MM - hroby - 12/59 Svatopluk

MORAVIA MAGNA

PROBLEMATIKA HROBU KNÍŽETE SVATOPLUKA

PÍSEMNÉ PRAMENY
Luděk Galuška

   [Pokračování ...].
   (122) „Zemřel nešťastně Svatopluk, vévoda Moravanů a pochva vší věrolomnosti ...“, uvádí se k roku 894 ve Fuldských letopisech.¹ „Zemřel též Svatopluk, král moravských Slovanů, muž mezi svými nejrozvážnější a duchem nejbystřejší“, píše k témuž roku naopak kronikář Regino z Prümu. Rozporuplnost některých Svatoplukových činů a bouřlivé životní osudy tohoto zřejmě nejvýznamnějšího moravského panovníka se odrazily i ve zprávách o jeho skonu. Zemřel v roce 894 a za den jeho skonu se někdy považuje 9. březen (podle zprávy z pozdější Dukljanské kroniky). V citovaných písemných pramenech ze 2. poloviny 9. století se však neobjevuje nic, z čeho by se dalo usoudit, co bylo příčinou Svatoplukovy smrti, ani kde a za jakých okolností byl pochován. Nacházíme se tedy v téže situaci, jako v případě pohřbů ostatních vladařů Velké Moravy.
   Konkrétnější jsou o hodně mladší a tedy i méně věrohodné zprávy z kronik vrcholného středověku. Kosmas např. píše, že se Svatopluk na sklonku svého života vzdal panování a tajně vstoupil do kláštera na (123) úpatí hory Zobor blízko Nitry. Žil tam nepoznán a až teprve těsně před svou smrtí údajně prozradil mnichům svoji totožnost.² Podle Přibíka Pulkavy by tam měl být i pohřben. Naopak Aeneus Silvius Piccolomini uvádí, že Svatoplukův syn téhož jména dal ostatky svého otce převést a uložil je mezi hrobky anebo do hrobky předků ve Veligradě (Havlík 1987, 199). Ještě pozdější tradice zapsaná v díle Historia Moraviae poněkud zpochybňuje totožnost mnicha-kajícníka pohřbeného pod Zoborem, protože uvádí, že jím měl být právě vladařův syn Svatopluk II. Ten měl v tamním klášteře pobývat 18 let a nakonec zde měl být v roce 926 i pochován (Havlík 1994, 114).

DVOUAPSIDOVÁ ROTUNDA V MIKULČICÍCH (KOSTEL Č. 6)
Luděk Galuška

Jedno má většina pozdějších zpráv o smrti Svatoplukově společné, vzhledem k jeho dřívějšímu způsobu života zemřel nešťastně a nejčastěji v pozici kajícího se mnicha. Z odborníků tuto verzi nejnověji přebral Z. Klanica (1993 A, 107; 1994, 36-37), když uvedl, že hroby kajících se vládců byly ukládány pod vchody do významných kostelů. A protože prestižní Svatoplukovou stavbou by podle něj měla být dvouapsidová rotunda stojící na předhradí mikulčického hradiska (Klanica 1985 B, 125-127), nevylučuje, že by se u ní mohl nacházet i hrob moravského panovníka (viz obr. 1). Vpravo nebo dokonce i přímo pod předpokládaným vchodem do rotundy se našel hrob 50, nejbohatší z okolního pohřebiště. V něm pohřbený 30 až 40letý muž měl u sebe ozdobný pás s bronzovými pozlacenými kováními a honosné ostruhy a řemínky (Poulík 1963, 143-144).

Obr. 1. Mikulčice. Půdorys 6. kostela – dvouapsidové rotundy
s vyznačením místa nálezu hrobu 50 (podle J. Poulíka).

Právě hrob 50 se uvádí v souvislosti s kajícím se panovníkem (obr. 98). Zatímco datování J. Poulíka zařadilo nálezy z pojednávaného hrobu do starší fáze pohřebiště, tedy do 1. poloviny 9. století, je Z. Klanica toho názoru, že ostruhy patří do okruhu pozdně velkomoravských památek, tedy až někam ke konci 9. století (1985 B, 127). A protože oba autoři založili i dobu vzniku dvouapsidové rotundy na chronologii nálezů z hrobu 50 (a také hrobu 44), je tato stavba v prvním případě kladena do 1. poloviny a v druhém případě do 2. poloviny 9. století. Datace kostela tedy není úplně vyjasněna, ovšem o tom, že pohřbený v hrobě 50 byl za svého života významným příslušníkem velkomoravské nobility není pochyb.

SAMOSTATNÁ HROBNÍ KAPLE SADSKÉHO CÍRKEVNÍHO KOMPLEXU
Luděk Galuška

Na sadské výšině byl zřejmě nejvýznamnější pohřeb uložen do hrobky 12/59. Svědčí o tom nejen jeho poloha v samém středu kaple v severní části církevního komplexu (viz obr. 2), ale také samotný charakter hrobu.³ Pro jeho interpretaci přitom považujeme za důležitá fakta, že se nacházel v hrobce, byl uložen v rakvi, a jedinými nálezy byly dva pozlacené, nepříliš honosné, malé gombíky. Hrobka je jasným svědectvím toho, že nebožtík patřil k absolutní špičce velkomoravské společnosti.

Obr. 2. Hrobka 12/59 uprostřed samostatné kaple přistavěné
na severní straně sadského církevního komplexu (podle L. Galušky).

   Velká, více než třiceti kusy želez kovaná rakev dokládá, že mrtvý byl křesťan. Jeho „výbava“ v podobě dvou gombíků pak dokazuje, že se na jeho pohřbu podíleli zástupci kléru dodržujícího nejen pravidla křesťanského pohřebního rituálu, ale zřejmě i církevního života vůbec, tedy nikoliv vyznavači „hrubého“ křesťanství. Nelze samozřejmě ani vyloučit jistou sounáležitost pohřbeného se samotnými duchovními.
   Je velmi pravděpodobné, že oba pozlacené gombíky netvořily výbavu v pravém slova smyslu,⁴ ale představovaly jen funkční součást posmrtného rubáše. Šlo tedy o spínadla. Právě takto nějak bychom si hypoteticky představovali pohřeb kajícího se Svatopluka, pokud by se zakládala na pravdě domněnka o jeho mnišském konci.
   Problematika hrobu 12/59 je však daleko širší. Nelze pochybovat o tom, že bezprostředně po svém objevu vzbudil nález velkou pozornost. Jisté naděje, že by se mohlo jednat o hrob Metoděje, ukončili podle V. Hrubého brněnští antropologové, kteří označili kosterní pozůstatky z hrobu 12/59 za ženské a později upřesnili, že se věk této ženy mohl pohybovat mezi 25-35 lety. Na základě těchto závěrů uvažoval V. Hrubý v 90. letech o tom, že v kapli mohla být pohřbena některá Svatoplukova manželka, snad česká Svatožizňa.

Obr. 3. Lebka ze sadské hrobky 12/59 s vyznačením folikulární cysty
v levé části dolní čelisti (podle E. Vlčka).

   V roce 1983 byly kosterní pozůstatky převezeny do Prahy, kde se jich na požádání V. Hrubého ujal známý antropolog E. Vlček. Z výsledků jeho výzkumu vyplynulo několik závěrů, které shrnujeme v následujících třech bodech (Vlček 1995, 167-211).
   1. Kosterní pozůstatky ze sadské hrobky 12/59 patří nepochybně muži, v době smrti 45 až 50letému. Byl robustní, vysoký asi 175 cm a značně hmotný. Měl vysokou (124) lebku s vysokým hranatým obličejem a úzkým nosem. Jeho zdravotní stav byl poměrně dobrý, úměrný věku pohřbeného.⁵
   2. V bradové části dolní čelisti, pod neprořezaným, horizontálně uloženým levým špičákem, byl objeven velký dutý-cystický útvar (viz obr. 3). Tato folikulární cysta mohla být v případě vytržení nebo vylomení zejména neprořezaného špičáku příčinou smrti vykrvácením.⁶
   3. Pohřbený měl neobvykle tvarovaný zvukovod, jeho kornout byl šikmo skloněn dolů k okraji bubínkové kosti. Jde o velmi zřídka se vyskytující anomálii i u dnešní populace. Podobně uzavřený zvukovod byl pozorován také u kostry patřící knížeti Bořivojovi I. Shodu mezi oběma jedinci dokládá i krevní skupina B. Jasně genetický vztah mezi sadským nebožtíkem a knížetem Bořivojem I. však nebyl nalezen. Proto lze pouze zvažovat eventuální existenci genetické vazby s pražskými „Přemyslovci“.⁷
   [Pokračování ...].

Luděk Galuška (1996, s. 122-124).

Poznámky:

1 –	Viz Fuldské anály k roku 894.
2 –	Viz Kosmas (I, 14) a jeho zpráva o Svatoplukově zmizení.
3 –	Viz rekonstrukce nálezové situace velkomoravské hrobky 12/59 na následující straně.
4 –	Vyobrazení gombíku najdete na obr. 2 v 3. části článku E. Vlčka (1995) o sadské hrobce 12/59.
5 –	Podrobnosti ke způsobu určení pohlaví a dožitého věku jedince z hrobu 12/59.
6 –	Podrobnosti o možné příčině náhlého a nečekaného úmrtí jedince z hrobu 12/59.
7 –	Přímý geneticky vázaný znak mezi oběma jedinci sice nalezen nebyl, ale i vzhledem k dalším nápadným podobnostem lze zvažovat eventuální existenci genetické vazby mezi Mojmírovci a „Přemyslovci“ (tak nazvala pražskou větev mojmírovského rodokmenu romantizující historiografie 19. století). Jinými slovy, pokud by se našly i jiné důvody a indicie pro existenci tohoto příbuzenství, antropologicko lékařský průzkum E. Vlčka a kol. by jej v žádném případě vyvrátit nemohl, spíše naopak. Tyto jiné důvody a indicie již dříve shromáždil L. E. Havlík (1994, s. 46-57) a doplnil P. Šimík (2004, s. 86-88; 2006, s. 337-364).

Petr Šimík (2005, 2006).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Otázka: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázka: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázka: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázka: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázka: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázka: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvaha: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Josef Poulík: Dvě velkomoravské rotundy v Mikulčicích. Praha 1963.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Zdeněk Klanica: Náboženství a kult, jejich odraz v archeologických pramenech. Velká Morava a počátky československé státnosti. Praha, Bratislava 1985 (B), s. 107-140.
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Brno 1992.
• Zdeněk Klanica: Hlavní hrobka v moravské bazilice. Mediaevalia Historica Bohemica 3, 1993 (A), s. 97-109.
• Zdeněk Klanica: Křížky z 8.-9. století v Mikulčicích. Pravěk NŘ 3, 1993 (B), s. 211-225.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Brno 1994.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001, s. 103.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah