|
• „Moravští
panovníci dle pozdní tradice“
Pozdní tradice nám nabízí hned několik panovníků (včetně některých
jejich významných činů), z nichž jen některá jména máme
doložena soudobými prameny (L. E. Havlík 1992).
• „Rodokmen
Mojmírovců“
Vztah mezi Mojmírovci a „Přemyslovci“. Rodokmen sestavený dle písemných
pramenů, doplněný o údaje pozdní tradice a výsledky současného
stavu poznání s přihlédnutím k hypotéze o moravském původu
Bořivoje (E. Vlček 1995; L. Galuška 1996; L. E. Havlík
1998; P. Šimík 2006).
• „Kosmovi mytičtí
panovníci“
Kosmou smyšlené imaginární postavy. Jejich počet (osm) převzal
ze znojemských maleb, jejich jména „vypreparoval“ ze staroslověnského
textu (V. Karbusický 1995, s. 216-243). Kristián (992-994), ač o 120 let blíže Kosmou popisované
době, o jejich existenci a jménech ještě nic neví, tak
jako o nich nic neví žádný soudobý historický pramen. Sám
Kosmas (I, 9) říká, že se
o nich jednak mlčí a jednak nepíše.
A proto radí (I, 13): „Věř,
kdo chceš!“
• „Rodokmen historicky doložených
»Přemyslovců«“
Mojmírovci, potomci moravského krále-oráče Rostislava, vládnoucí
od poslední čtvrtiny 9. století v Čechách, jsou
od 19. století nazýváni „Přemyslovci“, podle svého údajného mytického předka Přemysla
Oráče. V rodokmenu je také naznačen možný příbuzenský vztah
se Slavníkovci podle J. Zástěry (1990) a podle D. Třeštíka
(1997). Jiný výklad původu Slavníkovců
nabízí J. Cinert (2008).
• „Břetislav,
jeho synové a vnuci“ (do roku 1140) aneb Navázal Břetislav
„vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Rozrod pražského vládnoucího rodu v 7. a 8. generaci (podle
VDZKČ I. 1999).
• „Břetislav
a jeho potomci“ (do roku 1230)
První tři čeští králové (podle
VDZKČ I. 1999).
• „Rodokmen
Karlovců“
Zjednodušený rodokmen franských panovníků, potomků císaře
Karla I. Velikého (747-814), zahrnující především panovníky
našeho tehdejšího západního souseda – Říše východofranské
– v 9. a na počátku 10. století.
• „Rodokmen
Otonů“
Ve zjednodušeném rodokmenu
potomků saského vévody Oty „Vznešeného“ (†912) jsou vedle
římských císařů uvedena také jména, která mají vztah k dějinám
našich zemí a polského státu.
• „Rodokmen
Sálců“
Ve zjednodušeném rodokmenu
potomků korutanského vévody Oty (†1004) jsou vedle králů a římských císařů uvedena také jména, která mají vztah k dějinám
uherského a polského státu.
• „Rodokmen
Piastovců“
Zjednodušený rodokmen
potomků mytického oráče Piasta, jenž oral v hnězdenském
podhradí asi 100 let předtím než polský kníže Měšek přijal
křesťanství (966). Hnězdno se stalo sídlem arcibiskupství v roce
1000.
• „Rodokmen
Arpádovců“
(1. část, 2. část)
Zjednodušený rodokmen uherských panovníků. Uherskému králi
Štěpánovi, zakladateli arcibiskupství, se podle pověsti koruna
snesla na hlavu, když obědval na pluhem.
• „Rodokmen
Štaufovců“
Zjednodušený rodokmen
potomků Fridricha Štaufského (†1105) a jeho manželky
Agnes (†1143), dcery císaře Jindřicha IV. z rodu Sálců.
Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag.
Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
•
Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
•
Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech.
Vyšehrad, Praha 1969.
•
Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda,
Praha 1972.
•
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
•
Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české
pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
•
Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště.
Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu
1993-1994.
MNK, Brno 1995, s. 201, 206-209.
•
Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše
Velkomoravské. MZM, Brno 1996.
•
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých
panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců
s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír,
Praha 1997.
•
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin
(530-935). NLN, Praha 1997.
•
Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí
Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
•
Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední
Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
•
Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři
studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
|
