VZNIK NEJSTARŠÍHO SLOVANSKÉHO SPISOVNÉHO JAZYKA (1/3)

   Staroslověnština je nejstarší slovanský spisovný jazyk. Do písemnictví byla uvedena jako nástroj misionářské, učitelské a církevně organizátorské činnosti Konstantina Filosofa, jeho bratra Metoděje a jejich literární družiny na Velké Moravě v druhé polovině 9. století.
   První slovanský spisovný jazyk i literatura jím psaná byly tedy vytvořeny pro potřeby křesťanského náboženství a přímo se ve svých počátcích formovaly jako jazyk a písemnictví církevní. Proto je důležité uvážit úlohu, kterou křesťanství sehrálo ve velkém přerodu probíhajícím tehdy uvnitř slovanské společnosti: Rozkládalo se staré prvobytně pospolné zřízení, opírající se o společenské jednotky rodové a kmenové, a to vedlo k vytváření kmenových svazů a prvních státních organizací. V oblasti duchovní kultury přinášelo křesťanství Slovanům i ostatním „barbarským“ etnikům, deroucím se v raném středověku na troskách antické civilizace na evropskou kulturní scénu, s novým náboženstvím radikálně nový názor na svět a na úděl člověka v něm, novou desku hodnot i nový morální kodex. To brzy pochopily vládnoucí složky mladých slovanských států a samy usilovaly o přijetí křesťanství a o jeho šíření ve svých zemích.
   Tak tomu bylo i na Moravě v 9. století, kde proces sjednocení starých kmenů v novém státně organizačním útvaru byl v podstatě dovršen už na prahu historické doby (na rozdíl např. od Čech, kde se staré kmenové rozdíly držely podstatně déle). V třicátých letech 9. století narážíme ve velkomoravských dějinách již na jeho poslední fázi, kterou představuje vypuzení nitranského knížete Pribiny ze země a přivtělení Nitranska k jádru moravského státu.
   To byly vnitřní podmínky připravující přijetí křesťanství domácím vývojem. Vnějšími předpoklady pro šíření křesťanství na Moravě bylo rozdrcení avarské moci v Podunají roku 796 Karlem Velikým, které otevřelo teritoriálně i politicky cestu intenzivnímu misijnímu působení z Bavor směrem na východ, především do tzv. Panonie (tj. v podstatě dnešního Maďarska a přilehlých území jugoslávských), ale i na Velkou Moravu. Vedle tohoto proudu od západu se však ve velkomoravských dějinách uplatnil i christianizační a vůbec civilizační proud od jihu a jihovýchodu, vycházející až z prostoru adriatického.
   Při těsném sepjetí církevní správy s aparátem státně administrativním byl však pro další vývoj křesťanství na Moravě rozhodující stav velkomoravských vládnoucích vrstev k sousední říši Franské (která ležela na území dnešního Bavorska a západního Rakouska). Průběžné úsilí o politickou emancipaci z vlivu mocného souseda, které bylo hlavní zahraničně politickou hybnou silou moravských dějin 9. století, šlo ruku v ruce s úsilím i o církevní osamostatnění Moravy od misijního působení bavorsko-franského.¹ Potřeba zavést v zemi do církevních záležitostí řád a pořádek, snaha, aby Morava nebyla spjata církevní organizací se sousedem, od něhož hrozilo bezprostřední nebezpečí politické, a aby byl podvázán vliv bavorského kléru, který tu působil jako expozitura franských mocenských zájmů, přivedly velkomoravského knížete Rostislava k tomu, že se roku 862 obrátil s prosbou o učitele víry znalé slovanského jazyka a organizátory církevních záležitostí na byzantského císaře Michaela III.²
   Při volbě Byzance jako cíle Rostislavova poselství padl snad na váhu i další zahraničně politický motiv. Franská říše získala v té době za spojence říši Bulharskou, která s Velkou Moravou sousedila na jihovýchodě. Velká Morava se tak dostala do nebezpečných kleští. Rostislavovo poselství do Byzance mělo patrně i poslání získat Byzanc za spojence proti Bulharům a zbavit tak Velkou Moravu nepřítele v zádech.³
   [Pokračování ...].

Radoslav Večerka (2002).

Poznámky:

Petr Šimík (2006).

Srovnání:
Josef Vašica: „Velkomoravská škola literární“.
Radoslav Večerka: „Praslovanština“ (1, 2).
Radoslav Večerka: „Staroslověnská literární tvorba v 9.-11. století“.
Vladimír Vavřínek: „Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem“.
Josef Vašica: „Hlaholice a cyrilice“.
Mnich Chrabr: „O písmenech“.
Písmo: „Hlaholská a cyrilská abeceda“.
Ukázka písma: „hlaholice“.
Ukázka písma: „cyrilice“.
Mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci svatého Rostislava pravoslavnou církví.
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Dokumenty: „List moravského krále Rostislavu byzantskému císaři Michaelu III.“ (862).
Dokumenty: „List byzantského císaře Michaela III. králi Rostislavovi na Moravu“ (863).
Dokumenty: „Egregiae virtutis viri“. Sv. Konstantin-Cyril a Metoděj prohlášeni spolupatrony Evropy (1980).
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“. K 1100. výročí úmrtí arcibiskupa Metoděje, apoštola Moravanů a Slovanů (1985).

Literatura:
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871). NLN, Praha 2001.
• Radoslav Večerka: Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. Skriptum, 5. nezměněné vydání, FF MU, Brno 2002, s.  31.

HLAHOLICE

CYRILICE