• „K pravoslavnému svatořečení sv. Rostislava 30. října 1994 v Brně“

   Ten, kdo přicházel v neděli 30. října L. P. 1994 po ránu severozápadním svahem markraběcího a královského hradu Špilberku do kopce Gorazdovou ulicí ke katedrálnímu pravoslavnému chrámu sv. Václava v Brně (obr. 1), nemohl jen tak přehlédnout velké množství slavnostně naladěných lidí z domova i z ciziny. A nemohl také přehlédnout slavnostní výzdobu průčelí kostela, kde vedle československého praporu (zároveň státní vlajky ČR) a zlatočerveného moravského praporu se šachovanou orlicí v modrém štítu visel uprostřed zlatožlutý prapor s dvouhlavým černým byzantským orlem a pod ním byla umístěna slavnostně vyzdobená ikona od moravského malíře Jana Kellera (obr. 2), zobrazující světce a knížete ducha Rostislava, krále moravského, který vládl v letech 846-870.

   Krátce po deváté hodině ranní za drobného deště přivítal před vchodem do chrámu Páně nejvyšší evropské pravoslavné hodnostáře a všechny křesťanské věřící i slavnostní hosty kněz brněnské pravoslavné obce pan Jozef Fejsák slovy: „Vítám Vás v Brně na půdě moravského národa“. Zcela zaplněný kostel pravoslaví v moravské metropoli byl pak svědkem téměř čtyřhodinové nejenom církevní slovanské slavnosti evropského i světového významu, přesahující rozhodně přelom staletí a tisíciletí. A že se nejednalo o jen tak obyčejnou nedělní bohoslužbu, dokazuje i velkolepá účast vzácných hostů na svatořečící mši svaté.
   Z církevních otců to byli především vladyka Krištof – moravskoslezský biskup pravoslavné eparchie olomoucko-brněnské, vladyka arcibiskup pražský ThDr. Dorotej – pravoslavný metropolita Čech, Moravy a Slezska i Slovenska, a pravoslavný biskup michalovecký ze Slovenské republiky. Ze sousedních zemí poctili Moravu svou vzácnou návštěvou a účastí pravoslavní biskupové, arcibiskupové, metropolité a zástupci eparchií Polska, Rakouska, Maďarska, Ukrajiny, Ruska, Srbska, Řecka a Bulharska včetně zástupce konstantinopolského pravoslavného patriarchy Bartolomea, jenž kromě Evropy a Malé Asie zastupoval všechny pravoslavné věřící americké.
   Celkem devět biskupů pak odložilo své mitry a sklonilo hlavy před vzácnou a čistou křesťanskou slovanskou památkou svatého Rostislava moravského. Neboť SLOVANÉ od počátku byli a jsou pak po světě zváni jako nositelé SLOVA Božího. Synod pravoslavných biskupů prohlásil knížete Rostislava světcem nejprve v sobotu 29. října 1994 na Slovensku v Prešově a další den v neděli slavnost svatořečení vyvrcholila na Moravě v Brně. Jak konstatoval synod biskupů, kníže Rostislav z Božího vybídnutí pozval na Moravu bratry věrozvěsty Konstantina-Cyrila a Metoděje (sv. Kyrila a sv. Mefodija) s jejich družinou, aby naučili naše předky chválit Boha jejich rodným slovanským jazykem i starobylou staroslověnštinou.
   Na rozdíl od tehdejších germánských církevních poradců pozvaní učení bratři Konstantin a Metoděj velmi dobře znali z předměstí své rodné Soluně v řecké Makedonii jazyk Slovanů. A tak částečně doma v Thessaloniké, pak v byzantském klášteře s podporou císařského dvora a zčásti nakonec zde na Moravě, v letech 862 a 863 až 867 přeložili z řečtiny, kterou byl, kromě pár aramejských částí, psán původními Kristovými apoštoly celý Nový zákon, do staroslověnštiny nejen liturgické modlitby a písně překrásné liturgie sv. Jana Zlatoústého (dodnes na Moravě užívané pravoslavnými, řeckokatolickými i římskokatolickými křesťany), ale i Písmo svaté a první civilní soudní zákoník pro Moravany a jejich slovanské sousedy.
   Král Moravanů Rostislav se tehdy obrátil na císaře byzantské východořímské říše Michaela III. se žádostí o vyslání slovanských věrozvěstů kvůli upevnění nezávislosti Moravy na bavorských a německých panovnících, a tím i zastavení postupu germanizace všech národů Slovanů směrem na východ. Pravoslavná misie Konstantina-Cyrila a Metoděje, jenž se stal prvním moravským arcibiskupem, byla pak dostatečně potvrzena a posvěcena papežem Hadriánem II. přímo v Římě za účasti obou bratrů a jejich učedníků v letech 867-869. Konstantin v Římě přijal mnišské jméno Cyril a v roce 869 zde ve věku 42 let skonal. Jeho bratr Metoděj byl vysvěcen na arcibiskupa moravsko-panonského a vrátil se na Moravu.
   Rostislavův synovec Svatopluk pak v roce 870 vydal svého strýce bavorskému panovníkovi Ludvíku II. Němci. Ten moravského krále Rostislava a nezlomného knížete ducha nejprve za prosazování slovanské liturgie a hájení suverenity Moravy v církevních i státních záležitostech uvěznil, pak nelidsky oslepil a nakonec ho nechal v německém vězení spoutaného těžkými řetězy zemřít mučednickou smrtí, pravděpodobně někdy v období let 876-878.

   Sv. Metoděj zemřel v roce 885 a jeho tělo bylo bylo k poslednímu odpočinku uloženo do moravské země, místo jeho hrobu však není dosud archeology přesně určeno, stejně jako není znám hrob sv. Rostislava v Bavorsku či jinde v SRN. Arcibiskupem Metodějem určený nástupce sv. Gorazd I. a učedníci byli posléze za Svatopluka německými církevními poradci v čele s nechvalně známým biskupem Wichingem z Moravy vyhnáni, avšak dále šířili slovanskou liturgii a slovanské Písmo svaté v sousedním Polsku, v Bulharsku, v Čechách i v dalších zemích Velké Moravy.
   Pravoslavné shromáždění biskupů ČR a SR v červenci 1994 rozhodlo ve dnech 29.-30. října 1994 v Prešově a v Brně oficiálně svatořečit moravského knížete Rostislava. Jemu plně náleží, jako ostatním panovníkům uvádějícím víru Kristovu ke svým národům, naše uctívání ve sboru svatých svědků Jezusa Chrystose, neboť za toto své dílo byl Rostislav týrán a svědčil o něm svým životem.
   Svatořečení Rostislavovo svým oficiálním listem posvětil a schválil pravoslavný patriarcha Bartolomeos v Konstantinopoli, východním to Novém Římě, a dnem pravoslavného svátku sv. Rostislava stanovil jednou provždy 28. říjen.

Srovnání:
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Historie psaná štětce“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 15: „Životní data moravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Dokumenty: „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Dokumenty: „Egregiae virtutis“ aneb Konstantin a Metoděj prohlášeni spolupatrony Evropy (1980).
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“. Encyklika papeže Jana Pavla II. (1985) k 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje.
Kroniky: „Granum k roku 886“ (po přepočtu 863) o křtu (?) Rostislava, krále Moravy, z rukou sv. Cyrila.
Kroniky: „Granum k roku 891“ (po přepočtu 868) o přinesení ostatků sv. Klimenta do Říma.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Kroniky: „Granum k roku 900“ (po přepočtu 877) o úmrtí Rostislava, krále Moravanů.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Úvahy: Vznik a původ přemyslovské pověsti.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Život svatého knížete velkomoravského Rostislava. In: Svatý kníže Rostislav. Kanonizace svatého Rostislava, knížete Velkomoravského Pravoslavnou církví v Českých zemích a na Slovensku 29. X. 1994 Prešov / 30. 10. 1994 Brno. Edd.: Arcibiskup pražský, Metropolita Českých zemí a Slovenska Dorotej, prot. Prof. ThDr. Pavel Aleš a kol. Pravoslavné vydavatelství, Olomouc 1994.
• Pavel Hrůza: K pravoslavnému svatořečení sv. Rostislava v Brně. Moravský král a světec. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 390-394..
• Lubomír E. Havlík: Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1995. MNK, Brno 1996, s. 85-230.
• Lubomír E. Havlík: Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 441-450.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
Další informace www.znojemskarotunda.com – tl. AKCE – Sborník Znojmo 2004.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.