L. E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách
JÁDRO KATALOGU PŘEDNÍCH BISKUPŮ MORAVY

Granum cathalogi praesulum Moraviae
k roku 887

   Rozbor zprávy
   (175) Autor „Granum“ nazýval Konstantina pouze jeho klášterním jménem Kyrillos-Cyrillus.¹ Konstantin patrně nebyl biskupem Veligradu, byl však považován za biskupa Martinem z Opavy (Martinus Polonus, 13. století) a titulován biskupem ve „Vita s. Procopii minor“ (konec 13. století). Rovněž „Legenda Moravica“ (kap. VIII) ho nazývala biskupem. Bulharská legenda o „Životě Cyrila“ (kap. II) učinila Cyrila biskupem v Kataonu.²
   Je pravda, že Moravané žádali o biskupa v Konstantinopoli a snad to byl důvod, proč autoři citovaných děl byli utvrzeni ve víře, že právě Cyril byl požadovaným biskupem.³ Tento názor mohl také pocházet (nebo být posílen) ze staršího (nepřesného) výkladu textu příslušného místa ve „Vita Constantini“ (Vatikánský rukopis). Některé pozdější moravské prameny („Beatus Cyrillus“, kap. IV), „Episcoporum Olomucensium series“ z roku 1497 a české prameny (legenda „Quemadmodum“, kap. I, „Historia nova“, kap. I) spojovaly sídlo biskupa Cyrila s Welegradem stejným způsobem jako to učinil autor „Granum“.⁴
   Místo pod názvem Weligrad je zmíněno poprvé v roce 1131-1141. Archeologické vykopávky umožnily uvažovat o tom, že Svatopluk začal stavět nové hlavní město své říše a z hlediska středověku jej (na místě dnešního Uherského Hradiště a Starého Města) plánoval tehdy moderním způsobem. (176) Lokalita patrně existovala ještě v polovici 10. století a dokonce i později.⁵ Poté, když Čechové obsadili Moravu, Velegrad přešel do české tradice jako dávné hlavní město Moravy. Název Velegrad však nesporně souvisí s 9. stoletím, kdy o sídelním městě krále Svatopluka, zvaném „Grad“ psal arabský geograf Ibn Rusta. Podle Ibn Jakúba (kolem roku 965) „Grád“ znamenal veliký hrad, veliké město, šlo tu o obodritský Viligrad, Michelenburg, Magnopolis. Ne bezdůvodně označil král Přemysl Otakar II. nové město založené vedle stávající „villa Welegrad“ (Staré Město) v letech 1257-1258 v místech středověkého Uherského Hradiště jako „nova Velegrad“.⁶ Avšak v době krále Rostislava a příchodu byzantské mise byl hlavním střediskem Moravy hradištní komplex s akropolí objevený blízko Mikulčic.⁷ Toto místo bylo totožné s Rostislavovým hlavním hradem-městem (urbs antiqua Rastizi, „Annales Fuldenses“ k roku 871), jež se nazývalo vlastním jménem „Morava“ (grad Morava). Metoděj přišel do „moravských zemí“ a pak dorazil až „do Moravy“, tj. do Rostislavova hlavního hradu-města.⁸

   Rozbor data
   (194) 887. Obdobný zkrácený úkon lze použít také pro rok 887 („Granum“):
      887+5491/5492=6378/6379  6378/6379–5515/5516=863/864 a 862/863.⁹
   Byl to zřejmě rok 6379 syrské éry,¹⁰ který obsahoval údobí mezi 18. březnem 863 a 17. březnem 864. Jelikož neexistuje důkaz o tom, že Cyril byl kdy vysvěcen na arcibiskupa, zmíněný rok lze spojit jen s příchodem byzantské mise, v jejímž čele stál Konstantin-Cyril, pověřený králem Rostislavem christianizačně-kulturním působením.¹¹

Jádro katalogu předních biskupů Moravy k roku 887.
L. E. Havlík (1998, s. 175-176, 194).

Poznámky:

Petr Šimík (2007).

   Použijeme-li místo alexandrijské éry menší raději a lépe alexandrijskou éru větší (tak jako v některých jiných případech, např. při přepočtu roku 886, 891, 892 a 894), dojdeme k přesvědčivějšímu výsledku (jak vyplývá zejména z pozn. 9 výše):
B. pomocí alexandrijské éry větší (maior) a syrské éry:
       887+5493/5492=6380/6379  6380/6379–5516/5515=864, (21. 3. až 31. 12.) – viz výše obr. 2.
    Vychází rok 864, z toho můžeme vybrat období mezi 21. březnem 864 a 31. prosincem 864.
Obsah zprávy, kterou „Granum“ klade do roku 887, je nejspíš smyšlený, neboť Konstantin-Cyril arcibiskupem ustanoven patrně nikdy nebyl, žádný jiný pramen to alespoň nepotvrzuje. Důležité ale je, že jsme našli, resp. zpřesnili způsob, jakým některá data, obsažená v „Gránu“, nejspíš vznikla.
   Rozdíl mezi rokem 887 („Granum“) a správným rokem 864 římského juliánského kalendáře činí 23. Zpráva tedy pochází z moravského „Chronografu A“.

Petr Šimík (2007).

„Granum“ – úvodní část

„Granum“ o misii byzantských věrozvěstů:
886 – Svatopluk starší, král Moravy, pokřtěn Cyrilem (po přepočtu 863)
887 – tentýž král ustanovil Cyrila arcibiskupem ve Velehradu (po přepočtu 864)
891 – přenesení ostatků sv. Klimenta z Moravy do Říma (po přepočtu 868) – klíč
892 – Cyril se zřekl arcibiskupské hodnosti ve prospěch Metoděje (po přepočtu 869)
894 – Bořivojův křest Metodějem (?), ale spíše sňatek s Ludmilou (!) (po přepočtu 871)
900 – úmrtí Svatopluka staršího, čili krále Rostislava (po přepočtu 877)
907 – Metoděj odchází ze svého sídla ke sv. Klimentovi (po přepočtu 884)

„Granum“ o (arci)biskupech moravských:
900 – úmrtí Cyrila, ve skutečnosti arcibiskupa Metoděje (po přepočtu 885)
901 – papež nazval Svatopluka králem (patronace Říma) (po přepočtu 885)
907 – zpustošení Moravy Arnulfem (po přepočtu 892)
912 – Po smrti Metoděje zůstal arcibiskupský úřad pět let neobsazen (po přepočtu 896)
915 – Císař Arnulf obnovil Svatoplukovo království (po přepočtu 899)
916 – (arci)biskup Jan (po přepočtu 900)
942 – (arci)biskup Silvestr (po přepočtu 926)
961 – biskupství po 10 let neobsazeno (po přepočtu 945)

„Granum“ – dodatky z českých pramenů:
971 – moravské biskupství spojeno s pražským (984?)
928 – kníže Václav zavražděn svým bezbožným bratrem Boleslavem (935)
920 – Svatopluk postoupil Moravské království knížeti Čech (904?)

„Granum“ – celkové shrnutí

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“.
Legendy: „Beatus Cyrillus“.
Dokumenty: „Egregiae virtutis“ aneb Konstantin a Metoděj prohlášeni spolupatrony Evropy (1980).
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“. Encyklika papeže Jana Pavla II. (1985) k 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje.
Dokumenty: „Moravský král a světec“. K pravoslavnému svatořečení sv. Rostislava 30. října 1994 v Brně.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datovaní Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 19: „Rostislav a Svatopluk, králové velkomoravští, v písemných pramenech“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!?
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966, s. 174-181.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Jota, Brno 1994.
• Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 163-223.
• Bohuslav Klíma: Objev prvního velkomoravského kostela na hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, svazek 153, řada společenských věd č. 18. MU, Brno 2001, s. 3-24.
• Luděk Galuška: Slované – doteky předků. O životě na Moravě 6.-10. století. MZM, Obec Modrá, Krajská knihovna Františka Bartoše, Brno 2004.