MM - hroby - Genetické vazby

MORAVIA MAGNA

PROBLEMATIKA HROBU KNÍŽETE BOŘIVOJE

GENETICKÉ VAZBY U NEJSTARŠÍCH PŘEMYSLOVCŮ
Emanuel Vlček

   [Pokračování ...].
   (137) Někteří historikové nejen odmítají stanovená data dožití u knížete Vratislava I. a knížete Václava, ale dokonce nadhazují otázku nevěrohodnosti ostatků. Nebude-li, podle nich, patřit kostra 33letému muži, pak nemůže patřit knížeti Vratislavovi. Totéž je avizováno (J. Sláma 1983, 1990) pro knížete Václava; nebude-li jeho věk spadat do rozmezí 18-33 let, pak zkoumaný skelet a lebka nepatří knížeti Václavovi (D. Třeštík 1983).¹ Dle historiků disproporce vznikly buď použitím nevhodných metod pro stanovení věku, nebo zkoumané pozůstatky těmto knížatům nepatří. Je však pozoruhodné, že u ostatních jedinců rodiny, jejichž pozůstatky byly zkoumány stejnými metodami a postupy, nemají proti dosaženým výsledkům antropologicko-lékařského průzkumu námitek.²
   Proto se nyní zmíním o možnostech antropologicko-lékařského posuzování genetických vztahů mezi členy prvních tří generací historicky známých „Přemyslovců“.
   1. To, co činilo potíže při odhadu dožitého věku u knížat Vratislava a Václava, totiž úplný srůst lebečních švů, který stál v jasném protikladu k rozvoji ostatních znaků kostry, chrupu i chrupavky štítné v závislosti na věku jedince, se stalo právě znakem, jenž spojuje některé členy úzkou rodinnou vazbou. Zjištěný stav srůstu švů odpovídá u kněžny Ludmily více než 60 letům, což je fyziologické. U syna Vratislava a vnuka Václava však ukazuje na více než 60 let, a to již fyziologické není. Je zajímavé, že výskyt tohoto znaku v linii Ludmila – Vratislav – Václav se rozvíjí ve vzestupném trendu od nejstaršího jedince k nejmladšímu. Má tedy opačný směr než jejich dožitý individuální věk, tj. u Ludmily více než šedesát, u Vratislava 45-50 a u knížete Václava ±40 let. Proto můžeme tento nález považovat za znak, který spojuje uvedené jedince po linii: syn Vratislav – vnuk Václav. Druhá linie (kníže K1 a Spytihněv) nevykazuje přítomnost tohoto znaku.
   2. Zcela analogickou vazbu jsme zjistili u mimořádného nálezu jakési „mezivrstvy“ kondenzované kosti v houbovité vrstvě zvané diploë v čelní kosti a v temenních kostech zkoumaných jedinců (E. Vlček-J. Sobota 1984). U kněžny Ludmily na CT snímcích vedených frontálně v kosti čelní a v obou kostech temenních jsme zjistili uprostřed tloušťky kosti čelní i temenních pruhy kondenzované kostní tkáně 2-3 mm široké, jejichž hustota (denzita) dosahovala 800 až 900 měřitelných jednotek oproti 300-400 jednotkám měřitelným v ostatní houbovité diploë. Přitom denzita zevní i vnitřní kompaktní desky uvedených kostí přesahovala 1000 jednotek. Zprvu jsme se domnívali, že tento nález u kněžny Ludmily provází zjištěnou hrbolovitou hyperostózu (zbytnění čelní kosti), která odpovídá určitému klinickému obrazu (tzv. Morgagniho-Stewartova-Moorelova syndromu) zjišťovanému hlavně u žen. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme se setkali se stejným obrazem u jejího syna, knížete Vratislava, u něhož tento nález není doprovázen zbytněním čelní kosti. A překvapení ještě pokračovalo. U vnuka kněžny Ludmily, knížete Václava, se nalezlo prokazatelné zhuštění v houbovité diploë v oblasti temenních kostí.
   Můžeme tedy konstatovat existenci zvláštního nálezu – pruhovité kondenzace kostní tkáně v diploë čelní kosti, který od svého maximálního rozvoje u kněžny Ludmily ubývá směrem k synovi Vratislavovi a který je ještě v reziduu prokazatelný u vnuka kněžny, knížete Václava. Tím máme před sebou dva protichůdně rozvinuté nálezy – předčasný srůst lebečních švů a zcela neobvyklou „mezivrstvu“ kondenzované diploë – u zástupců prvních tří generací, po linii kněžny Ludmily. V druhé linii, u knížete K1 (Bořivoje) a jeho syna knížete Spytihněva, jsme tento nález nezjistili. Zda nález představuje určitý druh změn provázejících nějaký chorobný stav, nelze zatím rozhodnout bez klinického průzkumu. Jisté však je, že můžeme z přítomnosti těchto změn usuzovat na genetickou vazbu mezi zkoumanými příslušníky rodiny kněžny Ludmily.
   3. Další shody mezi zkoumanými jedinci poskytují nálezy ve vývoji čelisti, chrupu, a především v utváření zubních oblouků. U knížete Vratislava je alveolární úsek horní čelisti značně zúžen, je provázen vysokým patrem a otevřeným skusem v předkusu maxily, zkříženým skusem a stěsnáním zubů v dolní čelisti. Podobný obraz vidíme i u jeho syna Václava, kde však předkus není otevřený, ale celá horní čelist je rovněž značně zúžena a vytváří hluboký skus. U kněžny Ludmily byly v hrobě objeveny toliko volné zuby horní a dolní čelisti. Ale způsob jejich otření jasně hovoří o původním hlubokém skusu až o předkusu horní čelisti. I tyto znaky sledovatelné v rozvoji čelistního aparátu je možno pokládat za geneticky vázané (E. Vlček 1982, 1985, 1987). (138)
   4. Z dalších nápadných znaků, které jsou vyvinuty v určitém vzájemném vztahu u prvních „Přemyslovců“, je možno uvést utváření kořene nosního, a to jak v úpravě švu nosočelního, tak v přítomných změnách na kosti čelní a ve střední linii lebky.
   Také další znaky na obličejové kostře, v ušní a týlní krajině hovoří o značných vzájemných morfologických podobnostech.
   5. Podobnostní vztahy zjišťujeme dále mezi lebkami knížete K1 (Bořivoje) a knížete Václava, a mezi lebkami knížete Spytihněva a Vratislava, jak to dokumentuje statistické vyhodnocení měrných znaků (E. Vlček 1987).
   6. Kromě sledovatelných znaků geneticky zakódovaných na skeletu lebky jsme mohli porovnat vztah zkoumaných jedinců i po stránce příslušnosti k sérologickým vlastnostem. V Ústavu soudního lékařství FVL UK v Praze byly stanoveny skupinové sérologické vlastnosti ABO systému z kostní tkáně odebrané z jednotlivých pozůstatků zkoumaných jedinců a byly vyhodnoceny J. Tesařem.
   U kněžny Ludmily byla určena skupina A, u knížete K1 (Bořivoje) skupina B, podobně jako u synů Spytihněva a Vratislava i vnuka Václava vždy skupina B. U manželky knížete Spytihněva byla prokázána příslušnost ke skupině AB. Tedy ani sérologické nálezy nevyvracejí pravdivost historicky stanoveného rodokmenu nejstarších „Přemyslovců“.
   Antropologicko lékařský průzkum pozůstatků ukázal, že genetické vazby mezi členy prvních tří generací nejstarších „Přemyslovců“ jsou spolehlivě prokazatelné a že pochybnosti o věrohodnosti pozůstatků knížete Vratislava a svatého Václava jsou neopodstatněné. Proto považuji toto stručné vysvětlení za užitečné, aby v budoucnu nedocházelo k nedorozumění a zbytečným diskusím.³

[Pokračování ...].

Emanuel Vlček (1997, s. 137-138).

Poznámky:

1 –	Svoje námitky proti Vlčkovým závěrům D. Třeštík publikoval v Československém časopisu historickém v roce 1983 a 1984 (viz literatura níže). Oba články pak znovu zahrnul do „Dodatku 1“ své knihy Počátky Přemyslovců, vydané v roce 1997 (s. 450-476). V literatuře níže jsou uvedeny i články J. Slámy (1983, 1990).
2 –	Námitky nebyly vzneseny pouze v případech, kdy Vlčkovy závěry potvrzují údaje zaznamenané v legendách – srovnej tab. 4 „Životní data a dožitý věk knížat“ – údaje legend v porovnání se závěry E. Vlčka (1997). Na místě je tedy otázka: „Jsou údaje legend o dožitém věku knížat, které se neshodují se závěry E. Vlčka, opravdu tak neotřesitelné, jak se nám snaží namluvit historikové?“ Pochopitelně nejsou – viz např. Proložní legenda o sv. Ludmile ve srovnání s legendou Fuit. Kristián (kap. 3) tedy jen něco buď špatně opsal, anebo chybně vydedukoval a dnes se s těmito informacemi pracuje jako „s historickými fakty“. Srovnej J. Brůžek-V. Novotný (1999, s. 455).
3 –	Poučen tímto vysvětlením M. Lutovský již neopakoval svoji taktickou a strategickou chybu a v roce 1998 přišel s jiným velmi originálním nápadem.

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97- Vratislava I. v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2. část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2. část, 3. část, 4. část, 5. část).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Karel Hilbert: O nálezech rotundy Václavovy. Svatováclavský sborník I, 1934, s. 220-229.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Dušan Třeštík: Nejstarší Přemyslovci ve světle přírodovědeckého a historického zkoumání. Československý časopis historický XXXI, 1983, s. 233-255.
• Jiří Sláma: Nové knihy: Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko-lékařského výzkumu.
Archeologické rozhledy XXXV, 1983, s. 464-466.
• Dušan Třeštík: O novém výkladu chronologie nejstarších Přemyslovců. Československý časopis historický XXXII, 1984, s. 416-423.
• Jiří Sláma: Vratislav a sv. Václav. Archeologické rozhledy XLII, 1990, s. 296-298.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah