MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

LEGENDY

 

USTANOVENÍ METODĚJE NEJVYŠŠÍM BISKUPEM

KRISTIÁNOVA LEGENDA, KAP. 1. (3. část).

   [Pokračování ...].
   (60) Sám pak blažený Cyril zůstal tam [v Římě] a přijav roucho mnišské život dokonal, zanechávaje oněm krajinám bratra svého, jménem Metoděj, muže horlivého a ozdobeného všelikou svatostí. Ten mnoho snopků do stodoly Krista Pána sklidiv, byl od samého knížete [Rostislava], který tehdy v končinách těch panoval a jako vznešený císař celé zemi vládl, ustanoven nejvyšším biskupem, maje pod sebou sedm téže svatosti biskupů.1
   Ale poněvadž nepřítel pokolení lidského neustává od samého počátku světa, jakmile člověk byl okusil trpkosti zapovězeného ovoce, až dosavad také rozsévati símě sváru mezi pokoru a pýchu, mezi milování a nenávist a mezi ostatní vůně ctností a zápach neřestí a lituje, že lid jemu vždy v otroctví poddaný se mu vymaňuje a pravému králi Kristu Pánu že jest získáván – proto všemi zbraněmi nešlechetnosti se oděje, nové a nevědomé společníky k tak zrádnému válčení získává a jedovatá semena různic mezi samy předáky a náčelníky metá, pýchy a lakomství ohnivé střely strojí do té míry, že Svatopluk, synovec knížete čili krále nábožného [Rostislava], kterýž byl všecko křesťanství či náboženství dobrotivě v zemi uvedl2 a spravoval,3 na vlastního ujce svého úkladně se vrhl, z království ho vypudil, o zrak oloupil a jedem zbaviti ho života se pokoušel. Ale on, ač zhoubného nápoje se napil, Boží milostí byl ochráněn, že nic zlého neutrpěl.4
   Potom Svatopluk panství v lidu si osobiv, pýchou a zpupností jsa podněcován, se svými stoupenci a družinou jako med plynoucím kázáním biskupa Metoděje přímo pohrdl, přeposvátné výstrahy jeho ne zúplna přijal, nýbrž údy své, totiž národ a lid dílem Kristu, dílem ďáblu v službu dával. Proto od jmenovaného biskupa blahé paměti byla na zemi jeho se všemi obyvateli uvalena klatba a rozličnými pohromami na pozemcích a plodinách zkrušena až do dneška pyká. Bylať dána v plen a zajetí a v lup a spuštění a v úšklebky všelikému tělu chodícímu po ní, poněvadž není společenství světla s tmou, ani smíru Krista s Belialem.5 A co vidíme na nich, jako by se dotýkalo i nás, kteří týmiž kroky pokoušíme se kráčeti, neboť kdo dům sousedův vidí v plamenech, bedliv má býti o svůj.6
   [Pokračování ...].

Kristián: Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho, kap. 1. (3. část).
Přeložil Antonín Stříž (1969).


Poznámky:

1 Konstantin, který přijal mnišské jméno Cyril, zemřel v Římě v roce 869 (viz ŽK XVIIIŽM VII). Metoděj byl pak papežem Hadriánem II. vysvěcen na arcibiskupa panonského a králem Rostislavem na Moravě ustanoven nejvyšším biskupem (869/870). Kristián zde, podobně jako byzantský císař Michael III. ve svém listu, přirovnává Rostislava ke „vznešenému císaři“ maje tím na mysli především jeho prozíravost a důmyslnost.
K vysvěcení Metoděje arcibiskupem ještě za Rostislavovy vlády na Moravě srovnej též Chvalořeč o svatém Cyrilu a Metoději (kap. 12).
2 Pozvání byzantské křesťanské misie věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Moravu (863).
3 Založení samostatné moravské zemské církve završené ustanovením Metoděje arcibiskupem panonským (869).
4 Kristián tu Rostislava představuje jako moravského světce. Svatopluk, chtěje se sám zmocnit vlády, zrádně vydal krále Rostislava Frankům (Fuldské anály k roku 870). Ti jej odsoudili na smrt, byl však králem Ludvíkem omilostněn a „pouze“ oslepen a dožil snad v některém z bavorských klášterů. Jistotu však nemáme.
Místo jeho žalářování není známo. Pouze pozdní domácí „Jádro katalogu předních biskupů Moravy“ má zmínku o datu úmrtí Svatopluka staršího, jak zejména některé české prameny označovaly Rostislava, které klade k roku 900 (= 877) (L. E. Havlík 1998, s. 178).
V Kosmových anagramech (P 149) nalezl F. Borák (2001, s. 19) zmínku, že „Ludmina přijala strýce Rastice na Bánově v pátek svatých Popo, Joela a Apolosa, tj. 25. ledna 894. Na základě uvedené Kosmovy zmínky vyslovil F. Borák domněnku, že „při pronásledování Arnulfových vojsk (správně asi „Karlomanových“) se Bořivoj dostal do Svatého Hippolytu, kde osvobodil z vězení svého otce Rostislava. Ovšem pátek připadl na 25. ledna také v letech: 872, 877 a 883. Zejména začátek roku 872 by dobře zapadal do historického kontextu. Když totiž v závěru roku 871 způsobili Svatopluk a Slavomír společně s Moravany před starým Rostislavovým městem Karlomanovu vojsku „záhubu“, Karloman pak přikázal shromáždit všechny rukojmí, kteří byli v jeho království, a vrátit je Svatoplukovi (Fuldské anály k roku 871).
K roku 894 Kosmas (I, 14) umístil i pokřtění Bořivoje. Stejnou informaci má také „Granum“ k témuž roku. Tehdy ovšem byl Bořivoj již několik let po smrti. Ve skutečnosti se proto mohlo jednat pouze o rok 871, k němuž vede zpřesněný Havlíkův přepočítací klíč, jak vyplývá ze zprávy „Granum“ k roku 894. Původně se jednalo o Bořivojův sňatek, ovšem až někdy na přelomu října a listopadu 871, jeho (smyšlený) křest byl k této zprávě připojen dodatečně z českých pramenů (zřejmě dle Kosmy I, 10 a 14).
5 Belial hebrejsky tolik jako ničema. V knihách starozákonních značí zosobněnou bezbožnost, ďábla; v talmúdu, v kabbále knížete ďáblů stejně jako v knihách novozákonních, kde se tímto slovem označuje protivník Kristův. Srovnej tuto pasáž s Metodějovým textem: Napomenutí vladařům.
6 Pokud Kristián, bratr Boleslava II., napsal: „týmiž kroky pokoušíme se kráčeti“, měl tím nejspíš na mysli: tak jako výše v textu nejmenovaný „král nábožný [Rostislav], kterýž byl všecko křesťanství či náboženství dobrotivě v zemi uvedl a spravoval“, neboť byl jeho potomkem (viz „Rodokmen »Přemyslovců«“).
V následující druhé kapitole pak Kristián uvádí vůbec první verzi přemyslovské pověsti, na kterou navazuje historka o moravském křtu Bořivoje samotným arcibiskupem Metodějem a přenesení křesťanství z Moravy do Čech.

Petr Šimík (2005).

Jednotlivé části Kristiánovy legendy:
            Předmluva.
1. kap.: Vynález písma, jeho obhajoba v Římě, ustanovení Metoděje arcibiskupem a Svatoplukova zrada.
2. kap.: Pověst o Přemyslovi, pokřtění Bořivoje a přenesení křesťanství do Čech, pohanská reakce.
3. kap.: Bořivojovi potomci, Václavovo vidění a proroctví.
4. kap.: Vražda Ludmily, dopadení vrahů, stavba kostela nad Ludmiliným hrobem.
5. kap.: Převzetí moci, vyhnání matky, přenesení Ludmilina těla.
6. kap.: Vojín Kristův a jeho Boží zbroj, stavba kostela sv. Víta, záměr odejít do Říma.
7. kap.: Vražda knížete Václava.
8. kap.: Povraždění Václavových přátel i dítek jejich, translace Václavova těla, zázraky.
            Přídavek.

Srovnání:
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve Mojmírovců.
Ustanovení Metoděje arcibiskupem: Život sv. Metoděje (kap. VIII), Kristián (kap. 1), Diffundente sole (kap. 3).
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   8: „Srovnání motivů ve václavských a ludmilských legendách“.
Tabulka 13: „Průběžný věk prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.

Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislava.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka.
27. část: Bořivojovi synové.

Literatura:
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969, s. 58-87.
Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 149-151.
Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 163-223.
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998, s. 78-128.
František Borák: Neznámá historie Moravy v IX. až XI. století. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 9-121.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah