MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

LEGENDY

 

ŽIVOT SV. KONSTANTINA-CYRILA

XIV

   [Pokračování ...]
   Zatímco se filozof veselil v Bohu, naskytla se opět jiná věc a úkol ne menší prvních. Neboť Rostislav, kníže-(král) moravský,1 z vnuknutí Božího a po úradě se svými knížaty a s Moravany vypravil [poselství] k císaři [Michaelovi], v němž pravil: „Náš lid se odřekl pohanství a drží se křesťanského zákona, ale nemáme takového učitele, který by nám vyložil [v našem jazyku] pravou křesťanskou víru, aby   i   j i n é   z e m ě , pozorujíce to, nás   n a p o d o b i l y . Tak nám, vladaři, takového biskupa a učitele pošli, neboť od vás se vždy dobrý zákon šíří do všech krajů“.2
   Císař shromáždil poradní sbor3 a povolal Konstantina filozofa, sdělil mu tuto věc a pravil: „Vím, filozofe, žes unaven, ale je třeba, abys tam šel, neboť tuto věc nemůže nikdo vykonat tak jako ty“. Filozof odpověděl: „Ač jsem unaven a tělesně churav, půjdu tam s radostí, mají-li písmo pro svůj jazyk“. Císař mu pravil: „Můj děd i můj otec i mnozí jiní hledali to a nenašli,4 kterak to mohu já nalézt?“ Filozof řekl: „Kdopak může psát řeč na vodu5 a získat si jméno heterika?“ Odpověděl mu opět císař se svým strýcem Bardou: „Chceš-li ty, může ti je vyjevit Bůh, který dává všem, kdo [o něco] prosí bez pochybování, a otvírá tlukoucím“.6 Šel tedy filozof, a jak bylo jeho dávným obyčejem, oddal se modlitbě i s jinými pomocníky. Brzy mu [je] pak zjevil Bůh,7 který slyší modlitby svých služebníků, a ihned složil písmena a začal psát slova evangelia:8 Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha i Bůh byl slovo, a tak dále.
   Císař se zaradoval a velebil Boha se svými rádci. I odeslal jej s mnohými dary, přičemž napsal Rostislavovi takovýto list: „Bůh, který si přeje, aby každý přišel k poznání pravdy a snažil se o vyšší stupeň dokonalosti, viděl tvou víru a snahu, a proto zjevil písmo pro váš národ. Tím učinil nyní za našich let, co nebylo dáno leda v první léta,9 abyste i vy byli připočteni k velkým národům, které oslavují Boha svým jazykem.10 I poslali jsme ti toho, komu je Bůh zjevil, muže ctihodného a zbožného, velmi učeného a filozofa. Nuže přijmi dar větší a vzácnější nad všecko zlato a stříbro i drahé kamení a pomíjivé bohatství11 a hleď s ním rychle upevnit tu věc a veškerým srdcem hledej Boha a nezanedbávej spasení všech, ale vybízej všechny, aby nelenili, ale dali se na cestu pravdy, tak abys i ty, až je přivedeš svým úsilím k poznání pravého Boha, přijal za to odměnu i v tomto věku i v budoucím za všechny ty duše, které uvěří v Krista Boha našeho od nynějška až do skonání, a abys po sobě zanechal památku příštím pokolením podobně jako veliký císař Konstantin!12
   [Pokračování ...]

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. XIV).


Poznámky:

1 ...Neboť Rostislav, kníže moravský: ŽM kap. 5 jmenuje také výslovně knížete Svatopluka. V Životě sv. Metoděje (kap. V) je vedle Rostislava, knížete slovanského, jmenován také Svatopluk jako spoluiniciátor vyslání poselstva do Byzance, přitom v roce 862 mu mohlo být asi tak 15 let – srovnej tab. 12 s výsledky Vlčkova antropologického lékařského průzkumu. Zatímco ŽK vznikl ještě za vlády Rostislava (869), ŽM byl napsán až v roce 886 za vlády Svatopluka, asi proto zde bylo jeho jméno doplněno, i když na vyslání poselstva do Byzance podíl neměl.
2 ...takového učitele, který by nám pravou křesťanskou víru vyložil: Obyčejně zní toto místo takto: takového učitele, který by nám   v   n a š e m   j a z y k u   pravou křesťanskou víru vyložil. Tak také překládá F. Pastrnek (Dějiny o. c. 199): doctorem non habemus talem, qui nos   n o s t r a   l i n g u a   veram fidem christianam edoceat. Avšak textová kritika nás vede k tomu poznání, že slova „v našem jazyku“ (vъ svoi jazykъ) do textu nepatří a že sem byla později vsunuta podle dvojí podobné formule, která se vyskytuje v následujícím výkladu téže kapitoly. Úryvky z tří kapitol ŽK, a sice 14, 15 a 18, se vyskytují jako lekce I. a II. nokturnu v hlaholském officiu římského obřadu, kde se zachovaly v starobylejší jazykové podobě než v rukopisech cyrilských. V lublaňském hlaholském breviáři čteme zde v 1. lekci I. nokturnu (P. Lavrov, Materialy o. c. 130): ...učitela ne imamь takova, ki bi istin’nuju věru kr’st’ěn’skuju skazalь. Slovanské knihy a slovanské písmo byl osobní vynález Konstantina Cyrila, jak vysvítá z dalšího textu, bez moravské iniciativy. Obsah žádosti moravských knížat je zřetelněji vyjádřen v ŽM kap. 5 (J. Vašica 1966, s. 222).
Slova „v našem jazyku“ v původním textu ŽK XIV asi byla, avšak, podle mínění V. Vavřínka (2001, s. 415), nikoli ve skutečném Rostislavově listu. To ovšem nemění nic na tom, že Rostislav nepochybně žádal takového učitele, který by mluvil řečí Moravanům srozumitelnou – tedy slovanským jazykem. Takto Rostislavovu žádost chápal i císař Michael III., jak to i vyplývá z jeho odpovědi Rostislavovi. Viz také např. R. Večerka (2002, s. 32), P. Aleš (1994, s. 6n). Lze tedy připustit i druhou možnost, že v hlaholském officiu byla slova v našem jazyku na tomto místě vynechána. Slovanské písmo a slovanské knihy byly však „vynález“ Konstantina-Cyrila, kterému je zjevil Bůh, uplatněný zřejmě těsně před jeho příchodem na Moravu – srovnej: Mnich Chrabr: O písmenech.
3 ...císař shromáždil poradní sbor: Vyjednávání císařské rady s Konstantinem má v sobě leccos, co doposud nebylo uspokojivě vyloženo. Přihlížíme-li k celkovému zaměření autora ŽK se zřejmou snahou o věcnou přesnost, musíme i jednání u dvora pokládat za odraz skutečnosti. K.-C. je ochoten jít na Moravu, mají-li moravští Slované „knigi v’ svoi ězik“ (podle hlaholského officia; podle cyrilských legend: „bukvi vъ jazykъ svoi“). Staroslověnské „bukъvi“ nebo „kъnigy“ může značit také písmo. Tak to vykládá Grivec ještě ve svém německém spise (Konstantin u. Method o. c. 57: gehe ich gerne dorthin, wenn sie eine Schrift in ihrer Sprache haben), a také ve Fontes (200, p. 7) ponechává v překladu „si habent litteras in lingua sua“, ale ve svém posmrtném díle Slovanska blagovestnika (o. c. 51n) chápe již „knigy nebo bukvi“ jako Písmo svaté, jako bohoslužebné knihy. V té souvislosti je pak pochopitelná bázeň, aby někteří nepokládali tento překlad za herezi, zatímco misie bez těchto knih by bylo marné, bezúspěšné dílo „psané na vodu“. Grivec pokládá (tamtéž 53) tuto Konstantinovu podmínku pro misijní cestu mezi Slovany za moudrý diplomatický tah: císař přiznal, že již jeho předchůdci poznali potřebu slovanských „knih“ a písmen, neboť slovanské zápisy řeckými písmeny nevyhovovaly všem potřebám. „Slovanská bohoslužba mimo hranice byzantské říše jako prostředek politické závislosti byla nepochybně výhodná pro říši. Tak Konstantin dosáhl toho, že byzantská vláda schválila bez námitky jeho původní slovanskou misii, jak ji připravil se svým bratrem a se svými slovanskými učedníky“ (53). (J. Vašica 1966, s. 222).
4 ...Můj děd i můj otec i mnozí jiní hledali to a nenašli: K výkladu tohoto místa srovnej Iv. Dujčev, Vъprosъt za vizantijsko-slavjanskite otnošenija (o. c. 245-265), kde se uvádějí doklady pro to, že slovanská abeceda a slovanské knihy zdály se byzantským císařům již před Konstantinem Cyrilem nejlepším prostředkem pro řešení slovanské otázky, působící velké vnitřní nesnáze v říši. Vyprávění ŽK má tedy věcný historický základ. (J. Vašica 1966, s. 223).
5 ...Kdopak může psát řeč na vodu: Toto rčení „psát na vodu (na vodě)“, obvyklé u Řeků, značí dělat věc zbytečnou, marnou (srov. Grivec, Fontes 200, p. 8).
6 L 11, 10.
7 ...Krátce na to zjevil mu to Bůh: Nesprávný je Grivcův překlad (Fontes 201): Mox autem ei Deus apparuit. Nejde tu o žádnou theofanii. Slovanský text: vъskorě že je (varianty: se, sę, vsę) jemu bogъ javi nachází jednoznačné vysvětlení o něco dále v textu bogь... javlь bukvi vъ vašь jazykъ: Konstantinu na modlitbách se dostalo od Boha zvláštního „zjevení“, tj. pokynu, vnuknutí, inspirace zavést slovanskou řeč do liturgie, jak je to zřetelně vyjádřeno v listu císařově.
8 ...začal psát slova evangelia: Následuje počátek evangelia sv. Jana (J 1, 1), kterým se začínal liturgický aprakosní evangeliář východní církve. Z toho se právem soudilo, že Konstantin začal již v Cařihradě překládat tuto liturgickou příručku, výbor evangelních čtení, jaký se nám zachoval v nejstarších kodexech, hlaholském Assemanově evangeliáři a cyrilské Savině knize. Z tohoto prvotního výboru evangelních čtení vzniklo pak doplněním chybějících partií na Moravě úplné čtveroevangelium neboli tetraevangelium. Srov. o tom s. 22-24.
9 ...co nebylo dáno leda v první léta: Liturgie s lidovou bohoslužebnou řečí vznikaly skutečně jen v prvních stoletích křesťanských.
10 Vedle hebrejštiny, řečtiny a latiny se v Evropě v 9. století stala i staroslověnština jazykem, kterým bylo možné oslavovat Boha. Srovnej další dobové texty a k tomu studii V. Vavřínka (2001, s. 413-419).
11 Konstantinem přeložená evangelia – Písmo – „dar větší a vzácnější nad všecko zlato a stříbro i drahé kamení a pomíjivé bohatství“ ...
12 ...jako veliký císař Konstantin: A. Brückner (ASPh 28, 194) zesměšňuje toto přirovnání jako nehoráznost, ale neprávem. Skoro v téže době přirovnává patriarcha cařihradský Fotios v pastýřském listě, asi z polovice roku 866, bulharského knížete Borise rovněž k císaři Konstantinovi (srov. V. Zlatarski, Istorija na pъrvoto bъlgarsko carstvo, o. c. II, 71n).
Ke „vznešenému císaři“ přirovnal Rostislava i tzv. Kristián v 1. kap. své legendy. Nejmenuje ho sice, ale z kontextu je zřejmé, že jde o Rostislava, Svatoplukova strýce – viz rodokmen Mojmírovců. Z toho lze usoudit, že Kristián staroslověnský text tohoto Životopisu velmi dobře znal, ale také, že musel ovládat hlaholské písmo. K tomu srovnej dále ŽK XVIKristián, kap. 1.

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Pavel Aleš a kol.: Svatý kníže Rostislav. Kanonizace svatého Rostislava, knížete Velkomoravského Pravoslavnou církví v Českých zemích a na Slovensku 29. X. 1994 Prešov / 30. 10. 1994 Brno. Pravoslavné vydavatelství, Olomouc 1994.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah