KRISTIÁNOVA LEGENDA, KAP. 5. (2. část).

   [Pokračování ...].
   (69) Pro tuto věc a všeliké jiné vznikla později převeliká roztržka mezi velmoži, kteří se drželi po boku nábožného vévody, a ostatními, kteří se přimkli k nešlechetné straně bezbožné paní. I rozdělili se rádcové a velmoži země a trní svárů mezi nimi se rozbujelo až k prolévání krve. Než strana spravedlivých, byť nepatrná, přemohla přece, jako se děje vždycky, mocnou stranu nešlechetných. Neboť stále připomínaný (70) vévoda Václav, pečující o to, aby zjednán byl pokoj, z vnuknutí Ducha svatého pojal v srdci úmysl, matku svou, kteráž byla příčinou všeliké nepravosti, vypuditi z vlasti, aby vyhnáním jejím a všech jejích přívrženců, mužů bezbožných, vzájemné zuřivé rozbroje byly utišeny a pokoj církve Kristovy se vzmohl, by jednoho a téhož pána všichni majíce pravému učení Kristovu co nejdokonaleji se naučili – a až by spraveno bylo vše, co se zdálo potřebné k pokoji v říši, zapuzeni a vyhnáni byli synové sváru a zjednán mír, aby matku znovu se ctí domů povolal. A to všecko s pomocí Boha stvořitele vskutku vykonal, neboť matku z říše s největší hanbou vypudil, čímž všemohoucí Bůh zaslouženým trestem jí oplácel za prolití krve nevinné blažené Ludmily, kterou bez příčiny byla utratila. Ale poněvadž byl pln cudné bázně, která trvá věky věků, pamětliv jsa přikázání Božích, jimiž se nám poroučí ctíti otce a matku, znovu po čase ji uvedl do vlasti; panování bývalého však zůstala zbavena až do smrti. Ale kterak se to vše událo, poněvadž daleko by to zavedlo, zcela pominouce, v začatém vyprávění dále postupme. (Potom mnoho protivenství a strastí zažila, též se dočkala zavraždění jednoho syna rukou mladšího svého zrozence.)
   [Pokračování ...].

Kristián: Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho, kap. 5. (2. část).
Přeložil Antonín Stříž (1969).

Poznámky:

Jednotlivé části Kristiánovy legendy:
            Předmluva.
1. kap.: Vynález písma, jeho obhajoba v Římě, ustanovení Metoděje arcibiskupem a Svatoplukova zrada.
2. kap.: Pověst o Přemyslovi, pokřtění Bořivoje a přenesení křesťanství do Čech, pohanská reakce.
3. kap.: Bořivojovi potomci, Václavovo vidění a proroctví.
4. kap.: Vražda Ludmily, dopadení vrahů, stavba kostela nad Ludmiliným hrobem.
5. kap.: Převzetí moci, vyhnání matky, přenesení Ludmilina těla.
6. kap.: Vojín Kristův a jeho Boží zbroj, stavba kostela sv. Víta, záměr odejít do Říma.
7. kap.: Vražda knížete Václava.
8. kap.: Povraždění Václavových přátel i dítek jejich, translace Václavova těla, zázraky.
            Přídavek.

Literatura:
Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969, s. 58-87.
Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998, s. 78-128.