MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

LEGENDY

 

ŽIVOT SV. KONSTANTINA-CYRILA

III

   [Pokračování ...].
   V sedmi letech dítě vidělo sen a vyprávělo jej otci a matce a pravilo: „Náčelník shromáždil všechny dívky našeho města a řekl mi: Vyber si z nich, kterou chceš za ženu a pomocnici, věkem ti rovnou. Já jsem se na všechny podíval a prohlédl si je a uviděl jsem jednu krásnější než všecky ostatní, její tvář se skvěla a byla ozdobena hojně zlatými šperky a perlami a všelikou nádherou. Jméno její bylo Sofia, to jest Moudrost: Tu jsem si vyvolil“.1 Rodiče vyslechli tato jeho slova a pravili mu: „Synu, zachovej zákon svého otce a nezmítej naučení své matky, neboť přikázání zákona je svítilnou a světlem. Řekni Moudrosti: buď mi sestrou a opatrnost si učiň přítelkyní. Neboť Moudrost září nad slunce, a přivedeš-li si ji, aby byla tvou chotí, zbavíš se skrze ni mnohého zla“.2
   Když jej dali na studia do škol, prospíval v naukách nad ostatní žáky velmi bystrou pamětí, takže budil podiv všech. Bylo zvykem, že se synové zámožných rodin bavívali lovem. Jednoho dne vyšel si Konstantin s nimi do polí a vzal s sebou svého krahujce. Sotva jej vypustil, strhl se Božím řízením vítr, uchvátil a odnesl jej. Hoch z toho upadl v tesknost a žal a dva dni nejedl. Neboť milosrdný Bůh nechtěl, aby si navykl světským věcem, a tak jej snadno ulovil svou láskou, jako kdysi Plakida ulovil na honu jelenem, tak jeho krahujcem.3 Hoch rozvažoval u sebe marnost tohoto života, kál se a volal: „Takový je tedy tento život, že místo radosti množí se žal? Odedneška dám se jinou cestou, lepší než tato, a nepromarním svých dnů ve shonu toho života“.
   I oddal se studiu, sedával doma a učil se nazpaměť knihám svatého Řehoře Bohoslovce.4 Na stěně si učinil znamení kříže a napsal tento chvalozpěv: „Ó Řehoři, člověče tělem, ale duší anděle! Ačkoli byls člověk tělem, zdál ses být andělem. Neboť tvá ústa jako jeden ze Serafů oslavují Boha a všecek svět osvěcují naukou pravé víry. Proto přijmi i mne, jenž se tím kořím s láskou a vírou, a buď mi učitelem a světitelem“. Tak se mu zasliboval.
   Ale ačkoli vnikl do mnohých jeho řečí a velikého vědění, nemohl přec porozumět hlubším místům, a upadl proto do těžkého zármutku. Byl pak tam nějaký cizinec obeznalý v gramatice. K němu tedy zašel, vrhl se mu k nohám a cele mu oddán prosil ho: „Buď tak dobrý a nauč mě umění gramatickému“. Ale on zakopal svou hřivnu a odbyl jej: „Nenamáhej se, chlapče, neb jsem se pevně zařekl, že co živ nikoho tomu učit nebudu“. Hoch však se mu opět klaněl a se slzami volal: „Vezmi si všecek můj podíl na otcovském domu, který mi patří, a nauč mě tomu“. Ale on ho nechtěl vyslyšet. I vrátil se domů a setrvával na modlitbách, aby dosáhl, po čem toužilo jeho srdce. A Bůh učinil vbrzku po vůli těm, kteří se ho bojí.5 Neboť o jeho kráse a moudrosti a pilném studiu, jež bylo v něm hluboce zakořeněno, slyšel císařský správce, takzvaný logothet, a ten poslal pro něho, aby se učil s císařem.6 Když to hoch uslyšel, s radostí se vydal na cestu, a na cestě poklekl a modlil se takto: „Bože otců našich a Pane milosrdenství, jenž jsi vše stvořil slovem a moudrostí svou, člověka jsi učinil, aby vládl všem věcem tebou stvořeným, dej mi moudrost přebývající v blízkosti tvých trůnů, abych porozuměl, co se tobě líbí, a byl jsem spasen. Jsemť služebník tvůj a syn tvé služebnice“. A k tomu odříkal ostatek modlitby Šalomounovy,7 načež vstal a řekl: „Amen“.
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. III).


Poznámky:

1 ...V sedmi letech dítě vidělo sen: V tomto legendárním snu se obráží jistá skutečnost z byzantského života: když se měl ženit dědic trůnu, byly přivedeny do Cařihradu nejkrásnější dívky z říše, aby si vyvolil některou z nich. Dvorník (Les légendes19-22) viděl v tomto snu ohlas těchto dvorních „soutěží krásy“, kdežto Grivec (AAV XVII 53, 200-202; Fontes 171, 240-242) shledává v líčení mystického sňatku Konstantinova s Moudrostí-Sofií spíše vlivy starozákonní knihy Moudrosti a spisů sv. Řehoře Naziánského. Chce se tím obrazně zdůraznit jeho láska k filosofii a mladický slib panické čistoty. Srov. též Vavřínek (Staroslov. životy 56-57).
2 Př 6, 20; 6, 23; 7, 4; Mdr 7, 29; 8, 2.9; 10, 9.
3 ...Ulovil Plakida: Sv. Plakidas, jiným jménem Eustachios, římský vojín, jenž podle legendy byl obrácen na křesťanství zjevením jelena s křížkem mezi parohy; byl umučen za Trajana a mnoho uctíván v Byzanci 9. století.
4 ...Svatého Řehoře Bohoslovce: Je to sv. Řehoř Nazianský, učitel církevní (zemřel v letech 383-390), vynikající teolog a zároveň skvělý rétor a básník. Modlitba „Ó Řehoři, člověče tělem“ byla původně složena Konstantinem řecky ve verších (srov. N. Trubtzkoj, Ein altkirchenslavisches Gedicht, ZSPh 11, 1934, 52-54). Podobná řecká encomia ke cti sv. Řehoře Naz. byla v 9. století častěji skládána; třináct jeho řečí bylo slovanštiny přeloženo snad již v době cyrilometodějské. Podle svědectví římského bibliotekáře Anastasia znal Konstantin-Cyril zpaměti též spisy sv. Dionysia Areopagity (srov. Pastrnek, Dějiny 246).
5 Ž 144, 19.
6 ...Císařský správce, takzvaný logothet: Jméno tohoto logotheta, tj. jakéhos zahraničního ministra říše, legendista neuvádí, ne snad z nevědomosti jako spíše zásadně v tomto druhu skladeb, jež pomíjely, nebo přímo potlačovaly vlastní jména. Byl jím Theoktist, oblíbenec císařovny Theodory, která vládla místo nezletilého císaře Michala III. až do roku 856, kdy byla násilím donucena od svého bratra Bardy vstoupit do kláštera. Michal se narodil roku 836 (srov. Fr. Grivec, Vprašanja o Konstantinu i Metodu, Slovo, Zagreb 1962, sv. 11-12, s. 138; Fontes 173 p. 10), bylo mu tudíž 6 až 7 let, když Konstantin přišel do Cařihradu. Dosud se udával nesprávně rok jeho narození 839, takže zpráva legendy, že se Konstantin učil s císařem, se vykládal jen tak, že měli nejspíš společné učitele. Zjištění správného data narození Michalova potvrzuje hodnověrnost autora legendy. Michal panoval do roku 867, kdy byl zavražděn svým nástupcem Basilem I., zakladatelem dynastie makedonské.
7 Mdr 9, 1.4n.10; Ž 115, 6.

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah