XV

   [Pokračování ...].
   Když přišel na Moravu přijal jej Rostislav s velikou úctou,¹ shromáždil žáky a dal je k němu do učení. Brzy přeložil všechen církevní řád² a naučil je jitřním a ostatním hodinkám, nešporám, kompletáři i obřadům mešním. I otevřely se podle slova prorokova uši hluchých, aby slyšely slovo Písma, a jazyk zajíkavých zjasněl.³ Bůh se nad tím zaradoval a ďábel zastyděl.
   Když Boží učení rostlo, ďábel, zlý závistník od počátku, nestrpěl tohoto dobra ale vešel do svých nástrojů a začal mnohé podněcovat a říkat jim: „Tím se Bůh nijak neslaví, neboť kdyby mu to bylo vhod, cožpak by nebyl mohl způsobit, aby od počátku psali písmem své řeči a tak slavili Boha? Ale on si vyvolil jen tři jazyky, hebrejský, řecký a latinský, jen těmi se má Bohu vzdávat chvála“. Ti, kdo tak mluvili, byli latinští a franští arcikněží⁴ s kněžími a učedníky. Filozof se s nimi potýkal jako David s cizozemci a porážel je slovy Písma a nazval je trojjazyčníky a pilátníky, ježto Pilát tak napsal v nadpise [kříže] Páně.⁵
   Ale nejen toto jediné hlásali, učili též jiné zvrácenosti. Tvrdili, že pod zemí žijí lidé velkohlaví⁶ a že každý plaz je stvořením ďáblovým⁷ a zabije-li kdo hada, že se tím zbaví devíti hříchů; jestliže kdo zabije člověka, ať tři měsíce pije z dřevěné číše a skleněné ať se nedotýká. Nebránili též konati oběti podle dřívějšího obyčeje ani uzavírat nesčíslné sňatky. To vše jako trní vyťal a ohněm svého slova spálil. Poukázal na to, co prorok o tom praví: „Obětuj Bohu oběť chvály a vzdej modlitby své Nejvyššímu.⁸ Ženu své mladosti nepropouštěj, neboť pojmeš-li proti ní nenávist a propouštíš ji, bezbožnost pokryje žádostivosti tvé,⁹ praví Pán všemohoucí. A střezte se v svém duchu, ať nikdo z vás neopustí ženu své mladosti. Činili jste, co jsem nenáviděl, takže Bůh svědčil mezi tebou a mezi ženou tvé mladosti, kterous opustil, a ona byla tvou společnicí a ženou tvé smlouvy“.¹⁰ V evangeliu pak dí Pán: „Slyšeli jste, že bylo řečeno starým: Nezcizoložíš, já však vám pravím, že každý, kdo pohlédne na ženu s žádostí po ní, již s ní svým srdcem cizoložil“.¹¹ A dále: „Pravím vám, že kdo propustí ženu kromě příčiny smilstva, uvádí ji v cizoložství, a kdo od muže propuštěnou pojme, cizoloží“. A Kristus řekl: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
   A tak působil na Moravě čtyřicet měsíců,¹² potom odešel vysvětit své žáky. Na cestě přijal jej panonský kníže Kocel a velmi si oblíbil slovanské knihy, takže se jim naučil a dal také na padesát žáků v nich vyučit, a s projevy veliké úcty jej vyprovodil. Nevzal však od Rostislava ani od Kocela ani zlata, ani stříbra, ani žádné jiné věci,¹³ ale posloužil jim slovem evangelia bez odměny, toliko si vyprosil od obou devět set zajatců¹⁴ a propustil je.
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. XV).

Poznámky:

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 114-115.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.