|
[Pokračování ...].
Králův syn Karloman, který stál
v čele Karantánců, byl u otce v nepřítomnosti obžalován z tak
mnoha a tak velkých zločinů, že právem musel být pokládán za
vinného z velezrady, jestliže by to, co proti němu bylo řečeno,
mohli jeho žalobci prokázat. To tak pohnulo mysl královu, že sám
a před shromážděním svého lidu vyhlásil, že jeho synovi
Karlomanovi se od té doby ani později, dokud bude žít a vládnout,
nedostane z jeho vůle žádné veřejné hodnosti. Když se to
Karloman doslechl, vrátil se přestrašen do Korutan z cesty,
kterou započal do [královského] paláce. Zamýšlel uchránit se
tam u svých [lidí], které považoval za věrné sobě, dokud se
otcův hněv neuklidní a on sám se s pomocí spolehlivých
prostředníků neočistí z toho, co mu bylo křivě vytčeno. Mezitím
král [Ludvík] sebral vojsko, jakoby chtěl
přemoci Rostislava, vévodu moravských Slovanů, za
pomoci Bulharů, kteří přicházeli od východu, jak se
rozšířila pověst.1 Avšak ve skutečnosti
táhl na Karantánce, aby si tam podrobil svého syna. Ten by se
jistě až do té doby bránil, kdyby nebyl oklamán zradou svého
hraběte Gundakara a už něco [nebyl] tušil. Gundakar měl u sebe
téměř celou vojenskou moc, jakoby chtěl zabránit nepříteli ke
vstupu do údolí řeky Švarcavy, a přešel se všemi sbory ke králi
a byl postaven v čelo Karantánie tak, jak mu bylo dříve tajně
slíbeno, jestliže svého pána lstí oklame. A tímto způsobem
si zasloužil hodnost prefekta. Karloman pak přišel k otci na přísahu
knížat, (sebe)jistý vůči zločinům proti němu vzneseným,
jimiž nebyl vinen. A spoléhaje se na svědectví svého svědomí,
projevoval ve všem radost a veselí.2
[Pokračování ...].
Fuldské anály k roku
863.
Poznámky:
|
|
Petr Šimík (2005).
Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy
za Rostislava a Svatopluka“.
„Rodokmen Mojmírovců“
dle
současného stavu poznání.
„Rodokmen Karlovců“.
Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s.
131.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední
Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001. |
