavuje jméno Boží v lidu novém, jemuž se zjevil jako nový kazatel a apoštol. Zazářil jako slunce, zaháněl mlhu nevědomosti, osvítil srdce všech světlem poznání Boha, tichostí pak s lahodou všechny k sobě přivábil láskou, běh svůj dokonal, víru zachoval (2Tim 4, 7), chrámy ozdobil písněmi a zpěvy duchovními, a tak zesnul v Pánu v roce od stvoření světa 6393 (tj. 885)⁷ a byl položen k otcům svým patriarchům Abrahámu, Izáku a Jakubovi. Stal se podobný všem, obraz všech nosil na sobě, těmto byl rovný, než oni byl menší, jiné však překonal silou a ctností a hrdinným úsilím a zazářil jako slunce paprsky podobenství a poučováním. Myslíme-li na jeho medotekoucí slova, není, k čemu bychom přirovnali jejich duchovní sladkost.
   [Pokračování ...]

Chvalořeč o svatém Cyrilu a Metoději (2. část).
Překlad Josef Vašica (1966).

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
„Proglas“.
„Život sv. Konstantina-Cyrila“.
„Život sv. Metoděje“.
„Chvalořeč o sv. Cyrilu“.
„Mnich Chrabr: O písmenech“.
„Kristián, kap. 1“ o ustanovení Metoděje nejvyšším biskupem.
„Beatus Cyrillus“.
Kroniky: „Granum k roku 891“ (po přepočtu 868) o přinesení ostatků sv. Klimenta do Říma.

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966, s. 260-268.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 137, 146.