MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

LEGENDY

 

ŽIVOT SV. KONSTANTINA-CYRILA

XII

   [Pokračování ...].
   Když došli do bezvodé pustiny, nemohli vydržet žízní. Nalezli sice vodu ve slatině, ale nebyla k pití, neboť byla jako žluč. Všichni se rozešli hledat vodu. Tu řekl filozof bratru Metoději: „Už nesnesu té žízně, naber této vody. Jistěže ten, jenž kdysi změnil Izraelitům hořkou vodu v sladkou,1 učiní to i nám na útěchu“. Když ji nabrali, shledali, že je sladká a jako medová a studená. Napili se a slavili Boha, který činí takové věci svým služebníkům.
   V Chersoně večeřel filozof s arcibiskupem2 a přitom mu pravil: „Pomodli se, otče, za mě, jak by se otec za mě pomodlil“. Když se ho někteří soukromě otázali, proč to udělal, odpověděl filozof: „Zítra jistotně od nás odejde k Pánu a opustí nás“. To se i stalo, a co řekl, se splnilo.
   V národě fulském3 nacházel se veliký dub, pod nímž Fulští konávali své oběti. Nazývali jej jménem »alexandr«4 a nedovolovali ženskému pohlaví ani k němu, ani k jeho obětem se přiblížit. Když to filozof uslyšel, nelenil a vypravil se k nim, postavil se uprostřed nich a řekl jim: „Heléni propadli věčným mukám za to, že se klaněli jako bohu nebi a zemi, stvoření tak dobrému a velikému, jakpak chcete uniknout věčnému ohni vy, kteří se klaníte stromu, věci tak nicotné, určené pro oheň?“ Oni odpověděli: „My jsme to nezačali dělat teprve od nynějška, ale přejali jsme to po otcích. Tím se nám splňují všecky naše prosby, hlavně že mnoho pršívá. A jak my to učiníme, co se neodvážil učinit nikdo z našich? Neboť opováží-li se to kdo učinit, tu zří smrt a deště již neuvidíme do skonání“. Odpověděl jim filozof: „Bůh mluví o vás v Písmě, a proč vy se ho zříkáte? Vždyť Izajáš volá od tváře Hospodinovy: přijdu shromáždit všechna plemena a všechny národy, a přijdou a spatří mou slávu a zanechám na nich znamení a pošlu z nich ty, kteří byli spaseni, k národům do Tharsu a do Fulska5 a Ludska a Mosochu, do Thubalska, do Hellady a na daleké ostrovy, kde neslyšeli mého jména, a budou zvěstovat mou slávu v národech,6 praví Pán všemohoucí. A dále: Hle, já pošlu rybáře a lovce mnohé a z chlumů a ze skal kamenných uloví vás. Poznejte, bratři, Boha, který vás stvořil. Hle, evangelium nového zákona Božího, v němž jste byli pokřtěni“.7 Takto je přemluvil sladkými slovy a rozkázal jim, aby strom vyťali a spálili. Stařešina se poklonil a šel a políbil evangelium, a podobně i ostatní. Potom přijali od filozofa bílé svíce a šli ke stromu zpívajíce. Filozof vzal sekeru a udeřil třiatřicetkrát a kázal všem, aby sekali a vykořenili jej a spálili. V tu noc pak ihned byl od Boha seslán déšť. I poděkovali Bohu s velikou radostí a Bůh se z toho velmi těšil.
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. XII).


Poznámky:

1 Ex 15, 23; 25.
2 ...V Chersoně večeřel filozof s arcibiskupem: Arcibiskup ten se jmenoval Georgios (= Jiří), jak se čte v latinské legendě, tzv. italské. S. Šestakov, Očerki po istorii Chersones o. c. 54: Arcibiskup v Chersonesu v době pobytu Konstantinova v tom městě je anachronismus (srov. Friedrich, Ein Brief des Anastasius Bibl. o. c. 408 p.).
3 ...V národě fulském: Jaký národ se tímto jménem míní, není bezpečně zjištěno. Přehled domněnek o tom viz u Ohijenka (o. c. I, 141 násl.). Kácení posvátných stromů pohanských se vyskytuje častěji v hagiografii (v legendě o sv. Bonifáciovi, o sv. Stefanu Permském aj.). V. Lamanskij a A. Brückner popírali věrohodnost této zprávy a pokládali ji za legendární výmysl jistě neprávem. F. Dvorník (o. c. 205-207) myslí, že „fulský“ národ byl jedním z kmenů alanských, který přišel na Krym z Kavkazu. Jak z vypravování patrno, byl již pokřtěn, ale uchoval si ještě pohanské zvyky.
4 ...Nazývali jej jménem »alexandr«: V legendě se čte: naricajušte imenem Alexandr. Autor ŽK čerpal patrně zprávu o Fulsku a o pohanském kultu dubu z řeckého spisu Konstantinova, kde však „alexandros“ bylo adjektivem s významem „bránící, pomáhající mužům“, proto ženy nesměly být přítomné, a omylem jej chápal jako jméno vlastní. Srov. Iv. Dujčev, Zur literarischen Tätigkeit Konstan. des Philos. (o. c. 105-110). Dujčev zde podává řeckou rekonstrukci tohoto místa (l. c. 109).
5 ...do Fulska: Řecký text má zde (Is 66.19) Fud, Konstantin-Cyril se přidržuje varianty Ful (např. v kodexu Sinajském a v hebrejském textu) a odvozuje odtud jméno tohoto krymského kmene. Toto Ful (Phul) je hebrejská varianta k starozákonnímu názvu Fud (Phud) a je dokladem, že Konstantin znal dobře hebrejský text, když mu neušla tato bezvýznamná varianta (srov. E. H. Minnse, S. Cyril really new Hebrew. Mélanges P. Boyer, Paris 1925, 94n; Dujčev, Zur literar. Tätigkeit o. c. Byz. Zeitschr.. 44, 1951, 107).
6 Iz 66, 18-20.
7 Jr 6, 16.

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah