[Pokračování ...].
Když ten [Ludvík Němec] zpozoroval, že byl
oklamán,1 vrátil se do Frankfurtu,
a když mnohé se svými [velmoži] projednával a zařizoval
ve prospěch říše, tu se také rozhodl poslat
trojí vojsko do různých pomezních oblastí říše: jedno pod svým
starším synem Karlomanem2
na území moravských Slovanů proti
Rostislavovi, druhé pod svým mladším synem Ludvíkem
proti Obodritům a Liňanům, třetí pak pod Thakulfem proti
Srbům, kteří nechtěli na slovo poslouchat, aby po potlačení
vzpour vnějších nepřátel snáze řídil vnitřní správu říše.
V měsíci červenci však, když byla
vojska sebrána, uspořádána a vydala se na cestu, dolehla náhle
uprostřed dne na krále převeliká tíha starostí. Ze západu
totiž přišli vyslanci, opat Adalhart a hrabě Oto, a žádali
ho, aby přišel osobně na pomoc lidu, který se ocitl v nebezpečí
a v nesnázích;3
...
Mezitím mu bylo oznámeno, že na východě
byla uvedena ve zmatek srbská pomezní marka, poněvadž Srbové
zamýšleli odpadnout, úskočně zavraždivše
toho vévodu, který se nazýval Čestibor
a který byl Ludvíkovi zcela věrný. A proto se on vrátil,
jak jen nejrychleji mohl, do své říše, aby vzpouru potlačil.4
Po jeho odchodu pak Karel bez nesnází znovu
obsadil sídlo panství, aniž se mu kdo stavěl na odpor.5
Fuldské anály k roku
858.
[Pokračování ...].
Poznámky:
|