...
přikázání proto jsou lidem dána ... zachovají-li je, bez křídel
vzletět [budou moci] ... i Kristus vzhůru nad naše tělo
vystoupil ... [zanechav nám] toto svaté evangelium. A ten výklad,
který po[dali někteří] mužové, třebaže nebyla pravověrná
jejich nauka, tedy přece dobře [vyložili, takže] nelze zamítat
jejich výklad ... jak praví Cyril Alexandrijský ke knězi
Eulogiovi: [„Ne všecko, co mluví] kacíři, třeba opouštět [a
zamítat], neboť mnoho vyznávají stejně, jako [my vyznáváme]
...“ ... jak jsem řekl, prosím, abyste si vážili ... i výkladu
těch všech mužů ... [a nevytýkali mně] neučenému a hrubému,
jestliže ... [někde] jest položeno slovo nenáležité. Neboť
pokud [jsme mohli], snažili jsme se položiti [slovo] náležité a
báli jsme se přidat [něco] k evangeliu, takže najde-li se někde
i skrovně něco přidáno, ať ten, kdo čte, rozumí, že se tak
stalo z nutnosti, nikoli ze smělosti a rozpaku. Neboť nikdo není
tak smělý ani se tak nezapomene, aby se odvážil přidat nebo
ubrat slovo ... A Mojžíš je v tom [náš] učitel. [Není to] z
nedbalosti, že [slova nejsou vždy] vyjádřena týmiž výrazy.
Neboť k ničemu nám nejsou výrazy a slova, ale jeho (evangelia) smysl. Proto tam, kde se řečtina a slovanština spolu shodovaly, užili
jsme za slovo téhož výrazu; tam kde slovo bylo buď delší
[nebo] ztrácelo smysl, pak jsme se drželi smyslu a vyjádřili
jsme je [jiným] výrazem. Neboť nemůže se vždy stejně vyjadřovat
řecký jazyk, když je pře[kládán do jiného jazyka, a v každém
jazyku, když je překládán] se mnohdy stává, [že slovo v]
jednom jazyku krásné, v druhém [jím není], a co v jiném je
strašné, [v druhém nikoli; co] v jednom značí věc hlavní,
to v druhém [nikoli. A jméno mužské] v druhém jazyku je ženské,
jako řecké mu[žské jméno] potamos, astir, ale
slovansky [ženské] rěka, zvězda. A opět řecky
[... ženská] jména, ale slovansky [mužská ... A opět pravíme]
řecky panta tauta [... a slovansky vьse
se pride ... A opět panta ta] ethni řecky, ale
slovansky vьsě
ęzyci. Neboť [nelze se všude ohlížet
na řecký] výraz, nýbrž smyslu [nutno dbát]. Přichází [totiž
někdy mužské] jméno v řečtině, ve slovanštině však [přichází
ženské], takže přeložíme-li je [mužským jménem,] jak to
stojí v řečtině, bude to na velikou [újmu překladu]. Takových
slov naskytuje se málo, ale jsou. Proto jsme se někde vzdali
[slova] přesného, a dosadili jsme tam smysl [přesný], který má
tutéž platnost. Neboť překládáme kvůli srozumitelnosti
(evangelního) výkladu, a ne kvůli přesnosti výrazů ... A tomu
nás učí veliký apoštol: „Mluvím víc jazyky než vy všichni,
ale ve chrámu chci pět slov rozumem svým povědět, abych i jiné
poučil, než nesčíslně slov jazykem“. A vpravdě veliký učedník
Pavlův (Dionysius) praví: Jest to věru bez užitku, a jak se domnívám,
[chybné, dávat pozor ne na sílu smyslu,] ale na slova. A to nepřísluší
tomu, kdo chce rozumět věcem Božským, ale vnímá holá slova,
která [dál než] až do sluchu nepronikají ...
Legenda: ь
– měkký jer; ъ – tvrdý jer.
Literatura:
Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885.
LD, Praha 1966, s. 101-102.
|
