[Pokračování
...].
(59) Morava, země
slovanská, přijala víru Kristovu, jak podle staré zvěsti věříme
a víme, za dávných dob, za časů prý Augustina, učitele velebného;
Bulgrové však čili Bulharové došli prý té milosti mnohem dříve.
Když pak Bulhaři uvěřili, jistý Cyril, rodem Řek, jak v latinském, tak v řeckém písemnictví zběhlý, vydal se ve jménu
svaté Trojice a nerozdílné jednoty kázat víru Pána našeho Ježíše
Krista též řečenému národu na Moravě přebývajícímu. A přispěním
milosti Boží získav je Kristu, také písmo
čili znaky nové vynalezl1 a Starý i Nový zákon a ještě jiné knihy z řecké nebo latinské
řeči na jazyk slovanský přeložil.2
Kromě toho stanovil, aby mše
a ostatní kanonické hodinky ve chrámě obecným jazykem se zpívaly,
jak se až podnes namnoze děje v krajinách slovanských, zejména
v Bulharsku, a mnoho tím duší Kristu Pánu se získává.
[Pokračování ...].
Kristián: Život a umučení svatého
Václava a svaté Ludmily, báby jeho, kap. 1. (1. část).
Přeložil Antonín Stříž (1969).
Poznámky:
|
Petr Šimík (2005).
Jednotlivé části Kristiánovy legendy:
Předmluva.
1. kap.: Vynález písma, jeho
obhajoba v Římě, ustanovení Metoděje
arcibiskupem a Svatoplukova zrada.
2. kap.: Pověst o Přemyslovi,
pokřtění Bořivoje a přenesení
křesťanství do Čech, pohanská
reakce.
3. kap.: Bořivojovi potomci, Václavovo vidění a proroctví.
4. kap.: Vražda Ludmily, dopadení
vrahů, stavba kostela nad Ludmiliným
hrobem.
5. kap.: Převzetí moci, vyhnání
matky, přenesení Ludmilina těla.
6. kap.: Vojín Kristův a jeho Boží zbroj,
stavba kostela sv. Víta, záměr odejít do Říma.
7. kap.: Vražda knížete Václava.
8. kap.: Povraždění Václavových přátel
i dítek jejich, translace Václavova těla, zázraky.
Přídavek.
Literatura:
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech.
Vyšehrad, Praha 1969, s. 58-87.
•
Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
•
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
NLN, Praha 1998, s. 78-128. |