ZJEDNODUŠENÝ RODOKMEN

7. Rodokmen Piastovců. Zjednodušený rodokmen potomků mytického oráče Piasta. Prvním polským historicky doloženým a současně prvním křesťanským knížetem byl Měšek I., jenž si v roce 965 vzal za manželku Dobravu, dceru českého knížete Boleslava I.

Komentář:
   Praotcem rodu Piastovců byl oráč Piast, syn Choščiska. Podle Galla Anonyma (1115) Piast orající v hnězdenském podhradí přijal přívětivě dva poutníky (cizince), kteří se předtím marně snažili o přijetí u knížete, a poskytnul jim občerstvení. Tyto dvě osoby byly ve skutečnosti andělé, Piastovi předpověděli skvělou budoucnost. Piast byl pak zvolen králem, podle druhé verze až jeho syn.
   Piast tedy nepřijal poselstvo milující kněžky jako Přemysl, ale přímo Boha, na rozdíl od mytického, nevstřícného knížete Popiela, kterého, za tu jeho nevstřícnost, sežraly myši. Podle polských kronik po praotci Piastovi a jeho ženě Řepce tu vládla asi pohanská knížata, jejich syn Siemowit, jeho syn Lešek (Leszek), Ziemomysl (Siemomysl), Leškův syn.

Měšek (Mieszko) (935-992), první historicky doložený kníže, v našich kronikách zvaný Mečislav či Drago. Roku 965 se oženil s dcerou českého knížete Boleslava I. Dobravou, která s sebou přivedla české kněze. Od roku 966 se datuje přijetí křesťanství v Polsku. Jeden z jeho synů dostal jméno Svatopluk, evidentně podle vládce Velké Moravy a zřejmě s ohledem na darování země sv. Petru, jak to v roce 880 učinil právě Svatopluk.
Boleslav I. Chrabrý (992-1025), syn Dobravy, v roce 1000 založil hnězdenské arcibiskupství za účasti císaře Oty III., jenž již koncem roku 999 ustanovil Vojtěchova bratra Radima-Gaudentia „arcibiskupem sv. Vojtěcha“ v jakémsi dosud blíže neurčeném arcibiskupství (jeho sídlem původně měla být zřejmě Praha). V roce 1025 byl korunován na polského krále.
Měšek II. Lambert (1025-1031), manželka Richeza Lotrinská, vnučka císaře Oty II.
Bezprym (1031-1032), starší nevlastní bratr Měškův, vládl terorem, zavražděn. Po něm nastupuje na stolec znovu
Měšek II. (1032-1034). Byl na svou dobu velmi vzdělaný, uměl latinsky a řecky.
Kazimír I. Obnovitel (1034-1058), manželka kyjevská princezna Dobroněha (či Marie) od roku 1040, dcera Vladimíra I. Velkého. Hlavní sídlo přenesl do Krakova, obnovil arcibiskupství hnězdenské. Jeho sestra Gertruda byla provdána za kyjevského knížete Izjaslava, druhá (neznámého jména, snad po matce Richeza) za uherského krále Bélu I.
Boleslav II. Smělý (1058-1079), král od roku 1076. Dceru Svatavu provdal za českého knížete Vratislava II. (1063). Dal se korunovat (třetím) polským králem od hnězdenského arcibiskupa Bogumila, kritiku brutálně potlačil, krakovského biskupa sv. Stanislava dal roku 1079 popravit (prý čtvrcením za živa). Byl vyhnán, zemřel v Uhrách (†1082).
Vladislav I. Heřman (1079-1102), Boleslavův bratr a vůdce odboje, měl za manželku Jitku (Juditu), dceru Vratislava II. a Adléty Uherské (od 1080), po její smrti Juditu Sálskou (1088), dceru císaře Jindřicha III. 
Boleslav III. Křivoústý (1102-1138), syn Přemyslovny Jitky, zpočátku zápasil o moc se svým starším bratrem
Zbygněvem (1102-1107), porazil ho a vyhnal ze země, 1111 ho povolal zpět, uvěznil a oslepil (1112). Zavedl stařešinský nástupnický systém. Někdy v této době (1113-1117) vzniká Kronika Galla Anonyma.

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
    Údaje pozdní tradice.
1. Rodokmen Mojmírovců dle současného stavu poznání.
2. Rodokmen mytických knížat aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
3. Rodokmen „Přemyslovců“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
    Břetislav, jeho synové a vnuci aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
    Břetislav a jeho potomci do roku 1230. První tři čeští králové.
4. Rodokmen Karlovců.
5. Rodokmen Otonů.
6. Rodokmen Sálců.
7. Rodokmen Piastovců.
8. Rodokmen Arpádovců.
    Rodokmen Arpádovců – pokračování.
9. Rodokmen Štaufovců.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Slavníkovské panství“.
Mapky: „Moravské úděly“.

Literatura:
• Josef Žemlička: Čechy v době knížecí. NLN, Praha 1997.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I., II.). Dějiny a současnost XXII, 2000, č. 4, s. 6-11, č. 5, s. 29-32.