XVI

   [Pokračování ...].
   Za jeho pobytu v Benátkách¹ shromáždili se proti němu biskupové, kněží a mniši jako havrani na sokola a vytasili se s trojjazyčným kacířstvím,² když řekli: „Člověče, pověz nám, jak to, žes ty nyní Slovanům pořídil knihy a učíš jim, předtím však nikdo jiný jich nevynalezl, ani apoštol, ani římský papež, ani Řehoř Veliký (Theolog),³ ani Jeroným, ani Augustin? My známe jen tři jazyky, kterými lze Boha v knihách slavit: hebrejský, řecký a latinský“. Filozof jim odpověděl: „Zdaž nepadá déšť od Boha na všechny stejně? Nebo slunce také nesvítí na všechny? Nedýcháme na vzduchu všichni stejně? Jak se tedy vy nestydíte připomínat jen tři jazyky a chcete, aby všechny ostatní jazyky a národy byly slepé a hluché? Povězte mi, pokládáte Boha za bezmocného, jako by to nemohl dát, či za závistivého, jako by nechtěl? My přece známe mnoho národů, kteří mají své knihy a vzdávají Bohu slávu každý svým jazykem. Jsou, to jak známo, tito: Arméni, Peršané, Abasgové, Ibeři, Sugdové, Góti, Avaři, Tursi, Chazaři, Egypťané, Arabové, Syřané a mnozí jiní“.⁴
   Nechcete-li však tomu rozumět, poznejte aspoň, jak o tom soudí Písmo. Vždyť David volá:⁵ Pějte Hospodinu všecky země, pějte Hospodinu píseň novou. A opět: Jásejte Hospodinu všecky země, pějte a veselte se a plesejte. A opět: Všechna země ať se pokloní a pěje ti, ať pěje jménu tvému, Nejvyšší. A opět: Chvalte Boha, všechny národy, vychvalujte jej, všichni lidé, a vše, co dýchá, ať chválí Hospodina. V evangeliu pak dí:⁶ Kdožkoli ho přijali, dal jim možnost stát se dítkami Božími. A v témž evangeliu opět dí:⁷ Neprosím toliko za ně, ale i za ty, kdo pro jejich slovo ve mne uvěří, aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě. Matouš pak dí:⁸ Dána je mi všeliká moc na nebi i na zemi, jděte tedy a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat vše, cožkoli jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny do skončení věku, amen. A Marek opět:⁹ Jděte do celého světa, kažte evangelium všemu stvoření, kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen, kdo neuvěří, bude odsouzen. Těm pak, co uvěří, dostane se těchto znamení: mým jménem běsy vyženou, novými jazyky budou mluvit. Praví také i k vám, učitelům zákona:¹⁰ Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, že zavíráte království Boží před lidmi, neboť sami nevcházíte a těm, kdo chtějí vejít, nedovolujete. A jinde:¹¹ Běda vám, zákoníci, že jste vzali klíč poznání a sami jste nevešli a těm, kdo chtěli vejít, jste zabránili.
   Korinťanům pak pravil Pavel:¹² „Přeji si, abyste všichni mluvili jazyky, raději však abyste prorokovali, neboť větší je ten, kdo prorokuje, než ten, kdo mluví jazyky, leda by snad i vykládal, aby si církev vzala poučení. Nyní však, bratři, přijdu-li k vám a budu mluvit jazyky, co vám to prospěje, nebudu-li vám mluvit ve zjevení nebo poznání, v proroctví nebo nauce? Přece i věci neživé, které vydávají zvuk, buď flétna, nebo citera, nevydají-li různost zvuků, jakpak se pozná, co se píská nebo hraje? A vydá-li polnice hlas nejistý, kdo se bude hotovit k boji? Tak i vy, nevydáte-li jazykem srozumitelné slovo, jak se porozumí tomu, co mluvíte? Budete mluvit jen do vzduchu. Na celém světě tuším je totiž tolik druhů řečí a žádná z nich není bez hlasu. Neznám-li smysl hlasu, budu cizincem mluvícímu a mluvící bude mně cizincem. Podobně i vy, jež horlíte o dary ducha, hleďte, abyste jimi oplývali ke vzdělání církve. Kdo tudíž mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl i vykládat. Neboť modlím-li se jazykem, duch můj se modlí, ale rozum můj nemá z toho užitku. Co tedy s tím? Pomodlím se duchem, pomodlím se i rozumem. Zapěji duchem, zapěji i rozumem. Vždyť, budeš-li blahořečit duchem, jak řekne k tomuto tvému díkučinění ,amen‘ ten, kdo je v postavení nezasvěceného, když neví, co mluvíš? Ty sice dobře díky činíš, ale druhý není vzděláván. Děkuji svému Bohu, že mluvím jazyky víc než vy všickni, ale ve shromáždění chci raději říci pět slov svým rozumem, abych též jiné poučil, než tisíce slov jazykem. Bratři, nebuďte děti rozumem, ale co do zloby buďte jako nemluvňata, rozumem však buďte jako dospělí. V zákoně je psáno: Cizími jazyky a rty cizími promluvím k tomuto lidu, a ani tak mne neposlechnou, praví Hospodin. Proto jazyky nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící, proroctví však je ne pro nevěřící, ale pro věřící. Vždyť, sejde-li se celá církev dohromady a všichni budou mluvit jazyky a vejde nezasvěcený nebo nevěřící, neřekne, že blázníte? Jestliže všichni prorokují a vejde některý nevěrec nebo nezasvěcenec, před všemi bude usvědčován, ode všech bude posuzován a tajnosti jeho srdce vyjdou najevo. I padne na tvář a bude se klanět Bohu a vyznávat, že vpravdě Bůh je ve vás. Oč tedy jde, bratři? Když se scházíte, každý má žalm, má nauku, má zjevení, má jazyk, má výklad: ať se vše děje ke vzdělání. Mluví-li kdo jazykem, tedy nejvýš po dvou nebo po třech a postupně, a jeden ať vykládá. Nebude-li tu vykladače, ať ve shromáždění mlčí, sobě však a Bohu ať si mluví. Proroci, mluvte dva i tři, ostatní pak vykládejte. Dostane-li se však zjevení jinému, jenž sedí, první ať mlčí. Neboť můžete všichni prorokovat jeden po druhém, aby se všichni poučili a všichni potěšili. A duchové proroků prorokům bývají poddáni, neboť Bůh není Bohem rozbroje, ale pokoje. Jako ve všech obcích světců ať vaše ženy ve shromážděních mlčí neb se jim nedovoluje mluvit, ale ať jsou poddány, jak i zákon praví. Chtějí-li se něčemu naučit, ať se ptají doma svých mužů, neboť je hanba pro ženu mluvit ve shromáždění. Či snad vyšlo slovo Boží od vás, nebo dospělo jen k vám samým? Domnívá-li se kdo, že je prorok nebo že má Ducha, ať pochopí, že co vám píšu, jsou příkazy Páně. A pakliže to nechápe, aťsi nechápe. Proto, bratři, horlete o prorokování a nebraňte mluvit jazyky.¹³ A všechno ať se děje způsobně a v pořádku“. Opět pak dí: „A každý jazyk ať vyzná, že Ježíš Kristus jest Pánem k slávě Boha Otce.¹⁴ Amen“.
   Těmito a jinými, hojnějšími řečmi je zahanbil a nechal je tak a odešel.¹⁵
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. XVI).

Poznámky:

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 137.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I. a II.). DaS 2000, č. 4 a 5, s. 6-11 a 29-32.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.