|
[Pokračování ...].
Biskup Otgar a
palatin Rudolf i Ernest, syn vévody Ernesta, kteří byli posláni
se svými lidmi do [země] Čechů, obsadili město vévody Vistraha
po mnoho let odbojné.1
Vypudili z něho Slavitěha, syna Vistrahova, který v něm tehdy
neomezeně vládl. Když uprchl a uchýlil se k Rostislavovi, jeho
bratr, který jím byl vypuzen z vlasti a žil ve vyhnanství u Čestibora
Srbského, přišel věrně ke králi [Ludvíkovi] a byl ustanoven vévodou
místo bratra.2
Fuldské anály k roku
857.
[Pokračování ...].
Poznámky:
|
|
1 –
|
Určení Vistrahova-Slavitěhova knížectví
v Čechách není jednoznačné. Hledalo se dříve mylně na jihovýchodě
Čech (Vitoraz), poté se uvažovalo o území
jihozápadním, nověji bylo ztotožněno s územím Lemúzů,
které v materiální kultuře prokazuje
styky s Moravou (mohyla velkomoravské kněžny v Želénkách na
Duchcovsku) a přímo sousedilo se Srbskem. Tento názor
může podpořit i skutečnost, že v čele tažení stáli
eichstättský biskup a syn prefekta České marky (L. E. Havlík 1992, s. 103).
Podle P. Randuse (2007) území kmene
Lemúzů ovšem nelze hledat v severozápadních Čechách, kam je
lokalizoval R. Turek
(1982), nýbrž východně od území Děčanů a Litoměřiců. Viz
upravená mapka českých kmenových
území. Želénky na Duchcovsku by pak patřily
k území Lučanů.
|
| 2 –
|
Srbský
Čestibor, „který byl Ludvíkovi zcela věrný“,
byl hned následujícího roku Srby zavražděn. |
|
