MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

LEGENDY

 

ŽIVOT SV. KONSTANTINA-CYRILA

XV

   [Pokračování ...].
   Když přišel na Moravu přijal jej Rostislav s velikou úctou,1 shromáždil žáky a dal je k němu do učení. Brzy přeložil všechen církevní řád2 a naučil je jitřním a ostatním hodinkám, nešporám, kompletáři i obřadům mešním. I otevřely se podle slova prorokova uši hluchých, aby slyšely slovo Písma, a jazyk zajíkavých zjasněl.3 Bůh se nad tím zaradoval a ďábel zastyděl.
   Když Boží učení rostlo, ďábel, zlý závistník od počátku, nestrpěl tohoto dobra ale vešel do svých nástrojů a začal mnohé podněcovat a říkat jim: „Tím se Bůh nijak neslaví, neboť kdyby mu to bylo vhod, cožpak by nebyl mohl způsobit, aby od počátku psali písmem své řeči a tak slavili Boha? Ale on si vyvolil jen tři jazyky, hebrejský, řecký a latinský, jen těmi se má Bohu vzdávat chvála“. Ti, kdo tak mluvili, byli latinští a franští arcikněží4 s kněžími a učedníky. Filozof se s nimi potýkal jako David s cizozemci a porážel je slovy Písma a nazval je trojjazyčníkypilátníky, ježto Pilát tak napsal v nadpise [kříže] Páně.5
   Ale nejen toto jediné hlásali, učili též jiné zvrácenosti. Tvrdili, že pod zemí žijí lidé velkohlaví6 a že každý plaz je stvořením ďáblovým7 a zabije-li kdo hada, že se tím zbaví devíti hříchů; jestliže kdo zabije člověka, ať tři měsíce pije z dřevěné číše a skleněné ať se nedotýká. Nebránili též konati oběti podle dřívějšího obyčeje ani uzavírat nesčíslné sňatky. To vše jako trní vyťal a ohněm svého slova spálil. Poukázal na to, co prorok o tom praví: „Obětuj Bohu oběť chvály a vzdej modlitby své Nejvyššímu.8 Ženu své mladosti nepropouštěj, neboť pojmeš-li proti ní nenávist a propouštíš ji, bezbožnost pokryje žádostivosti tvé,9 praví Pán všemohoucí. A střezte se v svém duchu, ať nikdo z vás neopustí ženu své mladosti. Činili jste, co jsem nenáviděl, takže Bůh svědčil mezi tebou a mezi ženou tvé mladosti, kterous opustil, a ona byla tvou společnicí a ženou tvé smlouvy“.10evangeliu pak dí Pán: „Slyšeli jste, že bylo řečeno starým: Nezcizoložíš, já však vám pravím, že každý, kdo pohlédne na ženu s žádostí po ní, již s ní svým srdcem cizoložil“.11 A dále: „Pravím vám, že kdo propustí ženu kromě příčiny smilstva, uvádí ji v cizoložství, a kdo od muže propuštěnou pojme, cizoloží“. A Kristus řekl: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
   A tak působil na Moravě čtyřicet měsíců,12 potom odešel vysvětit své žáky. Na cestě přijal jej panonský kníže Kocel a velmi si oblíbil slovanské knihy, takže se jim naučil a dal také na padesát žáků v nich vyučit, a s projevy veliké úcty jej vyprovodil. Nevzal však od Rostislava ani od Kocela ani zlata, ani stříbra, ani žádné jiné věci,13 ale posloužil jim slovem evangelia bez odměny, toliko si vyprosil od obou devět set zajatců14 a propustil je.
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. XV).


Poznámky:

1 Zatímco v této staroslověnské legendě věrozvěsty uvítal král Rostislav (viz také „Zesnutí Cyrila“), v pozdější latinské legendě Italské jim z města vyšli vstříc pouze tamní obyvatelé a přijali je s úctou a velikou radostí.
2 ...Brzy přeložil všechen církevní řád: tj. přeložil všechny liturgické knihy. Některé rukopisy, Vladislavův z roku 1469 a 1479 a rkp. lvovský z 15. století (viz u Lavrova, Materialy 61) čtou místo „prěložь“ (přeloživ) variantu „priimь“ nebo „prijemь“ (přijav), které Šafařík ve svém vydání ŽK dal přednost. Tohoto různočtení se přidržuje také Fr. Snopek (Studie cyrillomethodějské 1906, 161n; Nová kniha o slov. apoštolích, ČMM 1912, 8-9) a A. Brückner (Die Wahrheit o. c. 107) a vysvětlují toto místo tak, že Konstantin-Cyril po příchodu na Moravu „přijal všechen církevní řád“ západní, římské církve, takže liturgie slovanská byla na Moravě v západním obřadu, a proto také ve stížnostech proti ní ze strany latinského duchovenstva se vždy poukazuje toliko na novotu jazykovou, nikoli na rozdíl v obřadu. Avšak čtení „prěložь“ je dosvědčeno též hlaholským officiem o sv. Cyrilu a Metoději, které je starobylejší než cyrilské texty. Srov. Iv. Berčić, Dvie službe o. c. 59; P. Lavrov Materialy 134). Přitom, jak upzornil I. Gošev (Godišnik na Sofij. univ. VI, Bogoslov. fak. XV, 1937-1938, s. 56-69), třeba přihlížet k tomu, že některé řecké liturgické knihy byly tehdy ještě velmi krátké a teprve v 2. polovici 9. století se doplňovaly novými modlitbami a písněmi, které byly pak teprve později přeloženy žákem slovanských apoštolů, Klimentem Bulharským (srov. též Grivec, Fontes 202, a jeho Pripombe k Žitju Konstantina v SR 4, 1951, 267). Tento překlad bohoslužebných textů byzantského ritu byl asi alespoň zčásti připravován od obou bratří v Cařihradě pro misii mezi Slovany byzantské říše. Na Moravě, která měla již za sebou víc než půlstoletou minulost křesťanskou a vládla jistým souborem modlitebních textů v řeči lidové, dospěli hned v prvních letech k přesvědčení, že bude účelnější zavést slovanskou liturgii v obřadu západním, římském, a proto již tehdy přeložili k tomu účelu potřebné texty. Jak tyto překlady, tak i některé původní jejich liturgické skladby mezi ně vsunuté, vyznačují se vysokou úrovní jazykovou i estetickou. Srov. o tom s. 33n.
3 Iz 35, 5; 32, 4.
4 ... Ti, kdo tak mluvili, byli latinští ... arcikněží...: Výtku trilingvismu (trojazyčnictví) uvádí patriarcha Fotios ve svém spise „proti Frankům“, a snad pod jeho vlivem i autor ŽK viní latiníky z tohoto bludu, ačkoliv již v červnu roku 794 na synodě frankfurtské bylo stanoveno „ut nullus credat, quod nonnisi in tribus linguis Deus orandus sit, quia in omni lingua Deus adoratur“.
5 J 19, 19.
6 ...pod zemí žijí lidé velkohlaví: Je to patrně narážka na nauku o antipodech, protinožcích, žijících hypokató tés gés. Na Moravu se mohla dostat nejspíš prostřednictvím irské misie ze Salcburku, kde kněz Virgilius (Feirgil), později biskup salcburský, byl již v polovici 8. století (748) proto pokárán od papeže Zacharia (741-752) a jeho nauka, „quod alius mundus et alii homines sub terra sint“, byla odsouzena jako bludná.
7 ...každý plaz je stvořením ďáblovým...: Zdá se, že tyto bludy mají svůj původ v učení bogomilů (srov. Iv. Dujčev, Un episodio o. c. 94-95). Dujčev (BZS 24, 1963, 228) zamítá tuto bogomilskou domněnku. J. Hamm (Slovo 11-12, 195) navrhuje číst tam, kde se mluví o zabití člověka, místo „člověka“ číst „štrъka“ (stsl. strъkъ, bulh. štrъkъ – čáp), zkratka štka (čápa) by se mohla v hlaholském písmě snadno zaměnit za čka (člověka). O čápu jsou mezi Slovany rozličné pověry. Čáp je tabu a je velký hřích jej zabít. Ukřivdí-li mu někdo, mstí se mu a s hořící pochodní v zobáku mu zapálí dřevěnou nebo slaměnou střechu. Tím by se také dalo vysvětlit, proč by měl pít právě z dřevěné číše.
8 Ž 50, 14.
9 Mal 2, 15n.
10 Mal 2, 13n.
11 Mt 15, 27-28; Mt 5, 32.
12 ...A tak působil na Moravě čtyřicet měsíců: Život Metoděje (kap. V) udává dobu pobytu na Moravě tři léta, legenda Italská čtyři a půl roku, v čemž je patrně zahrnuta také doba, po kterou se oba bratři zdrželi u Kocela v Panonii a v Benátkách. Příliš krátká doba, kterou nacházíme v ŽM, je nejspíš chyba místo čtyři, vzniklá při přepisu původního hlaholského textu cyrilicí; hlaholská číslice „g“ totiž značí 4, cyrilské „g“ však 3.
13 Mt 10, 9.
14 ...devět set zajatců: Zpráva ta svědčí o rozšířeném otrokářství na Moravě Rostislavově a v Panonii Kocelově. Váleční zajatci stávali se otroky, kteří bývali buď prodáni do ciziny, nebo osazováni v zemi jako nevolníci. Odtud také časté pojmenování vesnic podle příslušníků sousedních kmenů a národů.

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 114-115.
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah