ŽIVOT
SV. KONSTANTINA-CYRILA
III |
[Pokračování ...].
V sedmi letech dítě vidělo sen a vyprávělo
jej otci a matce a pravilo: „Náčelník shromáždil všechny
dívky našeho města a řekl mi: Vyber si z nich, kterou
chceš za ženu a pomocnici, věkem ti rovnou. Já jsem se na všechny
podíval a prohlédl si je a uviděl jsem jednu krásnější
než všecky ostatní, její tvář se skvěla a byla ozdobena
hojně zlatými šperky a perlami a všelikou nádherou.
Jméno její bylo Sofia, to jest
Moudrost: Tu jsem si vyvolil“.1
Rodiče vyslechli tato jeho slova a pravili mu: „Synu,
zachovej zákon svého otce a nezmítej naučení své matky,
neboť přikázání zákona je svítilnou a světlem. Řekni
Moudrosti: buď mi sestrou a opatrnost si učiň přítelkyní.
Neboť Moudrost září nad slunce, a přivedeš-li si ji, aby
byla tvou chotí, zbavíš se skrze ni mnohého zla“.2
Když jej dali na studia do škol, prospíval v naukách
nad ostatní žáky velmi bystrou pamětí, takže budil podiv všech.
Bylo zvykem, že se synové zámožných rodin bavívali
lovem. Jednoho dne vyšel si Konstantin s nimi do polí a vzal
s sebou svého krahujce. Sotva jej vypustil, strhl se Božím
řízením vítr, uchvátil a odnesl jej. Hoch z toho
upadl v tesknost a žal a dva dni nejedl. Neboť
milosrdný Bůh nechtěl, aby si navykl světským věcem, a tak
jej snadno ulovil svou láskou, jako kdysi Plakida ulovil na honu
jelenem, tak jeho krahujcem.3
Hoch rozvažoval u sebe marnost tohoto života, kál se a volal:
„Takový je tedy tento život, že místo radosti množí se žal?
Odedneška dám se jinou cestou, lepší než tato, a nepromarním
svých dnů ve shonu toho života“.
I oddal se studiu, sedával doma a učil
se nazpaměť knihám svatého Řehoře Bohoslovce.4
Na stěně si učinil znamení kříže a napsal tento chvalozpěv:
„Ó Řehoři, člověče tělem, ale duší anděle! Ačkoli
byls člověk tělem, zdál ses být andělem. Neboť tvá ústa
jako jeden ze Serafů oslavují Boha a všecek svět osvěcují
naukou pravé víry. Proto přijmi i mne, jenž se tím kořím
s láskou a vírou, a buď mi učitelem a světitelem“.
Tak se mu zasliboval.
Ale ačkoli vnikl do mnohých jeho řečí a velikého
vědění, nemohl přec porozumět hlubším místům, a upadl
proto do těžkého zármutku. Byl pak tam nějaký cizinec obeznalý
v gramatice. K němu tedy zašel, vrhl se mu k nohám
a cele mu oddán prosil ho: „Buď tak dobrý a nauč mě
umění gramatickému“. Ale on zakopal svou hřivnu a odbyl
jej: „Nenamáhej se, chlapče, neb jsem se pevně zařekl, že co
živ nikoho tomu učit nebudu“. Hoch však se mu opět klaněl a se
slzami volal: „Vezmi si všecek můj podíl na otcovském domu,
který mi patří, a nauč mě tomu“. Ale on ho nechtěl
vyslyšet. I vrátil se domů a setrvával
na modlitbách, aby dosáhl, po čem toužilo jeho srdce. A Bůh
učinil vbrzku po vůli těm, kteří se ho bojí.5
Neboť o jeho kráse a moudrosti a pilném studiu, jež
bylo v něm hluboce zakořeněno, slyšel císařský správce,
takzvaný logothet, a ten poslal pro něho, aby se učil s císařem.6
Když to hoch uslyšel, s radostí se vydal na cestu, a na
cestě poklekl a modlil se takto: „Bože otců
našich a Pane milosrdenství, jenž jsi vše stvořil slovem a moudrostí
svou, člověka jsi učinil, aby vládl všem věcem tebou stvořeným,
dej mi moudrost přebývající v blízkosti tvých trůnů,
abych porozuměl, co se tobě líbí, a byl jsem spasen. Jsemť
služebník tvůj a syn tvé služebnice“. A k tomu
odříkal ostatek modlitby Šalomounovy,7
načež vstal a řekl: „Amen“.
[Pokračování ...].
Život
sv.
Konstantina-Cyrila (kap. III).
Poznámky:
|
1 –
|
...V
sedmi letech dítě vidělo sen: V tomto legendárním snu se obráží
jistá skutečnost z byzantského života: když se měl ženit
dědic trůnu, byly přivedeny do Cařihradu nejkrásnější dívky
z říše, aby si vyvolil některou z nich. Dvorník (Les
légendes19-22) viděl v tomto snu ohlas těchto dvorních „soutěží
krásy“, kdežto Grivec (AAV XVII 53, 200-202; Fontes 171,
240-242) shledává v líčení mystického sňatku
Konstantinova s Moudrostí-Sofií spíše vlivy starozákonní
knihy Moudrosti a spisů sv. Řehoře
Naziánského. Chce se tím obrazně zdůraznit jeho láska k filosofii
a mladický slib panické čistoty. Srov. též Vavřínek (Staroslov.
životy 56-57). |
2 –
|
Př
6, 20; 6, 23; 7, 4; Mdr 7, 29; 8, 2.9; 10, 9. |
3 –
|
...Ulovil
Plakida: Sv. Plakidas, jiným jménem Eustachios, římský
vojín, jenž podle legendy byl obrácen na křesťanství
zjevením jelena s křížkem mezi parohy; byl umučen za
Trajana a mnoho uctíván v Byzanci 9. století. |
4 –
|
...Svatého
Řehoře Bohoslovce: Je to sv. Řehoř Nazianský, učitel církevní
(zemřel v letech 383-390), vynikající teolog a zároveň
skvělý rétor a básník. Modlitba „Ó Řehoři, člověče
tělem“ byla původně složena Konstantinem řecky ve verších
(srov. N. Trubtzkoj, Ein altkirchenslavisches Gedicht,
ZSPh 11, 1934, 52-54). Podobná řecká encomia ke cti
sv. Řehoře Naz. byla v 9. století častěji skládána;
třináct jeho řečí bylo slovanštiny přeloženo snad již
v době cyrilometodějské. Podle svědectví římského
bibliotekáře Anastasia znal Konstantin-Cyril zpaměti též
spisy sv. Dionysia Areopagity (srov. Pastrnek, Dějiny 246). |
5 –
|
Ž
144, 19. |
6 –
|
...Císařský
správce, takzvaný logothet: Jméno tohoto logotheta, tj. jakéhos
zahraničního ministra říše, legendista neuvádí, ne snad
z nevědomosti jako spíše zásadně v tomto druhu
skladeb, jež pomíjely, nebo přímo potlačovaly vlastní jména.
Byl jím Theoktist, oblíbenec císařovny Theodory, která vládla
místo nezletilého císaře Michala III. až do roku
856, kdy byla násilím donucena od svého bratra Bardy
vstoupit do kláštera. Michal se narodil roku 836 (srov. Fr. Grivec,
Vprašanja o Konstantinu i Metodu, Slovo, Zagreb 1962,
sv. 11-12, s. 138; Fontes 173 p. 10), bylo mu
tudíž 6 až 7 let, když Konstantin přišel do Cařihradu.
Dosud se udával nesprávně rok jeho narození 839, takže
zpráva legendy, že se Konstantin učil s císařem, se
vykládal jen tak, že měli nejspíš společné učitele.
Zjištění správného data narození Michalova potvrzuje
hodnověrnost autora legendy. Michal panoval do roku 867, kdy
byl zavražděn svým nástupcem Basilem I., zakladatelem
dynastie makedonské. |
7 –
|
Mdr
9, 1.4n.10; Ž 115, 6. |
|
Josef Vašica (1966).
Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII •
XVIII
Život sv. Metoděje (886):
kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII
Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885.
LD, Praha 1966.
•
Lubomír E. Havlík:
Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
•
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
NLN, Praha 1998.
•
Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem.
Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké
konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed.
Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský,
AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.
|
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|