MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

TEXTY

 

„NAPOMENUTÍ VLADAŘŮM“

• „Napomenutí vladařům“ (Vladykamъ zemę Božie slovo velitъ) či tzv. adhortace – promluva k panovníkům – je homiletická skladba,1 za jejíhož autora se pokládá Metoděj.

   Milujte spravedlnost, kdož vládnete zemí ...
   Jestliže tedy slovo Boží přikazuje vládcům země milovat zákon, [je třeba] jako počátek blažené cesty konat spravedlivé skutky, neboť od spravedlivých skutků začínáme blažený život, abychom s bázní seznali, co o jeho zkáze hovoří zákon Boží ...
   Přišel totiž prorok Mojžíš, poučený Bohem, a první hovořil vládcům: »Nepřijmi výpověď lichou«, pravil. O čem se praví, že je výpovědí lichou? Lichou je výpověď bez svědků a tu přijímám pouze po spásném a zjevném zákonném vyšetření.
   Především ti, kteří přijali vládu (panství a moc) od Boha, ať dobře zkoumají pře lidí, kteří jim náleží, každý den rozhodují o nich po trpělivém vyšetřování. Podle [obou] Božích zákonů jsou povinni nemít za lepšího ani jednoho jim podřízeného člověka, ani bratra, ani dítě, ani druha, ani žádného jiného...
   Proto každý kníže-(král) je povinen bez výjimky všechny, kteří jsou pod jeho mocí, vyučovat svatému Božímu zákonu Krista, i proroků a apoštolů a blažených Otců, a všem každý den přikazovat, aby nekřivdili nikomu ze slabších, ani nekonali nijaký pohanský obyčej, ani pohanské přísahy nebo se v něčem nedopustili bludu. Neboť nemá zajisté nic společného světlo se tmou ani synové světla – křesťané s pohany.2
   Svatý křest [třeba] mít ve velké úctě a nevydávat jej v posměch, ani se [manželsky] nesměšovat se svými kmotrami a křestními dcerami. To všechno totiž zakázaly pod klatbou obecné církevní sněmy.
   Ale i knížata-(králové), kteří by jim takto trpěli jejich zlořády a netrestali je rozdílně, jak se sluší, přiměřeným půstem, postihly klatbou a uvrhly do věčného ohně.
   Bratři, po svatém a spasitelném křtu je [to] každý křesťan s bázní a strachem povinen zachovávat, neboť svatý a blažený apoštol Pavel pravil k věřícím totéž: »Ať není mezi vámi jmenováno smilstvo ani všeliká nečistota, jak se sluší na svaté, a nikdo ať vás nesvede prázdnými slovy, neboť království Boží nezdědí ani smilníci, ani žalobníci, ani nespravedliví.« Proto tedy přichází hněv Boží na vzpurné syny. Povinen je každý pokřtěný uchovávat sám sebe čistým jako svatý chrám Boží. A spokojit se se svou ženou a nic dalšího neobmýšlet ani jako skot se neoddávat nerozumným chtíčům.3 Kdo tedy od nynějška jsa pokřtěn [bude tak] činit, ať se odsoudí podle Božího zákona.
   Rovněž když se tázali Boha a spasitele našeho Ježíše Krista, je-li možno propustit svou ženu pro kterýkoliv nečistý skutek, odpověděl: »Každý, kdo svou ženu propouští kromě důvodů smilstva, způsobuje, že zcizoloží, a každý, kdo se spojí s propuštěnou ženou, cizoloží. Neboť dva lidé, které spojil Bůh, nemají se rozlučovat.« Skrze proroka Malachiáše zvěstoval Bůh a pravil: »Ženu své mladosti ať neopustíš, avšak pojmeš-li [k ní] nenávist a propustíš [ji], bezbožnost na tebe padne«, pravil Pán. Rovněž svatí apoštolové a blažení otcové vyslovili podle svatého zákona veliké a velmi přísné posouzení takové věci a podrobili to velkému prošetřování a postění. I jest každý křesťan povinen v úctě a bázni mít tu, která si ho zvolila, a soudit ji při každé vyskytující se rozepři podle svatého Božího zákona, jak se píše v zákoně.
   Ať se tedy žádný z vládců, – když ovládán ďáblem a vyznává svými ústy, že je věrný srdcem, – nevzdálí od Boha tak, aby se pokoušel pro tmu lhostejnosti nebo některé jiné nevědomosti či tělesné lásky nezachovávat něco z těchto psaných [ustanovení], a ať se nedomnívá, že sám nepodléhá odsouzení k věčnému ohni a na tomto světě Božímu hněvu... . A opět... . Spravedlnost povznáší národ, avšak hříchy a nespravedlnostmi upadají lidé do bídy. A mnoho jiného je, o čem svaté knihy hovoří a vyvolávají u vladařů hrůzu a bázeň.
   Když tedy porozumějí, že tato sláva pomíjí jako sen, ať zvolají ve své mysli, jak pravil svatý apoštol Pavel: »Kdo nás odloučí od lásky Boží a [obou] svatých zákonů: ani oheň, ani meč, ani nic jiného.« A proto ti, kdož zachovávají pevnost ve víře a neporušenost [obou] Božích zákonů a vlády, která je jimi uznaná a svatá, ať se těší na budoucí život, ať doufají, že uslyší blažený hlas Pána svého: »Služebníku dobrý a věrný, v mále jsi byl věrný, nad mnohým tě ustanovím. Vejdi v radost Pána svého.«
   Ani železu, ani ohni! Radujíce se... na věky věkův. Amen.


Poznámky:

1 Homiletika [-ty-], -y ž (ř) círk. odvětví pastorální teologie zabývající se teoretickou i praktickou stránkou kazatelské činnosti; vykladačství náboženských textů, kazatelství.
2 Tuto pasáž z Metodějova textu později použil i Kristián v 1. kapitole své legendy.
3 Tuto pasáž si zase vypůjčil Kosmas (I, 9), když charakterizoval pohana Přemysla a jeho sedm následovníků.

Petr Šimík (2006).

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966, s. 170-181.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 176-179.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah