MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

PÍSMO

 

MNICH CHRABR: „O PÍSMENECH“

SPIS NA OBRANU SLOVANSKÉHO PÍSMA

   Slované dřív, pokud byli pohany, neměli písma, ale počítali a věštili črtami a zářezy. Když pak byli pokřtěni, snažili se psát slovanskou řeč římskými a řeckými písmeny bez dodatečné úpravy. A kterak je možno dobře psát řeckými písmeny bogъ – Bůh nebo životъ – život nebo dzělo – velmi nebo crьkovь – chrám nebo člověkъ – člověk nebo širota – šíře nebo ščedroty – štědrost nebo jadь – jídlo nebo odu – kde nebo junostь – mládí nebo ęzykъ – jazyk, národ a jiná slova těmto podobná. A tak tomu bylo mnoho let.
   Potom však Bůh milující lidi, který všechno řídí a nenechává lidské pokolení bez vzdělání, nýbrž přivádí všechny k poznání a spáse, slitoval se nad národem slovanským a poslal mu svatého Konstantina Filosofa, řečeného Cyrila, muže spravedlivého a opravdového, a ten jim vytvořil třicet osm písmen, jednak podle soustavy řeckých písmen, jednak podle slovanské řeči. Začal prvním písmenem podle řečtiny: oni totiž alfou a on azem. Písmenem se začínalo obojí písmo. A jako Řekové tak učinili, aby napodobili židovská písmena, tak on řecká. Židé totiž mají jako první písmeno alef, což se vykládá takto: ti, kteří vyučují, když se k nim přivede dítě, řeknou mu: „uč se“, což jest alef. A to napodobili Řekové a řekli: alfa. Tak se přizpůsobil termín židovského výkladu slovanskému jazyku, že se praví dítěti místo „uč se“ hledej, neboť alfa znamená v řeckém jazyku: hledej. Tím se řídil i svatý Cyril a učinil prvním písmenem azъ. Poněvadž však je azъ prvním písmenem a je dáno od Boha slovanskému národu k otevření úst, aby rozuměli ti, kdo se učí písmu, vyslovuje se velkým rozevřením úst, kdežto jiná písmena se vyslovují a pronášejí malým otevřením úst.
   Toto jsou slovanská písmena a takto se mají psát a vyslovovat: a b v g d e ž dz z i i g’ (d’) k l m n o p r s t y u ch o (ot) k (št) c č š ъ ь ě ju jo o ę th (f) ch (pavoukovité).
   Někteří ovšem namítají: proč vytvořil třicet osm písmen? Vždyť se může psát i menším počtem, jako píší Řekové dvaceti čtyřmi? Ti však nevědí přesně, kolika píší Řekové. Mají sice čtyřiadvacet písmen, ale ta jim k psaní nestačí. Proto si k nim přidali jedenáct dvojhlásek a tři číselné znaky pro šest, devadesát a devět set, takže dohromady jich jest třicet osm písmen.
   Jiní opět praví: Nač jsou slovanská písmena? Ani Bůh jich nestvořil ani andělé, ani nejsou od prvopočátku jako židovská, řecká a římská, jež jsou od počátku a jsou přijata Bohem. Jiní zase se domnívají, že Bůh sám vytvořil písmena – a ubožáci nejsou si vědomi toho, co mluví – a že Bůh přikázal, aby jen v třech jazycích bylo Písmo, jak je psáno v evangeliu: I byla destička napsána židovsky a římsky a řecky. Slovansky však tu není.
   Co těmto lidem odpovíme anebo co řekneme takovýmto pošetilcům? Nuže, řekneme jim ze svatých knih, jak jsme se naučili, že všechno je od Boha konáno postupně, nikoli najednou. Neboť Bůh nestvořil napřed jazyk židovský ani římský ani řecký, nýbrž jazyk syrský, kterým mluvil též Adam, a od Adama do potopy a od potopy až do té chvíle, kdy Bůh rozdělil jazyky při stavění věže, jak je psáno: Když zmateny byly jazyky ... A jako jazyky, tak byly rozděleny mezi národy i mravy a obyčeje a zřízení a zákony a nauky: Egypťanům připadla geometrie, Peršanům a Chaldeům a Asyřanům astrologie, kouzelnictví, lékařství, čarování a všecka věda lidská, Židům pak svaté knihy, v nichž je psáno, kterak Bůh stvořil nebe a zemi a vše, co na ní jest, i člověka a všechno po pořádku, jakož je psáno. Helénům pak připadla gramatika, rétorika a filosofie.
   Před tím však Helénové neměli písma pro svůj jazyk, nýbrž psali svou řeč písmeny foinickými. Tak tomu bylo mnoho let, až konečně přišel Palamédes, a ten počal od alfy a béty a vynalezl Helénům toliko šestnáct písmen. Kadmos Milétský jim pak přidal tři písmena (J, j, c). A tak psali po mnoho let devatenácti písmeny. Potom Simonides vynašel a přidal dvě písmena (h, w) a Epicharmos tlumočník vynalezl tři písmena (z, x, y). I sebralo se jich čtyřiadvacet. Po mnohých pak létech gramatik Dionysios vynalezl šest dvojhlásek, pak někdo jiný pět a jiný tři číselné znaky. A tak mnozí za mnoho let dali stěží dohromady třicet osm písmen. Potom pak po uplynutí mnoha let na rozkaz Boží našlo se sedmdesát mužů, kteří pořídili překlad (Starého zákona) z židovského jazyka na řecký. Ale pokud jde o slovanské knihy, jediný svatý Konstantin řečený Cyril i písmena pro ně vytvořil i knihy přeložil v několika málo letech, kdežto u nich mnozí po mnoho let, sedm jich písmo upravovalo a sedmdesát překlad. Proto slovanská písmena jsou posvátnější a úctyhodnější, neboť svatý muž je vytvořil, kdežto řecká Helénové pohané.
   A řekne-li kdo, že jich nevytvořil dobře, protože se ještě upravují, odpovíme jim: řecká rovněž mnohokrát upravovali Akvilas a Symmachos a potom mnozí jiní. Je jistě mnohem snadnější později přetvářet, než poprvé vytvořit.
   Otážeš-li se tedy řeckých literátů a řekneš: Kdo vám vytvořil písmena nebo přeložil knihy nebo v které době? – tu málokdo z nich to ví. Otážeš-li se však slovanských spisovatelů: Kdo vám vytvořil písmena nebo knihy přeložil? tu všichni to vědí a odpovídajíce řeknou: Svatý Konstantin Filosof řečený Cyril, ten nám i písmena vytvořil i knihy přeložil, a jeho bratr Metoděj. Neboť jsou ještě živí ti, kteří je viděli. A otážeš-li se, v které době, i to vědí a řeknou, že v době   M i c h a e l a , císaře řeckého, a   B o r i s e , knížete bulharského, a   R a s t i c e , knížete moravského, a   K o c e l a , knížete Blatenského hradu,1 v letech od stvoření světa šest tisíc tři sta šedesát tři.2
   Jsou také jiné odpovědi, jež povíme jinde, nyní není k tomu příhodná doba. Takovou vzdělanost, bratři, dal Slovanům Bůh. Jemu budiž sláva a čest a moc a klanění nyní i vždycky i po neskončené věky. Amen.


Legenda: ь – měkký jer; ъ – tvrdý jer. Viz abeceda.

Poznámky:

1 Kníže Svatopluk tu není (k roku 863) ještě jmenován (tehdy mu bylo asi 16 let). Ve Fuldských análech je poprvé jeho jméno uvedeno k roku 869, patrně coby knížete nitranského (pozn. PŠ).
2 Značnou nesnáz působí rok vynalezení slovanského písma: 6363 od stvoření světa, tj. odečteme-li 5508 podle éry byzantské, rok 855. Podle Života Konstantinova však souvisí sestavení slovanského písma Konstantinem s moravskou misií. Proto se předpokládá, že zde se počítají léta podle éry alexandrijské neboli annianovské, tj. 6363 – 5500, což dává rok 863. Na tento pozdější letopočet ukazuje i Kocelovo působení na Blatenském hradě až v letech 861-884.
Nevíme ovšem, zda Konstantin svůj vynález nechtěl uplatnit již dříve u makedonských Slovanů, v jejichž knížectví na jihu Makedonie po jistou dobu působil jeho bratr Metoděj jako byzantský guvernér (stratég). Tedy na území v bezprostřední zájmové sféře Byzance, což mohlo narazit na nepochopení ze strany patriarchy Fotia.

Petr Šimík (2005).

Komentář:
Chrabrova obrana slovanského písma vedle poučení působila také mocně na probuzení národního vědomí u Slovanů. Jazykové a liturgické dílo soluňských bratří bylo pro ně zdrojem mocné mravní síly. Slované se jím octli na stejné úrovni s předními kulturními národy. Vědomí, že to byli světci, od nichž přijali písmo a knihy, povznášelo je i nad samé Řeky. Ohlas této oprávněné hrdosti ozývá se později také na české půdě, Balbínem počínaje, z obran české řeči.

Josef Vašica (1966).

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Jazyk: „Radoslav Večerka: Staroslověnština“ (1, 2, 3).
Písmo: „Mnich Chrabr: O písmenech“.
Písmo: „Hlaholská a cyrilská abeceda“.
Písmo: „Josef Vašica: Hlaholice a cyrilice“.
Ukázka písma: „hlaholice“.
Ukázka písma: „cyrilice“.
Písemnictví: „Josef Vašica: Velkomoravská škola literární“.
Písemnictví: „Radoslav Večerka: Staroslověnská literární tvorba v 9.-11. století“.
Kroniky: „Granum k roku 886“ (po přepočtu 863).
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Dokumenty: „List moravského krále Rostislavu byzantskému císaři Michaelu III.“ (862).
Dokumenty: „List byzantského císaře Michaela III. králi Rostislavovi na Moravu“ (863).
Dokumenty: „Egregiae virtutis viri“. Sv. Konstantin-Cyril a Metoděj prohlášeni spolupatrony Evropy (1980).
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“. K 1100. výročí úmrtí arcibiskupa Metoděje, apoštola Moravanů a Slovanů (1985).
Historie: „Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem“.
Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci svatého Rostislava pravoslavnou církví.
Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské. LD, Praha 1966, s. 14-19.

• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 116, 117-122.

HLAHOLICE

CYRILICE

• „Kyjevské listy
Ukázka hlaholského textu první orace (kolekty) ze čtvrté mše všední (konec 9. nebo počátek 10. století, fol. 4v) a jeho český překlad. Knihovna Akademie věd Ukrajinské republiky v Kijevě.
• „Život sv. Metoděje, arcibiskupa moravského
Ukázka cyrilského textu Života sv. Metoděje, kap. V.,
a jeho český překlad. Rukopis sborníku Uspenského soboru v Moskvě, 12. století. Knihovna Historického muzea v Moskvě.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah