MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

LEGENDY

 

ŽIVOT SV. METODĚJE

Měsíce května 6. den

Paměť a život blaženého
učitele našeho Metoděje
arcibiskupa moravského

Pane! požehnej, Otče!

I

   Bůh dobrotivý a všemohoucí stvořil všecky věci, které nebyly a nyní jsou, viditelné i neviditelné, a ozdobil je všelikou krásou.1 Kdo o ní poněkud přemítá, může částečně pochopit a poznat toho, jenž takováto podivuhodná a mnohá díla stvořil. Neboť z velikosti a krásy děl se obdobně poznává jejich původce.2 Toho andělé opěvují trojsvatým hlasem a my všichni pravověrní jej slavíme ve svaté Trojici, totiž v Otci i Synu i Duchu svatém, to jest ve třech hypostazích, které můžeš nazvat třemi osobami, ale v jednom božství. Před jakoukoli zajisté hodinou a jakýmkoli časem a rokem, způsobem nedostupným rozumu a smyslu i bytostí netělesných, Otec sám zrodil Syna, jak dí Moudrost: Před všemi pahorky mne rodí,3 a jak v evangeliu samo Slovo Boží, učiněné v poslední čas tělem pro naši spásu, řeklo přečistými ústy: Já v Otci a Otec ve mně. Z tohoto Otce vychází i svatý Duch, jak dí sám Syn hlasem Božím: Duch pravdy, jenž z Otce vychází.
   Tento Bůh učinil všechno stvoření, jak praví David: Slovem Hospodinovým jsou utvrzena nebesa a dechem úst jeho všecka síla jejich, on řekl, a stalo se, on přikázal, a bylo vytvořeno. Přede všemi věcmi stvořil člověka tím, že vzal prsť ze země a vdechl do ní dechnutím života duši.4 Tím mu dal soudnou mysl a svobodnou vůli. A uvedl jej do ráje, na zkoušku pak mu stanovil přikázání, aby, zachová-li je, zůstal nesmrtelným, pakliže je přestoupí, aby smrtí zemřel, nikoli z rozkazu Božího, ale ze své vůle. Tu ďábel, když viděl člověka takto poctěného a pobízeného na místo, z něhož sám svou pýchou spadl, způsobil, že přestoupil zákaz.5 I vyhnal Bůh člověka z ráje a odsoudil jej na smrt. Od té chvíle zlý duch počal mnohými úskoky ponoukat a svádět lidské pokolení.
   Ale Bůh z velikého milosrdenství a lásky neopustil lidí docela, nýbrž pro každý rok a čas vyvolil muže a ukázal lidem jejich skutky a ctnosti, aby se všichni jejich příkladem povzbuzovali k dobrému.6 Takovým mužem byl Enos, který první s důvěrou vzýval jméno Páně. Potom Enoch se zalíbil Bohu a byl přenesen do ráje. Spravedlivým v svém pokolení byl shledán Noe a vyvázl z potopy v arše, aby se země opět naplnila a ozdobila tvorstvem Božím.7 Po rozdělení národů, když všichni pobloudili, Abraham poznal Boha a nazván byl jeho přítelem a dostalo se mu zaslíbení: v semeni tvém budou požehnány všechny národy.8 Izák jakožto předobraz Kristův byl vyveden na horu, aby byl obětován. Jákob zničil modly tchánovy a spatřil žebř od země do nebes a vystupující a sestupující po něm anděly Boží a ve svých požehnáních svým synům prorokoval o Kristu.9 Josef živil lid v Egyptě a tím se zdál být božským. Joba Ausitského líčí Písmo spravedlivým, pravdomluvným a bezúhonným; když obstál ve zkoušce naň seslané, bylo mu požehnáno od Boha.10 Mojžíš, který s Aronem patřil mezi kněze Boží, nazván byl bohem faraonovým, stíhal Egypt ranami, vyvedl lid Boží ve dne oblakem světlým a v noci sloupem ohnivým a moře porazil, že přešli po suchu,11 Egypťany pak potopil a v bezvodé pustině napojil lid vodou a nasytil andělským chlebem a ptáky, a po rozmluvě s Bohem, tváří v tvář, pokud je možno člověku mluvit s Bohem, dal lidu zákon napsaný prstem Božím. Jozue, syn Nunův, porazil v boji nepřátele a rozdělil zemi mezi lid Boží. Taktéž soudcové dobyli mnohých vítězství. Samuel Bohem milovaný pomazal a ustanovil krále slovem Páně.12 David pásl v tichosti a naučil jej písním Božím. Šalomoun nadaný moudrostí od Boha nad všechny lidi sepsal mnoho dobrých naučení s příslovími, ač sám je neplnil.13 Eliáš hladem usvědčil lidskou zlobu, vzkřísil mrtvého hocha, svedl oheň z nebe a mnohé přitom popálil, sežehl tímto zázračným ohněm žertvy, mrzké pak kněze pobil a vystoupil do nebe na ohnivém voze a koních,14 svému pak učedníku dal dvojnásobného svého ducha. Eliseus přijal jeho plášť a vykonal pak dvojnásob divů.15 Ostatní proroci každý v svůj čas prorokovali podivuhodné věci, jež se měly stát.
   Po nich veliký Jan, prostředník mezi Starým zákonem a Novým, stal se křtitelem Kristovým a svědkem i kazatelem pro živé i mrtvé. Svatí apoštolé Petr a Pavel s ostatními učedníky Kristovými jako blesky prostoupili celý svět a osvítili celou zemi. Po nich mučedníci svou krví smyli poskvrnu, nástupci pak svatých apoštolů pokřtili císaře a s mnohým úsilím a námahou vyhladili pohanství.
   Ctihodný Silvestr16 s třemi sty osmnácti Otci s pomocí velikého císaře Konstantina shromáždil první sněm do Niceje, zvítězil nad Ariem a proklel jej i jeho blud, který podnítil proti svaté trojici, podobně jako kdysi Abraham s třemi sty osmnácti junáky pobil krále a od Melchisedecha, krále salemského, přijal požehnání a chléb i víno.17 Bylť on zajisté knězem Boha nejvyššího.
   Damas pak a Řehoř Bohoslovec se sto padesáti Otci a velikým císařem Theodosiem v Cařihradě potvrdili svaté vyznání víry, to jest „Věřím v jediného Boha“, vyobcovali Makedonia a prokleli jej i s jeho rouhačstvím, jež mluvil proti Duchu svatému.
   Celestin a Cyril s dvěma sty Otci a s jiným císařem v Efesu potřeli Nestoria i se vším bludem, který hlásal proti Kristu.
   Lev a Anatol s pravověrným císařem Marciánem a s šesti sty třiceti Otci v Chalcedoně prokleli bláznovství a bludařství Eutychovo.
   Vigil s bohumilým Justiniánem a sto šedesáti pěti Otci uspořádali pátý sněm, a (kde se byla nějaká bludná nauka ukryla), vyšetřili ji a prokleli.
   Apoštolský papež Agathon s dvěma sty sedmdesáti Otci a ctihodným císařem Konstantinem na šestém sněmu vyhnali a prokleli mnohé strůjce nepokojů18 se všemi účastníky (bludařských) sněmů,19 totiž Theodora Faranského, Sergia a Pyrrha, Cyra Alexandrijského, Honoria Římského, Makaria Antiochijského a ostatní jejich pomocníky, a upevnili křesťanskou víru tím, že ji postavili na pravdě.
   [Pokračování ...].

Život sv. Metoděje (kap. I).


Poznámky:

1 1Kor 13, 9.
2 Mdr 13, 5.
3 Př 8, 25; 1Pt 1, 20; J 14, 11; J 15, 26.
4 Gn 2, 7.
5 Ef 6, 11.
6 Žd 11, 5; Gn 4, 26.
7 Gn 5, 24; Sir 44, 16n; Jk 2, 23; Gn 22, 19.
8 Gn 35, 2-4; Gn 28, 12.
9 Gn 48, 8-12; Gn 41, 38; Jb 1, 1n.
10 Ex 7, 1; Ex 13, 21.
11 Ž 77, 13.24.40; Ž 105, 14; Ex 33, 11; Ex 31, 18; Dt 9, 10.
12 Sir 46, 16; 1Kr 10, 11; Ž 77, 71; 131, 1.
13 3Kr 17, 1-18.
14 4Kr 2, 11; 2, 9.
15 Převzetí pláště – převzetí závazku. Tento motiv o necelých 150 let později použil autor maleb ve znojemské rotundě. Zde v plášti moravských králů je znovu vyobrazen až desátý pražský kníže, Břetislav I., jenž za své moravské vlády (1019-1034) navazoval na velkomoravskou tradici. Srovnej „Břetislavovi synové a vnuci“.
16 ...Ctihodný Silvestr... shromáždil   p r v n í   s n ě m   do Niceje: Následuje do konce kapitoly přehled církevních sněmů. Je to stručný výtah ze statí o církevních sněmech, jaké se nacházejí hojně v jiných památkách. Dvě takové stati otiskl P. Lavrov: krátkou ve spise Kyrilo ta Metodij o. c. 59, která posloužila za pramen autoru ŽM, a delší v Materialy o. c. XLVII-LIII z Usťužské kormčí knihy. V seznamu ŽM se uvádějí: 1. sněm v Niceji roku 325 proti Ariovi; 2. v Cařihradě roku 381, tzv. 1. cařihradský proti Macedoniově herezi za císaře Theodosia I. a papeže Damasa, jiné seznamy však jmenují zde místo „Řehoře Bohoslovce“, tj. Řehoře Naziánského, cařihradského patriarchu Nektaria; 3. v Efesu roku 431 za papeže Celestina a za přítomnosti sv. Cyrila, patriarchy alexandrijského, hlavního odpůrce Nestoriova bludu, a za jiného císaře, tj. za Theodosia II.; 4. v Chalcedonu roku 451 za papeže Lva Velikého, patriarchy Anatolia a císaře Marciana proti Eutychovi; 5. v Cařihradě roku 553, tzv. cařihradský 2. za papeže Vigilia a císaře Justiniana I. a za přítomnosti 150 „Otců“, tj. církevních hodnostářů (ŽM udává jejich počet na 165) proti bludům Origenovým a proti tzv. „třem kapitolám“, tj. proti spisům Theodora z Mopsuestie, Theodoreta z Cyru a proti listu Ibase perskému biskupu Marisovi. Právě edikt proti těmto třem kapitolám vzbudil na západě velký odpor, kde vzniklo z toho dlouho trvající schizma. Zdá se proto, že vynechání toho, co sněm odsoudil a proklel, stalo se v ŽM úmyslně. V závorce doplněná slova jsou vzata z kratšího slovanského seznamu sněmů u Lavrova (Kyr. ta Met. o. c. 58). Konečně se tu děje zmínka o 6. sněmu v Cařihradě roku 680, tzv. 3. cařihradského neboli 1. trullském, za papeže Agathona a císaře Konstantina Pogonata, kde byl odsouzen blud monotheletismu, mezi jehož stoupence je pojat i římský papež Honorius, protože jej nepotíral s dostatečnou prozíravostí a energií. Také v římských seznamech té doby bývá Honorius uváděn mezi odsouzenými. Srov. Grivec AAV, 1941, 107, p. 13. (J. Vašica 1966, s. 242).
17 Gn 14, 14-19.
18 ...strůjce nepokojů: slov. vъskološa, chybně místo vъskoljoštę.
19 ...se všemi účastníky (bludařských) sněmů: V ŽM se zde čte: sъ vьsěmi sъnьmniky. Myslí se tím nejspíš účastníci sněmů konaných v Cařihradě roku 638 a 639 za patriarchů Sergia (v prosinci 638) a Pyrrha, kteří podepsali bludný monotheletický projev („ekthesi“) patriarchy Sergia.

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966, s. 235.
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 111.
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998, s. 53.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah