|
Slovanské písemnictví
vstupuje do kulturních dějin jakožto písemnictví náboženské
a církevní. K šíření křesťanského světového názoru a
ideologie byly určeny především tradiční literární útvary,
církví dávno kanonizované. Ještě v Byzanci přeložil
Konstantin základní text, který
potřeboval k působení na Velké Moravě. Byl to tzv. evangeliář
(aprakos – evangelium), tj. úryvky
z evangelií uspořádané podle církevního kalendáře k předčítání
o sobotních a nedělních mších. Na Velké Moravě byl
doplněn o tzv. doplňkové (kompletorní) čtení a zkompletován v úplný
text evangelií, tzv. čtveroevangelium (tetra-evangelium).1
Postupně
pak vznikaly i překlady ostatních knih Nového zákona, dále žaltáře
a ostatních knih Starého zákona, takže Metoděj ke konci svého
života sebral a zredigoval úplný překlad
b i b l e (s výjimkou
knih Makabejských).2
Do stejné literární sféry patřily i texty obřadní
( l i t u r g i c k é ) ,
m o d l i t b y ,
duchovní úvahy a kázání (tzv. h o m i l i e )
a ž i v o t y s v a t ý c h .
Byly to většinou památky přeložené,
hlavně z řečtiny, v podstatně menší míře z latiny (a jen
zcela ojediněle ze staré horní němčiny). Jejich originály
nevznikly tedy – až na některé výjimečné případy – na
velkomoravské půdě, nýbrž tam byly přeneseny
odjinud, a proto také nevypovídají nic o vlastní velkomoravské
skutečnosti.3
Do ní byly zapojeny jako už hotové a jinde vyzkoušené
ideologické a propagační útvary, které měly přinést poučení
o novém chápání světa a člověka, zdůvodnit a „posvětit“
novou třídní strukturu společnosti a nový společenský řád a
upevnit novou morálku.
Se společenským zřízením byly spjaty ještě těsněji
– nejen ideologicky, nýbrž i organizačně a správně
administrativně – skladby obsahu právního,
a to n o m o k á n o n
(sborník církevního práva, předpisů a zákazů), dále
p e n i t e n c i á l
(tj. sborník předpisů o pokání, určený pro kněze zpovědníky)
zvaný „Zapovědi svętyichъ
otьcь“,
zejména tzv. z a k o n s u d n y j
l j u d e m (jakýsi trestní
zákoník občanský). Jde rovněž o památky přeložené (zase
hlavně z řečtiny, z menší části z latiny), ale už sám výběr
článků z předloh a dále i jejich eventuální úpravy přinášejí
cenné svědectví o velkomoravských reáliích.
Nejcennějším plodem velkomoravské literární
aktivity jsou však originální,
nepřeložené skladby odrážející bezprostředně velkomoravskou
skutečnost. První místo mezi nimi zaujímají nesporně dvě
s k l a d b y ž i v o t o p i s n é ,
– „Život Konstantinův“ a
„Život Metodějův“, nazývané
někdy ne zcela přesně „panonské“ nebo „moravsko-panonské
legendy“. Do tohoto okruhu literárních památek patří dále nejstarší
slovanská (nerýmovaná) b á s e ň ,
Konstantinův „Proglas k evangeliu“
(= „Předzpěv ...“; jeho autorství se však někdy přisuzuje
jinému Konstantinovi – mladšímu spisovateli bulharskému), a
konečně dva panegyriky (tj. oslavné řeči) – „Pochvala
Cyrilovi“ a „Pochvalné slovo
na počest Cyrila a Metoděje“ –, jejichž autorem byl pravděpodobně
jeden z čelných představitelů velkomoravské literární družiny
a pozdější vynikající literární tvůrce bulharské literární
školy ochridské Kliment Velický. Na pravé
klenoty středověkého písemnictví slovanského a vůbec
evropského povznáší tato dílka, a hlavně oba Životy, nejen
jejich vybroušená forma,
jejich svrchované mistrovství kompoziční
a kultivovaný jazyk, ale také
jejich jasné ideové zaměření
k obhajobě a ochraně slovanských práv jazykových a národních.4
Z celé rozsáhlé velkomoravské tvorby se však v přímém
rukopisném podání z té doby nezachovalo nic. Věda má k dispozici
jen pozdější opisy památek,
jejichž originální znění (protograf) vzniklo na Velké Moravě.
Na rozsah a obsah velkomoravského písemnictví soudíme
jednak podle starých zpráv o té době a jednak přímo podle oněch
pozdějších opisů, pokud se velkomoravský původ jejich textu
prozradí fakty věcnými nebo jazykovými.5
[Pokračování ...].
Radoslav Večerka
(2002)
Legenda: ь
– měkký jer; ъ – tvrdý jer; ę
– nosové -e, -je.
Poznámky:
|
