ŽIVOT
SV. KONSTANTINA-CYRILA
XVII |
[Pokračování ...].
Když se o něm dověděl římský
papež, poslal pro něj.1
A když dospěl do Říma, vyšel mu vstříc
sám apostolik Hadrián se všemi
měšťany nesoucími svíce, neboť se dověděli, že přináší
ostatky sv. Klimenta, mučedníka a papeže římského.
A Bůh jal se tehdy činit zázraky: člověk ochrnulý byl tu
uzdraven a mnozí jiní se zbavili rozličných neduhů, rovněž i zajatci těch, kteří je zajali, po vzývání památky sv.
Klimenta.
Papež přijal slovanské knihy, posvětil
je a položil v chrámu svaté Marie, který slove Fatné.2
Pěli pak
s nimi liturgii. A potom nařídil papež dvěma biskupům, Formosovi
a Gauderichovi, aby vysvětili
slovanské učedníky.
A když je
vysvětili, tu zpívali liturgii slovanským jazykem
v chrámu svatého apoštola Petra a druhý den zpívali v chrámu
svaté Petronily3
a třetí den zpívali v chrámu svatého Ondřeje;
a nato zas u velikého učitele národů, apoštola Pavla, v chrámu
v noci zpívali svatou liturgii slovansky nad svatým hrobem, přičemž
měli ku pomoci biskupa Arsenia,
jednoho ze sedmi biskupů, a bibliotékáře Anastasia.4
Filozof se svými učedníky nepřestával za to vzdávat Bohu náležité
díky.
Římané pak neustávali k němu chodit5 a dotazovat se
ho na všechno a dostávalo se jim dvojího i trojího výkladu. Též
jeden Žid přicházel a disputoval s ním, a jednou mu řekl: „Podle
počtu let Kristus, o němž praví proroci, že se narodí z panny,
ještě nepřišel“. Ale filozof mu spočítal všechna léta
od Adama po pokoleních a ukázal mu přesně, že již přišel a kolik je to let od té doby do nynějška, a po tomto poučení ho
propustil.
[Pokračování ...].
Život sv.
Konstantina-Cyrila (kap. XVII).
Poznámky:
|
1 –
|
...Když se o něm dověděl římský
papež: Za pobytu v Benátkách došlo Cyrilovi pozvání do Říma
od papeže Mikuláše I., který patrně již dříve dostal nějaké
zprávy o působení byzantské mise na Moravě buď od Kocela,
nebo ze strany německých protivníků nebo od samých soluňských
bratří prostřednictvím řeckých mnichů v Benátkách
(srov. Grivec, Fontes 208, p. 1). Papež Mikuláš I. však zemřel
13. listopadu 867 a v Římě je uvítal jeho nástupce
Hadrián II., který byl intronizován 14. prosince
867. Toto důležité datum (konec roku 867) je zároveň
východiskem pro určení doby příchodu slovanských bratří na
Moravu, buď na jaře 863, nebo podle J. Cibulky (v přednášce
posud neuveřejněné) 864.
Lze předpokládat, že dobu svého působení na Moravě volili
nejspíš podle Písma (Zj 11, 3-4).
Jako nejpravděpodobnější doba jejich příchodu na Moravu se pak
jeví podzim roku 863 (viz „Granum“ k roku
886), pokud z Moravy odešli někdy v jarních měsících
roku 867. K samotnému přijetí Konstantina a Metoděje v Římě
ale bezpečně došlo až v lednu následujícího roku, tj. 868
(viz „Granum“ k roku 891).
Srovnej ŽM, kap. VI (pozn. PŠ).
Obě slovanské legendy užívají o papežích epiteta „apostolik“
(z latinského „apostolicus“), a tím zdůrazňují
jejich apoštolský původ. O významu tohoto titulu srov.
Grivec, AAV 17, 1941, 194-195; Fontes o. c. 262 (index
analyticus). |
2 –
|
...v chrámu svaté
Marie, který slove Fatné: Je to bazilika Santa Maria
Maggiore, řecky zvaná Fatné, latinsky „ad Praesepe“ (u jesliček),
nebo také podle stavitele Basilica Liberiana. V tomto
chrámu S. Maria Maggiore byla stará byzantská ikona P. Marie.
Při tomto chrámu byl řecký klášter sv. Praxedy, kde se
asi ubytovali Cyr. a Met. za svého římského pobytu.
Ke stručné zprávě o svěcení slovanských učedníků
podal velmi cenný komentář M. Tadin ve své studii:
Les ordinations des premiers disciples slaves (o. c.
609-619). Vlastnímu svěcení předcházela aprobace slovanských
knih: byla sloužena mše, za níž knihy
byly položeny na oltář. Podle těchto římských
předpisů (ordines romani) nižší svěcení, k nimž
patřil tehdy i subdiakonát, mohla se konat kdykoli, ale
přednost se dávala čtveru sudých dnů. ŽK uvádí jménem
dva světitele: biskupa Formosa
z Porto, pozdějšího papeže (891-896), který byl v listopadu
866 poslán jako papežský legát do Bulharska a měl
tedy jistou znalost slovanských poměrů, a Gaudericha,
biskupa z Velletri, šiřitele kultu sv. Klimenta, jehož
ostatky přinesl Cyril do Říma. Tento Gauderich nebyl za
prvních měsíců pontifikátu Hadriánova v Římě a byl
teprve po mnohých intervencích papežových propuštěn ze
zajetí, do něhož upadl za nepokojů po smrti Mikuláše I.,
a vrátil se do Říma patrně až o velikonocích.
Jinak Grivec (Fontes 208, p. 4), který předpokládá,
že Gauderich se již zúčastnil slavnostního uvítání
soluňských bratří. Podle Tadina jde o dvojí svěcení,
nižší v kvatembrové dny březnové (10. 3. 868),
jehož officiantem byl Formosus, a svěcení vyšší na
jáhna a kněze v kvatembrové dny letní (9., 11.
a 12. června), jež vykonal Gauderich. Je to ostatně
naznačeno autorem ŽK tím, že klade jeho jméno za jméno
Formosovo. |
3 –
|
...sv.
Petronilly: Sv. Petronilla byla ve středověku pokládána za
dceru sv. ap. Petra. Kostely sv. Petronilly a sv. Ondřeje
byly rotundy na jižní
straně baziliky svatopetrské. Srov. J. Cibulka, Římské
kostely, v nichž se na začátku roku 868 konala
liturgie slovanská (Sborník prací filosof. fakulty brněnské
university 1964, F 8). Sv. Ondřej je patronem Řeků a je
také zobrazen na náhrobním obraze sv. Cyrila spolu se sv.
Klimentem (srov. J. Wilpert, Malby v dřevní
basilice sv. Klimenta 1906, 24, 39). N. K. Nikoľskij
ve své studii o literárních památkách připisovaných
Kirilu Filosofu (Izvestja o. c. 414) upozorňuje, že
patrony Soluně byli sv. Ondřej a Pavel, a domnívá
se, že tento patronát Ondřeje a Pavla byl vzat v úvahu
při sestavení ceremoniálu pro svěcení žáků Cyrila a Metoda. |
4 –
|
...biskupa
Arsenia ...a bibliotekáře Anastasia: Arsenius,
biskup z Orte, jeden ze sedmi biskupů-kardinálů
suburbikálních, v roce 865 byl papežským legátem v říši
franské a měl velký vliv na papežském dvoře. Jeho
syn z manželství před přijetím kněžství,
Eleutherius, unesl vnučku papeže Hadriána II. již
zasnoubenou, a když nechtěla svolit ke sňatku s ním,
zavraždil ji i s její matkou (7. března
868). Arsenius brzy nato uprchl z Říma do Beneventu k císaři
Ludvíkovi, aby vyprosil milost pro svého syna, ale byl od císařských
vojáků zabit. – Anastasius,
papežský bibliotekář, byl synovec Arseniův a od mládí
ve službách kurie jako vynikající diplomat a znatel
řeckého jazyka a byzantské církve. Za papeže
Benedikta III. byl zvolen protipapežem, ale po svém zřeknutí
byl přijat na milost. Jako člen papežské delegace na sněmu
v Cařihradě roku 869 napsal velletrijskému biskupu
Gauderichovi památný list, v němž velebí svatost a pokoru
sv. Cyrila a líčí jeho účast při nalezení ostatků
sv. Klimenta v Chersonu, jakož i vysokou literární
hodnotu spisů jím o tom sepsaných. Srov. Pastrnek, Dějiny
20-30, 246-249; Grivec, Fontes 64-67; Vavřínek, Staroslov.
životy Konst. a Met. 41. Anastasius jistě prokázal
velmi platné služby oběma bratřím v kurii při
prosazování slovanské bohoslužby. Po aféře s Eleutheriem
asi v polovici roku roku 868 i on byl nucen utéci z Říma,
byl exkomunikován, ale příštího roku zas mu byla vrácena
jeho dřívější hodnost v kurii. Srov. Grivec, Fontes
51, 209 p. 14. |
5 –
|
...Římané
neustávali k němu chodit...: Bydlil pravděpodobně v klášteře
sv. Praxedy, poblíž chrámu S. Maria Maggiore, kde bylo
náboženské středisko Řeků v Římě, a tam míval
hovory z teologie a filosofie, v nichž podle
svědectví Anastasia bibliotekáře doporučoval mezi jiným
studium spisů sv. Dionýsia Areopagity. Srov. Grivec, Fontes
52, 210. |
|
Josef Vašica
(1966).
Citace:
Zjevení Janovo
Dva svědkové k výstraze světu
(3) A povolám své dva svědky,
a oblečeni v smuteční šat
budou prorokovat tisíc
dvě stě šedesát dní.
(4) To jsou ty dvě olivy a ty
dva svícny,
které stojí před Pánem země.
Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně
deuterokanonických knih).
Český ekumenický překlad. ČBS, Praha 1994.
Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII •
XVIII
Život sv. Metoděje (886):
kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII
Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885.
LD, Praha 1966.
•
Lubomír E. Havlík:
Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 138.
•
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
NLN, Praha 1998.
|
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|