• Nejstarší polská píseň psaná směsí staré polštiny a staré češtiny se staroslověnskými prvky

 1.

2.

Překlad do češtiny:   Jiří Kachlík, Brno, Česká republika.
Odborná spolupráce: Jan Biernacki, Puszczikowo, Polsko.
                               Prof. Dr. Tomasz Węclawski, Poznań, Polsko.
Notový záznam:        Viz strana Boga Rodzica Dziewica.

   Výše uvedený nejstarší zachovaný text písně Bogurodzica¹ byl původně napsán ručně na volný lístek papíru. Ten pak byl přilepen na vnitřní stranu obalových desek knihy s latinskými kázáními, sepsanými roku 1407 kcyńským vikářem Maciejem z Grochova.² Tento zápis textu mezi lidem tehdy už známé písně Bogurodzica (tzv. rukopis krakowski I., pořízený dle všeho před rokem 1408) byl pak pod signaturou 1619 uchováván v Bibliotece Jagiellońskiej.³
   Text písně Bogurodzica rukopisu krakovského I. zapsal později kancléř Jan Łaski do svých Statut nazvaných: „Commune incliti Poloniae Regni privilegium constitutionum", vydaných roku 1506 v Krakově.⁴
   Píseň Bogurodzica je nejstarší památkou polské církevní literatury. Dnes se má za to, že tento nejstarší zachovaný text písně pochází ze druhé poloviny 13. století.⁵ Původní text písně tzv. rukopisu krakovského I. má pouze dvě sloky. První sloka obsahuje prosbu k Panně Marii, aby se přimlouvala u svého syna Ježíše Krista, druhá sloka je modlitbou k Ježíši Kristu, Synu Božímu, o udělení daru zbožného života na zemi, a nikdy nekončícího pak štěstí po odchodu prosebníka na věčnost a do nebe.
   Zpočátku byla Bogurodzica písní výlučně církevní. Zpíval ji lid v kostele během křesťanských bohoslužeb. Později, nepřestávajíc být písní církevní, stala se také písní bojovou. Zpívalo ji polské rytířské vojsko před bitvou, aby si u Boha vyprosilo vítězství nad nepřítelem. Tak kupř. v roce 1410, když polské rytířstvo stanulo pod Grunwaldem aby svojí krví zaplatilo moc a štěstí Polska, udeřil o nebesa silný hlas vycházející z tisíců polských prsou a hrdel: „Bogurodzica dziewica!" Ve 14. a v 15. století byla píseň Bogurodzica rozšířena ještě o další, nové sloky (postupně měla celkem až 15 slok). 
   Současně připomeňme, že Bogurodzica nebyla jen písní rytířů, zpívanou před bitvou, ale také důstojnou písní korunovační, vokální liturgickou manifestací křesťanské víry, a také slavnostním hymnem.⁶
   V 16. století píseň Bogurodzica přestala být písní bojovou. Později, v 17. století, bylo už marně usilováno o to, aby byl znovu zaveden zvyk zpívat tuto píseň před bitvou. V 18. století, aby píseň Bogurodzica uchránilo před zapomenutím, vydalo vedení tehdejší polské církve příkaz, aby duchovenstvo katedrály hnězdenské odzpívalo tuto píseň každou neděli u rakve sv. Vojtěcha v katedrále v Gnieznu (Hnězdnu). A tento pěkný zvyk přetrval až do dnešních dnů.⁷
   J. Dlugosz tuto píseň nazval „Carmen Patrium". Poměrně dlouhá řada staletí, během kterých Poláci Bogurodzicu zpívali, ji ověnčila tituly: „Canticum Santcti Adalberti", „Testamentum Sancti Adalberti", apod. Už kancléř Jan Łaski v komentáři ke svojí publikaci 15 slokové verse písně Bogurodzica dodává: „… Z dokumentů a i z jiných svědectví vyplývá Vojtěchovo (Adalbertovo) autorství tohoto hymnu." Podle W. Wydry⁸ se Jan Łaski odvolává na prastaré dokumenty, ze kterých (pro něj) nepochybně vyplývá, že Bogurodzicu napsal někdejší biskup Pražský sv. Vojtěch. S největší pravděpodobností měl tehdy Jan Łaski v rukou dokument s textem Bogurodzici a s notovým zápisem melodie této písně, uchovávaný v polském Gnieznu (Hnězdnu), ve kterém bylo uvedeno jméno sv. Vojtěcha (sv. Adalberta) jako jméno autora písně.⁹
   Profesor Radoslav Večerka se odvolává na rozšíření politické moci velkomoravského krále Svatopluka Velikého na Vislansko a Krakovsko, když upozorňuje na existenci nepřímých svědectví o jistém vztahu staroslověnštiny k polskému území: „…Vedle polské křesťanské terminologie s prvky staroslověnskými a staročeskými je to zejména nejstarší polská píseň Bogurodzica dziewica, psaná směsí staré polštiny a staré češtiny se staroslověnskými elementy“.¹⁰

Poznámky:
  1 – Chrzanowski 1971, s. 22-23.
  2 – Dzianisz, Kościelecka 1996, s. 124-128.
  3 – Viz výše pozn. 2.
  4 – Viz výše pozn. 2.
  5 – Viz výše pozn. 1.
  6 – Viz výše pozn. 2.
  7 – Viz výše pozn. 1.
  8 – Wydra 1992.
  9 – Viz výše pozn. 2 a pozn. 8.
10 – Večerka 2000, s. 46.

Jiří Kachlík (12.6.2005).

Literatura:
Chrzanowski, I.: Historia literatury niepodległej Polski (965-1795), Państwowy Instytut Wydawniczy (PIW), wydanie
     11, Warszawa, 1971.
Wydra, W.: Dzieje legendy o św. Wojciechu, autorze Bogurodzicy, in: Św. Wojciech w tradycji i kulturze
     europejskiej, Gniezno 1992.
Dzianisz, P., Kościelecka, A.: Najpierw do miasta Gdańska, Wydawnictwo BRYZA, Gdańsk, 1996.
Večerka, R.: Základy slovanské filologie a staroslověnštiny, učební texty MU v Brně, Brno, 2000.