|
[Pokračování ...].
15. Ježto však hanebné
úklady nejhroznějšího nepřítele, aby zanícení pro takovýto
život bylo, bude-li to vůbec možné, odvěkou lstí zmařeno,
nedaly na sebe dlouho čekati, bratr jeho Boleslav,
věkem mladší a pro zvrácenost srdce i ráz svých činů
hodný prokletí, poháněn
vnuknutím ďábelským a krutě proti bojovníku
Božímu vyzbrojen zuřivou zlobou, zatoužil rukou
bratrskou uchvátiti vládu a snažil se se stejně zločinnými
a bezohlednými pomocníky zosnovati co nejúčinnější plány
úkladné vraždy. Avšak Božským předurčením věc, která krátce
nato se přece jen měla stát, byla tehdy, jak jisto a patrno
jest, ještě odložena.
Bez velkého prodlení muž Bohu milý
zavázal se spásným slibem a předsevzetím, že vystaví, dá-li
Bůh, s důstojným uměním stavitelským chrám, jejž zasvětí
ke cti Krista a jeho vítězného bojovníka, blahoslaveného mučedníka
Víta. A bez meškání odhodlaně přikročil k dílu
a horlivě zaujat úmyslem vypravit do královského sídla Řezna
posly, žádaje snažnou prosbou biskupa
Tutona, muže naprosto bezúhonného, aby to dílo Bohu
zasvěcené se uskutečnilo s jeho svolením a souhlasem.1
16.
Když
biskup dal k žádosti blahoslaveného vévody povolení a propustil
laskavě posly, shromáždil Václav naléhavým rozkazem řemeslníky:
práce jde od ruky, nedočkavě vyhlížené dílo se zaskví,
stavba kostela vyvedena až do poslední ozdoby, uvnitř pak je zkrášlen
podivuhodným leskem drahých kovů. Řečený biskup pozván posvětil
kostel ke cti svatého Víta mučedníka a až dosud
skvějí se tu přehojné zázraky, které činí Božská moc na
znamení smrtelníkům.2
Ježto však tím ještě nebylo až do
dna ukojeno srdce žíznící po spravedlnosti Boží, Václav, muž
neocenitelných zásluh a vyvolenec Boží,
zamýšlel složiti žezlo světského důstojenství, které, jak věděl,
je křehké a vystaveno nehodám, a správu
knížectví dobrovolně odevzdati do rukou bratrových;
a rovněž žízní vnitřního žáru dychtil navštíviti v Římě
prahy apoštolů, aby se tam modlil, odříci se pod svatou záštitou
papeže věcí světských a obléci
roucho mnišské a v takovém obcování dožíti
se konec pozemského života.3 Avšak
prozřetelnost nejštědřejšího odměňovatele, který oslavuje
ty, kteří jsou ho hodni, odměnami odpovídajícími zásluhám, ráčila
vyhraditi pro tohoto společníka nebešťanů těžší boje, aby
po slavných v nich vítězstvích došel i slavnějších odměn.
17.
Když
šílená touha bratra Boleslava domoci se jakýmkoli způsobem vlády
sváděla k nejrůznějším úkladům a úskokům proti
Božímu světci, zamýšlená cesta do Říma
byla zmařena4 a v odlehlých
koutech příbytků potají se každým dnem vzmáhalo spiknutí
bezbožného lidu a bylo víc a více podpalováno nenávistí
řečeného bratra, k čemuž sám ďábel poskytoval troud. Avšak
zuřivost těch, kdož se spikli, aby tajně zavraždili přesvatého
muže, nebyla nikterak s to uspíšiti blažený den jeho mučednických
vavřínů, posunout jej před čas, jejž Bůh předurčil. Jeho
bratr však, jsa velmi nedočkavý, aby již pykal za zločin na něm
spáchaný, usoudil, že nemá smysl pokračovati v dosavadních
vražedných úskocích, nýbrž chytře vymyslil a zvolil
jeden nad jiné vhodný k tomu, aby ohavný zločin byl
urychlen. Neboť zatímco všichni měli úkladně skryty zbraně v
záhybech šatů, on dělaje, že hledá smír, předstíral
bratrovi do očí jakoby opravdovou lásku, ale ve skutečnosti ji
ukazoval proto, aby si zjednal příležitost, jak mu ublížit.
[Pokračování ...].
Překlad Zdeněk
Kristen (1969)
Poznámky:
|
|
Petr Šimík (2005).
Srovnání:
• I. stsl. legenda (charv.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
I. stsl. legenda (Vost.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
I. stsl. legenda (Min.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
Crescente (bav.): Zavraždění kněžny
Ludmily, Zavraždění
knížete Václava a translace těla
(chybí motiv vražd).
•
Gumpold (překl. Z. Kristen): Předmluva,
Václavovo mládí,
Václavovy skutky, Václavovo vidění a
proroctví, Z jinocha mužem, obnovení chrámů,
Stavba a posvěcení chrámu, Pozvání
na hostinu, Zavraždění Václava, Translace.
•
Kristián: Stáří
prvních Přemyslovců, Václavovo vidění a proroctví,
Vražda knížete Václava, Přenesení
těla.
•
II. stsl. legenda (Nikol.): Předmluva, Václavovo mládí,
Václavovy skutky, Václavovo vidění a
proroctví, Vražda Ludmily, Převzetí
moci a vyhnání Drahomíry, Stavba
a posvěcení chrámu, syn Zbraslav, Pozvání
do Boleslavi, Přípitek archandělu
Michaelovi, Účast na jitřní, Potyčka
s Boleslavem, Zavraždění Václava, Vyhubení jeho přátel, kněží a služebníků a jejich dětí, Zázrak
s krví, Odplata Nejvyššího, Translace Václavova těla, Zázraky.
•
Fuit (překl. B. Ryba): Vražda
kněžny Ludmily (Boleslava nejmenuje, translaci Ludmilina těla neuvádí).
•
Prolog o Ludmile (překl. J. Vajs): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o Ludmile (překl. J. Vašica): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o Ludmile (překl. E. Bláhová-V. Konzal): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o sv. Václavu (překl. J. Vajs): Zabití
Lidmily, Vyhnání a návrat matky, Vražda Václava, Přenesení těla. |
Literatura:
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek
o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929, s. 64-65.
•
Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech.
Vyšehrad, Praha 1969.
•
Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin
česko-ruských kulturních vztahů,
ed. A. I. Rogov-Emílie Bláhová-Václav Konzal. Vyšehrad, Praha 1976, s. 273-274.
•
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých
panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců
s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír,
Praha 1997.
•
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin
(530-935). NLN, Praha 1997. |
